Nová encyklika papeže Františka

Papež František si po svém zvolení před dvěma lety vybral jméno podle populárního středověkého světce Františka z Assisi, muže chudoby a pokoje, s kladným vztahem k celému stvořenému světu. Jak uvedl na setkání s novináři 16. března 2013, inspirovala ho slova kolegy kardinála, který mu bezprostředně po zvolení poblahopřál a řekl: „Nezapomeň na chudé“.1 Papež na ně během svého pontifikátu rozhodně nezapomíná a nezapomněl na ně ani ve své nové encyklice s názvem Laudato si’, zveřejněné ve čtvrtek 18. června 2015 (s datem 24. května 2015, tj. o letnicích) s podtitulem Péče o společný dům.2 Název encykliky, která se řadí k sociálnímu učení církve (čl. 15), je odvozen z jednoho verše chvalozpěvu sv. Františka ocitovaného v úvodu (nazývaném chvalozpěv stvoření nebo píseň bratra Slunce): „Buď pochválen, můj Pane, za naši sestru, matku Zemi, která nás živí a stará se o nás a vydává rozličné plody s pestrými květy a bylinami.“

Podle papeže patří Země v důsledku činnosti lidí mezi nejvíce opuštěné a zneužívané chudé (čl. 2) a toto narušení klimatu nejvíce dopadá na ty nejchudší (čl. 25). Ohrožení životního prostředí se však dotýká všech a snahy o řešení narážejí na odpor mocných a nezájem ostatních (čl. 14). Proto se papež tímto dokumentem neobrací pouze na věřící, ale chce navázat dialog o budoucnosti planety, „našeho společného domu“, se všemi lidmi.3

František není prvním papežem, který se k tématu vyjádřil (viz čl. 5–6, současný papež v encyklice v mnohém navazuje i na myšlenky a snahy konstantinopolského patriarchy Bartoloměje, jak dodává „se kterým sdílím naději v plné církevní společenství“, čl. 7–9). Jeho výzva však zní přece jen o něco naléhavěji a přesvědčivěji, neboť je prvním papežem pocházejícím z jižní polokoule, vůči které má bohatší Sever „ekologický dluh“, související s obchodní nerovnováhou.4 V dokumentu nejde o konkrétní doporučení, i když obsahuje zmínky o třídění odpadu, šetrné spotřebě vody, používání hromadné dopravy nebo zhasnutí nepotřebných světel (čl. 211). I tato jednoduchá každodenní gesta „rozbíjejí logiku násilí, využívání a egoismu“ (čl. 230) a „střídmost, prožívaná ve svobodě a uvědoměle, osvobozuje“ (čl. 223). Pozornost se soustředí na výzvu k zásadní změně smýšlení (nazývané „ekologická konverze“), která vyžaduje výchovu a silnou motivaci (viz závěrečná 6. kapitola encykliky).5

Nová encyklika je pozoruhodným dokumentem.6 Za pozornost stojí nejenom její četba, ale i sledování mnoha reakcí na její vydání. Někteří upozorňují např. na použití termínu „matka Země“, který lze i díky odkazu na chvalozpěv sv. Františka vnímat jako součást křesťanské tradice, a není tedy jen projevem moderní New Age spirituality a úvah o Matce Zemi (Gaia). Papež v encyklice ostatně zmiňuje spoluzodpovědnost křesťanů za současnou situaci: „Vyrostli jsme s myšlenkou, že jsme jejími majiteli a vládci, oprávněni ji plenit. Násilí, které tkví v lidském srdci, jež bylo zraněno hříchem, se projevuje rovněž v příznacích choroby, kterou vnímáme v půdě, vodě, vzduchu a živých bytostech... Zapomínáme, že i my sami jsme stvořeni z prachu země (srov. Gn 2,7). Naše tělo se skládá z prvků této planety, jejíž vzduch nám dává dech a jejíž voda nás oživuje a občerstvuje.“ (čl. 2). Někdo by zase mohl mít při četbě 1. kapitoly pocit, že nečte církevní dokument, ale nějakou příručku hnutí Greenpeace. Encyklika ostatně oceňuje „světové ekologické hnutí“: „Světové ekologické hnutí již ušlo dlouhou a bohatou cestu a dalo vznik početným občanským sdružením, která přispěla k obecnému povědomí.“ (čl. 15). Jiní komentátoři zase tvrdí, že na rozdíl od textů předchozích papežů, které připomínají odborné přednášky, jejichž četba je obtížná a mnohdy nudná, současný papež se vyjadřuje srozumitelněji a jeho texty se lépe čtou. To nechám na posouzení čtenářů. Osobně hodnotím pozitivně, že v papežových textech často čtu myšlenky, které jsem od něj už několikrát slyšel, resp. četl v jeho předchozích promluvách.

