Pastorační plánování v naší zemi?

Na začátku nového občanského roku někteří lidé formulují svá předsevzetí a své plány nebo si alespoň stanoví priority své činnosti. Také v katolické církvi začíná být pastorační plánování nebo různě tematické roky čím dál populárnější. Mám pocit, že je toho někdy až příliš.

Rok zasvěceného života

Tak například byl papežem Františkem vyhlášen Rok zasvěceného života, který začal 1. neděli adventní (30. listopadu 2014) a skončí na svátek Uvedení Páně do chrámu (2. února 2016), což je zároveň Světový den zasvěceného života. V apoštolském listu papeže Františka z 21. listopadu 2014 jsou uvedeny tři cíle tohoto roku1:

1. Dívat se na minulost s vděčností (tj. připomenout si své začátky, svůj dějinný vývoj a vzdát díky Bohu za rozmanitá obdarování).

2. Pozvání k prožívání přítomnosti se zápalem (tj. pozorně naslouchat, co dnes Duch říká církvi a zda je evangelium skutečně „vademecum“ pro náš každodenní život a pro naše rozhodnutí).

3. Obejmout budoucnost s nadějí (tj. nepodlehnout pokušení čísel a výkonnosti, a tím méně pokušení opírat se o vlastní síly, protože naše naděje se zakládá na Bohu, pro kterého „nic není nemožné“ /Lk 1,37/).

Ohledně růstu zasvěceného života je v listu papeže mimo jiné uvedeno:

Zasvěcený život neroste, když organizujeme hezké kampaně o povolání, ale když chlapci a dívky, se kterými se setkáme, se cítí být přitahováni námi, když nás vidí jako šťastné muže a ženy! Stejně tak apoštolská účinnost nezávisí od účinnosti a síly jejich prostředků. Je to váš život, který musí promlouvat, život, z něhož prýští radost a krása z prožívání evangelia a následování Krista.

Z pasáže o očekáváních od Roku zasvěceného života vybírám jen některá hesla:

Očekávám, že „probudíte svět“, protože charakteristickým rysem zasvěceného života je proroctví. Jak jsem řekl generálním představeným, evangelní radikalita nepatří pouze řeholníkům: vyžaduje se od všech. Ale řeholní osoby následují Pána zvláštním, prorockým způsobem...

Očekávám tedy, že nebudete udržovat při životě „utopie“, ale že budete umět vytvořit „jiná místa“, kde se žije evangelní logika darování se, bratrství, přijetí odlišnosti, vzájemné lásky...

Očekávám, že poroste společenství mezi členy různých institutů. Nemohl by se Rok zasvěceného života stát příležitostí odvážněji vyjít za hranice svého institutu s cílem společně vypracovat na místní a celkové úrovni společné projekty formace, evangelizace a sociální pomoci?...

Očekávám ještě od vás to, co žádám od všech členů církve: vyjít ze sebe a jít do životních periferií. „Jděte do celého světa“ – byla poslední slova, kterými se Ježíš obrátil na své učedníky a kterými se dnes obrací i na nás všechny (srov. Mt 16,15)...

Nezaměřujte se na sebe samé, nenechte se přemoci malými komunitními hádkami, nebuďte vězni svých problémů. Ty se vyřeší, když vyjdete ven a budete pomáhat jiným řešit jejich problémy a hlásat radostnou zvěst. Najdete život, když dáte svůj život, najdete naději, když dáte naději, najdete lásku, když budete milovat. Očekávám od vás konkrétní skutky – že přijmete uprchlíky, že budete blízcí chudým, tvořiví v katechezi, v hlásání evangelia, v uvádění do života modlitby. Očekávám tedy, že vaše struktury budou pružnější, že použijete své velké domy ve prospěch aktivit, které budou více odpovídat současným požadavkům evangelizace a charitativní lásky, že přizpůsobíte díla novým potřebám.

List se nezaměřuje jen na zasvěcené osoby, ale i na „laiky, kteří se s nimi dělí o ideály, ducha a poslání“ a na „celý křesťanský lid“, protože Rok zasvěceného života se netýká jen zasvěcených osob, ale celé církve:

Čím by byla církev bez svatého Benedikta a svatého Basila, bez svatého Augustina a svatého Bernarda, bez svatého Františka a svatého Dominika, bez svatého Ignáce z Loyoly a svaté Terezie z Avily, bez svaté Anděly Merici a svatého Vincenta z Pauly?

