Jste zde

238 - květen 2012

autor: 

Úspory a prohlášení

Ekonomický mejdan první dekády tisíciletí skončil. V dobách prosperity Evropa včetně Česka nadělala pěkné dluhy, a teď, když je hůř, se vlády včetně té české snaží šetřit, šetřit, šetřit. Viděno z nadhledu je to počínání rozumné asi tak, jako by někdo v parném létě horlivě topil v kamnech a pak, když přišla zima, z úsporných důvodů přestal topit docela. Většina Evropanů naštěstí ještě má na čem šetřit. Na nejchudší občany a na nejzadluženější země však ledová sprcha nové ekonomiky úspor dopadá už velmi citelně. A rozčilené nebo zoufalé hlasy se stále hlasitěji ozývají i v naší zemi.

Asi tak není náhoda, že obě největší křesťanské církve v dubnu vydaly prohlášení k současné politické a ekonomické situaci. Katolická biskupská konference, která má naději získat od vlády miliardy v restitucích, své Slovo biskupů k situaci ve společnosti pojala velmi umírněně a v době, kdy „cesta nezbytných reforem nyní tíživě dopadá především na sociálně slabé," nabízí postiženým především svou blízkost a modlitbu. Proč „nezbytné" reformy dopadají především na sociálně slabé a zda by nemohly spíše dopadat například na šizuňky všeho druhu nebo na různé státní i nestátní monopoly, o tom biskupové raději neuvažují.

Zato Prohlášení Synodní rady Českobratrské církve evangelické k aktuální společenské situaci, jak odpovídá mnohem menšímu objemu restitucí, je radikální, až mu jazyk zadrhává: „Politické elity, které mají formovat společnost a jít příkladem, vykazují právě nyní velmi neuspokojivé morální kvality, stejně jako jimi používané praktiky." Nakonec však evangelíci neurčitě přiznají máslo na vlastní hlavě („cítíme vinu, že jsme svým mlčením lecčemus nedobrému dali příležitost vzniknout") a nabídnou ruku ke spolupráci „těm, kteří to s touto společností myslí dobře," ale neřeknou, jak je poznat (to říká přece každý, že to myslí dobře) ani jak by se k vytoužené lepší společnosti mělo dospět.

Není ostatně na církvích, aby ukazovaly politickou cestu do budoucnosti a přemýšlely o ekonomických problémech. K tomu účelu máme politické strany a biskupové i synodálové by se měli především usilovně modlit, aby naše politické strany tuto úlohu aspoň trochu plnily. Na druhou stranu citované příklady ukazují, že ani církve nemohou zůstat stranou ekonomických a sociálních konfliktů, že musejí zaujímat stanoviska, a tudíž o těchto věcech musejí přemýšlet. A také že zrovna naše církve mají v tomto ohledu ještě co dohánět.

Toto číslo Getseman je proto věnováno především ekonomice ve vztahu k teologii. Johan Verstraeten rozebírá dva důležité ekonomické dokumenty soudobého katolicismu, Kompendium sociální nauky církve a encykliku Caritas in Veritate. Jung Mo Sung pak v článku Náboženství a ekonomika - styčné body provádí zajímavou typologii postojů či vztahů mezi ekonomikou a náboženstvím.

Kromě toho ještě upozorňuji na text Trinitární modlitby pro křesťanskou bohoslužbu od Eberharda Jüngela s dodatkem Pavla Hradilka. Příjemné počtení.