Ježíš a mýtus o Kristu Otakara Fundy

Článek o knize Otakara Fundy Víra bez náboženství od Šárky Grauové („Víra bez náboženství" Otakara Fundy a nová religiozita, Getsemany 2/2010) jsem pečlivě přečetl, už proto, že jsem členem ČCE, dříve jejím kazatelem, a znám autora. Byl po ukončení teologických studií farářem této církve, naposledy do roku 1987 v Praze na Žižkově. Už tehdy se hovořilo o jeho novoliberalismu, některé lidi svou interpretací Písma přitahoval, psal srozumitelné příručky pro děti, v NŠ podle nich rádi učili. Když jsem jezdíval do Prahy, objevoval jsem se ve II. žižkovském sboru na bohoslužbách. Funda po odchodu ze sboru pracoval do 31. 3. 1990 jako vedoucí tajemník synodní rady ČCE. Pak vyučoval filosofii náboženství na HTF UK jako odborný asistent a později docent. A od ledna 1994 je na Pedagogické fakultě UK jako docent a později profesor dějin filosofie a religionistiky.

Autorka se v článku zmiňuje o Nové orientaci (Balabán, Trojan, Hejdánek, J. Šimsa, J. Dus, A. Kocáb...) a její demytologizační snaze, ostatně dle teologa R. Bultmanna. Ovšem píše, že Funda dospěl mnohem dál. My známe tuto skupinu, se kterou Funda nebyl příliš spjat, spíše jako hlavně politicky angažovanou v Chartě 77, takže přicházela postupně o státní souhlasy k výkonu duchovenské činnosti a možnost oficiálně publikovat. Až později po roce 1989 se začali stoupenci NO více objevovat, publikovat a přednášet. Když byl Milan Balabán zván do sborů, docházelo tam k všelijakým napětím pro jeho názory. Jakub Trojan, také děkan ETF UK, vydal v roce 2005 knihu Ježíšův příběh - výzva pro nás. V církvi a hlavně mezi některými teology začal neklid a diskuse v Křesťanské revui, jak autorka zmiňuje. ČCE nemá pevné učení, spíš se většina teologů drží Karla Bartha (dialektické teologie); jedním z  jeho následovníků byl J. L. Hromádka, i když si ne vždy úplně rozuměli. Napsal jsem do ET-KJ č.11/2007 recenzi o nejasnostech Trojanovy teologie. Zvláštní je, že Trojan dost často cituje ve své knize Fundu a Funda zase Trojana např. ve své knize, kterou za malou chvíli zmíním: „Nikoli teprve kříž a vzkříšení, ale celý Ježíšův pozemský příběh byl mesiášskou události." (str. 276)

Autor knihy Víra bez náboženství (1994) nestojí ještě zcela mimo křesťanství, přestože recenzentka v článku píše, že je ateistou (str. 30). V použité literatuře jí ovšem chybí Fundova kniha Ježíš a mýtus o Kristu (2007), kde už není pochyb, že autor se stal ateistou. Sympatické je, že svůj názor neskrývá, jak se někdy u teologů stává. Je fundovaným znalcem Bible, a tak své nové přesvědčení podpírá množstvím citátů z Písma. A tady se musíme jako křesťané přece jen trochu zastavit, ne jako nestranní lidé, jak se o sobě domnívá autor knihy, kde píše: „Křesťanský teolog... v tom nejvlastnějším smyslu religionistou není... nemůže smlčet svou křesťanskou víru..." Dodávám, že ateista zase nemůže smlčet svůj ateismus, a tak nás Funda dostává do začarovaného kruhu. Ještě k odmytologizování v knize zmiňuji, že může jít v krajní poloze až tak daleko, že není o čem zvěstovat, jen snad nějakou etiku.

Jako křesťané jakéhokoliv vyznání jsme dle Písma přesvědčení, že „víra je dar" (dle 1Ko12,9a). Ten dostáváme a může nám být i odebrán. Otakar Funda víru ztratil, je nám to líto, nemůžeme nic dělat. Vůbec není jediný a tento stav nemusí být u nikoho konečný. On dospěl ke svému nynějšímu přesvědčení dle své knihy pečlivým studiem Písma. V Lidových novinách 3.4.1994 mimo jiné napsal: „Avšak jako teolog..., jsem v posmrtný život nevěřil, a ani dnes si nemyslím, že po smrti něco je... Smrt je přirozený řád života, a proto poslední slavnost." Biblicky to odpovídá pohledu saduceů. Vůbec není důvod jej nějak odsuzovat. To bychom byli nekultivovanými fanatiky. Ve Fundově mozku se odehrálo něco, čemu my nerozumíme a na co náš rozum a naše smysly nestačí.

A teď už jen několik citátů, nejprve třeba o etice ze strany 347: „Nezakládám etiku na nějakém mravním vědomí v nás, nýbrž na prostém faktu, že hodnotou je to, co se prokazuje jako jsoucí..." (to má být život) „Hodnota života není závislá na našem mravním vědomí a na našem pojetí a pochopení mravnosti" (str.347). Někdy skutečně zakládáme na hlasu svědomí v nás, ale to je ošidné (tam můžeme s Fundou souhlasit), ale nemůžeme pominout určující faktory, a to výchovu, náboženství a s tím úzce související morálku místa, kde žijeme. Když pomineme Desatero, tak právě dnes si některé i sekulární organizace uvědomují, že potřebují nějaký mravní kodex, který si má člověk vštípit. Takže Fundovo etické myšlení je holou utopií, připomíná anarchii a další možné extrémy.

Na straně 347 autor hodnotí křesťanské učení nebo vyznání: „...celá křesťanská věrouka, včetně zvěsti o spasení skrze Kristovu smrt a vzkříšení, je pozdější výtvor, který nemá s historickým Ježíšem nic společného a vznikl průnikem helénistických vykupitelských schémat do rodícího se křesťanství." Na str. 359-360 pak píše sám o sobě: „Ač jsem sám tomuto svůdnému přesvědčení kdysi podlehl, jsem dnes přesvědčen, že [existuje] dilema ,buď vytvořili křesťanskou víru lidé, nebo ji v nich vzbudil Bůh‘... Za sebe jsem se rozhodl pro řešení první, neboť znám jen jediné dějiny veskrze lidské, bez nadpřirozených zásahů odjinud." Fundovo tvrzení je rétoricky i obsahově nápadně podobné s učebnicí Základy marxismu leninismu, kterou jsme museli na každé vysoké škole studovat: „Marx a Engels... dokázali, že ve společnosti neexistují žádné tajemné nadpřirozené síly,... že lidé jsou sami tvůrci svých dějin jako přirozeného procesu, který nepotřebuje žádný zásah zvenčí." ( str. 119)

Funda se zabývá také prognózou náboženství vůbec: „co je na mýtu o Kristu tak podmanivé, že formoval evropskou kulturu a vzdělanost..., [a] je sdílen v jistém omezení... až do našich dnů, i když se zdá, že v rámci počínající celoplanetární globalizace stojíme na konci křesťanské éry a že třetí tisíciletí bude určeno synkretickým náboženstvím typu new age, které vznikne z interreligiózního dialogu stávajících světových náboženství a nových alternativních náboženských hnutí" (str. 326). Trojan je mírnější, když říká: „na dveře tluče nová reformace".

Autor knihy Ježíš a mýtus o Kristu žádá čtenáře, aby mu přiznali právo na jeho osobní mínění a o totéž prosím i já, když jsem se snažil ukázat jen část Fundou vyslovených myšlenek, někde vědecky promyšlených, jinde jen spekulací. Čas ukáže.