Papež se v listu také krátce obrací na „zasvěcené osoby a členy bratrstev a společenství, které patří do církve odlišné tradice od té katolické“ a rovněž zmiňuje, že fenomén mnišství je přítomen ve všech velkých náboženstvích a existuje zkušenost „mezi-mnišského dialogu“ mezi katolickou církví a některými velkými náboženskými tradicemi:

Je mým přáním, aby se Rok zasvěceného života stal příležitostí zhodnotit vykonanou cestu, aby zasvěcené osoby byly v této oblasti citlivější, abychom se ptali, jaké kroky je třeba udělat, abychom se navzájem hlouběji znali a spolupracovali v mnoha společných oblastech ve službě lidskému životu. Kráčet společně je vždy obohacením a může otevřít nové cesty a vytvořit nové vztahy mezi národy a kulturami, které se v této době zdají být poznamenány mnoha obtížemi.

Úplně na závěr se papež obrací na biskupy: Ať se pro vás Rok zasvěceného života stane příležitostí srdečně a s radostí přijmout zasvěcený život jako duchovní kapitál, který přispívá k dobru celého Kristova těla (srov. Lumen gentium 43), a ne jen řeholních rodin.

Úmyslně jsem uvedl rozsáhlejší citace, neboť mám pocit, že záměry a smysl Roku zasvěceného života může i mnohým v církvi poněkud unikat.

Jen stručně zmíním další dva zajímavé dokumenty, resp. okružní listy, vydané Kongregací pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života: První list s názvem „Radujte se“ v podstatě shrnuje různé myšlenky papeže Františka ohledně zasvěceného života (s datem 2. února 2014 byl publikován 26. února 2014).2 Druhý list je rozsáhlejší a má název „Zkoumejte“ (s datem 8. září 2014 byl publikován 24. září 2014).3

Mám pocit, že už samotný papež František, první papež z jezuitského řádu a po 167 letech papež z nějakého řeholního společenství (naposledy byl Řehoř XVI. /1831–1846/ kamaldulským benediktinem), ukazuje, že prostředí zasvěceného života může vskutku být „duchovním kapitálem“ pro celou církev.

Na stránkách Konference vyšších představených ženských řeholí ČR je uvedeno pět bodů, které jsou plánovány u nás v rámci Roku zasvěceného života:

1. Den modlitby a prosby „za odpuštění naší nevěrnosti evangeliu a svému povolání, kdy jsme své ano Bohu brali zpět a nebyli svědky víry, naděje a lásky svým bližním“, který se uskuteční 2. února 2015.

2. Národní pouť vděčnosti za řeholní povolání na Velehradě 29. srpna 2015.

3. Putování ostatků sv. Vojtěcha, prvního českého řeholníka, „po klášterech, které se předem dobrovolně přihlásí. Program doprovázející putování ostatků nás během roku duchovně sjednotí a umožní vzájemné setkávání v rámci řeholí i s věřícími v jednotlivých diecézích.“

4. Eucharistický kongres v Brně, který vyvrcholí 17. října 2015.

5. Mluvčí za řeholníky a řeholnice pro Rok zasvěceného života, kterým je dominikán Jindřich Poláček.4

Biskupská synoda o rodině

Na celocírkevní rovině v rámci katolické církve je zároveň velkým tématem rodina, které bylo věnováno mimořádné zasedání biskupské synody v říjnu 2014 a bude pokračovat další fází na řádném zasedání biskupské synody v říjnu 2015 (konkrétně 4. - 25. října).

