Pohled na reálnost
uskutečnění pozemského božího království se liší nejen pro
různé křesťanské denominace, ale také uvnitř jedné, např.
katolické. V okruhu svých známých a přátel pozoruji
určitou nechuť o tom diskutovat, přestože jsou to poctiví věřící
lidé, kteří bibli čtou. Pokud se ale člověk problematikou
nebude zabývat, tak se u něho snadno vyvine klamný postoj typu:
„Já to mám vyřešené". K objasnění problematiky je
nutné nejprve vyhledat všechny texty Starého a Nového zákona
mající vztah k otázce božího království a zamýšlet se
nad nimi v souvislostech. Na jedné přednášce našeho významného
představitele charismatického hnutí jsem v souvislosti s textem
Sk 1, 6-7 dokonce slyšel, že by nechtěl, aby se ve vztahu
k Ježíši dopustil takového faux pas jako apoštolové.
Když ale domyslím předchozí verš Sk 1,3, tak už to takové faux
pas nemusí být. Nejsem teolog, ale přírodovědec a v tomto
příspěvku se pokouším nabídnout pohled z jiného úhlu. Na
základě zkušenosti z občasných neúspěšných experimentů
jsem si položil otázku: „Proč tomu tak je, když hodně textů
mluví o možnosti pozemského božího království?" Uvedu
několik častých argumentů proti, které samozřejmě nemusí být
vyčerpávající.
· Pokud
se v minulosti vyskytly pokusy o uskutečnění božího
království, tak byly neúspěšné. Problém ale je, že to, co se
doposud nepodařilo, nemusí být ještě nesmysl, pokud to není
jasně zdůvodněné, jako v případě perpetum mobile.
To by neexistovaly žádné vynálezy.
· Je zřejmé,
že mnohé modlitby volající po uskutečnění božího království
nebyly vyslyšeny. Otázkou je, zda-li to byly modlitby dle Ježíšovy
rady, jako např. modlitby ve jménu Ježíše Krista. Je také
otázka, zda-li neúspěch takových modliteb byl analyzován. To je
věc velice běžná, že příčiny nevyslyšení modlitby člověk
neanalyzuje. V J 16, 23-24 Ježíš říká: „Amen, amen
říkám vám, že o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu,
to vám dá. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili.
Proste a přijměte, aby vaše radost byla úplná." V této
souvislosti, při analýze nevyslyšených modliteb, ale také
v případě jiných textů evangelia, lze ukázat, že jsou
věci, které jsou výlučně v kompetenci člověka, a věci
výlučně v kompetenci Boha. Modlíme-li se za věci, které
jsou výlučně v kompetenci člověka, tak logicky vzato
modlitba nebude vyslyšena. Pokud bude člověk poctivý, přizná si
to. Nebo si bude nalhávat a může neúspěch zdůvodnit např.
tím, že Pán Bůh potřebuje jeho modlitbu pro někoho jiného.
Velice často lze takový přístup pozorovat v případě
přímluv a proseb během mše svaté.
· Člověk
převezme interpretaci nějaké autority a myslí si, že je problém
vyřešen. Jenže autority oficiálně neříkají, že nerozumí
pořádně Ježíšovi. Dokladem toho jsou stovky křesťanských
církví. Ale pochopení Ježíšovy katecheze je jedna z podmínek,
aby byl s námi Bůh spokojen. Ježíš řekl: „Miluje mne
ten, kdo zachovává moje slovo" a logicky vzato ho mohu pořádně
zachovávat tehdy, pokud mu dobře rozumím. V mnoha případech
nerozuměl Ježíšovi ani apoštol Petr, nebo miláček Páně Jan.
Která z autorit si však troufne říct, že je na tom lépe
než apoštol Petr nebo Jan?
· Z různých
důvodů (nevědomost, neochota se změnit apod.) se člověk o boží
království nezajímá, nebo o něj neusiluje. Pak je jenom logické,
že mu jej Bůh nedá, protože respektuje jeho svobodu.
· Častým
argumentem je Ježíšův výrok: „Království boží je ve vás".
