Obnova církve s papežem Františkem

Leták německého reformního hnutí Wir sind Kirche

Německé katolické reformní hnutí My jsme církev předložilo veřejnosti úryvky z projevů papeže Františka i o tomto papeži (viz www.wir-sind-kirche.de). Výběr se týká výroků pronesených mezi březnem do červnem letošního roku.

Papež František chápe svou papežskou službu jako činnost v těsné blízkosti lidu. Jeho způsob papežské služby je fascinující. Praktikuje duchovní způsob vedení naší církve. Již před padesáti lety se Druhý vatikánský koncil (1962–1965) zaměřil na spiritualitu a na obnovu církve, na církevní reformu. Koncil obnovil povědomí, že církev v následování Ježíše Krista musí být „ecclesia semper reformanda“ – stále se obnovující církev. Tak si totiž církev rozuměla již od samého začátku. Koncil nepřinesl vlastně nic nového, jenom znovu připomněl to, na co se téměř zapomnělo.

Reformní hnutí My jsme církev vyzývá k podpoře papeže Františka a jeho snahy o obnovu naší církve. Každý křesťan na svém místě a ve společenství s ostatními křesťany může impulzy papeže konkretně uskutečňovat a na ně upozorňovat.

Jestliže církev nevystoupí sama ze sebe...

Církev je povolána k tomu, aby vyšla ze sebe sama a šla do okrajových oblastí, na periferii, nejenom na tu zeměpisnou, nýbrž i na tu existenciální: na periferii tajemství hříchu, utrpení, nespravedlnosti, na periferii neznalosti víry resp. pohrdání vírou, na periferii myšlení a vší bídy. Jestliže církev nevyjde sama ze sebe, aby evangelizovala, zůstane jenom sama v sobě sebe až z toho onemocní (srovnej příběh ohnuté ženy v evangeliu). Nešvary, které se v průběhu času vytvořily v institučních částech církve, mají svůj původ v tomto soustředění se na sebe. Jedná se o zvláštní typ teologického narcismu. (Jorge Mario Bergoglio v generální konsistoři kardinálů v Římě 9. března 2013)

Pastýři s „vůní i pachem ovcí“ uprostřed jejich stáda

Lidé jsou rádi, ... když evangelium, které kážeme, se týká jejich každodenního života, když se prosvěcuje hraniční situace a „okrajové oblasti“, kde křesťanský lid je silněji vystaven vlivu těch, kteří chtějí víru lidu uloupit. Křesťanští lidé nám děkují, protože cítí, že jsme se modlili tak, že jsme zahrnuli situaci jejich každodenního života s jejími strastmi i radostmi, s jejími obavami i s její nadějí. (28. března 2013, na Zelený čtvrtek, při svěcení olejů s kněžími)

Duch Svatý naléhá na církev, aby šla dál

Aby to bylo jasné: Duch Svatý je pro nás něco velmi obtížného, zatěžujícího. Hýbe s námi, nechává nás vydat se na cestu, naléhá na církev, aby šla dál. ... Toto ‚jít kupředu‘ je pro nás velmi namáhavé. Daleko víc se nám líbí pohoda. ... Koncil byl velkolepé dílo Ducha Svatého. ... Ale dnes, 50 let poté, se musíme sami sebe ptát: udělali jsme skutečně všechno to, co nám Duch Svatý na koncilu řekl? ... Ne! Naopak! Slavíme koncilní jubileum a vypadá to, jako bychom stavěli koncilu památník, ale takový, který není nepohodlný, nýbrž takový, který nás nebude rušit. Nechceme se prostě změnit a dokonce existují také hlasy, které nechtějí jít kupředu, nýbrž nazpět. To je ale tvrdohlavost, to je pokus, si Ducha Svatého (pro vlastní potřebu) ochočit. (V homilii dne 16. dubna 2013)

Vysvětlete, kde si myslíte, že musíte vysvětlovat, ale pokračujte dál

Budete dělat chyby, budete ostatním šlapat na paty. To se může stát. Možná že vám přijde dopis od Kongregace pro nauku víry, ve kterém se píše, že jste řekli to či ono. ... Nedělejte si s tím žádné velké starosti. Vysvětlete, kde si myslíte, že musíte vysvětlovat, ale pokračujte dál. ... Otevřete dveře dokořán. Buďte činní tam, kde je slyšet křik života. Mně je milejší taková církev, která dělá něco nesprávně, protože něco dělá, než církev, která je nemocná z toho, jak se pořád točí jenom kolem sebe. (Rozhovor s vedením Svazku ženských a mužských řádů z latinské Ameriky a Karibiku (CLAR) dne 6. června 2013; dle z chilských novin Reflexión y Liberación)

Křesťan musí být revolucionář za boží milost

V průběhu dějin bylo tolik různých revolucionářů – ale žádný z nich neměl sílu k té revoluci, kterou nám přinesl Ježíš. To je totiž revoluce, která usiluje o změnu běhu dějin tím, že se srdce člověka změní zevnitř. Dějinné revoluce změnily politické, ekonomické systémy, ale žádná z nich skutečně nezměnila srdce člověka. Tu pravou revoluci, která skutečně radikálně přemění život, provedl Ježíš Kristus svým křížem a svým vzkříšením. Jsme revolucionáři tohoto převratu, neboť se nacházíme na cestě té největší přeměny v dějinách lidstva. Křesťan, který dnes není revolucionářem, ten není žádný křesťan! Musí být revolucionářem za boží milost. (Při zahájení pastorálního kongresu biskupství Řím dne 17. června 2013)

