Protest a vize

Aktuální vývoj feministických a genderových teologií

„Protest a vize“ – pod tímto názvem se v srpnu 2013 sešlo v drážďanské čtvrti Neustadt více než 170 teoložek a religionistek. Konference byla věnována aktuálním tématům a perspektivám feministických, genderových a tzv. queer-teologií. „Protest a vize“ může přitom označovat jak aktuální vývoj, tak dvojí zaměření, které je pro feministické a genderové teologie odjakživa typické: protestují, neboť teologii a náboženství (plurál) analyzují z hlediska genderové problematiky, čímž kritizují moc; mají vizi, neboť chtějí koncipovat a vytvářet společnost a teologii, které by byly osvobozeny od tradičního přidělování a rozdělování rolí podle pohlaví.

Kontaktní síť mnoha feministicko-teologicky zainteresovaných nebo aktivních badatelek se nazývá European Society of Women in Theological Research (ESWTR) – je to největší evropský svaz vědeckých pracovnic, činných interdisciplinárně a transdisciplinárně v oblasti teologie a religionistiky. ESWTR pořádá každé dva roky mezinárodní konferenci v některé z evropských zemí; hostitelkou setkání v roce 2013 byla německá sekce a ta záměrně zvolila jako místo konání Drážďany, město, které bývalému režimu NDR úspěšně kladlo odpor.

Jaká je ale aktuální situace někdejší „feministické“ teologie? – Mezitím sama sebe označuje různě, např. jako teologie „genderově zaměřená“ nebo „genderově uvědomělá“; také se jí říká teologický genderový výzkum. Vzhledem k současné rozmanitosti témat by se o ní mělo stejně raději mluvit jako „teologiích“ v množném čísle,[1] neboť původní „feministická“ teologie se dnes vyznačuje velkou diferencovaností vlastních přístupů k tématice.

Aktuální genderově orientovaný teologický výzkum se s postupným odbouráváním tradičního pohledu na odlišné role obou pohlaví zaměřil především na rozmanitost ve vztazích mezi pohlavími. Ukázalo se totiž, že genderově kritický pohled, i v teologii a v církvi, už dávno není výlučně pohledem z „ženské“ perspektivy, že ženský pohled na problémy identity a ženská kritika moci je relevantní pro všechny.

Vznikl teologický výzkum mužské problematiky, neboť stále více mužů reflektuje kriticky význam rodu, resp. „mužských vlastností“ pro vědomé „mužství“ či „chlapectví“.[2] Projevilo se to na zasedání Pracovního společenství evangelických a katolických mužů (Männerarbeit) s názvem „Ježíš a muži“ v lednu 2013 ve Frankfurtu n. M.; to bylo zaměřeno na postavu Ježíše ze specificky mužského pohledu a zkoumalo, jaký význam má jeho mužství a jak je prezentováno.

Představitelky feministických a genderově uvědomělých teologií vedou diskuse na úrovni doby; současně neztrácejí z očí jednoznačně feministickou politickou stranickost, která je v pojmu „feminismus“ zahrnuta. Ne nadarmo se mnohé ženy raději označují jako „feministické“ teoložky. Dobře si nicméně uvědomují, že nejde o to, postavit se na stranu žen proti mužům, nýbrž že je nutno se obecně zasazovat za lidi znevýhodňované – jimiž jsou ovšem i dnes ještě často právě ženy.[3]

Rozmanitost témat a problémů, jimiž se genderově zaměřené teologie zabývají, ukazuje, že se feministicko-teologické poznatky a analýzy dávno staly součástí „všeobecného“ teologického vědění ve všech oblastech teologie. Feministicko-teologický přístup k problémům se diferencuje a specializuje ve všech teologických oborech. Interdisciplinárně pracující „ženský výzkum“ jako takový, který by spojoval všechny obory pod jednou střechou, proto ustupuje do pozadí. Přesto existuje stále dost prostoru, má-li být ženský potenciál v teologii využit a genderová hlediska pevně integrována do vědeckého teologického výzkumu.

Začátek feministické teologie nelze přesně určit, protože vznikala z mnoha zdrojů. Jedním z důležitých impulzů se stala kniha Beyond God the Father od americké spisovatelky Mary Dalyové, vydaná v roce 1973 (do němčiny přeložená teprve o sedm let později). Její kritika jednostranně mužských obrazů Boha dodnes není překonána. Zároveň mezitím mnozí badatelé a badatelky objevili v židovsko-křesťanské tradici pozoruhodně rozmanité obrazy Boha, jak shrnuje nedávno vydaný sborník „Jsem Bůh - a nejsem muž.“[4] 

Po více než čtyřech desetiletích nejsou feministické teologie o nic méně aktuální a novátorské, naopak. Vcelku se aktuální teologický genderový výzkum zaměřuje dvěma směry, které si kladou podobné otázky. Na jedné straně jde v souvislosti s postkoloniálními teoriemi a debatami, jakož i s ekologickou problematikou o makro-pohled na globalizovaný svět; na druhé straně se takříkajíc pod drobnohled feministické teologie dostává sám člověk.