Tento výrok je pravdivý, ale vzhledem k tomu, že v bibli
máme i jiné výroky, nabízí se řešení, že boží království
může mít určité úrovně a přitom jedna z forem právě
je: „Království boží je ve vás". To znamená v duši
člověka, člověk má posvěcující milost atd. Další formou by
mohlo být slíbené boží království zde na zemi a pak také po
smrti v nebi. Při důsledném čtení bible najdeme, že bible
připouští např. různé úrovně víry, různé úrovně
křesťanství. Víra je v obecném slova smyslu typ přesvědčení
o určitém faktu. Dle evangelia vznik přesvědčení a potvrzení
může mít několik forem a úrovní: „Vy jste byli poslali
k Janovi a on svědectví vydal pravdě. Ale já nepřijímám
svědectví od člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni"
(J 5, 33-34). Zde se jedná o víru kvůli autoritě potvrzené
Bohem. Jenže tehdy byla jedna „církev" a dnes jich máme
stovky. Další přesvědčení vychází z toho, že člověk
může sám od sebe rozeznat dle Ježíšova výroku: „Jak to, že
sami od sebe nerozeznáte?" Je to zejména ve věcech, které platí
tak jako tak. Jiný typ víry je ukázán na příkladě: „Otec
ukazuje Synovi skutky..." (J 10, 37-38). Ježíš zase ukazuje
skutky člověku. Člověk se naučí sám konat skutky a objeví
nauku (dle schématu hypotéza - pokus - poznatek je ověřen).
Také nebere bezmyšlenkovitě Ježíšovu nauku, ale uznává to, co
sám vidí, sám začne hledat a dojde ke stejným poznatkům, jaké
řekl Ježíš, nebo si je ověří. Další typ přesvědčení
vidíme na případech, kdy Ježíš odpouští hříchy. Což není
vidět, alespoň ne běžným pohledem. A tak jako důkaz, že má
moc odpouštět, uzdravuje nemocného na lůžku (Mt 9, 1-6, Mk 2,
1-11, L 5, 18-25), čímž Ježíš legitimuje svou moc. Pak by mohlo
být přesvědčení typu, které je vrozené, něco jako migrační
pud ptáků. Tomu by odpovídalo známé rčení, že „víra je
dar", které ovšem Ježíš vůbec neřekl. Naopak za vzor nám
dává postoj setníka z Kafarnaum (Mt 8, 5 10),
ženy s krvetokem (Mt 9, 20-22) a Kananejky (Mt 15,28). Dalo by se
také ještě psát o přesvědčení vytvořeném, kam lze zařadit
naději, strach z nepřijetí, např. přesvědčení ze strachu před
„odchodem" ze světa.
· Další
příčinou může být čtení bible „filtrovaně", s
předporozuměním, bez reflexe jeho kvality. Čtení bible vyžaduje,
aby měl člověk v pořádku myšlení, ale ne dle našich
představ, ale dle Ježíšových. To je také důvod, proč hned
v prvních kázáních Jan Křtitel, Ježíš a také jím
vyslaní apoštolové vyzývali k obrácení (Metanoia).
Problém ale je, že dnes po Metanoia voláme, ale nevíme
pořádně, jak se dělá. Někdo to ztotožňuje s půstem, s
množením modliteb, charitou apod., což má svůj smysl, ale není
to změna smýšlení, není to Metanoia dle Ježíše. Zde
bych jako pomocný příklad uvedl zkušenosti mnoha přírodovědců,
kteří by v oblasti tvůrčí práce neudělali nic, kdyby si
neprošli svým odborným Metanoia.
· Evangelista
Matouš mluví o nebeském království, ostatní evangelisté o
božím království, a přitom v mnoha případech se jedná
původně o identické Ježíšovy výroky. Kdo si toho nevšimne,
může mít tendenci vše odsunout na dobu po smrti. Zde se nabízí
myšlenka mého duchovního průvodce B. Bílého, že je nutné
s pomocí Ducha Svatého provést rekonstrukci Ježíšovy
katecheze „orazítkovanou" Bohem. Někomu se to může zdát
divné, ale pokud nemá osobní zkušenost s vedením pod vlivem
Ducha Svatého, těžko to pochopí.
· Často se
argumentuje tím, že chyba židů byla v čekání na pozemské
království. Jejich chyba byla ale ve vynechání výstražných
partií z Mojžíše a proroků (viz např. „Kdybyste věřili
Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně" - J
5, 46). Kdyby si většina židů řekla: „Ježíš z Nazareta
vyzývá, že čteme špatně Mojžíše a proroky, musíme se nad
tím zamyslet", možná by stál Jeruzalémský chrám dodnes
(viz. Mt 23, 37-38, L 20, 41-44, Mt 24, 2, Mk 13, 2)
. Proč mohou dodnes stát pyramidy a stále se ještě nacházejí
poklady? Proč by nemohl zůstat stát Jeruzalémský chrám? Bylo
předpovězeno, že bude Šalamounův chrám zničen a byl zničen.
