Jste zde

293 - květen 2017

autor: 

Návraty k minulosti

Minulost je důležitá. Musíme znát dávné úspěchy i neúspěchy, bitvy i uzavřený mír. Musíme je znát proto, abychom nemuseli znovu hledat úspěchy již jednou dosažené, abychom nemuseli znovu bojovat bitvy již dobojované a opakovat omyly, které byly vyvráceny. V minulosti však nemůžeme žít a nemáme ji chtít vrátit.

Současná nejznámější a politicky nejvýznamnější forma religiozity, extrémní wahhábitský islám, je založena na návratu do minulosti. Jeho představitelé údajně přesně vědí, jak to kdysi Mohamed myslel, a doslovným čtením koránu se prý dokáží vrátit zpět do zlatého věku muslimského náboženství. A jejich víra je tak pevná, že občas i hory přenáší. Dokáží přesvědčit davy o své pravdě, dokáží měnit životy celých národů, dokáží desetitisíce mladých mužů přimět k tomu, aby šli bojovat, vraždit a umírat za tuto zářnou minulost.

Ale islám v tom není sám. O minulost horlivě usilují i mnozí lidé bez náboženství. Zejména ultranacionalisté sní o dobách, kdy jejich národ byl na vrcholu své slávy, a chtějí ho „udělat znovu velkým“. Mnozí si říkají konzervativci, místo skutečné konzervativní moudrosti – že se máme z minulosti učit a že nemáme opravovat to, co není rozbité – však přinášejí jenom zaslepenost a staré iluze.

A také mnozí křesťané všech hlavních vyznání se plaví po větru minulosti. V katolické církvi se to nejvíc projevuje na hnutí, které založil zesnulý francouzský biskup Levebre. Jeho minulost má letopočet 1870, tedy dobu konání reakčního prvního vatikánského koncilu. Členy hnutí irituje údajná slabost a nepravověrnost současných papežů, kteří po druhém vatikánském koncilu přestali silnými slovy zatracovat vše moderní na tomto světě. Irituje je natolik, že opouštějí pro ně samotné nejdůležitější výdobytek prvního Vaticana, téměř božskou úctu k neomylnému papežovi. V kleštích tohoto logického rozporu se nevzdávají a dokazují, že před sil­ným předsudkem vybledne i sebelepší logika.

Martin Vaňáč napsal kromě uvítání nového pomocného biskupa v Ostravě-Opavě Martina Davida také poznámku věnovanou snaze lefebristů se v Česku etablovat jako samostatná náboženská společnost. V době Lutherova výročí bychom mohli být pokoušeni chápat jejich snahy jako úsilí o další vlnu reformace. Namísto snahy o následování Krista a prvních křesťanů, jakou projevují poctiví protestanti, se tu však jedná o snahu konzervovat a do důsledků dovést zbožnost 19. století. A o součást mnohem širšího omylu, že lze žít jen z minulosti a pro minulost.

Kambodža je země tradičně buddhistická a před pár desítkami let ji tragicky poznamenalo hnutí, které své iluze necílí do minulosti, ale do budoucnosti – komunismus. Vyrovnání s minulostí proto je aktuální téma. Eva Flachowsky tam nedávno půl druhého roku žila a zkoumala názory a postoje místních lidí. Její úvahu o tamním chápání spravedlnosti spolu s ukázkami rozhovorů přinášíme.

Další díl volného seriálu článků o kanonickém právu napsal jezuita Jesus Hortal. Věnuje se platnému kodexu z roku 1983 a ptá se, zda potřebujeme jeho reformu. Vypočítává pak čtyři oblasti, ve kterých se reforma jeví potřebná.

 

.