Zaujala mě forma encykliky. Není to poprvé, co se dokument učitelského úřadu katolické církve věnuje „časným otázkám“. Vzpomínám především na pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et spes přijatou na II. vatikánském koncilu 7. prosince 1965, jež mimochodem bývá kritizována za to, že vychází z předpokladů či zkušeností, které je dnes možné nahlížet jinak. Na druhou stranu se tato spojitost dokumentů s kontextem doby svého vzniku uznává a stále více respektuje i u dokumentů vysloveně věroučných. Může být zajímavým paradoxem a názornou ukázkou změny, když současný papež zve k dialogu v textu vydaném formou encykliky, která byla před 65 lety naopak vnímána jako ukončení „volné diskuse“.7

Vydání encykliky provází nebývalý zájem médií, zdaleka ne pouze církevních. Takový zájem byl dosud běžný spíše v situacích, kdy se papežové zmínili třeba o kondomech. Papež František v minulosti uvedl, že se církev nemůže zabývat jen sama sebou8 a také by neměla klást důraz jen na otázky homosexuality, potratů nebo antikoncepce.9 Kritici papeže naopak tvrdí, že by se měl věnovat jen otázkám víry a mravů a nezasahovat do politických témat. Není náhodou, že tato výtka nyní zaznívá především od lidí, na které je možné vztáhnout papežovu kritiku tvůrců současného „technokratického paradigmatu“ a podporovatelů „skartačního přístupu“ k přírodě i lidem (tj. přístup „použij a vyhoď“). I když není možné očekávat, že dokument přinese zásadní změnu v chování lidí a institucí, je důležité, že se katolická církev zajímá nejenom o dění v ložnicích. Ostatně co může být důležitější morální problém, než skutečnosti způsobující smrt a vysídlení milionů lidí?10

1 Na setkání s novináři mimo jiné uvedl: „A tak vstoupilo do mého srdce toto jméno: František z Assisi. Člověk chudoby, člověk pokoje, člověk, který má rád a chrání stvoření. V současné době máme vůči stvoření vztah ne právě dobrý, že? František je člověkem, který nám dává tohoto ducha pokoje, je chudým člověkem… Ach, jak bych chtěl, aby církev byla chudá a pro chudé!“ František: Církev nemá politickou, ale bytostně duchovní povahu. Radio Vaticana, 16.3.2013. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17968 [cit. 2015-06-26]

2 Pracovní překlad encykliky do češtiny je k dispozici na stránkách vatikánského rozhlasu. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22011 [cit. 2015-06-26] Tiskové středisko ČBK vydalo především pro potřeby médií užitečnou pomůcku, kterou je stručný průvodce encyklikou. Viz Vácha: Nová encyklika papeže Františka je přelomovým textem. TK ČBK, 18.6.2015. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/vacha-nova-encyklika-je-prelomovym-te... [cit. 2015-06-26] V zahraničních médiích vyšla celá řada takových pomůcek, za všechny zmiňuji dvě: COTTER, Kevin. Summary of Laudato Si, Pope Francis' Encyclical on the Environment. Focus blog, 18.6.2015. Dostupné z: http://www.focus.org/blog/posts/summary-of-laudato-si-pope-francis-encyc... [cit. 2015-06-26] a REESE, Thomas. A readers' guide to 'Laudato Si''. National Catholic Reporter, 26.6.2015. Dostupné z: http://ncronline.org/blogs/faith-and-justice/readers-guide-laudato-si [cit. 2015-06-26]