Problematika lidského těla jako místa, kde se zhmotňují nerovnosti a moc, byla předmětem zkoumání feministických a generových teologií od samého počátku a zájem o ni trvá dodnes. Teoložka Mayra Rivera Riverová (Harvard Divinity School, USA) ve své drážďanské přednášce např. shrnula vývoj feministických teologií těla až do současnosti a rozhodně hájila návrat k tématice „tělesnosti“ (flesh). O něm svědčí mj. i  skutečnost, že se genderově zaměření teologové a teoložky stále častěji věnují tématům patřícím do kompetence tzv. disability studies (výzkum takzvaných postižení), jako např. teoložka Eske Wollradová v knize „To je moje tělo. Stáří, nemoc a postižení z pohledu feministické teologie“.[5]

„Queer“, postsekularismus, postkolonialismus

Tyto dva směry byly charakterické i pro jednání drážďanské konference ESWTR, jehož program lze vyjádřit třemi pojmy: queer, postsekularismus, postkolonialismus. Queer-teorie a queer-teologie jsou – kromě postsekularismu a postkolonialismu – významným obohacením feminickoteologického výzkumu. Podle americké filozofky Judith Butlerové se dnes k problematice „pohlaví“ přistupuje podle toho, spatřujeme-li v něm fenomén „biologický“ (pohlaví, sex), „kulturní“ (rod, gender) nebo patřící do oblasti „touhy“ (desire). V oblasti sexu a genderu Butlerová zpochybňuje jednoznačnou dvojpohlavnost, co se týče touhy, zpochybňuje její výlučně heterogenní zaměření. To znamená, že normativnost heterosexuality se stává předmětem kritiky, což vede k formulování queer-teologií, které tvoří skupinu v rámci dnešních genderově uvědomělých teologií.

Pojem queer ovšem není mimo anglickou jazykovou oblast dost jasně srozumitelný. Anglické queer, etymologicky související se staroanglickým cwer (křivý, nerovný), označuje to, co se od „normálního“, obvyklého odlišuje, tedy něco zvláštního, podivného, bláznivého, absurdního, podezřelého apod. Původně to byla nadávka pro lesby i gaye; v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy ji začali používat sami účastníci hnutí za práva homosexuálů v USA, se stala běžným a hrdým sebeoznačením.

Queer-teologie zahrnují do teologie jak zkušenosti lidí, pro něž má němčina zkratku LSBTTI (lesby, gayové, bisexuálové, transgenderoví, transsexuálové a intersexuálové), tak poststrukturalistické teorie a genderový dekonstruktivismus. Kritické zpochybňování zdánlivě samozřejmých představ o kategoriích sex-gender-desire nás činí otevřenými vůči skutečnostem mimo klišé (která vznikla za značného přispění křesťanství), což může mít osvobozující účinek. Queer-teologie jsou tudíž zajímavé jak z hlediska teologie osvobození, tak z hlediska postmoderní kritiky identity; oba obory se jimi také vědecky zabývají.

Aktuální genderově zaměřené teologie se kromě toho stále více zabývají postkoloniálními teoriemi. Ty významně relativizují eurocentricky omezený pohled a analýzu nespravedlností vycházejících z genderových rozdílů doplňují o aspekty etnické, kulturní a ekonomické. Kategorie „pohlaví“ už dávno není jedinou kategorií uplatňovanou při této analýze – tzv. mezioborový přístup vyžaduje, aby byl rozbor stejnou měrou prováděn i z hledisek „rasy“, třídy, sexuality, věku, postižení atd.

V Drážďanech referovala renomovaná exegetička Musa Dubeová z Botswany nejen o svých zkušenost z USA, kde byla jako doktorandka v akademických kruzích odmítána kvůli svému africkému, kolonialismem ovlivněnému přístupu, nýbrž se zabývala i vznikem historickokritických metod v souvislosti s imperialismem a jejich výkladem Bible jako texts of terror (tento pojem použila poprvé exegetka Phyllis Tribleová r. 1984). Jako příklad imperialistických tendencí projevujících se dokonce ve způsobu, jakým je Bible překládána, uvedla, že tzv. Setswanská Bible nahrazuje pojem „démoni“ výrazem „předkové“.[6]

Společný referát veřejně přednesli v Drážďanech také teoložka a známá zakladatelka postkoloniální teologie Kwok Pui-lanová a teolog Jörg Rieger. Prezentovali hlavní teze své právě vydané knihy Occupy Heaven. Theology of Multitude, v níž popisují náboženské dimenze hnutí Occupy a jeho teologickou relevanci a nacházejí – přes všechny hermeneutické obtíže – paralely mezi hnutím Occupy a ježíšovským hnutím.

