Jste zde

Mechthilda z Magdeburgu

Mechthilda z Magdeburgu se narodila kolem rolu 1207 a zemřela asi v roce 1282 v ženském konventu v Helftě u Eislebenu v saském Anhaltsku. Po čtyřicet let žila a působila jako bekyně v Magdeburgu.

Narodila se na hradě v blízkosti města, vyrůstala v prostředí dvorské kultury a byla dobře obeznámena s lyrikou dvorské lásky. Ve věku dvanácti let (roku 1219) měla Mechthilda první mystickou vizi (Tekoucí světlo Božství IV, 2).

Ve dvaceti letech, roku 1230, se Mechthilda připojila k chudinskému hnutí a zvolila „sestup“ z hradu do města. „Pro lásku Boží“ se rozhodla žít v Magdeburgu a stát se bekyní (srov. Tekoucí světlo Božství IV,2).

Proslula jako autorka knihy Tekoucí světlo Božství, moderní němčinou Das fließende Licht der Gottheit, v originále Ein vliessende lieht miner gotheit, kterou napsala v němčině, mateřském jazyce chudiny, v nářečí, jakým se mluvilo hlavně v tehdejším severním Německu. Její spis spojuje svatební mystiku Písně písní ze Starého zákona s lyrikou dvorské lásky (minnesang), a tak vytváří novou poezii, jež zjevuje Mechthildino bezprostřední zakoušení Boha. Tekoucí světlo Božství je považováno za nejdůležitější knihu německého mysticismu před Mistrem Eckhartem.

V Magdeburku se Mechthilda seznámila také s učením dominikánských teologů a mystiků a stala se členkou dominikánského třetího řádu (terciářkou).

Mechthilda začala zapisovat svá zjevení roku 1250 na výzvu svého zpovědníka Jindřicha z Halle, který byl rovněž dominikánem. Zatímco žila v Magdeburku, napsala šest ze sedmi „knih“. Mechthilda sama, její spisy a pravděpodobně celá bekyňská komunita vyvolaly odpor u vysokého kléru.

Roku 1260 klérus v Magdeburgu na diecézní synodě odebral bekyním právo na samosprávu a sebeurčení v církevních záležitostech, pak zabránil vlivu dominikánů a podrobil bekyně farnímu kléru. Byl to pokus duchovně oddělit bekyně od chudinského hnutí.

Oslabena nepřátelstvím a nemocí, Mechthilda se kolem roku 1270 uchýlila do ústraní kláštera v Helftě, kde psala a později diktovala svou knihu, a kde také zemřela ve velmi pozdním věku. Povzbuzeny a inspirovány Mechthildiným novátorským psaním o Bohu, dvě mladé a velmi vzdělané řeholnice, Mechthilda z Hackenbornu (1231-1291) a slavná Gertruda z Gelfty (1256-1302), známá rovněž jako Gertruda Veliká, zapsaly své vlastní vize, a to v latině. Přes deset let tak byl klášter v Helftě společným domovem pro tři velmi nadané spisovatelky a mystičky, které založily věhlas tohoto konventu jakožto jednoho z nejdůležitějších center ženského mysticismu středověku.

Poznamenána slabostí, Mechthilda zemřela přirozenou smrtí  v požehnaném věku 75 let.

Předmluva Jindřicha z Halle a (auto)biografické odkazy v její knize Tekoucí světlo Božství jsou nejdůležitějšími prameny pro data Mechthildina života. Přesto stále zůstává mnoho nezodpovězených otázek: Z kterého hradu nebo z které rodiny Mechthilda pocházela? Jak a kde získala teologické vzdělání? Kdo a co ohrožovalo její život tak, že byla dočasně v nebezpečí?

Jediným jistým důkazem, že Mechthilda žila, je vlastně její kniha Tekoucí světlo Božství s latinskou předmluvou.

Ukázka z českého překladu Tekoucího světla Božství od Josefa Ševčíka (1920):

„Duše přišla k Lásce a pozdravila ji hlubokým smyslem a řekla:

Bůh vás pozdrav, paní Lásko.

Bůh odměniž vás, milá paní Královno.

Paní Lásko, vy jste velmi dokonalá.

Paní Královno, proto jsem nade všemi věcmi.

Paní Lásko, vy jste mnohá léta zápasila, než jste vysokou Trojici k tomu přiměla, že se pojednou vylila do Mariina pokorného Panenství.

Paní Královno, to je vaše čest a zásluha.“