Bylo předpovězeno, že židé budou zavlečeni do zajetí a byli
v zajetí. Bylo předpovězeno, že se dostanou ze zajetí ven a
dostali se ven. Když se tedy v dějinách židovského národa
uplatnily jak výhružky, tak radostné sliby, proč bychom my měli
Ježíšovy sliby opomíjet? Tehdy ovšem byly vázány na změnu. A
velmi pravděpodobnou naší chybou je to, že my se nechceme
měnit, že nechceme zrevidovat svůj přístup. Chyba je v tom,
že se považujeme za dobré, a proto se nám zdá, že Bůh neplní
svoje sliby a že je splní až po smrti. Židé čekali boží
království (v doslovném slova smyslu) s tím, že
vypustili nepříjemné pasáže. Jsme ochotni si připustit, že
podobných chyb jsme se mohli my také dopustit a že jsme si význam
bible upravili? Existence stovky křesťanských církví by nám
měla být výstrahou.
· Ježíšovy
sliby člověk nebere vážně. Příčin může být několik.
Problematika charizmat byla mnoho staletí opomíjená až
zapomenutá. Čte se o nich v bibli, ale zůstávají
nepovšimnuty (psychická slepota), aniž by se mohly stát výzvou.
Nebo se důvěřuje nějaké autoritě, která je opomíjí. To vše
ale souvisí s úrovní víry člověka.
Na druhé straně se
pokusím uvést několik opačných argumentů (samozřejmě, že u
proroků, zejména Izajáše, a v Novém zákoně jich najdeme daleko
víc) ve prospěch možného uskutečnění božího království, o
kterých se moc nemluví, i když se o nich ví.
· V první
řadě je nutné si uvědomit, že problém uskutečnění božího
království není žádná novota. Jiný název pro boží
království je teokracie. K tomu je ale nutné získat přesnou
představu o teokracii, která bývá často zaměňována s
klerokracií nebo monarchií. Starý zákon není zákonem, jak jsme
zvyklí si myslet, není ani závětí, ale byl uzavřen jako smlouva
(např. L 22, 20). Dle Knihy soudců měli židé určitou formu
božího království, kde Bůh byl jejich králem se všemi právy a
povinnostmi. Prvotní politická forma Izraele je určena smlouvou.
Bůh se nestýkal se všemi lidmi, ale vybíral si soudce, kteří
„vládli" v zastoupení Boha. Ti řešili spory, řešili
nezvyklé situace, vedli dokonce války. Jenže židé chtěli
pozemského krále a dali Bohu tak říkajíc „padáka". (1 Sa
8, 1-22: „Neodmítají tebe, ale mne ... Řekni jim... budete
úpět, nevyslyším. Máte krále".) Bůh jejich touhu přijal a
snažil se jim pomoci výběrem kvalitního krále. Většinou totiž
kralování lidí nedopadá dobře.
· Bůh nabízí
v Dt 30 možnost klidu, spokojenosti a respektu u ostatních národů:
„Když nebudeš plnit, rozptýlí tě Bůh. Když se obrátíš a
začneš plnit, Bůh tě shromáždí, rozmnoží, zavede zpět atd."
Nakonec „obřeže srdce" (Dt 28). S tím souvisí úspěšnost
výrobní, ekonomická a vojenská, což je vlastně blahobyt, mír,
politická svoboda. Izajáš mluví také o odstranění "závoje"
(roušky) a dlouhověkosti. O božím království jako státním
útvaru hovoří už proroci. Všimněme si také, že mnoho slibů
z Izajáše, dříve nemyslitelných, se v nedávné době
začalo plnit. Začalo odzbrojování, jenže se zastavilo. Židé
mají svůj stát Izrael (viz „podruhé shromáždím svůj lid..."),
který ale stále není v bezpečí a je silně ohrožen. Je
pravděpodobné, že se čeká na zkvalitnění křesťanství a na
„Eliáše opravitele" (Mt 17, 11). V Ř 11 je psáno:
„Až se pohané obrátí, obrátí se pak i židé." Zřejmě
pohanokřesťané musí židům zprostředkovat pořádné
křesťanství, a ne polovičaté.
