Zklamané očekávání

Caban P., Dejiny kresťanskej liturgie v staroveku, Paulinky, Praha 2013

Název nové knihy doc. ThDr. Petra Cabana. PhD. z Katolíckej univerzity v Ružomberoku zní slibně. Zabývat se zvoleným tématem je užitečné. Znalost dějin liturgie prvních křesťanských století je jedním z hlavních pramenů při liturgické obnově církví. V Teologických textech 3/2013 vyšla příznivá recenze této knihy.

Ale již na první pohled něco nehraje. Autor v úvodu píše o knize jako „vedeckej monografii“, ale vychází ze sekundární literatury – převážně dvou starších německy psaných obecných příruček. Naopak důležitou monografii, která se dané problematice detailně věnuje (Baldovin J. F., The Urban Character of Christian Worship, Roma, 1987), autor nepoužívá. Na jedné straně autor uvádí, že „v stredoeurópskom regióne zatiaľ existuje veľmi málo špecificky orientovanej a komplexnej liturgicko-vedeckej literatury“, na straně druhé skutečnou monografii prof. Františka Kunetky (Eucharistie v křesťanské antice, Olomouc, 2004), vůbec nezmiňuje, ačkoli se knihy tematicky překrývají.

Mnoho výroků je v knize diskutabilních. Uvedu pouze některá místa, která se rozcházejí se současným stavem poznání.

Na str. 22 „Pre Židov bola typická veľkonočná hostina Paschy, zo štruktúry ktorej sa neskôr vyvinulo kresťanské slávenie Eucharistie“. Tomu tak není. Jednak křesťané začali dříve slavit neděli než Velikonoce. Eucharistie, slavená ve skupinách pocházejících z židovství, mohla vycházet z hostiny šabatu, která se opakuje každý týden, ale rozhodně ne z pesachového sederu, který se slaví pouze jednou za rok.

Věta na str. 35 „Kristus při Poslednej večeri viedol liturgiu slova, za ktorou nasledovalo liturgické slávenie Eucharistie.“ (!) by mohla být součástí (špatné) katecheze, ale do odborné literatury dozajista nepatří. Následující větu „Následně na to sa vyvinul v prvých storočích zvyk, že kresťania čítali Sväté písmo v sobotu a v nedělu sa zúčastňovali slávenia Eucharistie“ je obtížné doložit. Na str. 88 autor cituje z První apologie mučedníka Justina, kde je způsob slavení popsán odlišně. Není to jediný příklad, kdy jedno místo v knize je v rozporu s jiným – jakoby jednotlivé kapitoly byly napsány nezávisle na sobě.

Vývody na následujících str 37–38 odst. „Charismy predstavených a služba ohlasovania“ jsou zmatečné a protiřečící si. Autor se pokouší hájit neuhajitelné – že v apoštolských dobách byl předsedající eucharistie ordinovaný a že eucharistie byla vždy oddělena od agapé…

Knihu jsem dočetl s vypětím sil až do konce. Problematických míst jsem nalezl desítky.

Autor může dílo sepsat „horkou jehlou“, recenzentka v Teologických textech Zuzana Jurkechová-Belavá nemusí příliš tématu rozumět, ale co překvapí je, že v knize jsou uvedeni čtyři recenzenti (doc. ThDr. Vojtěch Nepšinský, PhD.; prof. ThDr. Amantius Akimjak, PhD.; Ján Dubina SL.D.; ThDr. PeadDr. Pavol Zvara, PhD., SLLic.). Nechce se mi věřit, že práci skutečně četli. I kdyby se jednalo o diplomovou práci, těžko by byla v této podobě obhajitelná. Skutečnost, že autor vykoupil celý náklad ve slovenštině, možná ledacos vysvětluje.