Dialog pro Rakousko

Dokument ze shromáždění delegátů s rakouskými biskupy v Salzburgu 23.- 26. října 1998

 Pracovní skupiny předložily plénu shromáždění delegátů ke schválení tyto odhlasované texty:

1. Boha hledat - Boha zakoušet

1.1 Se všemi lidmi sdílíme hlubokou otázku po původu a cíli našeho bytí, touhu po naplněném životě a naději na lásku a spravedlnost. Tak se tážeme a hledáme Boha. Jako křesťané věříme, že i Bůh nás hledá a v Ježíši Kristu, svém Synu, trpí společně s námi temnotu našeho bytí a právě tím ji osvěcuje. Smíme doufat, že při našem hledání Boha jsme jeho svatým Duchem řízeni, utěšováni, posilováni a vedeni po společné cestě.

Pro naši společnost, ve které existují mnohé krize smyslu a deficity orientace, chtěli bychom hledat jako jednotlivci a jako církev v ekumenickém společenství křesťanských církví s větší láskou a opravdovostí společenství s Bohem.

V hledání Boha jsme spojeni s lidmi všech dob a náboženství. Ze všech náboženství vedou stopy do tajemství Boha. Katolická církev Rakouska zve sestry a bratry z jiných náboženství, kteří žijí v naší zemi, k dialogu, o němž doufáme, že bude příkladem pro sjednocování Evropy a světa.

Celkem: 269, ano: 243.

1.2 Jako církev spatřujeme svůj prvořadý úkol v otevírání různých cest zakoušení Boha.

- Intenzivněji podporovat biblickou pastoraci; zvláště má být zřetelněji spatřována a vyjadřována jednota svědectví o Bohu ve Starém a Novém zákonu.

- Bůh může být tušen a zakoušen v bohatství obrazů a znamení - především v liturgii. Též mlčení toto zakoušení Boha umožňuje.

- Každodenní styk s bližními je rovněž cestou, jak zakoušet Boha, nebo skrze nás ho učinit zakusitelným.

- Rozmanitými místy setkávání s Bohem jsou společenství, řády a hnutí. O těchto zkušenostech nemůžeme mlčet.

Celkem: 269, ano: 250.

1.3 „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků", říká 2. vatikánský koncil (GS). Tváří v tvář nemoci, chudobě, nespravedlnosti a psychické nouzi podporujeme všechno, co slouží osvobození a uzdravení. Současně vidíme, že jsme konfrontováni s utrpením, které nemůžeme změnit. Žádné ukvapené utěšování či vysvětlování před touto skutečností neobstojí. V pohledu na Ježíše Krista, ukřižovaného a vzkříšeného, může však toto utrpení vést k zakoušení blízkosti Boha. Jeho milující solidarita si žádá lidi, kteří s těmito trpícími a vyhoštěnými žijí, sténají, doufají a modlí se. Delegáti se vyslovují pro to, aby tajemství Boha bylo odkrýváno v této službě a svědectví.

Celkem: 269, ano: 254.

2. Ohlašovat radostnou zvěst

2.1 Delegáti se vyslovují pro to, aby se v pastoraci usilovalo o vědomá rozhodnutí víry. Církev však přijímá různé stupně zralosti víry.

Zintenzívnit je třeba přípravu na přijetí svátostí. Přednostní povinností při této přípravě je „napomáhat odkrývat víru, posilovat ji a vést ke zralosti". (Familiaris consortio 68).

Svátosti jsou dar Boha a znamení víry. Proto je třeba podle možnosti nikomu neupírat přijetí svátostí.

Ve společenstvích mohou být vyhledávány i vhodné formy vedení k přijetí svátostí. Slavení a příprava svátostí mají být uspořádány tak, aby bylo zřejmé: zde nás potkává Bůh skrze Ježíše Krista ve společenství církve.

Celkem: 269, ano: 233.

2.2 Jen církev, která rozumí mládeži, rozumí znamením doby. Proto naše církev potřebuje hlas mládeže. Shromáždění delegátů vyzývá všechny, kdo jsou odpovědni za pastoraci, aby brali vážně mladé lidi ve světě jejich života a kultury a poskytovali jim prostor. Předpoklady jsou: čestný přístup, osobní nabídka doprovázení životem, žádné další krácení v oblasti církevní práce s mládeží a otevřenost vůči slavení přiměřeném mládeži, a to i v liturgii.

Vidíme rozmanité podněty a iniciativy u mladých lidí. Biskup zodpovědný za péči o mládež, Dr. Paul Iby, má vytvořit platformu, která by uvedla do chodu hluboký proces, jenž propojí mladé lidi, prohloubí jejich víru a posílí jejich společensko-politické vystupování.