· Problematika
charismat byla po mnoho staletí jaksi opomíjená, dokud se
neobjevilo letniční hnutí. Přitom charismata by měla být
poměrně běžným vybavením pořádných křesťanů (viz prvotní
církev ze Skutků apoštolských). Bohužel, dnes je slovo charisma
devalvováno a kdekdo je nazýván charismatickým typem. Umíme si
představit, jaká by to byla změna životního standardu, kdybychom
dle Ježíšova příkazu uměli uzdravovat nemocné a křísit
mrtvé? Je zapotřebí, aby lidé měli hlad, aby byli nemocní?
Jenže my jsme se „vzdali" charismat, daru uzdravování, daru
rozmnožování chlebů, jako bychom je nepotřebovali. Víme, že
Ježíš apoštolům vynadal, když selhali. Kdybychom měli
charismata, tak by situace vypadala zcela jinak. Přitom Ježíš
říká, že je třeba jednat: „V tom je oslaven Otec, že
přinášíte mnoho užitku" (J 15,8). „Kdo věří ve mne, bude
dělat ještě větší skutky než já...". Nebo: „Svědčím-li
sám o sobě, mé svědectví není právoplatné..." My jsme si
zvykli věřit kvůli autoritě, ale Ježíš řekl: „Nečiním-li
skutky svého Otce, nevěřte mi" (J 10, 37).
· Uskutečnění
božího království může být podmíněno splněním podmínek,
které nedodržujeme, nerespektujeme, nebo je zatím neznáme.
Podobná je moje zkušenost z neúspěšných experimentů.
Pokud jsou ve hře podmínky a nehledáme je, nemůžeme nic najít.
Pokud nestojíme o boží království, je jenom přirozené, že nám
ho Bůh nedá.
· Moje
zkušenost je, že věřící sestry a bratři sice znají dopisy
sedmi církvím ze Zj 2-3, ale nevěnují jim patřičnou pozornost.
Při pozorném čtení lze nalézt hned několik zarážejících
věcí. Např. Smyrně je předpovězeno, že bude trpět, a na druhé
straně Filadelfia bude ušetřena „zkoušky, která má přijít
na celý svět". Thyatíra (ti, kteří se nenechali strhnout
Jezabel a nepoznali hlubokosti satanovy), pokud zvítězí a zachová
skutky až do konce, dostane moc nad národy a bude je „pást"
železným prutem. Efez, pokud zvítězí, může jíst ze stromu
života, který je uprostřed ráje. Vidíme, že tyto církevní
obce jsou chváleny, a když vytrvají a zvítězí, je jim
předpovězen různý osud. Každý list končí výzvou „všem
církvím". Tudíž každá z denominací a křesťanských
společenství se může „najít", sama sebe identifikovat dle
parametrů, najít svoji diagnózu nebo prognózu. Proč tomu tak je,
jistě zaslouží kvalitní analýzu. Z porovnání těchto listů
vyjde, že velkou roli hraje pochopení a dodržení Ježíšovy
nauky, a v případě Filadelfie je zvlášť zdůrazněna potřeba
rozpoznat falešné proroky a láska. Efezská obec je svými
kvalitami na špičkové úrovni a kvůli nedostatku lásky jí hrozí
degradace („posunu tvým svícnem"). Domnívám se, že pro vznik
božího království musí být církevní společenství alespoň
na úrovni Thyatíry; spíše Efezu.
· Jedna
z věcí, kterou považuji ze své praxe a zkušenosti za
klíčovou, je zacházení s nabídnutou informací. S tím
také souvisí i Izajášova výstraha (Iz 6, 9-10). Výstižně
je to Ježíšem podáno v podobenství o rozsévači. O jeho
důležitosti svědčí i jeho odpověď učedníkům, kteří se jej
ptají na výklad: „Vy to podobenství nechápete? Jak tedy
porozumíte všem podobenstvím?" (Mk 4, 13). S pochopením
textů bible úzce souvisí problematika psychické slepoty. V církvi
a v teologii se na rozdíl od přírodních věd se slepotou
prakticky nepočítá, a právě při interpretaci bible a pochopení
Ježíše (a on sám důrazně na slepotu upozorňuje a za slepotu
může být „běda") je nutné s ní počítat.
