Slyš, co Duch praví církvím

Evropské setkání ekumenických skupin 19. - 25. 7. 1993 pořádané Ekumenickou radou církví

Místem setkání bylo evangelické internátní gymnázium v městě Postupimi.  Ve velkém sále se nás scházelo přes 200 účastníků z 27 zemí. Na čelní stěně obrovská mapa Evropy bez hranic, kde byly vyznačeny pouze řeky a města, ze kterých účastníci přijeli. Mezi účastníky bylo dost kazatelů - mužů i žen, pravoslavných mnichů, ale většina účastníků byli laici z různých církví. Ubytování bylo v místní škole nebo v Oberlinhausu, což je církevní nemocnice pro postižené děti i dospělé. Církevní školy i nemocnice mohly v bývalé NDR na rozdíl od poměrů u nás pracovat, a tak bylo vše v příjemném, fungujícím prostředí.

Vlastní program začínal v kostele v 8.30 zpěvem. Úvod a závěrečnou modlitbu s požehnáním měl vždy některý kazatel. Pak následovalo čtení žalmu, který se přečetl vždy celý v jednom jazyce a úryvek z téhož žalmu vždy v jiném jazyce. Potom za zpěvu nesli dva lidé zapálené svíce, jiný nesl Bibli a za nimi šli další, kteří četli úryvek z Bible určený pro biblické studium na ten den. Úryvek z Bible se četl stejným způsobem jako žalm. Před oltářem na zemi byla hromada kamení a uprostřed zapálená svíce. Od ní si zapalovali malé svíčky ti, kteří za všechny přednášeli svou modlitbu k Bohu.  Připravené modlitby zazněly opět v několika jazycích. Mezi zpěvy a modlitbami jsme vždy zpívali píseň v několika jazycích. Také nám vždy alespoň jednou písní přiblížili svoji církev pravoslavní bratři a sestry z bývalého Sovětského svazu. A tak od ranního setkání v kostele jsme si mohli uvědomovat, že kolik jazyků zaznívalo, tolik je rozdílů národnostních i rozdílností v chválení a uctívání Pána. Při setkání v kostele i po celý den nás zpěvem vedl Dieter Trautwein, který dovedl výborně rozezpívat celé shromáždění.  Je výborným hudebníkem, na místě také skládal a překládal nové písně. Právě vydal nový zpěvník s kresbami českého malíře Miroslava Rady a každé skupině jeden věnoval.

V dopoledním programu jsme vždy vyslechli výklad biblického oddílu, který byl určen na ten den a četl se v kostele při ranním setkání. Ve zbývajícím čase do oběda byla buď ještě nějaká přednáška, anebo plenární jednání.  Po obědě měli někteří přípravu na ranní setkání v kostele, ostatní měli asi hodinu a půl volno, ve kterém bylo vždy možné sdílení s ostatními. Po odpolední kávě se setkávalo sedm pracovních skupin, do nichž jsme byli rozděleni podle jazykových znalostí.

Za Českou republiku jsme tam byli čtyři - farář ČCE Miroslav Heryán a Marie Hradilková (katol.) z Černošic, Hanuš Landsperský (katol.) za Prahu-Jižní město a Jiří Roman z Českého Těšína (ČCE). Ze Slovenska byl zastoupen evangelický sbor z Nitry kazatelem Ondrejem Prostredníkem, Pravoslavem Prableskem, Pavlem Stehlem a Vierou Stubnovou.  V naší pracovní skupině byli zástupci z Postupimi, Maďarska, Anglie, Švédska, Holandska, Polska, Jugoslávie, Norska a Rumunska - celkem 25 lidí.  Každá země byla zastoupena dvěma, někde třemi účastníky. Každá skupina seznámila ostatní se situací místa, odkud přichází. Četla se společná zpráva, abychom mohli vzájemně poznat problémy a obohatit se ze snah a zkušeností jinde. Někteří měli svou přípravu doplněnou diafilmy, videem a rozličnými materiály. Již v těchto skupinách jsme mohli rozeznat velký rozdíl mezi poměry v zemích Východu a Západu. Např. v Anglii se společně scházejí k bohoslužbě a práci s dětmi lidé z osmi církví. Jinde jsou snahy sblížit alespoň dvě církve.

Každá země je jiná, má jinou mentalitu, problémy, zkušenosti. Je rozdíl mezi evangelickou a pravoslavnou církví, jejich způsobem bohoslužby, chválení a uctívání Pána. Ale všichni jsme byli rádi, že jsme se mohli vzájemně poznat, obohatit se o zkušenosti těch druhých, slyšet o velikých problémech a těžkostech ve východních zemích, zvláště v Jugoslávii a v bývalém Sovětském svazu. Rozdíly mezi bohatým Západem a chudým Východem jsou veliké, ale jistota, že i přes velké rozdíly nás spojuje náš Pán, byla a je větší. A tato naděje nás po celou dobu provázela, i když mnozí včetně mne měli jazykové problémy. Máme stále hledat toho, který nás spojuje, a nikoli Getsemany číslo 34 - 14. strana vnější věci, které rozdělují. Ježíš Kristus je vítěz, pro nás všechny stejně, a bude spojovat svou církev až do doby, než přijde znovu na tuto zem.  Poslední večer bylo rozloučení. Hosté z různých zemí nám zazpívali, předvedli vtipné výstupy, předali kousek sebe a své země. Na závěr jsme se všichni sešli venku. Každý dostal pruh látky, který jsme svázali, až se vytvořil spojený velký kruh, a od velké svíce uprostřed kruhu jsme zapálili své svíčky. Tyto symboly nám budou připomínat, že Ježíš Kristus nás spojuje přes všechny naše rozdíly a Jeho světlo má stále zářit tam, kam nás Pán povolal. Onu velkou svíci si na památku mohla odvézt černošická skupina, aby mohla zářit na jejích setkáních.