Práce této dvojice ukazuje rovněž, že se feministické teologie přibližují fenoménu tzv. postsekulárních společností. Ukazuje se totiž, že při „návratu“ náboženství do veřejného prostoru hraje genderová perspektiva ústřední roli. Anne-Marie Korteová z Nizozemí analyzovala ve své přednášce spornou a teologicky mimořádně zajímavou „punkovou modlitbu“ ruské feministické skupiny Pussy Riot,  přednesenou 21. února 2012 v moskevské katedrále Krista Spasitele. Členky této skupiny svým vystoupením podle vlastního prohlášení protestovaly jednak proti tomu, že patriarcha ruské ortodoxní církve Kirill I. podpořil prezidentskou kandidaturu Vladimíra Putina, jednak proti zákazu přerušení těhotenství, který ruská ortodoxní církev vyžaduje.

Ve své obhajobě před soudem odůvodnila aktivistka Naděžda Tolokonnikova volbu kostela jako místa protestu tím, že křesťanství „podporuje hledání  pravdy a stálé sebepřemáhání“ a že „ne náhodou se Kristus stýkal s prostitutkami“.[7] Na základě těchto výroků si Korteová položila otázku přiměřeného spojení politického protestu a náboženské kultury a vyzvala – s důrazem na genderově uvědomělý pohled – k diskusi na toto téma a k vytvoření feministické veřejné teologie.

Diferencovaný přístup ke klasickým teologickým obsahům

Dalším znakem genderově zaměřených teologií v postsekulární společnosti je diferencovaný přístup ke „klasickým“ teologickým obsahům, mezi jiným k anglosaskému hnutí Radical Ortodoxy, které chce být s pomocí postmoderních teorií výzvou pro moderní sekularismus a vztahuje se přitom k předmoderní teologické tradici.[8] Stoupenci a stoupenkyně hnutí Radical Ortodoxy kritizují mj. teologie osvobození a mezi nimi i feministické teologie a vytýkají jim, že se chtějí zalíbit sekulární společnosti s jejími teoriemi, místo aby vycházely z křesťanské tradice.

Anglická teoložka Jenny Daggersová hájí v v aktuálním vydání ročenky ESWRT propojení horizontálního feministickoteologického pohledu s vertikálním pohledem hnutí Radical Orthodoxy, protože je přesvědčena, že nikoli vzájemné soupeření, nýbrž jedině spojení obou pohledů je smysluplné.[9] Často slýchaná kritika na adresu feministických teologií, že se málo zabývají křesťanskou tradicí, míří ostatně vedle, což dokládají vydávané knihy.[10]

Že při analýze děl církevních otců může být feministickoteologický úhel pohledu obohacením, dokazuje mj. i katalánská benediktinka Teresa Forcadesová i Vila ve své disertaci na téma koncept osoby v klasických teologických textech o Trojici. Ve své přednášce v Drážďanech konkretizovala tyto poznatky na příkladu „zdánlivých demokracií“, jak nazývá takové politické systémy, které jsou navzdory volebnímu právu namířeny proti zájmům a dokonce proti výslovné vůli většiny. Jako odpověď na tento komplexní fenomén vyskytující se v některých dnešních západních společnostech jmenovala Forcadesová z feministickoteologického pohledu aspekty křesťanského pojmu „osoba“: trvalý proces tvoření, jednotu v rozmanitosti, neodlučitelnost svobody a lásky, obrácení. Mluvila o nutnosti revolučního subjektu, který by byl schopen ony zdánlivé demokracie odhalovat a nahrazovat je spravedlivějšími a výkonnějšími systémy vlády. Teresa Forcadesová i Vila ve svém projevu stále znovu odkazovala na situaci v rodném Katalánsku, kde sama působí v antikapitalistickém hnutí za občanská práva.[11]

Naděje minulých let, že feministické a genderově zaměřené teologie budou institucionalizovány, se v oblasti německé katolické teologie nesplnila. Výjimkou jsou „Pracoviště pro teologický genderový výzkum“ v Bonnu a „Pracoviště feministické teologie a genderového výzkumu v Münsteru“, obě zřízená na tamních fakultách katolické teologie. Na evangelické straně zmiňují autorky sborníku „Feministické teologie“ úspěšnou institucionalizaci v německém protestantismu, ale zároveň jsou si vědomy „trvalého úkolu“ pro církve a univerzity zasazovat se o rovné zacházení s pohlavími.[12]

Bez ohledu na vyznání však platí, že v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemí a ve Velké Británii (ve srovnání s ostatní Evropou) našlo relativně mnoho genderově zaměřených teoložek a teologů uplatnění ve vědecké oblasti. Je pozoruhodné, že se zde teologie vyučuje na státní univerzitách. Časově omezená výzkumná pracoviště, zřizovaná v rámci projektů (financovaných např. v Německu z prostředků Německého sdružení pro výzkum), poskytují další možnosti pro inovativní bádání.