· O božím
království se mluví také v Zj 20, 4-6 jako o
tisíciletém království, kdy satan bude spoután. To znamená, že
by mělo trvat dlouho. Pokud by jej někdo chtěl ztotožnit s dobou
křesťanství, těžko by asi zdůvodnil, že satan je v dnešní
době spoután. Když budou ale věřící mít víru jako zrno
hořčičné a budou dostatečně vybaveni (viz „řeknete
hoře/fíkovníku ´zvedni se a vrhni se do moře´....", „kdyby
co jedovatého pili nic se jim nestane...", „uzdravujte nemocné,
křiste mrtvé...", „o cokoli budete prosit v mém jménu..."
atd.), není pro ně problémem se spojit. I když jich bude málo,
nikdo je nemůže přemoci, nikdo nemůže ublížit ani jednomu.
Ježíš se také bránil. V Nazaretu jej chtěli shodit ze skály, a
Ježíš nemusel utíkat. Když přišli Ježíše v Getsemanské
zahradě zatknout (J 18), Ježíš jim odpovídá: „...já to jsem"
a všichni padají na zem. Ježíš pak říká apoštolům, aby
odešli. Pavlův oponent na jeho příkaz oslepl. Vzpomeňme si, jak
se Eliáš dovedl bránit. Takže i málo lidí s dostatečnou
vírou se může ubránit. A bylo by nesmyslné, kdyby se nespojili.
Má-li boží království trvat dlouho a satan být spoután, musí
být také vyřešená otázka jeho udržitelnosti, aby nedošlo
k degradaci.
Je vidět, že
otázek kolem možného božího království, které je nutné
vyřešit a zodpovědět, je hodně. Závěrem bych chtěl dodat, že
dar jazyků, dosud poměrně často dán členům modlitebních
společenství, nestačí na řešení současného stavu ve světě.
Sv. Pavel vyzývá, abychom usilovali o dary vyššího typu.
Situace dnes je podobná tomu varování z Jan 5, 14:
„Nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího". Nad otázkou
nevyslyšených modliteb by se člověk měl zamýšlet bez výmluv a
kličkování. Zpětné vazby, které jsou naprosto běžné
v profánním životě, nejsou u křesťanů běžné ve vztahu
vůči Bohu. Ježíš říká, že je třeba hledat na prvním místě
boží království a ostatní nám bude přidáno (L 12, 31).
Proto je nutné mít jasno, jak to vlastně s tím božím
královstvím je, a pak případně vyhovět všem jeho podmínkám.
Jinak, podobně tomu, co měl Samuel vyřídit lidu („Budete se
modlit, nevyslyším. Máte krále.") může platit pro nás:
„Neděláte pokání, neopravujete myšlení, nevyslyším".
Vyloučit to nelze. Myslím, že těch nevyslyšených modliteb už
bylo opravdu hodně.
Komentáře
Boží království
Článek o Božím království je velmi zajímavý tím, že téměř bezezbytku diskutuje aspekty tohoto tématu, jak se nacházejí ve všeobecném povědomí.
Jako doplnění uvádím následující:
- Ježíšova radostná zvěst (evangelium) obsahuje zprávu: Boží království je nablízku, změňte svůj postoj. Boží království přichází, protože je Bůh navozuje. Boží království je Boží věc. O tom, jak se Boží království v naší době projeví, nemohu nic najít. Člověk nemůže Boží království ani vytvořit, ani jeho plný příchod urychlit, ani na jeho výstavbě pracovat.
- Boží království se dá jenom očekávat. Naplňuje se v srdci člověka a ve společenství těch, kteří jsou na Boží království otevřeni. Ale i v takovém případě se nejedná o stav, který je možno fixovat, zabezpečit nebo považovat za základ k další výstavbě.
To je velmi střízlivé, možná šokující. Ale naděje na Boží království zůstává.
souhlasím s předchozím
souhlasím s předchozím komentářem. S tím, že království Boží nelze zbudovat lidmi zde na zemi. To by pak totiž nebylo království Boží, nýbrž lidské, jelikož jsme všichni hříšní, tohoto není možné zde dosáhnout. Myslím, že Bible tohledně tohoto mluví dost jasně.(Viz 2. příchod J.k.,vzkříšení mrtvých atd.)Mám pocit, že autor článku v tomto rozvíjí nereálnou teorii.
připomínka k poznámce "souhlasím s předchozím"
Je dobré zaujmout kritické stanovisko k jakékoli informaci. Je ale nutné dát, jak se říká, všechny argumenty pro a proti "na stůl". Zde se bohužel autor poznamky dopouští možné chyby, když dělá závěry na základě několika textů vytržených ze souvislostí. Je totiž mnoho jiných textů, které říkají zase něco jiného.