Dne 9. prosince 2014 byl zveřejněn první přípravný dokument řádného zasedání synody, tzv. Lineamenta, který se skládá ze závěrečného dokumentu mimořádného zasedání synody a připojených otázek. Opět by měly v rámci místních církví proběhnout konzultace, které mají být předány do římského generálního sekretariátu synody do 15. dubna 2015, a na jejich základě bude připraven další dokument synody, tzv. Instrumentum laboris. V přípravném dokumentu je výslovně uvedeno, že za tím účelem jsou biskupské konference zvány k tomu, aby zvolily vhodné způsoby pro zapojení všech složek místních církví a akademické instituce, organizace, laická hnutí a další církevní instituce.5

Už příprava na mimořádné zasedání ukázala, že katolická církev v České republice (a samozřejmě nejenom u nás) prostě není zvyklá a neumí zorganizovat tematická setkání na úrovni farností a diecézí za účelem zjištění názorů věřících. Zveřejnění on-line dotazníků jsem nepovažoval za příliš vhodnou formu. Mnohem přínosnější by byla setkání ve farnostech, kde by se o navržených tématech jednalo spolu s texty z bible, učitelského úřadu a na základě žité praxe. Bohužel se asi nedá očekávat změna v druhé fázi, zvlášť když delegát mimořádné synody olomoucký arcibiskup Jan Graubner se opakovaně vyjádřil, že čeká pomoc především od „odborníků“.

Samozřejmě nejde o to, aby lidé ve farnostech hlasovali o tom, co se jim na učení církve o rodině líbí nebo naopak nelíbí. Mělo by jít o společné naslouchaní Bohu a také zkušenostem lidí. Už v první fázi synodního procesu se potvrdilo to, co mnozí již dávno vědí, že řada věřících nauku církve nezná a existuje propast mezi učitelským úřadem a žitou praxí lidí.

Celý synodní proces by mohl být šancí k prohloubení chápání role rodiny v dnešní době pouze za podmínky, že se do něj podaří zapojit ve větší míře jak kněze, tak lidi žijící v manželství.

Podněty pro místní církev v ČR

Podnětů pro místní církev v České republice je více než dost. K výše uvedeným by bylo možné zařadit složitý proces v souvislosti s tzv. majetkovým vyrovnáním a především s nadcházejícím přechodem na samofinancování církve.

Zatímco v katolické církvi je toto téma spíš tabu, vyhrazené pouze několika vybraným jednotlivcům, např. v Českobratrské církvi evangelické (ČCE) probíhá poměrně intenzívní diskuze již od podzimu 2013. Aniž bych si chtěl tuto diskuzi idealizovat, zaujal mě např. Manuál pro rozhovor o budoucnosti sboru, jehož úkolem primárně není zjistit stav sboru pro potřeby nadřízených orgánů, nýbrž rozhovor ve sboru podnítit a usnadnit.6 Přestože chápu rozdíl mezi biskupským zřízením katolické církve a presbyterně synodním zřízením ČCE, domnívám se, že ve způsobu vedení dialogu v rámci církve může být pro katolickou církev v mnohém inspirativní.

V souvislosti s přechodem na samofinancování se do určité míry veřejná diskuze v rámci katolické církve v ČR vede zřejmě jen v plzeňské diecézi, kde k ní vyzval odstupující plzeňský biskup František Radkovský.7

Ředitel odboru vnějších vztahů Pražského arcibiskupství Milan Norbert Badal dne 6. května 2013 v odpovědi na otázky několika věřících ohledně majetkového vyrovnání mimo jiné uvedl:

Zainteresování Božího lidu na rozhodování o restituovaném majetku a jeho správě je provedeno právě prostřednictvím statutárních zástupců církví. Hovoříte-li o participaci všech pokřtěných na poslání církve ve světě a společnosti, netýká se to správy majetku, ale hlásání evangelia. Plánované synody byly odsunuty v čase právě proto, že byly neujasněné majetkové vztahy. Nyní bude jistě přistoupeno k diecézním synodám. Například v pražské arcidiecézi má synoda proběhnout v roce 2015 a má za úkol naplnit závěry plenárního sněmu.8

Pokud vím, tak zatím nebyly zveřejněny bližší informace o případné synodě pražské arcidiecéze.9 A ani dne 15. června 2014 zveřejněný pětiletý pastorační plán pražské arcidiecéze (s datem 25. dubna 2014) se zatím o konání diecézní synody nezmiňuje.10