Celkem: 269, ano: 250.

2.3 Mnohotvárnost církevní činnosti vidíme jako příležitost a nikoliv jako konkurenci. Mnohost cest a prostorů k jednání má proto být nejen připuštěna, ale i podporována. Ze svých zkušeností se vyslovujeme pro to, aby v budoucnu byl kladen zvláštní důraz:

1. Ve školní výuce náboženství v katolických školách a církevních výchovných zařízeních vidíme samostatná a velmi důležitá učební místa pro církev, neboť poskytují možnost setkat se s lidmi s různými životními představami. Výuka náboženství je přitom pro stále více žáků a žákyň místem prvního setkání s otázkami víry. Přináší tím neodpíratelný a nezaměnitelný přínos pro zdar životních plánů mladých lidí. Delegáti žádají pro vyučující náboženství a jejich službu neomezenou podporu všech nositelů odpovědnosti v církvi a ve společnosti.

2. Klademe zvláštní důraz na uvedení do víry a její prohlubování pro dospělé (např. ve skupinách mluvit a slyšet o víře, víře se učit a zacvičovat se). Církev musí jít k lidem. V každé diecézi má být příprava pro dospělé na křest, biřmování a (opětovný) vstup.

3. Důležitý úkol zvěstování je v sociálně-etické oblasti. Katolické sociální učení papežů a sociální pastorační dopis rakouských biskupů podtrhují její význam. Diskuse v kroužcích podle zásady „vidět - posuzovat - jednat" jsou vynikajícími vzdělávacími aktivitami, které na společnost působí.

Celkem: 269, ano: 231.

3. Odpovědnost z lásky

3.1 Křesťanské, svátostné manželství jako závazný příslib trvalého životního společenství muže a ženy otevřeného vůči přijímání potomstva, je naším vůdčím a ideálním obrazem. Vedle církevně uzavřených manželství respektujeme i jiné formy životních společenství, v nichž se uskutečňuje láska, odpovědnost a věrnost. Tváří v tvář společenskému vývoji, který v posledních desetiletích přispěl k významnému posunu hranice přináležitosti k mládeži, respektujeme, že mladí lidé hledají jim přiměřenou formu prožívané sexuality, která ještě není určena požadavky celoživotního partnerství a s tím spojeným odpovědným rodičovstvím. Uznáváme, že sami mladí lidé kladou vysoké nároky na lásku, věrnost a partnerství ve svých vztazích, a cítíme se vyzváni k tomu, abychom tyto mladé dívky/ženy a chlapce/muže s porozuměním doprovázeli na jejich životní cestě.

Duchovní péče „má s porozuměním a s respektováním svobody jednotlivce pomáhat mládeži, snoubencům a manželům vidět sexualitu lidským a osobním způsobem a začlenit ji do celku života. Lidé hledající radu nemají být jednoduše odkazováni na zákazy a příkazy, ale v moudrých pastoračních konzultacích mají být vedeni k odpovědnému a svobodnému rozhodování." (vídeňská diecézní synoda) Sexualita je ústřední, pozitivní, životodárná síla, představuje však současně nejvýš citlivou oblast lidského života, která (jako i mnohé jiné) je ohrožena egoismem a násilím, tedy hříchem. Je smyslem teologicko-etické orientace přispívat ke zdaru lidského života a soužití podle měřítek boží a lidské lásky, a tak přispívat k naplňování boží vůle. Jelikož tzv. mimomanželská životní společenství vedou ve vysokém procentu k uzavírání manželství, má zvláštní význam pozitivní, doprovodná duchovní péče o tyto dvojice. Přitom mají být vedeny i k poznání vysoké hodnoty manželství jako svátosti.

Celkem: 269, ano: 202.

3.2 Odpovědné rodičovství je úkolem muže a ženy v partnerství. Odpovědné rodičovství však je nejen ve službě probouzení nového života, ale i zdaru manželského společenství a odpovědné péče o již narozené děti. Partnerům přísluší, aby po zvážení církevních pokynů ve smyslu odpovědného rozhodnutí svědomí zvolili pro svou konkrétní situaci nejvíce vhodnou metodu regulace početí. Je nutné vést zřetelnou hranici mezi zabraňováním početí a potratem.

Celkem: 269, ano: 201.

3.3 S homosexuálními lidmi je třeba se setkávat, podobně jako s mnoha jinými lidmi, s vážností a taktem, což se ani v církevní oblasti vždy nedělo a neděje. Rovněž tak jako heterosexuální lidé mají i oni stejné mravní povinnosti naplňovat ve svém životě vůli boží, přisvědčovat ke svému pohlavnímu způsobu a odpovědně se integrovat do celkového lidského jednání. Nesmí být vyhošťováni a znevažováni. Je třeba je povzbuzovat k aktivní účasti na církevním životě a vítat jejich spolupráci.

