Jste zde

Knihovnička Getseman

autor: 

Simon Philip de Vries byl nizozemský rabín, spisovatel a sionista. Jeho nejslavnější literární dílo, Židovské obřady a symboly, které nyní vydalo česky nakladatelství Vyšehrad, vznikalo na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století jako seriál článků o židovství pro noviny Haarlemsche Courant. Krátké, srozumitelné a procítěné texty byly určeny jak široké veřejnosti, tak asi (a především) sekularizovaným čtenářům se židovskými kořeny, kterým měly připomenout krásu a hloubku vlastních tradic. Poslechněme si třeba závěr popisu pátečního večera: „Naneštěstí nemohu upřímně potvrdit, že všichni Židé tráví páteční večer výše naznačeným způsobem. Skutečnost vypadá často docela jinak. Tolik se o toho už vytratilo, ale zároveň se ještě mnoho udrželo. Většina rodin zůstala věrná alespoň světlům a šabatové pokrývce a snaží se zachytit něco z klidné a zbožné nálady. Ostatní, kteří šabat už nedrží, ale kteří jej poznali a pamatují si na jeho tichou záři, se za tím, co nechali za sebou, ohlížejí jako za ztraceným rájem." Rabín Simon de Vries zemřel roku 1944 ve věku 73 let spolu se svou ženou v koncentračním táboře Bergen-Belsen a nedožil se ani náznaku toho, oč prosí modlitba kadiš, kterou tak krásně popsal, a co bylo jeho vlastní velikou touhou: „Kéž je Jeho vláda založena za vašeho života a za vašich dnů a za života celého domu Izraele, brzy a v krátkém čase!" Svět evropských Židů, jejich zbožných tradic a zvyků, za jeho života oslabený sekularizací a do základů otřesený nacistickým řáděním, však i díky němu k nám promlouvá dodnes.

Brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury se rozhodlo přejmenovat časopis Proglas na dvouměsíčník Kontexty a poněkud pozměnit jeho profil - nyní se vedle umění a náboženství bude zabývat i sociálními, politickými a filozofickými otázkami, a tedy zčásti „pohltí" i dosavadní Revue Politika, jejíž vydávání v papírové podobě bylo zastaveno a která dále přežívá jen na internetu. První číslo Kontextů 1/2009 právě dorazilo na stoly čtenářů, a třebaže je na zásadní hodnocení brzy, zdá se jeho podoba šťastná. Velký téměř čtvercový formát a přílohy na křídovém papíře umožňují kvalitní prezentaci grafických uměleckých děl, zatímco rozsah časopisu dává možnost tisknout i rozsáhlejší odborné texty. A protože obsahem má být především to, co se líbí třem zkušeným editorům - Petru Fialovi, Jiřímu Hanušovi a Františku Mikšovi - lze po obsahové stránce čekat inspirativní čtení se širokým, ale přesto ideově ukotveným záběrem. Přejeme staronovému časopisu dlouhý život, přízeň čtenářů a mnoho uměleckých i intelektuálních objevů na jeho stránkách.