Navrhujte na biskupy dobré pastýře

Při delikátní úloze průzkumu k jmenování biskupem dbejte na to, aby kandidáti byli pastýři, kteří jsou blízko k věřícím křesťanům – to je první a přední kriterium. Pastýři blízcí lidu. ‚Ale ten je přece významný teolog, bystrá hlava...‘ Tak ať jde na univerzitu, tam může jistě udělat mnoho dobrého! Ale pastýře? Ty přece potřebujeme. ... Aby milovali chudobu, vnitřní chudobu jako osvobození pro Hospodina a vnější chudobu jako jednoduchost a skromnost života, aby neměli postoj ‚knížete‘. Dávejte pozor, aby nebyli ctižádostiví, aby o biskupský úřad neusilovali. (Při audienci apoštolských nunciů z celého světa 21. června 2013)

Všichni členové církve jsou stejně hodnotní

V církvi není nikdo neužitečný, my všichni jsme potřební a důležití při stavbě této budovy církve. Nikdo není jen podružný nebo nepodstatný. A jestliže někdo řekne: ‚Ale já, já jsem v církvi ten nejdůležitější!‘ – Kdepak! V Božích očích jsme všichni stejní, všichni, všichni! Někdo z vás může říct: ‚Ale poslyšte, pane papeži, vy přece nemáte stejnou hodnotu jako my?!‘ Ale ano, já jsem jako každý z vás, jsme všichni stejní, jsme všichni bratři (a sestry)! Nikdo není anonymní: My všichni tvoříme církev a budujeme ji. (Při generální audienci dne 26. června 2013)

Nové víno v nových sudech

V životě křesťanů a také v životě církve existují staré struktury, struktury minulosti. Je zapotřebí, abychom je obnovili! Církev kladla na to v dialogu s různými kulturami vždy velký důraz... Existuje obnova v souvislosti s místem, časem a konkretními lidmi. Tak to církev vždy dělala, už od samého začátku. Vzpomeňme si jenom na první teologický spor: Aby se člověk stal křesťanem, musí zachovávat všechny židovské předpisy, ano nebo ne? Ne! Řekli ne, to není nutné! Jinak věřící a nevěřící mohou přijít tak, jak jsou, mohou vstoupit do církve a přijmout křest. To byla ta první obnova struktur. A tak postupovala církev i dál v důvěře v to, že Duch Svatý určitě tyto struktury obnoví, struktury církve. Nemějte tedy před tím žádné obavy! Nemějte žádný strach z toho nového, co v nás Duch Svatý způsobuje! Nemějte žádný strach z novinek evangelia! Nemějte žádný strach z obnovy struktur! (V homilii dne 6. července 2013)

Leonardo Boff o papežovi: „Nemyslím, že by byl naivní.“

Jméno (které si dal) označuje nový program církve. Papež František ještě nezačal s reformou římské kurie, kterou všichni očekávali. Začal s reformou papežství. Žije jednoduše, protože chce církev chudých a pro chudé. Lidu se nepředstavil jako papež, ale jako římský biskup. To je revoluční postoj. ... Nemyslím, že by byl papež František naivní. Chce vědomě zavést něco nového. Mluví od srdce, nemluví s doktrinální opatrností. Neskrývá se za svým úřadem, ukazuje se jak on sám je jako osoba. A právě tento postoj mění papežský úřad. Po papeži Františkovi už nebude možno vykonávat papežský úřad stejně jako před tím. (Interview v deníku Süddeutsche Zeitung dne 21. června 2013)

Hans Küng: „Papež František je schopen se ještě víc změnit“

Již v prvních dnech je možno pozorovat radikální změnu. Proto doufáme, že nový papež je schopen ještě více změnit. ... Jestliže bude pokračovat tou cestou, na kterou se vydal v prvních dnech jako papež, bude muset se brzy vystavit obtížným otázkám, které jsou spojeny s tradiční morální teologií. ... Doufám, že se vyhne možnosti se hned úplně ztotožnit s tradiční morální teologií, jak to bohužel udělal jak Karol Wojtyla, tak Joseph Ratzinger. (Interview v časopise Publik-Forum dne 15. března 2013)

Adolfo Pérez Esquivel: „Argentinský papež je potěšení“

Při našem setkání šlo také o radost z toho, že poprvé pochází papež z latinské Ameriky a že je to dokonce Argentinec! To má pro katolickou církev hluboký význam, protože tím už v ní nepřevládá eurocentrický pohled. Mluvili jsme také o lidských právech. (Papež) zcela jasně řekl, že se máme zasazovat o pravdu, spravedlnost a vzájemné smíření. Lidská práva jsou vždy a všude platná. Člověk je nesmí obhajovat jenom tehdy, když jsou ohrožena, nýbrž také během relativního klidu. (Laureát Nobelovy ceny Adolfo Pérez Esquivel v Radio Vatikan 28. března 2013)

Z něm. originálu Erneuern wir unsere Kirche mit Franziskus! přeložil Jiří G. Kohl