Delegáti žádají rakouskou biskupskou konferenci, aby na celorakouské úrovni zřídila koncepční skupinu, která přivede k jednomu stolu homosexuální lidi, jejich příbuzné, duchovní správce a zástupce církevního učitelského a řídícího úřadu. Ta by měla vypracovat situační materiál, v němž budou zohledněny dokumenty učitelského úřadu, novější morálně-teologická diskuse a výsledky výzkumu věd o člověku. Z toho by pak mohly na základě evangelia povstat pastorální směrnice.

Celkem: 269, ano: 202.

4. Nárok a ztroskotání. Vina a odpuštění.

4.1 Manželské společenství muže a ženy, které vyjadřuje věrnost a definitivní spojení, odpovídá vůli Stvořitele a touze mnoha lidí. Pro pokřtěné je to svátost. Aby se křesťanské manželství mohlo lépe vydařit, vyslovujeme se pro zintenzívnění manželské přípravy a doprovázení v manželství.

Pozorujeme, že mnoho manželství je dnes rozvedeno a vidíme, kolik utrpení a bolesti je spojeno s rozvodem. Vyzýváme, aby se pomáhalo lidem v takovýchto životních situacích a nechat tyto lidi prožívat, že nejsou vyloučeni z církevního společenství, ani v případě uzavření druhého civilního sňatku.

Rozvedení, kteří uzavřeli nové manželství, mají zakoušet, že v křesťanské obci mají domov a jsou pozváni k bohoslužbám, církevním aktivitám a spolupráci. Je třeba respektovat případy, kdy postižení, po pečlivém prozkoumání a pokud možno po rozhovoru s duchovním vůdcem, učiní osobní zodpovědné rozhodnutí přistupovat k přijímání. Abychom mohli nabídnout kompetentní vedení takových rozhovorů, je třeba vyškolit dostatek pastoračních pracovníků a pracovnic.

Žádáme diecézní biskupy, aby umožnili spolupráci rozvedených, kteří uzavřeli nové manželství, v pastoračních radách společenství, a přejímání patronátů. Pravidla pro služby v diecézích mají být natolik upravena, aby byla umožněna další činnost těchto osob v církevní službě s přihlédnutím ke konkrétní situaci.

K prospěchu rodin, zvláště postižených dětí, bude nabízena prostřednictvím církevních zařízení poradenská činnost.

Celkem: 269, ano: 233.

 4.2 Delegáti se řídí závěry biskupské synody v Římě z roku 1980, kde ve vztahu k pastoraci rozvedených lidí s nově uzavřeným manželstvím se uvádí: „Vedena starostí o pastoraci těchto věřících přeje si synoda, aby bylo zajištěno nové a ještě důkladnější šetření - s respektováním praxe východních církví - s cílem, aby se milosrdenství v pastoraci otevíralo v ještě větší šíři." Žádáme rakouskou biskupskou konferenci, aby důrazně v Římě podpořila tuto záležitost. Jsme přesvědčeni, že se tím ještě zřetelněji stane „církev jako celek stane všezahrnující svátostí smíření" (Reconciliatio et paenitentia).

Celkem: 269, ano: 238.

4.3 Delegáti žádají rakouskou biskupskou konferenci, aby se v Římě zasadila o zrychlení a transparentní postupy při laicizaci, které musí být realizovány - nezávisle na stáří těch, o něž se jedná - v přijatelných časových obdobích.

Delegáti se vyslovují pro to, aby laicizovaní kněží měli umožněn přístup ke všem službám a církevním povoláním, které jsou přístupné i laikům. Kněží, kteří opouštějí úřad, nás mají prožívat jako církev s dobrou vůlí, kolegiálně a bez odsuzování, i ve vztahu k materiálním důsledkům jejich kroku.

S ohledem na přání mnoha kněží bez úřadu i nadále vykonávat kněžské služby a se zřetelem na skličující nedostatek kněží v mnoha zemích, nechť vedení církve s vážností uváží, jak tato velká kapacita může být pozitivně podchycena.

Celkem: 269, ano: 225.