Otázkou je, jak tento plán vznikal. Ve zprávě o jeho publikaci je uvedeno, že „vychází především ze setkání kněží a vedení diecéze, která probíhala od podzimu 2012 do podzimu 2013, z diskusí s pastoračními pracovníky, z připomínek diecézní pastorační rady a konzultací s odborníky i laiky i běžnými farníky“.11 Při zběžných dotazech lidí z pastorace v pražské arcidiecézi jsem však nabyl dojmu, že pro některé byl pastorační plán překvapením. Přestože přináší některé zajímavé podněty, tak mi jeho rozvržení připomíná obnovenou myšlenku Desetiletí duchovní obnovy národa z let 1987–1997, což byla pro změnu podobná koncepce jako Velká novéna před oslavou 1000 let křesťanství v Polsku v roce 1966.12 Zvlášť pozoruhodná mi přijde připomínka 650. výročí založení Karlovy univerzity v roce 2017 s odkazem na vydání listiny papeže Klimenta VI. z 26. ledna 1347, přičemž univerzita výročí svého založení bude jako vždy odvozovat od zakládací listiny Karla IV. ze 7. dubna 1348.

Národní eucharistický kongres 2015

Aby těch plánů nebylo málo, zveřejnila Česká biskupská konference (ČBK) na svém zasedání v červenci 2014 rozhodnutí uspořádat první Národní eucharistický kongres od vzniku samostatné České republiky.13

Pokud vím, s nápadem přišel královéhradecký biskup Jan Vokál, který je delegátem ČBK pro eucharistické kongresy. Zaujalo mě, jak oproti jiným projektům v katolické církvi se podařilo poměrně rychle zřídit webové stránky, vydat brožuru a materiály pro přípravu ve farnostech, které jsou rozděleny na katecheze pro děti I. stupně, II. stupně, pro mládež a pro dospělé (zatím jsou na webových stránkách k dispozici na leden, únor a březen).14 Na jedné straně je vidět velký kus práce, na straně druhé si kladu otázku po jeho využitelnosti.

Již výše jsem uvedl, že v katolické církvi vázne komunikace zdola, ale ono to nebude zrovna nejlepší ani v opačném směru. Národní eucharistický kongres má probíhat na třech úrovních:

1. farní úroveň (má probíhat šestiměsíční příprava a vrcholem má být 7. června 2015 slavená slavnosti Těla a Krve Páně ve farnostech),

2. diecézní úroveň,

3. národní úroveň (národní konference v Brně ve dnech 15. – 17. října 2015).

Skutečně je však reálné, aby na základě materiálů zveřejněných na přelomu listopadu a prosince mohly už v lednu probíhat ve farnostech tematicky zaměřené katecheze? Např. projekt byl prezentován na formačním setkání kněží v Litoměřicích dne 4. prosince 2014.15 Pastorační rada farnosti v Novém Městě nad Metují se podle dostupného zápisu mimo jiné věnovala přípravě tříkrálové sbírky a za úkol dostali členové, aby si do příštího setkání (dne 11. ledna 2015) nastudovali materiály kongresu a projednali jejich možnou realizaci na úrovni farnosti.16 To je jen malá ilustrace časové tísně, ve které se ocitají kněží a farnosti. V řadě farností mají navíc již svůj pastorační plán hotový, někdy je i víceletý, takže zakomponovat na poslední chvíli nové téma nemusí být zrovna snadné.

Ani kulatý stůl vysílaný TV Noe na téma Národního eucharistického kongresu v pátek dne 28. listopadu 2014 (hosté byli Mons. Jan Vokál – delegát pro eucharistické kongresy, PhDr. Jitka Jonová, Th.D. – odborná asistentka, Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci a P. Pavel Dokládal – koordinátor Národního eucharistického kongresu) mi smysl jeho konání příliš neobjasnil. Možná je to jen má nechápavost. Např. mě zaujalo, když na otázku po významu eucharistie odpovídalo několik respondentů, každý z nich mluvil většinou jen o vztahu já a Bůh. Snad jen biskup Vokál zmínil určitý prvek společenství, ale měl na mysli pouze společenství mezi biskupem a kněžími, tedy mezi těmi, kteří slavení eucharistie předsedají. Nevzpomínám si, že by někdo zmínil důraz na společné slavení, resp. na slavení, které nás sjednocuje nejenom s Bohem, ale i mezi sebou navzájem. Materiál na leden 2015 (téma Eucharistie a jednota) tento aspekt zmiňuje:

