Dobrá zpráva z Plzeňska

Snad nikdo s takovým citem nevystihl situaci celibátního kněze v pohraničí jako básník Ladislav Stehlík v úvodu 3. dílu Země zamyšlené: .Kněz nesl sám dvě konvičky v rukou, neboť bez vína a vody nelze sloužit mši ani v prázdném kostele, kde byl sám a sám bez jediného věřícího. Tento kněžský Vystrkov bez ministranta i kostelníka může být předstupněm svatosti v podzimních plískanicích a zimním nečase, kdy tlusté zdi jizeb jsou plny vlhkosti a okna věčně pozastřena zamlženou šedí. Mrazivá osamělost starých far se nemění ani příchodem nových vysvěcenců a stále se jí stýská po dětských hlasech i lidském teple." Dotyčný kněz po čase překvapil své kolegy tím, že se oženil. Vzal si věřící učitelku, což počátkem sedmdesátých let znamenalo, že oba ztratili zaměstnání, a stali se terčem útoků zbožných i bezbožných současně. Po tvrdém dvacetiletí je nyní pastorálním referentem dotyčné - obnovující se farnosti. V uplynulých týdnech jej navštívil plzeňský biskup František Radkovský. Přijel bez pompy, modlil se, vykládal věřícím Písmo, hodně času věnoval rozhovorům s lidmi a byl ochoten spolu s místním knězem navštívit i prosté, světsky bezvýznamné lidi a potěšit je v jejich trápeních. A na okraj: Zajímal se v neposlední řadě i o to, zda se místní kněz s rodinou mají kde umýt a čím topit. Máme naději, že to vše jsou znamení nového stylu biskupa jako skutečného pastýře a že i další zprávy z Plzeňska budou povzbudivé.

Jv