5. Církev - naše společné povolání

5.1 Mnohost služeb a úkolů, jež laici převzali v různých oblastech církevního života na základě křtu a biřmování v posledních desetiletích, je bohatstvím církve. Tyto služby a pověření, jež se v praxi osvědčily, mají být za trvalé teologické reflexe dále rozvíjeny. Tam, kde laici střednědobě a dlouhodobě vykonávají vedoucí úkoly, nelze se zaleknout následků (změna podmínek pro připuštění ke svátostným úřadům). V důvěře v Ducha svatého a v citlivém vnímání dnešní situace je třeba jít i po nových cestách - i tehdy, když ve vztahu k dalšímu vývoji těchto služeb a úřadů, včetně kněžské a jáhenské služby, je třeba ještě zápasit o plné vyjasnění a identitu. Toto přání není jen naléhavá záležitost ve vedení obcí, ale i vzhledem k nouzi o lidi v duchovní péči o nemocné.

Celkem: 269, ano: 216.

5.2 Poukaz koncilu na přezkoumání a řešení problémů pastorace „ve společné poradě" musí nalézt odpovídající a výslovný odraz v rozhodném, přesvědčeném a široce založeném hodnocení farních rad společenství, praví se v apoštolském listu „Christifideles laici". Proto delegáti žádají, aby práva spolupráce farních rad společenství nebyla omezována, ale dále rozvíjena. Farní rada společenství má společně s farářem odpovědnost za život farního společenství a jeho vývoj, aby byl věrohodnějším životním prostorem evangelia. Farní rada společenství podporuje tak spoluodpovědně faráře při řízení farnosti. Společně stanoví zásady řízení společenství a uzavírají (v některých diecézích farní církevní rada) farní rozpočet. Kde byly možnosti spolurozhodovat již omezeny, mají být znovu zřízeny. Konkrétně navrhujeme, aby se na ustanovování nového faráře společně podílela farní rada společenství, která by měla mít právo, aby její hlas byl slyšen.

Další vývoj spolurozhodovacích možností navrhujeme i pro diecézní pastorační rady.

Celkem: 269, ano: 225.

5.3 Delegáti jsou přesvědčeni, že proces dialogu musí pokračovat. Musí být zajištěna reflexe o tomto shromáždění, realizace společně vypracovaných návrhů. Mnohost témat, mnohovrstevnost problémů a nezbytně nutné otázky, které zůstávají otevřené, vyžadují dalekosáhlé a hluboké řešení - a to jak na úrovni diecéze, tak i celého Rakouska. Proto delegáti žádají rakouskou biskupskou konferenci, aby zřídila koncepční skupinu, jež bude iniciovat další činnost, sledovat ji a biskupské konferenci k tomu předkládat návrhy. Považujeme za nezbytné, aby se v rámci tří let sešlo znovu celorakouské církevní shromáždění. Koncepční skupina má pro jeho koncepci vypracovat konkrétní návrhy.

6. Povolání a život kněží

6.1 Naše víra a náš život jako křesťanů má svůj základ a svůj zdroj v setkávání a společenství s Kristem zmrtvýchvstalým a Pánem církve. Slovo boží si nemůžeme pronášet sami k sobě a jeho milost si sami nemůžeme udělovat. Umožňovat setkání a společenství s Kristem je úkolem všech pokřtěných. Apoštolský úřad má ve společenství s nimi za úkol svým životem a jednáním zpřítomňovat a závazně přibližovat Krista jako hlavu a partnera Církve a tak sloužit jednotě.

Život kněze je dnes méně samozřejmý než dříve. Delegáti dávají podnět, aby na úrovni diecéze byly zintenzívněny úvahy o životní kultuře kněze. Větší důraz má být položen na další vývoj intenzivnějších, osobnějších možností dalšího vzdělávání. To má být zaměřeno nejen odborně teologicky, duchovně a pastoračně, ale především má být celistvé a sloužit rozvoji kněžské životní kultury, jakož i podporovat zdravý lidský vývoj a rozvoj.

Celkem: 267, ano: 227.

6.2 „Celibát pro království boží" je forma života, která je kněžské službě zvláště přiměřená. Je také právě v naší době nepopiratelným znamením pro radikálnost následování Krista. Tato forma života má být věřícími oceňována, ve veřejnosti hodnocena a i nadále povolanými volena. Starost o lidi a křesťanské obce, především o slavení eucharistie a udělování ostatních svátostí je ovšem závažnější než spojení kněžství a celibátu. Delegáti se proto vyslovují pro připuštění vhodných a odpovídajícím způsobem vzdělaných ženatých mužů ke svěcení na kněze a žádají rakouskou biskupskou konferenci, aby se o to v Římě rozhodně zasadila.

Celkem: 267, ano:199.