Když slavíme mši svatou, Kristus nás vyvádí z vězení vnitřní samoty a spojuje se s námi v jednotě lásky. Takto Ježíš vytváří z izolovaných jedinců svou církev. To ovšem znamená, že ti, kteří přijímají Krista v eucharistii, si nemohou být lhostejní, nebo dokonce žít ve vzájemné nenávisti. Naše mezilidské vztahy jsou skutečností velice křehkou a často velmi komplikovanou, v eucharistii však nacházíme uzdravení a posílení naší slabé lidské lásky. Naše lidské soužití v církvi zde na zemi neprožíváme jako trvalý stav harmonie, ale jako cestu plnou napětí i sporů. Na této cestě nás však eucharistický Pán provází a stále znovu a znovu nás mezi sebou smiřuje a sjednocuje.17

Mohou však tato slova nějak výrazněji změnit individualistické chápání eucharistie, které je v katolickém prostředí tak silně fixováno způsobem podávání eucharistie, kdy věřící přicházejí ke kněžím nebo akolytům „ve frontě“ (ambulando)?

Asi málokdo se pohoršuje nad přijímáním ze zásoby, tj. když kněz při slavení eucharistie podává přijímajícím hostie ze svatostánku, ačkoliv respektovaný teolog Robert Taft považuje tento způsob za projev teologické a liturgické ignorance.18 Zato zjevného rozporu mezi slovy eucharistické modlitby „Vezměte a jezte z toho všichni...“ a praxí přijímání pod jednou si všiml i můj syn v 1. třídě ZŠ. Vše vypije kněz případně přisluhující ještě dříve, než přistupují k přijímání ostatní. „Proč to všem předem vypil a na nikoho nezbylo?“ zeptal se mě kdysi.19 Mimochodem měla snad v katolické církvi nějaký větší ohlas evangelická oslava 600 let obnoveného přijímání podobojí, která proběhla 12. října 2014 v Praze?

Témat a podnětů pro život katolického křesťana v České republice je celá řada. Je však otázkou, zda způsob přípravy a realizace různých pastoračních plánů a projektů reálně odpovídá nejenom potřebám lidí, ale i schopnostem katolické církve je realizovat.

1 Apoštolský list papeže Františka k Roku zasvěceného života. Dostupný z: http://www.vojtechkodet.cz/temata/cirkev-a-svet/rok-zasveceneho-zivota.html [cit. 2014-12-26]

2 Český překlad dostupný z: http://www.data.vojtechkodet.cz/Exhortace%20Radujte%20se.pdf [cit. 2014-12-26]

3 Český překlad dostupný z: http://www.data.vojtechkodet.cz/Exhortace%20Zkoumejte.pdf [cit. 2014-12-26]

4 Program Roku zasvěceného života. Dostupný z: http://www.kvpzr.cz/clanky/program-roku-zasveceneho-zivota-229 [cit. 2014-12-26]

5 Anglický překlad Lineament dostupný z: http://www.vatican.va/roman_curia/synod/documents/rc_synod_doc_20141209_... [cit. 2014-12-26]

6 Soubor otázek je rozdělen do osmi oddílů: A) Charakteristika našeho sboru, B) Proč je tu náš sbor: svědectví, C) Proč je tu náš sbor: bohoslužby a katecheze, D) Proč je tu náš sbor: služba potřebným, E) Proč je tu náš sbor: společenství křesťanů, F) Proč je tu náš sbor: součást ekumenického společenství, G) Proč je tu náš sbor: odpovědné spravování svěřených prostředků, H) Plán našeho sboru. Více viz Manuál pro rozhovor o budoucnosti sboru. Dostupný z: http://caslav.evangnet.cz/starsovstvo/2014/manual_pro_rozhovor_o_budoucn... [cit. 2014-12-26]

7 Mám na mysli 1. část Fóra kněží a laiků plzeňské diecéze, která se konala dne 17. května 2014 se v Plzni. Zpráva a materiály viz Dolanský, Pavel. První část Fóra kněží a laiků plzeňské diecéze na téma: Hlásání radostné zvěsti o Kristu. 20. května 2014. Dostupné online: http://www.bip.cz/forum-knezi-a-laiku-plzenske-dieceze-na-tema-hlasani-r... [cit. 2014-12-26]

