Východiska apoštola Petra

Petr byl mořský rybář. Zamysleme se nad činností, která mu byla průpravou k apoštolství. Je náhoda, že si Ježíš vybral za apoštoly právě mořské rybáře? Proč si Ježíš nevybral za spolupracovníky lidi vzdělané? Proč si nevybral někoho, kdo už v praxi vedl židovskou náboženskou obec, představeného synagogy, kněze? Někoho, kdo měl řečnické zkušenosti? Proč jako prvního povolal rybáře?

Ježíš Petra jako svého učedníka výslovně chtěl. Některé jiné učedníky Ježíš nepovolal, ale oni sami se ho rozhodli následovat. Kým byl člověk, kterého si Ježíš zavolal a který se pak jako Ježíšův učedník nejlépe a nejdřív vyučil?

Petrova praxe před Ježíšovým povoláním

Praxe mořského rybáře

Petr pracoval jako mořský rybář. Odhadem několik let až desetiletí. S bratrem Ondřejem pracoval se sítí na Genezaretském jezeře nazývaném pro svou velikost „moře". Kousek dál od Petra a Ondřeje spravovali na lodi sítě pan Zebedeus a jeho synové Jakub a Jan. Ježíš oslovil Petra v zaměstnání - v pracovní den - přišel za ním „do práce". Řekl „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned zanechali sítě a šli za ním.

Co je vlastní mořskému rybáři? V čem má praxi? Čím je typický? Jak moc se povolání mořského rybáře blíží povolání apoštola, povolání k získávání učedníků?

1) Vydává se na cestu. Rybář se vydává na cestu - jde k moři nebo vyplouvá na moře. Kdyby nevyplul, nebo u břehu nespustil sítě, nic by neulovil a neuživil by se on i jeho rodina.

2) Riskuje vlastní život v práci. Pro potravu svou i své rodiny riskuje vlastní život i život sebe jako manžela a člena rodiny. Pracuje na lodi, která se může potopit, může zahynout při bouři.

3) Má nejistý zisk nezávislý na času stráveném v práci. Rybář se vydává do nejistoty - opouští jistotu svého domu a jde ven na riskantní místo. I jeho práce má nejistý výsledek. Během dne neví, jestli a kolik chytí ryb. Když neuloví nic, vyplouvá druhý den a zase nemá nic jisté. Často vytáhne síť prázdnou.

4) Netvoří a nevyrábí, loví. Ryby v moři žijí bez jeho práce. Jeho lovem jich naopak ubývá. O to, že ryby jsou se nijak nepřičiní - nerozmnožuje je, nekrmí, nestará se o ně. Musí za rybami vyplout. Musí je následovat. Musí hledat, kde jsou ryby nebo kde by mohly být. Sochař nebo stavitel si dovolí tvrdit o něčem, že to je „jeho dílo". Je tak trochu „stvořitelem" svého díla. Rybář neřekne, že rybu udělal. Neudělal, jen ji vylovil. Úlovek je dar od Hospodina ne Petrovo dílo.

5) S minimálním vlastnictvím a prostředky. Moře není jeho, ani část moře, ani ryby. Dokud ryby nevyloví, nejsou jeho. Může vlastnit loď, sít a veslo. To hlavní - zdroje (moře a ryby) nejsou v jeho moci a vlastnictví.

6) Čeká a vyhlíží. Dlouhé čekání. Až mu ryby připlavou. Rybaření nejde urychlit. Stavbu domu lze zorganizovat, naplánovat, řídit a kontrolovat. Rybaření nelze plánovat. Řídit pohyb ryb tehdy také nešlo.

7) Vybírá a vyhazuje Vybírání ze sítě. Mořský rybář si vybírá co chce a vyhazuje co nechce. Nepotřebného se zbavuje. Rostliny nebo živočichy, kteří jsou nejedlí nebo nechutní, vrací zpátky tam, odkud je vylovil. Nenechá si ze sítě všechno. Umí jednat výběrově a třídit. I při výlovu musí upustit přeplněnou sít, některé ryby nechat uplavat, aby měl sílu ty zbylé vytáhnout a síť se nepřetrhla a nepřišel o ryby i o sít.