Menšinový návrh I: Celibát kvůli království božímu je znamením toho, že se lidé z lásky k Bohu dávají jemu zcela k dispozici. Také věrohodně prožívaný život v manželství a rodině je výmluvným poukazem na Boha. Obě životní formy jsou tudíž kněžské službě přiměřené. Shromáždění delegátů se proto vyslovuje pro to, aby povolání ke kněžství bylo odděleno od životní formy. Rozpoznává také starostlivost o lidi a obce a chce uspokojit jejich touhu po zvěstování, eucharistii a slavení všech svátostí. Proto má církev přijmout kněžské povolání osvědčených mužů (viri probati) a světit je na kněze. Rakouská biskupská konference je žádána rozhodně se o to v Římě zasadit.

Podle jednacího řádu o tom nebylo hlasováno. Podpisová akce dosáhla 144 podpisů.

Menšinový návrh II: Delegáti děkují mnoha kněžím, kteří svou službu lidem naší země s velkou oddaností prožívají v životní formě celibátu. V tomto znamení vidíme, že následování Krista je voláním k radikalitě evangelia. Problém nedostatku kněží nemá být odstraněn změnou podmínek přijetí, nýbrž společným nasloucháním volání Ježíše, který každému z nás vždy zvláštním způsobem říká: „Následuj mne!"

Nebylo odhlasováno.

6.3 Shromáždění delegátů navrhuje, aby podpora kultury povolání se stala centrální prioritou pastorace. Nikoliv v úzkém smyslu „rekrutování dorostu", ale zpětnou úvahou a objasňováním, co rozumíme pod „povoláním", z něhož žije církev a každý jednotlivý křesťan. Křesťanky a křesťané, kteří jsou otevření a disponibilní pro Boha a jeho Slovo, mohou a budou odhalovat v setkání s Kristem své povolání a tak budou žít sen boží - ve službě druhým.

My sami se máme též snažit o kulturu naslouchání a modlitby a o pozorné a nezištné doprovázení všech, především však mladých lidí. Chceme pomáhat posilovat jejich svobodu a individualitu a současně jim dodávat odvahu nechat se zcela vyzvat Kristem a nechat se vzít do služby. Tam, kde ještě neexistují, navrhujeme zřídit v diecézích střediska pro povolání.

Celkem: 267, ano: 217.

7. Ženy v církvi

7.1 Delegáti konstatují, že otázka důstojnosti a povolání žen patří mezi centrální výpovědi našeho křesťanského poselství a je tak důležitým kriteriem věrohodnosti církve. Je skutečností, že v naší církvi je třeba překonávat stále ještě působící fixace rolí a brát vážně rozmanitá povolání a životní cesty žen. K tomu je třeba důsledně poukazovat na biblickou tradici osvobozování ženy, a abychom při zvěstování, liturgii a církevních výnosech hovořili jazykem spravedlivým vůči oběma pohlavím.

Celkem: 267, ano: 209.

7.2 Rovnoprávnost a partnerství jsou požadavkem evangelia, avšak skutečnost všedního života církve mu však zdaleka neodpovídá. Proto delegáti navrhují podporovat práci žen ve všech církevních oblastech a zřetelně zvyšovat podíl žen v církevních grémiích, na vedoucích místech a v teologickém bádání (např. prostřednictvím plánů zrovnoprávnění žen, dávání přednosti ženám při stejné kvalifikaci atd.).

Dále žádají delegáti rakouské biskupy, aby v jejich diecézích - pokud se tak již nestalo - byly zřízeny do jednoho roku komise žen. Ty je třeba vybavit odpovídajícími pravomocemi, aby byla zajištěna institucionalizovaná účast žen v řídících a rozhodovacích procesech. Dávají rovněž podnět pro celorakouskou komisi žen jako poradní orgán rakouské biskupské konference.

Celkem: 267, ano: 199.

7.3 Delegáti se vyslovují pro to, aby bylo zavedeno stálé jáhenství žen. Přitom je možno se odvolat na celou řadu návrhů a podání nejrůznějších církevních grémií jako jsou diecézní synody, jakož i na zdůvodnění z teologického bádání. Žádáme Rakouskou biskupskou konferenci, aby se zasadila s veškerým důrazem v Římě o tuto záležitost a vymohla dílčí církevní úpravu (indult). Současně je třeba, aby Rakouská biskupská konference pověřila pracovní skupinu provedením úvahy ke konkrétnímu profilování tohoto úřadu.

Celkem: 267, ano: 212.

8. Církev jako místní církev a církev světová

8.1 Delegáti konstatují podrážděnost mezi místními církvemi a centrálním vedením církve. Na to se pak často reaguje jednostranným přičítáním viny. Navzdory těmto napětím trváme na tom, že jak univerzální církev, tak místní církve jsou v plném smyslu slova „církví, když a nakolik jsou ve vzájemném vztahu". Toto communio založené vposledku v životě Trojjediného Boha se projevuje celosvětově a konkrétně:

- ve společném slavení víry (liturgie)

- ve vzájemné odkázanosti a vztaženosti (diakonie)

- ve vzájemném svědectví a utrpení (martyria).