8 Znění dopisu Badala viz Jsme biskupům partnery v dialogu? II. Umlaufoviny, 19. června 2013. Dostupné z: http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?cla... [cit. 2014-12-26]

9 Drobná rekapitulace zmínek o diecézní synodě v Praze viz VAŇÁČ, Martin. Kardinál Vlk o tzv. plenárním sněmu a diecézní synodě. Martinovy marnosti – křesťanství a historie. 26. května 2014. Dostupné z: http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2014/05/kardinal-vlk-o-tzv-plenarni... [cit. 2014-12-26]

10 Pastorační plán Arcidiecéze pražské 2014-2019. Dostupné z: http://www.apha.cz/file/22192/pastoracni-plan-arcidieceze-prazske-2014-2... [cit. 2014-12-26]

11 Pastorační plán Arcidiecéze pražské. Arcibiskupství pražské, 16. června 2014. Dostupné z: http://www.apha.cz/pastoracni-plan-arcidieceze-prazske [cit. 2014-12-26]

12 Pokus o zhodnocení Desetiletí duchovní obnovy národa přinesla stejnojmenná příloha časopisu Souvislosti 1997, č. 1, s. 257-285. Dostupné z: http://www.souvislosti.cz/197/197d.pdf [cit. 2014-12-26]

13 Rozhodnutí uspořádat Národní eucharistický kongres na třech úrovních (farní, diecézní a národní) bylo učiněno již v říjnu 2013, 9. ledna 2014 začala pracovat přípravná skupina při ČBK. Viz brožura Národní eucharistický kongres 2015. Dostupné z: http://nek2015.cz/img-content/files/ke_stazeni/NEK_web-brozuranahled.pdf [cit. 2014-12-26]

14 Jednotlivá témata pro šestiměsíční přípravu ve farnostech jsou rozvržena následovně: Leden 2015: téma EUCHARISTIE A JEDNOTA – materiály připravila diecéze plzeňská, Únor 2015: téma EUCHARISTIE A SPOLEČENSTVÍ – arcidiecéze pražská, Březen 2015: téma EUCHARISTIE A SOLIDARITA – diecéze ostravsko-opavská, Duben 2015: téma EUCHARISTIE A EVANGELIZACE – diecéze královéhradecká, Květen 2015: téma MARIA A EUCHARISTIE – diecéze českobudějovická, Červen 2015: téma OBNOVENÍ SLAVENÍ EUCHARISTIE – arcidiecéze olomoucká.

15 Národní eucharistický kongres 2015. Biskupství litoměřické, 18. prosince 2014. Dostupné z: http://www.dltm.cz/narodni-eucharisticky-kongres-nek-2015 [cit. 2014-12-26]

16 Zápis PRF – 14. prosince 2014. Římskokatolická farnost – děkanství Nové Město nad Metují, 20. prosince 2014. Dostupné z: http://www.farnostnm.cz/zivot-farnosti/pastoracni-rada/zapisy/228-zapis-... [cit. 2014-12-26]

17 Materiál 1. Eucharistie a jednota, s. 18. Dostupné z: http://nek2015.cz/img-content/files/ke_stazeni/NEK-15_EUCHARISTIE%20A%20... [cit. 2014-12-26]

18 Interviewing Liturgical Leaders: Robert Taft, S.J. Pray Tell, 11. červen 2014. Dostupné z: http://www.praytellblog.com/index.php/2014/06/11/interviewing-liturgical... [cit. 2014-12-26]. Tématu se věnoval v samostatné studii: TAFT, Robert F. "Communion" from the Tabernacle: a liturgico-theological Oxymoron. Worship 88 (1/2014), s. 2-22.

19 Stručnou kritickou reflexi k tématu viz VAŇÁČ, Martin. Když děti v kostele pozorně poslouchají. Martinovy marnosti, 30. června 2014. Dostupné z: http://marnosti.blogspot.cz/2014/06/kdyz-deti-v-kostele-pozorne-poslouch... [cit. 2014-12-26]