Knihovnička Getseman

Nakladatelství CDK v Brně vydalo další várku zajímavých knih. Pro mě osobně nejzajímavější se jmenuje Laici a klerici v české katolické církvi. Jde o zprávu ze sociálně-antropologického výzkumu sedmi různých katolických skupin či obcí, kterou napsala Barbora Spalová s pomocí několika svých žáků.

Výběr výzkumných terénů tvoří široké spektrum: nejdeme zde předně dvojici farností tradičnějšího typu; dále dvojici těch „pokrokových“, které se vědomě snaží hledat způsob, jak v pastoraci navázat na impulsy druhého vatikánského koncilu a reagovat na výzvy současnosti; a konečně tři neběžné, inovativní pokusy již na okraji církve nebo snad až za ním: ultrakonzervativní Kněžské bratrstvo svatého Pia X., komunitu Chemin neuf v Tuchoměřicích u Prahy a obec Společná cesta kolem dříve podzemního biskupa Jana Konzala v Praze (jež je volně provázaná s naším časopisem, jak ostatně připomíná i recenzovaná kniha). Opus Dei, další výjimečná komunita konzervativního typu, k níž měli antropologové rovněž namířeno, odmítla být zkoumána, a tím pádem ve výzkumu chybí.

Jestliže se pan kardinál Duka nedávno nelichotivě vyjádřil na adresu současných humanitních věd, tato jediná knížka ho podle mého názoru stačí usvědčit z omylu na jeho vlastním hřišti, ohledně jeho vlastní církve. Na poměrně malém prostoru podává výstižný a zasvěcený přehled situace české katolické církve z hlediska jejího „personálu“ i „oveček“ – tedy tzv. laiků a kléru – a hloubkovou sondu do fungování sedmi dobře vybraných mikrosvětů v ní. Hlavní autorka nezastírá svou angažovanost pro církev a dokonce lásku k ní, ale zároveň je otevřená a kritická. Kniha tak je pro katolické křesťany na obou stranách oltáře i zdrojem poučení o tom, co v praxi funguje a co ne. A z širšího úhlu pohledu nám klade fakty podloženou otázku, zda se nám nějak podaří vyřešit klerikalismus a paternalismus na straně kléru i jeho protějšek, nezralost a křesťanskou nesvéprávnost „lidu božího“. To je téma, které prochází celou knihou a jednotlivé druhy zkoumaných terénů se dají chápat i jako různé pokusy tuto otázku řešit – od naprostého a důrazného přitakání podstatné rozdílnosti laiků a kněží u lefebvristů až po snahu oba světy mentalitou, životním stylem i pravomocemi co nejvíc sblížit u Společné cesty.

Knihu vřele doporučuji zejména všem katolíkům. A vlastně i nekatolíkům, i ti si tam své poučení najdou; těm však raději předem prozradím jedinou závažnou chybu knihy, a sice vinou tiskařského šotka špatně vysázenou tabulky počtů duchovních na str. 204 a 205, která udává čísla mnohonásobně vyšší, než jsou ve skutečnosti. Ne, katolická církev opravdu u nás tak silná není.

Brněnský historik Jiří Hanuš píše hodně, a mimo jiné píše také krátké úvahy pro různá média. Mnoha z nich by byla škoda je nechat zapadnout v archivech novin, a proto je sebral a vydal v knížce s wellsovským názvem Válka světů. Válka světů ovšem ne proti marťanům, ale proti nebezpečí, které si člověk může připravit sám.

Asi nejtrvalejší částí knížky je první, inspirativní úvahy nad literárními díly. Druhá a třetí část, úvahy náboženské a politické, již více odkazuje k pomíjivému světu novinařiny, i zde se však najdou dobré postřehy, byť některé glosy možná bylo škoda křísit. V každém případě však přínos celkově jasně převažuje.