231 - říjen 2011

Mikuláš Kusánský

Mikuláš Kusánský (Kues, 1. srpna 1401 - Todi, 11. srpna 1464), jeden z nejoriginálnějších myslitelů 15. století, se narodil jako Nikolaus Cryfftz (neboli Krebs) v rodině zámožného měšťana, loďaře a obchodníka v Kues (latinsky Cusa) na Mosele. Ve dvanácti letech se vydal do Holandska, kde údajně vstoupil do řádového učení „bratří společného života". Tento údaj sice nelze doložit přímým pramenem, ale již z jeho prvních kázání je patrná hluboká obeznámenost s myšlenkami devotio moderna. Mezi léty 1417-1423 studoval v Padově kanonické právo a své filosoficko-teologické vzdělání prohluboval po r. 1425 v Kolíně nad Rýnem, kde se seznámil s „racionální mysti­kou" Raimunda Lulla i s dílem Mistra Eckharta. Na konci 20. let započala jeho strmá církevní kariéra, během niž posbíral mnoho obročí a úřadů a dokonce dvakrát odmítl stolici na universitě v Lovani. Na kněze byl však vysvěcen pravděpodobně až v roce 1440.

Již r. 1432 byl však trevírským arcibiskupem vyslán jako jeho zástupce k basilejskému koncilu. Zde mu připadla zvláštní úloha v disputaci s husitským poselstvem o laickém kalichu, která byla ukončena dohodou mezi koncilem a Čechy, zvanou Basilejská kompaktáta. V naději, že koncil prosadí církevní reformu, hájil s odvoláním na kostnické dekrety jeho autoritu pocházející bezprostředně od Boha. Když ale Evžen VI. získal Řeky pro uniatský ferrarsko-florentský koncil (což většina otců v Basileji odmítla) odvrátil se Kusánský od konciliarismu ve prospěch církevní jednoty a přidal se na stranu papežskou. Byl dokonce členem poselstva, které z Konstantinopole do Itálie doprovázelo byzantského císaře a nejvyšší církevní hodnostáře.

Poté ve službách papežových odjel do Říše, kde během desetileté mise vyjednával smír mezi kurií a německými konciliaristy završený v r. 1448 vídeňským konkordátem. Téhož roku byl jmenován kardinálem a v r. 1450 vysvěcen na biskupa - obdržel biskupství brixenské. Zde se jeho vladařské a reformní nároky střetly s požadavky místního zeměpána Zikmunda Tyrolského, který jej dokonce v r. 1454 uvěznil. Nakonec musel Mikuláš v r. 1458 svoji diecézi nadobro opustit. Pius II. jej pak jmenoval legatem urbis pro Řím a cisalpinské části papežského státu. V r. 1459 předložil Mikuláš papeži spis Reformatio generalis, v němž předkládá promyšlený návrh na reformu římského kléru, kterou by měla začít celková reforma církve. Tento krok však provedl teprve tridentský koncil o sto let později.

Ve svém filosoficko-teologickém díle vycházel Kusánský z novoplatónské mystiky, s níž se seznámil za svých padovských studií. Jedinečnost Boha se projevuje i v tom, že všechny protiklady a nesoulady jsou v něm, v Jednom, smířeny. Toto přesvědčení, spolu se silnými zážitky z návštěvy Konstantinopole a s otřesem, který přišel po jejím pádu v r. 1453, přispělo k tomu, že se Kusánský jako jeden z prvních snažil systematicky promýšlet téma „mezináboženského dialogu" (řečeno dnešním slovníkem). Ve svém spise De pace fidei nechává sedmnáct zástupců různých národů a náboženství různými způsoby nahlédnout, že nejhlubší tužby všech mohou být splněny pouze v církvi reprezentující Krista. V jiném spise - Cribratio Alkorani (Prozkoumání Koránu) - vysvětluje muslimskému čtenáři tajemství křesťanské víry. Kromě díla filosoficko-teologického zanechal ovšem Kusánský také objemné svazky věnované přírodním vědám - astronomii (na basilejském koncilu navrhl reformu kalendáře, která však byla uskutečněna až po 150 letech), matematice, geometrii a geografii. Mnohé z jeho myšlenek inspirovaly vědce (od Leibnize po Einsteina) a filosofy ještě po staletích. V našem prostředí hluboce ovlivnil Kusánský svým humanismem a rozchodem se scholastickým myšlením mladého Jana Amose Komenského a ve 20. století se jeho odkazem důkladněji zabýval Jan Patočka.

Kusánský zemřel uprostřed příprav na kruciátu svolanou Piem II. ve středoitalském Todi. Jeho tělo bylo pohřbeno v jeho titulárním římském kostele San Pietro in Vincoli, avšak srdce bylo na jeho žádost uloženo ve špitále sv. Mikuláše, který v rodném městě založil spolu se svými sourozenci. Tomto ústavu věnoval Kusánský také svoji rozsáhlou knihovnu a unikátní sbírku fyzikálních a astronomických přístrojů a pomůcek.

Jan Klípa