Jste zde

273 - léto 2015

autor: 

Trýzněná matka církev

„Násilí, které tkví v lidském srdci, jež bylo zraněno hříchem, se projevuje rovněž v příznacích choroby, kterou vnímáme v půdě, vodě, vzduchu a živých bytostech. Proto patří mezi nejvíce opuštěné a trýzněné chudé naše sužovaná a devastovaná země, která ,sténá a spolutrpí‘ (Řím 8,22),“ píše papež v úvodu své nové encykliky Laudato si’. Protože země je naše matka, „která dává život a jež vládne nade všemi / a jež rodí různé plody, trávu a barevné květy,“ jak říká sv. František v Písni tvorstva, znamená její ničení hřích proti životu, proti všem živým tvorům.

V křesťanských kruzích doposud bývají sousloví „právo na život“ nebo „hřích proti životu“ spojována s vražděním, zejména vražděním lidských plodů při umělých potratech. To je jistě důležitý aspekt, ale právě jen aspekt. Výhradní soustředění na jeden aspekt vede ke slepotě v aspektech ostatních. Přikázání Nezabiješ! nezakazuje jen zmaření jednoho života, ale také zničení podmínek, ve kterých život může vůbec existovat. Pokud se papeži Františkovi podaří svým textem poněkud změnit vnímání ekologie u věřících (a nejen katolických, František se obrací na všechny lidi dobré vůle), tak vykonal práci hodnou papeže.

I naše země má své velké ekologické problémy; a samozřejmě se nás týkají potíže celé planety, protože znečištění nezná hranice. Církve by měly být zřetelně po boku těch, kdo na tyto problémy poukazují a usilují o jejich řešení. Například Pochody pro život, kterými nyní věřící protestují proti interrupcím, by v papežově duchu měly demonstrovat také třeba za děti ve Třetím světě, jež nemají čistou vodu a vzduch, a proti těm, kteří zalévají naši krajinu betonem a vypouštějí do vzduchu škodliviny. Nemluvě o dalších lidmi způsobených nebezpečích, při kterých jde o život, jako jsou třeba války či dopravní nehody.

O encyklice Laudato si’ píše v tomto čísle Martin Vaňáč, který také přidal další text věnovaný souvislostem husovského výročí.

Hlavní článek tohoto prázdninového dvojčísla je bakalářská práce Martiny Talpové, nazvaná Problémy duchovní péče o kazatele. Jde o sondu do života českých evangelikálních církví, vycházející z případových studií manželských párů kazatelů. I když evangelikální prostředí má svá specifika, některá témata a problémy se týkají všech duchovních, zejména pokud žijí v rodině, a dokonce vůbec všech pomáhajících profesí. A například výrok jednoho z respondentů „osamělost není nedostatek lidí kolem, ale to, že je člověk na věci sám“ může svou špetkou moudrosti pomoci k prozření každému z nás.

A ještě bych chtěl zmínit dva texty věnující se dávné minulosti. Martin Gruber se věnuje „zbožštění“ (theósis) v Dionýsiově teologii; Zápaďanovi zní tento duchovní cíl poněkud pyšně, ale není „být jako Bůh“ skutečně náš ideál, i když plně nedosažitelný? A Miroslav Zvelebil přeložil a okomentoval Hildegardino kázání proti katarům. Přeji vám dobré čtení a požehnané léto.