Církevní restituce nevedou k dobrým řešením

Senátní veto zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi bude zřejmě přehlasováno těsnou většinou v poslanecké sněmovně a zákon bude přijat. Na tomto zákoně se shodly navzájem církve a náboženské společnosti. Když ovšem jde o poměrně velké peníze a všichni na tom vydělají, dohoda není tak obtížná. Církve se shodly i se státem, který zmírnění křivd církvím způsobených komunistickou diktaturou řeší s větší či menší intenzitou již dvacet let. Strany současné vládní koalice zákon prosazují v parlamentu demokratickým způsobem. Zřejmě uspějí, i když tím zřejmě přijdou o podporu voličů.

Zákon je výhodný pro stát - postupně se budou snižovat příspěvky na provoz církví, zejména na platy duchovních. Zákon je výhodný pro obce, které budou moci získávat pozemky nezbytné pro jejich rozvoj, neboť v současné době s nimi není možné nakládat. Zákon je výhodný pro církve, neboť se zbaví závislosti na státu a budou moci ještě svobodněji působit.

Zdá se, že je rozumné jej přijmout. Když ale bude přijat, přinese to nemálo zásadních problémů. Církve tím, že budou mít na začátku dost peněz, nebudou nuceny projít hlubší reflexí svého poslání. Nebudou nuceny revidovat své struktury a způsoby působení. Může se snadno stát, že lidí hlásících se k některým církvím bude stále drasticky ubývat, ovšem vedení církví se to nedotkne, neboť bude zabezpečeno. To, jak vehementně se někteří církevní představitelé restitucí domáhají, je alarmující. Jako by majetek měl přednost před evangeliem.

Otázkou je, jak církve se svěřeným majetkem dokáží hospodařit. V římskokatolické církvi, která je příjemcem asi 80% vraceného majetku, bude záležet na jednotlivých diecézích a řádech. Zejména u některých diecézí jsou na místě pochybnosti. Ne všichni diecézní biskupové, kteří mohou rozhodovat téměř monarchicky, jsou takového úkolu schopni. Mnozí nezvládají běžný církevní provoz. Je mezi nimi člověk psychicky nemocný, či člověk, který ještě těsně před listopadem 89 spolupracoval s StB. Dosud jsme u něj nepozorovali žádnou změnu smýšlení. Škodil církvi v minulosti, může škodit i nadále.

I ti z církevních představitelů, kteří budou postupovat odpovědně a svěří majetek (za nemalé platy) renomovaným ekonomům, se starostí nezbaví. Řada těchto ekonomů je navázána na „kmotry" a aféry, které se dříve nebo později objeví, církevní představitele zaměstnají natolik, že nebudou mít čas na nic jiného. Podstatná část majetku zmizí.

I kdybychom pominuli tyto námitky, ta zásadní zůstává. Církve ztratí (ať již právem, či neprávem) již tak nízký kredit ve společnosti. Znemožní, či výrazně znesnadní základní poslání, které v tomto světě mají - být znamením přicházejícího božího království a hlásat evangelium. Na tyto skutečnosti upozorňuje petice „Křesťané proti zákonu o církevním majetku". Petice vybočuje z množství populistických výzev, které obsahují více proticírkevní ideologie, než faktů. I když motivy sepsání petice mohou být politické, autorům zřejmě skutečně jde o záchranu smyslu existence církví. Poukazování na to, že představují zanedbatelnou menšinu není rozhodující. Prorocký hlas je vždy menšinový a bývá nepříjemný.

Česká strana sociálně-demokratická využívá většinového negativního postoje společnosti vůči církevním restitucím v předvolebním boji. Ať již v této kampani uspěje či ne, pachuť z ní zůstane, i když se fakticky nemusí změnit vůbec nic. V posledních volbách do poslanecké sněmovny byl volebním tématem ČSSD třicetikorunový poplatek u lékaře. Téma se již vytratilo, a i když se strana dostane k moci, těžko jej bude rušit. S restitucemi to může být obdobně. Nemyslím, že primárním cílem levice je církvím škodit, chtějí jen vyhrát volby. Využívají (či spíše zneužívají) nálady ve společnosti a pokrytecky upozorňují církve, že by měly být chudé.

Ať již dopadnou restituce církevního majetku jakkoli, situace církví nebude jednoduchá.