Protiklady rybáře lidí

Co není vlastní mořskému rybáři - apoštolovi? Jaký je jeho protiklad?

1) Sídlí v domě (statku, škole, chrámu, paláci) - 2) Má zaměstnání bez rizika (na dobu neurčitou s pravidelným příjem, „pod střechou") - 3) Má vypočitatelný plat (nikoli mzdu za výkon, ale tabulkový plat podle věku a titulů) - 4) Vyrábí a tvoří (stavby, písemnosti, právní normy, formuje lidi) - 5) Je zaměstnanec mocné a majetné organizace (pole, louky, školy, chrámy) - 6) Stará se (pracuje aby zachoval výše vytvořené, „na nikoho nečeká - sám se stará") - 7) Bere všechno (nic staré nevyhodí, každou „rybu" si zapíše hned po narození, nadarmo nevykrmuje, kapry pouze klasifikuje).

Tab. 1: Srovnání mořského rybáře/rybáře rybníkáře (apoštola/administrátora)

Praxe spolupráce s bratrem

Petr pracoval s bratrem Ondřejem. Odhadem několik let až desetiletí. Spolupracovali. Rozdělovali si práci. Na moři se museli spolehnout jeden na druhého. Společně se dělili o úlovek i o neúspěch. Každý z bratrů by mohl lovit sám „na vlastní pěst". Jenomže, dva mohou společně udělat víc práce než co by dal jen prostý součet výsledků dvou jednotlivců. O tom se mohli rybáři přesvědčit. Proto lovili společně. Navíc byli Petr a Ondřej bratři. Neobešli se asi bez toho aby spolu mluvili a odpouštěli si. Když je pak poslal Ježíš jako apoštoly po dvou, nebyli překvapení. Společná práce může být lepší život než být celý den sám jen se svou prací. I během práce můžeme s někým něco zažít a oslavovat.

Praxe v manželství

Z evangelia víme, že Petr měl manželku. Pravděpodobně měl s manželkou děti. Rodinu živil. Pracoval pro ni. S rodinou žil pravděpodobně několik let do doby než za ním přišel Ježíš. Petr pak rodinu opustil. resp. opouštěl. Pravděpodobně se příležitostně domů vracel. Minimálně jedenkrát přišel do svého domu i s Ježíšem a apoštoly.

Jako apoštol nebyl „otcem" svých bratří křesťanů. Ježíš apoštoly výslovně varoval, aby si nenechávali říkat Otče. Jednak pro to, že Otec je jeden - Otec nebeský. A ani sám Ježíš si nenechal říkat Otče a ani učedníci jej tak nenazývali. Říkali mu „Mistr" a „Pán" a nakonec Petr „Mesiáš". To jim potvrdil, že skutečně je. Ale nedovolil jim, aby si nechali říkat Otče. Zapomněli by, že jsou bratři. To Ježíš apoštolům připomínal.

Petrova praxe s Ježíšem

V momentě, kdy Ježíš povolal Petra, měl Petr už pro apoštolství minimálně pět důležitých předpokladů. Za prvé měl už absolvovanou několikaletou praxi v lovení. Za druhé měl několikaletou praxi v  práci s minimální výbavou „nalehko" jen se sítí a lodí. Za třetí měl praxi v nevytváření děl, jako rybář netvořil díla, nebyl řemeslníkem, pěstitelem, umělcem ani skladatelem, nebyl závislý na svém díle. Dílo se mu nestalo jeho láskou a jeho pokladem. Nebyl závislý na svých rukou, ale na štědré náruči Boží. Petr měl před Ježíšovým povoláním pro apoštolství čtvrtý důležitý předpoklad, praxi spolupráce s bratrem - pracovali jako bratři, ne jako jednotlivci. Ve spolupráci bratrů neplatí vztah podřízený/nadřízený. Bratři jsou si rovni. Petr měl pro apoštolství pátý důležitý předpoklad, praxi rodinného života v manželství - znal ho, ale žena a dům pro něj nebylo to nejdůležitější. Měl schopnost manželku opouštět proto, aby mohl být s Ježíšem, následovat ho a být jeho učedníkem. Petr se mohl později stát nejen rybářem nových lidí, ale i pastýřem křesťanů a být schopen žít v církvi jako v rodině. Jiné než rodinné vztahy, spolužití i organizace jsou např. na pracovištích, mezi kněžími v chrámech, mezi učenci i mezi mnichy. Petr byl manželem. Pravděpodobně byl i otcem svých biologických dětí.