A tak odhlédneme-li ode všech pnutí, zůstává církev celosvětovým společenstvím života, učení a sdíleného údělu. Tímto způsobem je „znamením a nástrojem k nejniternějšímu spojení s Bohem, jakož i pro jednotu celého lidstva" (Vaticanum II/LG 1). Právě pro takto chápanou církev je svátostný úřad v globalizovaném světě na univerzální úrovni i úrovni místní církve nezbytný. Ve vykonávání tohoto úřadu jsou místní církve a univerzální církev odkázáni na vzájemné naslouchání. Mnohá současná pnutí jsou výsledkem toho, že k tomu dochází buď příliš málo, nebo vůbec ne.

Následující opatření jsou naléhavě nutná:

- Zlepšení komunikace. To vyžaduje pravidelnou informovanost centrálního vedení církve skrze místní biskupy, jakož i zavazující postupy konzultací ze strany vatikánských orgánů před vyhotovením závazných dokumentů.

- Aplikace sociální nauky církve (personalita, subsidiarita, solidarita atd.) v rámci církve. Tím míníme mj. i napojení těch, kterých se to týká, do církevních rozhodovacích procesů na všech úrovních.

- Využití výsledků synodů na místní, regionální, kontinentální a celocírkevní úrovni.

- Odvaha k vlastní „tváři" místních církví (diecézí) v Rakousku. K tomu je třeba mj. vyjasnění pastoračního významu a teologické legitimity nových úřadů a služeb, jakož i pokračování „Dialogu pro Rakousko".

Trvalé uskutečňování těchto a podobných opatření je předpokladem pro odbourávání protiřímských nálad v zemi a nové vnímání kulturně-politických možností, které tváří v tvář globalizaci tkví v papežství, obepínajícím celý svět.

Celkem: 260, ano: 233.

8.2 Delegáti stojí za právem papeže svobodně jmenovat biskupy. Delegáti žádají rakouskou biskupskou konferenci, aby se zasadila se u Apoštolského stolce, aby jednotlivé místní církve mohly spolupůsobit při ustanovování nových biskupů. Delegáti žádají diecézní biskupy, aby vypracovali modely, které budou uvažovat co nejzazší a transparentní zapojení místních církví při vyhledávání kandidátů.

Celkem: 260, ano: 237.

9. Kultura života

9.1 Delegáti odmítají legalizaci aktivní pomoci ke smrti. Požadují pravidla, která jasně odliší „neprodlužování života za každou cenu" od „aktivní pomoci ke smrti".

Celkem: 260, ano: 260.

9.2 Shromáždění delegátů potvrzuje v současné době striktní odmítnutí zásahů do vývoje lidského zárodku a pokusů o klonování u lidí. Další možnosti vědy a výzkumu mají být vždy nově a přiměřeně oceňovány, nikoliv apriorně blokovány.

Celkem: 260, ano: 252.

9.3 Delegáti se vyslovují pro větší úsilí nabízet poradenskou činnost a pomoc ženám v nouzi při konfliktech v oblasti těhotenství. Právě stav zákonnosti, který činí za určitých předpokladů přerušení těhotenství beztrestným, vyzývá křesťanky a křesťany ke zvláštní osobní a společenské angažovanosti na podporu dotyčných osob. Jen výrazná solidarita s ženami, které se nechtěným těhotenstvím dostaly do duševních a sociálních nesnází, dovoluje vnášet do společnosti křesťanské přesvědčení, že nenarozený lidský život je třeba bezpodmínečně chránit, a že je třeba se stavět proti bagatelizování zabíjení nenarozených.

Delegáti se vyslovují pro to, aby se zintenzívnilo vytváření názorů ve společnosti na důstojnosti a ochranu lidského života ve všech jeho fázích, což se týká nenarozených, invalidů, starých lidí a umírajících. Delegáti žádají všechny vnitrocírkevní instituce a všechna veřejná místa, jež se zabývají prací s rodinami, vytvářet životní klima, v němž jsou děti přijímány jako dar boží.

Vzhledem k četným manželským dvojicím, které si přejí adopci, nechtějí se delegáti uzavírat sociálním a duševním těžkostem oněch budoucích matek, které navzdory beznadějnosti své situace říkají ano k životu svého dítěte a jedinou cestu vidí v adopci. Delegáti proto žádají zavedení společenskopolitické diskuse o dosud tabuizované „adopci" na široké základně, s cílem umožnit lidsky uskutečnitelná řešení.