Převážná většina feministických teoložek, především v zemích Východní a Jihovýchodní Evropy, pracuje na svých tématech bezplatně; živí se něčím jiným. Feministickoteologická práce probíhá tedy většinou za obtížných podmínek a vyžaduje značné osobní nasazení a finanční oběti.

Na své internetové stránce to shrnuje teoložka Kwok Pui-lanová slovy: „Evropské teoložky čelí mnoha obtížím a problémům. Pracovní možnosti jsou vzácné a mnoho doktorandek nenajde místo na vysoké škole. Vypadá to skutečně jako krok zpět či jako re-tradicionalizace náboženské tradice. Tlak, jemuž jsou vystaveny, roste. Během konference se účastnice snažily najít strategie a možnosti vzájemné podpory.“[13]

Oporu pro vlastní růst nacházejí feministické a genderově zaměřené teoložky v nadnáboženském a nadkonfesním svazu ESWRT, který umožňuje vzájemné kontakty nejen na celoevropské úrovni, nýbrž i v rámci národních sekcí, např. v Portugalsku, Španělsku a Itálii.

V německé jazykové oblasti se katolické teoložky kromě toho sdružují ve spolku AGENDA, který organizuje každé dva roky „Hohenheimské setkání teoložek“. Konference konaná v jubilejním roce Druhého vatikánského koncilu se věnovala jeho recepci.[14] Letošní setkání se zaměřilo na přínos americké teoložky Catherine Kellerové.

Zatímco ESWRT a AGENDA umožňují kontakty mezi teoložkami, ekumenická Síť pro genderově uvědomělou teologii (NGT) se zaměřuje na dialog mezi muži a ženami, kteří chtějí společně pracovat na vývoji genderově spravedlivých teologií. Poslední zasedání v říjnu 2013 s názvem Flesh in flux se zabývalo „tematizací těla v praktické teologii“. Také výše zmíněná akce „Ježíš a muži“ vznikla v rámci NTG.

Tyto mezioborové styky genderově zaměřených teoložek a teologů nenahrazují ovšem kontaktní sítě mezi jednotlivými teologickými obory, nýbrž existují vedle nich. Podobně je tomu s publikačními možnostmi: kromě specifických orgánů, jako jsou např. Feminist Theology ve Velké Británii nebo internetový časopis Religion and Gender, se o naši tématiku stále více zajímají i odborné vědecké časopisy.

Snad právě to je jednou z příčin, proč Schlangenbrut (Plemeno hadí), největší a nejdéle vycházející „časopis pro ženy se zájmem o feminismus a teologii“ v německé jazykové oblasti (zal. 1983), musel letos po dlouhých bojích o přežití ukončit svou činnost. Podobně dopadl před několika lety nizozemský časopis FIER, zatímco rakouský Apfel a švýcarský Fama existují nadále.

Současná situace feministických teologií je ambivalentní. Svému prvořadému cíli, totiž pěstovat politicky angažovanou teologii vycházející ze zkušenosti, zůstaly věrny, mají se čile k životu a otvírají stále nové debaty na aktuální témata. Právem konstatují editorky příručky Feministische Theologie, že „feministické teologie mají potenciál trvale proměňovat církev a společnost“.[15] O živém zájmu mnoha křesťanek a křesťanů o problémy, jimž se věnují genderově uvědomělé teologie, jednoznačně svědčí poptávka po akcích pořádaných v rámci vzdělávání dospělých – ať už ze strany svazů žen, na sněmech katolíků či na církevních sněmech.

Zastávat genderově uvědomělé hledisko není ovšem vždy pohodlné, takže se na druhé straně některé vědkyně či vědci obávají, že kdyby se ke svému genderovému zaměření přihlásili, uškodili by tím své kariéře. Zároveň bylo např. na konferenci v Drážďanech zjevné, že pro mnoho odbornic je teologie bez genderové perspektivy v pravém slova smyslu ne-myslitelná. Poselství genderově uvědomělých a feministických teologií se tedy rozhodně nadále ponese nejen ve znamení protestu, nýbrž i vize.

Z Concilia přeložila Helena Medková