Praxe v opouštění manželky, domu a naučené práce

Petr neopustil jen práci u vody. Opustil manželku a svůj dům. Šel za člověkem Ježíšem, kterému dal přednost před pobýváním u Galilejského jezera s manželkou a rodinou. Ženy se nezřekl, ale dokázal ji opouštět. S rodinou se setkával, ale nedočteme se jak často. V Matoušově evangeliu čteme, že Ježíš vstoupil do domu Petrova a uzdravil Petrovu tchýni z horečky. Petrovo přátelství s Ježíšem znamenalo pro rodinu i manželku nejen „ztrácení" Petra při jeho cestách, ale zároveň zisk. Minimálně uzdravení maminky Petrovi manželky. O Petrově ženě se v evangeliích nepíše, a tak nevíme jestli chodila nebo nechodila za Petrem a Ježíšem na vyučování.

Podobně jako lékař při pohotovosti v noci opustí ženu a děti a jde zachraňovat něčí „cizí" život - a to chápeme - je i apoštol méně času doma a více v terénu. I voják má rodinu, a přitom v zaměstnání riskuje vlastní život. Ježíš si vybíral záchranáře - rodiny záchranářů to mají náročnější. Někdo by mohl říct, že by celibát byl praktický a chránil by preventivně jejich rodiny před jejich ztrátou nebo před tím, že by na rodinu neměli čas. Co je mi známo, tak si ale žádná záchranářská organizace povinnost neženění a nevdávání nezavedla.

Praxe zpravodaje a posla

Petra připraveného životem Ježíš doučoval zprávě o božím království. Odhadem týdny až měsíce. Ježíšovo doučování bylo od prvního okamžiku celé v terénu. Při terénní praxi Petr žil s Ježíšem (společně cestovali, jedli, rozmlouvali) a koukal na to, co Ježíš dělal a co říkal. Petr byl Ježíšův praktikant, nebyl studentem. Neskládal zkoušky z židovského práva, dějin Izraele, židovské dogmatiky, řečtiny a latiny. Petr si pravděpodobně nezapsal z Ježíšova učení poznámky.

Praxe uzdravovatele

Ježíš poslal učedníky na začátku svého vyučovacího kurzu do práce. Dal Petrovi hned výbavu a úkol. Výbavou byla moc nad nečistými duchy a moc uzdravovat. Ježíš Petrovi přikázal: jdi k Izraelcům, kaž, že se přiblížilo království nebeské, probouzej mrtvé, uzdravuj, vyháněj démony a dělej to zadarmo a od lidí přijmi jen tu nezbytnou pohostinnost po dobu, co u nich budeš. Petr se stal důležitým zpravodajem, ale nestal se vzdělancem. Pro apoštolát nebylo vzdělání nutné. Petr šířil zprávu a pomáhal lidem zázraky. Petr byl 1) posel a 2) uzdravovatel.

První vybavení zpravodajů a uzdravovatelů

Na cestu. Ježíš Petra nevybavil pro pobyt, pro to, aby se někde usadil. Co Petr dostal od Ježíše?

- Zpráva: Přiblížilo se boží království (Ježíš ho neposlal, aby doučoval Starý zákon).

- Moc: Uzdravující moc pro druhé.

- Úkol: Vydat se do okolí - ne po jednom, ale po dvou - konat moc nad nečistými duchy, volat k pokání, potírat olejem nemocné a uzdravovat je.

- První nástroj: Cestovní hůl (ne ozdoba nebo znak). Hůl je pro usnadnění pohybu. Když se chodí po horách, tak se hodí. Když skončí cesta, je hůl zbytečná a odloží se.

- Zakázaná výbava: Žádný chleba s sebou, žádný batoh s sebou, žádné peníze s sebou, žádné náhradní oblečení.