Boží Království totiž znamená, že Bůh je lidem skutečným králem (ne pouze deklarovaným). V Božím Království jsou charismata standartním vybavením Božího lidu (a ne pouze dary jazyků) a Duch Svatý tam naplno působí (a s tím nemáme žádnou zkušenost). Pak se rozhodně nejedná o království lidské.
Odpovědi najdete ve Zvěstování víry (Holadském katechizmu)
Připadá mi, že na většinu otázek odpovídá Holandský katechizmus Zvěstování víry http://www.getsemany.cz/node/956 ,
např. proč ev. Matouš používá "nebeské království", o božím království a nevyslyšených prosbách apod.
Boží Království - Ježíš mu věnoval velkou pozornost - co my?
Boží Království není totožné s nebem.
Vstup do Božího Království otevírá vstup do věčného života, ne jen do posmrtého nebeského.
Člověk může žít na zemi v Božím Království.
Tedy žádné tabu!!!
Vždyť křesťanské vyučování má právě obsahovat informace jak do Království vstoupit.
Zdá se mi, že v církvi o Božím Království málo mluvíme a málo čteme co o něm Ježíš říká.
Proto jsem si vybral z evangelií Ježíšova slova o Božím Království.
Zájemcům rád zašlu Ježíšova slova o Království v doc souboru emailem.
Zde text z titulní strany:
Ježíšova slova o Království
Proč?
Zajímá mě Ježíšovo vyučování. Království je jedním z jeho hlavních témat. Rozhodl jsem se na ně zaměřit. Nezapomenout ostatní z evangelií, ale sledovat pozornost, kterou Ježíš království věnuje.
Království mne zaujalo o prázdninách 2009. Uvědomil jsem si, že boží království už začalo a mohu v něm žít. Myslel jsem si, že přijde někdy v budoucnu. K mému překvapení v něm už žijeme.
Jak?
Označil jsem si v evangeliích výskyt slova království. Místa v textu kde Ježíš mluví o království jsem řadil za sebou podle posloupnosti v Matoušově evangeliu. Slovo království jsem vyznačil podtrženým písmem, Ježíšovu přímou řeč kurzívou a Ježíšovu větu se slovem království tučným písmem. To proto, aby slova o království i opticky z textu vynikala a text bylo možné rychle prohlédnout a vidět souvislosti.
Při slučování výběrů ze čtyř evangelií jsem zatřídil všechny výběry a žádný nevynechal. Někde se opakují velmi podobné pasáže z více evangelií, ale i to má vypovídací hodnotu a podtrhuje důležitost.
Výběr slov o království jsem rozřadil do pěti tématických kapitol: 1. Příprava na království, 2. Dveře do království, 3. Příchod království, 4. Čemu je podobné království, 5. Kdo království rozpozná a do něho vstoupí.
Pro koho?
Pro sebe a pro Tebe. Naučit se s porozuměním Ježíšovým slovům je prací učedníka. Doporučuji Ti číst si několikrát evangelia a sledovat Ježíšův život. Teprve pak pracovat s textem výběrově a zaměřit se na Ježíšovo učení. Dělat si výpisky, výběry a vlastní strukturování textu. Tím si více zapamatujeme. Nakonec zjišťuji, že Ježíšova slova o království mi pomáhají při jeho zvěstování.
V Brně 1. ledna 2010
Ladislav Hanuš
Přemýšlení nad Písmem
Takovéhle přemýšlení nad Biblí je u katolíků dost neobvyklé.
Mám pocit, že páni farářové honí ty svoje pravdy v katechismu
a u papeže a na přemýšlení nad Písmem nemají čas.
Máme malé ekumenické společenství. Chodí k nám jeden adventista. Je to obyčejný
kluk bez vzdělání, pracuje u sekačky a dokáže zaujmout výkladem několik
vysokoškoláků. Už kolikrát jsem si říkal, proč nám to "někdo" neřekl.....
Znám málo farářů, kteří dokáží samostatně myslet. A ti, kteří myslí, s tím mají problémy.
/Ne s myšlením, ale s katolíky/
Poslední dobou přemýšlím nad tím, jak je Bible současná a jak je o nás. Je to moje chyba,
že tam vidím až moc "ty první, co budou poslední". Ale asi není něco v pořádku.
Budoucnost Kristovy církve, a jiná není, vidím v ekumenismu.
A máme se co učit.