Ve dnech 17. - 19. 3. 1995 se v Ženevě uskutečnilo
přípravné setkání Evropského semináře hnutí základních společenství, o jehož
existenci Getsemany již vícekrát informovaly. Zúčastnil jsem se jej jako český
delegát a rád bych se podělil se čtenáři Getseman o své dojmy a postřehy. Základní myšlenkou setkání se stala úvaha o
možnosti prožívání křesťanské identity ve společnosti, v níž na jedné
straně sílí neoliberalistické tendence a konzumismus, na který však na druhé
straně církev odpovídá stupňujícím se centralizmem. Základní skupiny tváří v tvář
této situaci hledají možnost opravdové odpovědi po své identitě. V románských
zemích tyto skupiny vytvářejí především nejchudší obyvatelé inspirovaní
příklady z Latinské Ameriky a ovlivnění teologií osvobození, v německé
a anglické jazykové oblasti nalézají skupiny svou tvář spíše v praktické
pomoci druhým, při slavení liturgie a v teologických reflexích. Situaci
celého hnutí jeden z účastníků přirovnal k pozici Izraelitů, kteří
vyšli z Egypta na poušť, kde mají najít svou identitu a obnovit se.
Toto hnutí se vědomě snaží žít odporem proti světu, v němž
jsou lidská práva pošlapávána ve jménu úspěšnosti a zisku. Všichni považují za
své poslání vytváření církve jako malých společenství lidí v multikulturální
evropské společnosti, která se již cítí být vykořeněna ze svých tradicí a
zmítána v nových problémech, na něž instituce církve nenachází přiměřenou
odpověď. Jednotlivé skupiny cítí svou
příslušnost k církvi, jsou však oslovovány i jinými podněty, na něž
odpovídají mnohdy s prorockou odvahou. Za svou základní spiritualitu
považují lidský přístup k životu, bližním a solidaritu s lidmi na okraji,
která se však u mnoha z nich neprojevuje jen doprovázením obětí moderního
světa, ale i odporem a bojem proti příčinám tohoto stavu. To se projevilo i jednohlasnou podporou
životní praxe J. Gaillota všemi přítomnými.
U mnoha z nich existuje rovněž nechuť k používání
tradičních znamení a forem a tudíž i určitá chudoba znamení a symbolů. Jak jsem
však pozoroval, tuto tendenci lze nalézt i mimo hnutí základních společenství.
Při mé účasti na nedělních laudách řeholního společenství Sester Nejsvětější
svátosti, v jejichž středisku setkání probíhalo, jsem byl značně vyveden z míry.
Skládaly se totiž ze dvou písní reprodukovaných z magnetofonového záznamu,
zjednodušeného žalmu, evangelia, proseb z breviáře a Otčenáše. Sestrám bylo
20 - 70 let.
Seminář se bude skládat z diskuzí a výměn zkušeností
v malých jazykových skupinách, jejichž závěry se budou zpracovávat do
závěrečného zamýšlení nad budoucností křesťanství, identitou základních
společenství v dnešním světě a modelů jejich přístupu k proměňující
se Evropě dneška. Zvláštní pozornost měla být věnována současnému stavu
základních společenství v Latinské Americe, toto téma však bylo během
přípravného setkání změněno na seznámení se zkušenostmi života církve z Východní
Evropy, jmenovitě z maďarského hnutí Bokor a československé ES. Tomuto
tématu bude věnována část úvodního setkání všech účastníků, později zde bude i
možnost setkání ve zvláštních skupinách zájemců o tuto tématiku. Na listopadovém semináři v Ženevě lze
proto očekávat bohatou výměnu zkušeností proč a jak žít společenství a sdílení
nad problémy, z nichž některé nám mohou v evropském kontextu unikat
nebo na které máme odlišný názor, jejichž řešení však jiní křesťané považují za
konstitutivní prvky své víry.
Pavel Podorebský
Poslední komentáře