Petrova praxe po vyučení u Ježíše

Závěrečná učednická práce a „klíč" jako výuční list

Klíč je pro otevření dveře do božího království. Ježíš se nazývá „dveře" a podle Ježíše je dán Petrovi „klíč". Petrovi byla jako prvnímu od Boha dána správná odpověď na Ježíšovu otázku (ne moc ani postavení). Petr byl nejrychlejší s odpovědí na Ježíšovu otázku „Za koho mne pokládáte?" „Jsi Mesiáš, syn živého Boha" odpověděl Petr. Otázku nedal v tu chvíli Ježíš jen Petrovi, ale všem apoštolům zároveň. Ostatní ale neodpověděli nebo ne tak rychle. Petr byl první (první v odpovědi). Pochopil první, nebo se první odvážil odpovědět? Každopádně znal odpověď, znal kód, znal klíč, co je pravda, tento klíč mu byl v té chvíli dán a bude mu už ponechán. Ježíš mu jeho odpověď potvrdil ve smyslu „Ty se svou odpovědí jste klíč". Když to Petře víš - tak tím máš úkol. Budeš otvírat dveře do Božího království. Ty víš kdo jsem - a to bude tvá moc - otevřeš-li druhým dveře do Božího království, budou moci vstoupit. Když si to, co víš, necháš pro sebe a nepomůžeš jim, neotevřeš, dveře jim zůstanou zavřeny.

V některých překladech je „co svážete a co rozvážete". Ne každé dveře jsou na klíč. V orientálních dveřích do stanů se svazovaly, „šněrovaly" dva kusy látky v místě dveří. Apoštolové dostali moc tyto „závěsové dveře" do stanu rozvázat, aby člověk mohl vejít do Království, aby vyšel ze sebe skrze Ježíše k Otci. Komu apoštolové rozváží dveře, tomu rozvázány budou. Komu dveře neotevřou, tomu otevřeny nebudou.

Myslím si, že kdyby v tu chvíli řeklo naráz pět apoštolů Ježíšovi, že je Mesiáš - řekl by pěti, že mají klíč od Božího království, kdyby deset, řekl by to deseti. Petr má primát v rychlosti odpovědi. Možná i v chápavosti a odvaze.

Petr nedostal klíč k tomu aby podle svého uvážení „zavíral" dveře do božího království. Klíč neznamená moc druhé soudit. Klíčník Petr má otevřít každému. Ne každý „dveřmi" projde. Mnohým bude Ježíš a jeho „dveře" příliš těsné, a ten člověk bude tak veliký a tolik toho ponese na hlavě, že do dveří nevejde. Pokud se neodstrojí a neskloní pyšnou nastrojenou hlavu - zůstane na druhé straně. Druhým lidem svou velikou osobností navíc dveře ucpe a oni se přes tuto velikou osobnost nedostanou dál.

Petr neabsolvoval školní vzdělání, nestal se učitelem, ale zůstal poslem. Nebyl omezen vzděláním a obtížemi vzdělání. Mohl mluvit krátce. Vzdělanému učiteli jeho vědomosti, šíře problematiky a odkazy na další jemu podobné experty ztěžují stručné předání zprávy. Naopak se očekává, že učitel řekne něco jiného, nového, než říkal už včera, a také že problém podrobně rozebere, což znamená, že se učitel u problému zastaví. Zastaví se. Učitel přece nemůže vědět málo. Nečekáme, že učitel řekne „Tak, a to je vše, co jsem slyšel a viděl, víc nevím, mnohému z toho, co vám vzkazuji, sám nerozumím, ale jsem k vám poslán říct vám to a berte nebo neberte, jdu dál."

Petr šířil Ježíšovo poselství - pracoval jako zpravodaj. Na své cestě nevyučoval Starý zákon - kam by došel? Neusadil se ve škole ani pravděpodobně žádnou nezaložil, natož učitelský úřad. Občas zaslechneme sousloví „Petrův úřad". Představme si, že potkáme u vody rybáře. Co by nám asi odpověděl, kdybychom se ho zeptali „Jak se máte v úřadě?" Co říká Ježíš nám? Měřítkem práce učitele je, jak hodně vychovaného a vzdělaného člověka formoval a vytvořil. Měřítkem práce zpravodaje je počet lidí, kterým zprávu předá.

