Jste zde

070 - únor 1997

Život za mřížemi (k filmu Marian)

V učených knihách se mnoho píše o subkulturách, o předávání hodnot a modelů chování v rodině a společenství, o sociogenezi deviantního chování a o jiných poměrně obecných pojmech. V praxi se my údajně řádní a slušní občané divíme, proč je tolik problémů s některými skupinami obyvatel a proč „se" s tím „něco" neudělá; ani politici nejsou k tomuto volání hluší a v předvolebních kampaních nám slibují div ne obnovení starého dobrého policejního státu. (Nemyslím tím jen onoho pána, který se nechává fotografovat před nastoupenou jednotkou bezpečnosti, jako by to byla jeho tělesná garda; i jiní lídři haraší řetězy a hrozí mřížemi, snad že jim v našich kriminálech je málo lidí.) A samozřejmě někde ve skrytosti žijí nebo živoří davy nešťastných lidí, kterým nepomohou ani pluky policistů, ani desítky věznic: davy obětí, kterým se často nedostane účinné a dostatečné pomoci, i davy pachatelů, mnohdy smolařů od narození, vyrůstajících bez lásky a dobrého příkladu, putujících mezi zločineckými gangy a nápravnými ústavy. Nezřídka jde dokonce o tytéž lidi, kteří jsou někdy pachateli zla, jindy jeho oběťmi. Je velice důležité a přitom značně obtížné poněkud porozumět tomuto světu na okraji „dobré" společnosti. O jeho obyvatelích se ze sdělovacích prostředků dozvídáme zpravidla pouze ve zpravodajství ze soudní síně a v přímém styku nám brání společenské konvence a zábrany na obou stranách neviditelné zdi, vymezující „slušné lidi" a omezující „živly". O to záslužnější jsou pokusy tuto zeď překonat, alespoň přes ni nakouknout.  Film Marian, který nyní běží v našich kinech, patří k pokusům velice úspěšným. Děj filmu je prostý: romský chlapec Marian je v útlém věku odňat asociální rodině a dán do ústavu, aby se naučil slušnému životu a stal se řádným členem společnosti. Prochází různými zamřížovanými institucemi a učí se zde necitelnosti, násilí a manipulaci, mstě a krádeži, tomu, že se nevyplácí věřit druhým lidem. Ocitne-li se občas na svobodě nebo dostane-li jinou šanci, jedná destruktivně; ne že by měl zlou vůli: on vůbec nezná způsob, jak své potřeby uspokojit bez problémů. Neumí obrazně řečeno využít otevřené dveře, protože je celý život zvyklý překonávat mříže. Na tomto příběhu, líčeném věrohodně a s velkou znalostí prostředí, se však naplno ukazuje celá tragika toho, jak se naše společnost vyrovnává se svými „černými ovcemi", jak reprodukuje násilí násilím a zlo zlem. Film Marian neobveselí ani v divákovi nezanechá povznášející pocit. Je to však velké, pravdivé a v tom nejlepším slova smyslu poučné dílo. Nenechte si ho ujít!

JaS