Příprava na Evropský seminář Základních společenství v Ženevě

Ve dnech 17. - 19. 3. 1995 se v Ženevě uskutečnilo přípravné setkání Evropského semináře hnutí základních společenství, o jehož existenci Getsemany již vícekrát informovaly. Zúčastnil jsem se jej jako český delegát a rád bych se podělil se čtenáři Getseman o své dojmy a postřehy.  Základní myšlenkou setkání se stala úvaha o možnosti prožívání křesťanské identity ve společnosti, v níž na jedné straně sílí neoliberalistické tendence a konzumismus, na který však na druhé straně církev odpovídá stupňujícím se centralizmem. Základní skupiny tváří v tvář této situaci hledají možnost opravdové odpovědi po své identitě. V románských zemích tyto skupiny vytvářejí především nejchudší obyvatelé inspirovaní příklady z Latinské Ameriky a ovlivnění teologií osvobození, v německé a anglické jazykové oblasti nalézají skupiny svou tvář spíše v praktické pomoci druhým, při slavení liturgie a v teologických reflexích. Situaci celého hnutí jeden z účastníků přirovnal k pozici Izraelitů, kteří vyšli z Egypta na poušť, kde mají najít svou identitu a obnovit se.

Toto hnutí se vědomě snaží žít odporem proti světu, v němž jsou lidská práva pošlapávána ve jménu úspěšnosti a zisku. Všichni považují za své poslání vytváření církve jako malých společenství lidí v multikulturální evropské společnosti, která se již cítí být vykořeněna ze svých tradicí a zmítána v nových problémech, na něž instituce církve nenachází přiměřenou odpověď.  Jednotlivé skupiny cítí svou příslušnost k církvi, jsou však oslovovány i jinými podněty, na něž odpovídají mnohdy s prorockou odvahou. Za svou základní spiritualitu považují lidský přístup k životu, bližním a solidaritu s lidmi na okraji, která se však u mnoha z nich neprojevuje jen doprovázením obětí moderního světa, ale i odporem a bojem proti příčinám tohoto stavu.  To se projevilo i jednohlasnou podporou životní praxe J. Gaillota všemi přítomnými.

U mnoha z nich existuje rovněž nechuť k používání tradičních znamení a forem a tudíž i určitá chudoba znamení a symbolů. Jak jsem však pozoroval, tuto tendenci lze nalézt i mimo hnutí základních společenství. Při mé účasti na nedělních laudách řeholního společenství Sester Nejsvětější svátosti, v jejichž středisku setkání probíhalo, jsem byl značně vyveden z míry. Skládaly se totiž ze dvou písní reprodukovaných z magnetofonového záznamu, zjednodušeného žalmu, evangelia, proseb z breviáře a Otčenáše. Sestrám bylo 20 - 70 let.

Seminář se bude skládat z diskuzí a výměn zkušeností v malých jazykových skupinách, jejichž závěry se budou zpracovávat do závěrečného zamýšlení nad budoucností křesťanství, identitou základních společenství v dnešním světě a modelů jejich přístupu k proměňující se Evropě dneška. Zvláštní pozornost měla být věnována současnému stavu základních společenství v Latinské Americe, toto téma však bylo během přípravného setkání změněno na seznámení se zkušenostmi života církve z Východní Evropy, jmenovitě z maďarského hnutí Bokor a československé ES. Tomuto tématu bude věnována část úvodního setkání všech účastníků, později zde bude i možnost setkání ve zvláštních skupinách zájemců o tuto tématiku.  Na listopadovém semináři v Ženevě lze proto očekávat bohatou výměnu zkušeností proč a jak žít společenství a sdílení nad problémy, z nichž některé nám mohou v evropském kontextu unikat nebo na které máme odlišný názor, jejichž řešení však jiní křesťané považují za konstitutivní prvky své víry.

Pavel Podorebský