3 „Před více než padesáti lety, kdy se svět potácel nad propastí nukleární krize, svatý papež Jan XXIII. napsal encykliku, v níž se neomezil jenom na odmítnutí války, ale přišel s nabídkou k míru. Svoje poselství Pacem in terris adresoval sice celému „katolickému světu“, ale dodal: „jakož i všem lidem dobré vůle“. Nyní vzhledem ke globálnímu zhoršování životního prostředí se chci obrátit ke každému člověku této planety. Svoji exhortaci Evangelii gaudium jsem napsal členům církve, abych mobilizoval proces misionářské reformy, kterou je dosud třeba uskutečnit. V této encyklice mám v úmyslu navázat se všemi dialog týkající se našeho společného domu.“ Laudato si, 3.

4 Tento „ekologický dluh“ je zmíněn a vysvětlen v encyklice slovy: Nerovnost nepostihuje pouze jednotlivce, ale celé země, a nutí přemýšlet o etice mezinárodních vztahů. Existuje totiž skutečný „ekologický dluh“ především mezi Severem a Jihem, související s obchodní nerovnováhou, jež má důsledky pro životní prostředí, jakož i s neúměrným využíváním přírodních zdrojů, kterého se historicky dopouštějí určité země. Export určitých surovin k uspokojení trhů na průmyslovém Severu způsobil místní škody jako je znečištění rtutí při těžbě zlata a oxidem siřičitým při těžbě mědi. Zvláště je třeba počítat s užíváním ekologického prostoru celé planety při ukládání plynného odpadu, který se akumuloval během dvou století a vytvořil situaci, která nyní postihuje všechny země světa. Oteplování způsobené enormní spotřebou některých bohatých zemí se odráží na těch nejchudších místech světa, zvláště v Africe, kde má zvyšování teploty spojené se suchem katastrofální účinky na úrodu. K tomu přistupují škody způsobené tuhým i kapalným toxickým odpadem, který se vyváží do rozvojových zemí, a kontaminující aktivitou podniků, které dělají v méně rozvinutých zemích to, co nemohou dělat v zemích, kde shromažďují svůj kapitál: „Zjišťujeme, že podniky, které často pracují tímto způsobem, jsou nadnárodní korporace, které dělají to, co jim není dovoleno v rozvinutých zemích či takzvaném prvním světě. Všeobecně platí, že když pak ukončí svoji činnost a odjedou, zanechávají obrovské škody na lidském zdraví a na životním prostředí, jakými jsou nezaměstnanost, vesnice bez života, vyčerpání přirozených rezerv, vymýcené pralesy, ochuzení místní zemědělské a živočišné výroby, jámy, devastovaná údolí, znečištěné řeky a jen málo sociálních děl, která po jejich odchodu nelze udržet. (Laudato si, 51)

5 „Zdravý vztah ke stvoření je jedním rozměrem celkového osobního obrácení, které s sebou nese uznání našich chyb, hříchů, vin a selhání, a vede k upřímnému pokání a touze ke změně“ (čl. 218).