Celkem: 260, ano: 255.

10. Životní prostor a rodina

10.1 Blaho rodin leží křesťankám a křesťanům v Rakousku na srdci. Proto berou za svou péči o rodinu, která musí být zřejmá jak ve vnitrocírkevním životě, tak i ve společensko-politické angažovanosti.

Život v rodinách a tím rodinná politika musí být určována (více než dosud) blahem dítěte. Rodiny jsou pak „prostorem stability a lásky" nejen pro dospělé (pro rodiče a starší generace), ale především pro děti. Takovýto stabilní životní prostor musí být zachován dětem a mladistvým též po rozluce nebo rozvodu a nesmí být obětován zájmům dospělých. Rodiny, ve kterých děti a mladiství nejsou rušícím prvkem, ve kterých nejsou tyto děti a mladiství obětmi násilí, a to i násilí sexuálního, nýbrž jsou přijímáni a mohou prospívat, potřebují jako zázemí společnost vůči dětem pozitivně nakloněnou. Církev zde přejímá úlohu předvoje. Všechny nabídky církevního života mají brát v úvahu i potřeby dětí a mladistvých.

V procesu hospodářské modernizace (jako je např. pohyblivá pracovní doba) musí být přiměřeně zohledňovány zájmy rodiny. Slučitelnost povolání a rodiny tu není jenom pro matky, ale také pro otce; zejména pro ty, kdo vychovávají děti sami, je třeba o ni důsledně usilovat prostřednictvím politických opatření. Otcům přísluší v rodinách důležitá partnerská úloha. Takto uspořádané rozdělení času pro rodinu u otců a matek prospívá nejen dětem a mladistvým, ale i invalidům, starým lidem, lidem potřebujícím péči a umírajícím. „Tak jako rodiče přivádějí na svět své děti, mají i děti provázet své rodiče ze světa" (sociální pastýřský list 1991). Tyto společenské výkony rodin mají být finančně honorovány (zejména péče o potřebné rodinné příslušníky, započítávání pečovatelské doby pro nárok na důchod, uvolnění od výdělečné činnosti alespoň v případě naléhavých rodinných povinností, finanční a strukturální svobodná možnost volby otců a matek mezi prací v rodině a výdělečnou činností).

Celkem: 260, ano: 226.

10.2 Důvěřujeme rodinám a mileneckým párům, že své spolužití chtějí vytvářet tvůrčím způsobem, odpovědně a partnersky. To se dnes často děje v rozmanitých hnutích lidí hledajících. V církvi otevíráme prostor k tomu, aby si dvojice vyměňovaly své zkušenosti, ve víře se prohlubovaly, a jako centrum svého života zakoušely Boha, který jde životem s nimi. To lze uskutečňovat během přípravy na manželství a při duchovním vedení manželství a rodiny. Dvojice, které vyhledávají podporu v krizi, nalézají v církvi kvalifikovanou poradenskou činnost a místo odpuštění.

Církev vzdělává ženy a muže, kněze a laiky, aby takovou výměnu zkušeností metodicky a ze síly evangelia kvalifikovaně zvládali. Tam, kde se prožívá láska z víry, vede tato láska ke svátostnému slavení svátosti manželství uprostřed křesťanského společenství.

Celkem: 260, ano: 219.

10.3 Každá rodina musí být místem, kde děti mohou dorůstat v osobnosti schopné života. Otec a matka přijímají svou úlohu se vzájemnou odpovědností. Rozhodují se pro partnerskou cestu ve svobodě a dobrovolnosti, podle svých vlastních schopností. Věřící rodiče se budou pokoušet vytvářet svůj společný život na základě evangelia. Prosíme otce a matky, aby prožívali a slavili svou víru se svými dětmi, pěstovali doma modlitbu a společně se účastnili života obce, jež je rozvoji rodiny příznivě nakloněna. Vyzýváme farní obce, aby vytvářely životní prostor a dávaly podněty pro křesťanskou kulturu rodiny (domácí církev).

Celkem: 260, ano: 167.

Menšinový návrh: Návrh 10.3 je zbožným přáním, které však ve většině rodin bude málo ku pomoci. Daleko spíše by bylo naléhavě nutné vnímat realitu rodin, ve které děti žijí, a střetávat se s ní s větší otevřeností. Musíme tedy hledat nové, přesvědčivé cesty, jak povzbudit lidi, aby žili rodinný život z víry.

Nebylo schváleno.