Praxe pastýře

Ježíš se Petra třikrát zeptal, zda jej Petr miluje. Petr třikrát vyznal, že má Ježíše rád. Ježíš Petrovi řekl, ať pase Ježíšovi beránky a ovce (křesťany). Ježíšovy ovce a beránky, ne Petrovy. Petr si je nemůže přivlastňovat, vést na svou pastvinu, dělat kolem nich svou ohradu. Má hledat dobrou pastvinu, vést je k ní, ochraňovat před vlkem a hledat zatoulanou ovci.

Praxe rybáře lidí

Apoštolské povolání je v podstatě lovecké. Má házet síť pravdy - a kdo se pravdy chytí, toho apoštolové vyloví, a kdo se pravdě vyhýbá, toho apoštolové nebudou moci zachránit. Ti, kteří uvěří, že Ježíš je Mesiáš, že přišel na svět pro jejich záchranu (ne ti, co uvěří, že existuje Bůh) budou zachráněni a pak přijmou křest - stanou se s Otcem, Ježíšem a Duchem Svatým novými lidmi. Ježíš říká: „Naučte je taky zachovávat, co jsem vám přikázal" Budou je provázet znamení: budou vyhánět démony, budou stát proti zlu, budou mluvit novými jazyky a novým jazykem, budou pod Boží ochranou, vloží-li ruce na nemocné, uzdraví je.

Vybavení pokřtěného rybáře lidí

Na cestu. Co Petr dostal od Ježíše na cestu do světa? Zprávu: Ježíš vstal z mrtvých a zachránil tě z moci zlého. Moc: Křest apoštolů v Duchu svatém a uzdravující moc pro druhé lidi. Úkoly: 1) Vydat se do celého světa - zvěstovat Ježíše jako zachránce; křtít ve jméno Otce i Syna a Ducha Svatého toho, kdo uvěří Ježíši a vyzná ho jako svého zachránce; 2) Umožnit, aby je apoštoly provázela znamení - ve jménu Ježíše vyhánět démony a mluvit novými jazyky; při vypití něčeho smrtícího nezemřít; vzkládat ruce na nemocné a uzdravovat.

Tab. 2: Srovnání mořského rybáře/pastýře (apoštola/vedoucího a ochránce)

Nabídka pro čtenáře: V tabulce 2 si čtenář může doplnit další sloupec „pasák" (tedy krmič a hlídač) a porovnat vlastnosti práce pastýře a pasáka.

Závěrem

Byl Petr více povolán aby byl rybářem lidí nebo pastýřem? Nejprve, ještě u Genezaretského jezera, mu Ježíš řekl, že z něho učiní rybáře lidí. Před Velikou nocí, před Ježíšovým odchodem mu Ježíš řekl, ať pase (vede a chrání) Kristovy lidi. Po vzkříšení mu Ježíš stejně jako ostatním apoštolům řekl, ať jde a získává učedníky. Podle mého názoru byla Petrovou primární prací získávání učedníků. Práci pastýře vidím až jako pozdější úkol, který Petra nezaměstnal tak, že by přestal učedníky získávat. Chceme se od Ježíše naučit tolik jako Petr?

Jaká jsou východiska dnešních rybářů lidí a pastýřů? Začínají jako rybáři lidí nebo začínají svou službu v církvi hned jako pastýři. Jakou mají praxi před apoštolátem? Předsedající farnosti/sboru má splnit předepsané vzdělání a řadu omezujících podmínek. Kdo jsou lidé, kteří se hlásí a absolvují církevní vzdělávací systémy? Stanou se rybáři lidí nebo pastýři nebo někým jiným? U koho se učí? Koho poslouchají, koho čtou? Koho napodobují? Koho oslovují?

Jaký jsem učedník? Jak vnímám své apoštolství? Jak bych se zachoval na místě apoštola Petra? Zastavit se u Petrova povolání a jeho východisek nám může pomoci v naší reflexi.

e-mail autora: ladislavhanus@seznam.cz