6 Postup výkladu a obsah šesti kapitol je v čl. 15 shrnut následovně: „Doufám, že tato encyklika, která se řadí k sociálnímu učení církve, nám pomůže rozpoznat velikost, naléhavost a krásu výzvy, před níž stojíme. Nejprve krátce proberu různé aspekty nynější ekologické krize s cílem shrnout ty nejlepší plody dnes dostupného vědeckého bádání, abychom se jimi nechali hluboce oslovit a položili základ konkrétnosti následného etického a duchovního zaměření. Vycházeje z tohoto panoramatu pojednám o některých argumentech plynoucích z židovsko-křesťanské tradice, aby se naše zasazení za životní prostředí stalo více koherentním. Potom se pokusím dobrat se kořenů nynější situace, abychom pochopili nejenom příznaky, ale i hlubší příčiny. Takto bychom mohli nabídnout ekologii, která bude v různých svých dimenzích zahrnovat specifické místo člověka v tomto světě a jeho vztahy k realitě, která jej obklopuje. Ve světle těchto reflexí bych chtěl načrtnout některé obšírnější linie dialogu a činnosti, které by zapojily každého z nás i mezinárodní politiku. A nakonec, protože jsem přesvědčen, že každá změna potřebuje motivace a výchovu, načrtnu některé linie lidského zrání inspirované pokladem křesťanských duchovních zkušeností.“

V následujícím článku (16) jsou některá „nosná témata“ zvlášť uvedena: „Každá kapitola, třebaže má svoje vlastní téma a specifickou metodologii, přejímá v nové perspektivě důležité otázky probírané v předchozích kapitolách. To se týká zvláště některých nosných témat, která prostupují celou encykliku. Například: niterná spojitost, která existuje mezi chudými a křehkostí planety; přesvědčení, že všechno je ve světě vnitřně spojeno; kritika nového paradigmatu a mocenských forem odvozených z technologie; výzva ke hledání jiných koncepcí ekonomie a pokroku; vlastní hodnota každého stvoření; lidský smysl pro ekologii; nezbytnost upřímných a poctivých debat; závažná odpovědnost mezinárodní i lokální politiky; kultura odpisu a návrh nového životního stylu. Tato témata nebudou nikdy uzavřena nebo opuštěna, nýbrž neustále přejímána a obohacována.“

7 Mám na mysli známý „paragraf o encyklikách“, tj. čl. 20 z encykliky papeže Pia XII. Humani generis: „Přestože se v encyklikách nejedná o neomylné učení, jedná se o řádný učitelský úřad a do té doby otevřené otázky jsou po zaujetí stanoviska v encyklikách vyňaty z volné diskuse.“ Zjednodušeně řečeno nerespektování tohoto pojetí umožnilo konání II. vatikánského koncilu.

8 Viz např. Kardinál Bergoglio: Vztahuje-li se církev sama k sobě, je to projev choroby. Radio Vaticana, 29.2.2012. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15998 [cit. 2015-06-26]

9 „Nemůžeme klást důraz jenom na otázky interrupce, homosexuálních manželství a antikoncepci. To nelze. Někteří mi vytýkali, že jsem o těchto věcech mnoho nemluvil. Když se o nich totiž mluví, musí to být v určitém kontextu. Názor církve je ostatně znám a já jsem synem církve, ale není třeba mluvit o tom nepřetržitě.“ Rozhovor s papežem Františkem. Radio Vaticana, 22.9.2015. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18878 [cit. 2015-06-26]

10 Při formulaci jsem se inspiroval článkem amerického jezuity: „In his encyclical, the pope begins with looking at the facts: What have we been doing to the earth? He then argues that how we treat the earth, how we respond to climate change, are moral questions – in fact, some of the most important moral issues of our time. Those who argue that the pope should stick to faith and morals and not political issues don't seem to think there are any Catholic moral issues outside the bedroom. What can be a more important moral issue than one that could cause the death and displacement of millions of people?“ REESE, Thomas: Why Pope Francis' encyclical matters. National Catholic Reporter, 26.6.2015. Dostupné z: http://ncronline.org/blogs/faith-and-justice/why-pope-francis-encyclical... [cit. 2015-06-26]