11. Sociálně hospodařit

11.1 U vědomí sociálně-politické spoluodpovědnosti křesťanek a křesťanů se shromáždění delegátů zabývalo společensko-politickými apely a vyzývá biskupy, aby podle příkladného vzoru sociálního pastýřského listu z roku 1990 iniciovali „Sociální slovo" církví. Tato iniciativa má být ekumenickým projektem. Stanovisko církví má prezentovat aktuální společenské otázky, jako je vzájemná odpovědnost generací, vstup mladých, zejména učňů, do světa práce, právo na práci a její rozdělení, otázka základních jistot, budoucnost selského hospodářství, opce pro chudé, perspektivy globalizace. „Sociální slovo" má obsahovat vlastní závazek církví.

Celkem: 261, ano: 252.

11.2 Neděle, den Páně, ve společnosti v níž existuje dělba práce, je nezbytná jako den klidu a bohoslužeb, jako den rodiny a čas lidské vzájemnosti. Delegáti povzbuzují biskupy a zástupce církví, aby zintenzívnili svou angažovanost v „Alianci pro neděli" a zvýšili politický tlak společně s dotyčnými společenskými skupinami (jako je kultura, sport, odbory, zaměstnavatelé, pomocné organizace), aby se zabránilo dalšímu vyprazdňování obsahu neděle. Shromáždění delegátů navrhuje přezkoumat možnost lidového hlasování pro volnou neděli.

Celkem: 261, ano: 261.

11.3 Církev setrvává ve svém postoji, pokud jde o „právo člověka na práci". To má být zaručeno především vytvářením nových a zajištěním stávajících samostatných a nesamostatných pracovních míst. Nadto je třeba chopit se všech možností k rozšíření převládajícího pojmu práce, která je chápána jako pouhý výdělek. Delegáti vyzývají příslušné církevní instituce, aby v zájmu zajištění životních podmínek důstojných člověka vyvinuly schůdné cesty „základního zajištění" nezávislého na výdělku a obhajovali je ve veřejné diskusi.

12. Solidarita nezná hranic

12.1 Delegáti podporují požadavky církevních expertů týkající se politiky spolkové vlády vůči azylantům a cizincům. Zvláště připomínáme nehumánní omezování a praktiky v azylovém řízení a zajišťování základního zásobování lidí, kteří hledají ochranu. Delegáti rovněž považují za nutné k uskutečnění integrace cizinek a cizinců, kteří v Rakousku žijí a pracují, důsledně stanovit konkrétní kroky. Delegáti vědí o úzkostech obyvatelstva a vyslovují se proto o vybudování, resp. rozšíření osvětové a vzdělávací práce. Právě katolíci jsou povoláni vystoupit proti každé manipulaci názorů na chudé a nemocné a proti každému projevu xenofobie. Tato rezoluce se děje s vědomím nezbytnosti opatření ve prospěch stability a vnitřní bezpečnosti.

Celkem: 261, ano: 223.

2.2 Evropa je nedělitelná! Východ Evropy je právě tak součástí jejích dějin, jejího duchovního a kulturního dědictví a tím i její „duše", stejně jako Západ.

Delegáti jsou si vědomi skutečnosti, že rozšíření Evropské unie s sebou nese nejen výhody, ale i přechodné potíže a apely. Vidí však odpovědnost církve, aby působila jako orientace a ve prospěch integrace, a tudíž jsou pro to, aby církev v Rakousku plně podporovala evropské sjednocení a postupné rozšiřování EU na východ. Církev v Rakousku, ale i spolková vláda mají intenzívně vyžadovat a podporovat setkávání mezi zeměmi Evropy, zvláště se sousedy ze střední a východní Evropy.

Celkem: 261, ano: 245.

12.3 Církev zvěstuje všem lidem Ježíše Krista a boží království. Volá po obrácení a zastává se chudých. Církev proto nesmí přijímat důsledky negativního hospodářského vývoje na život milionů lidí na „jihu" a spolu s tím narůstající počet podobně zasažených lidí na „severu", aniž by se k tomu kriticky vyjádřila. Musí proto zpochybňovat neoliberální koncepty trhu, který se sám bezohledně reguluje, ideologii nekompromisní konkurence, ale též přehnané konzumní chování. Musíme si všichni uvědomit struktury hříchu v takovémto způsobu hospodaření a života. To by se mělo stát i východiskem pro strategie a vývojové modely, které by odpovídaly člověku. Vycházejíce z katolické sociální nauky měli bychom v zesílené míře vyžadovat ekologické a sociální tržní hospodářství. Církev má věrohodně zprostředkovávat vizi "jednoho světa". Proto podporujeme prominutí dluhů nejchudším zemím.

Celkem: 261, ano: 221.