Svatá Lucie

Lucie (asi 284–asi 304) je církevní tradicí připomínána od 5. století jako panna a mučednice. Je jedinou z katolických a pravo-slavných světic, kterou uctívají i luteránští Švédi a Norové. Je patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech. Její jméno je nesprávnou etymologií spojováno se světlem.

Legenda o umučení (Passio) světice začíná okamžikem, kdy Lucie se svou matkou Eutychií navštěvují hrob svaté Agáty v Katánii. Vydaly se tam na pouť, aby si vyprosily uzdravení pro matku trpící nezastavitelným krvotokem. Lucie i Eutychie se zúčastnily eucharistické slavnosti, při které slyšely právě čtení z evangelia o uzdravení ženy s krvotokem. Lucie tehdy nabádala matku, aby přistoupila k hrobu svaté Agáty a s odhodlanou vírou a plnou důvěrou v zázračné uzdravení na přímluvu mocné panny a mučednice se ho dotkla. Lucie pak upadla do hlubokého spánku, v němž měla vidění, kde se jí zjevila svatá Agáta. Oznámila jí uzdravení matky a předpověděla jí také její vlastní mučednickou smrt, která proslaví Syrakusy, odkud Lucie pocházela. Při návratu z pouti domů oznámila Lucie matce své rozhodnutí zasvětit se Kristu. Z toho důvodu ji požádala, aby mohla volně naložit se svým dědictvím a rozdat ho v almužnách, v čemž jí matka po Luciině naléhání vyhověla. Jakmile se vrátily do Syrakus, Lucie začala uskutečňovat své rozhodnutí. Zpráva o ztrátě otcovského majetku se okamžitě dostala ke sluchu Luciina aristokratického snoubence, který se nakonec rozhodl říct správci Paschasiovi, že jeho snoubenka je křesťanka.

Když Lucii přivedli před Paschasia, byla podrobena procesu a vyslýchána. Lucie vyznala víru v Krista a dala najevo své pohrdání smrtí. Proto byla mučena, aby se zbavila „posedlosti“ Duchem svatým. Nakonec ji správce odsoudil k prostituci. Lucie mu řekla, že jelikož její mysl nepodlehne žádostivosti těla, tak ať její tělo podstoupí proti její vůli jakékoliv násilí. Paschasius nechal rozsudek okamžitě provést. V tu chvíli se stal zázrak: Lucie se stala pevnou a nepohnutelnou, takže se nikomu nepodařilo přenést ji do nevěstince, dokonce ani profesionálním mágům, které za tím účelem Paschasius povolal. Rozčílený správce ve své krutosti nařídil, aby Lucii upálili, ale plameny se jí ani nedotkly. Nakonec Lucie poklekla a prorokovala pád římského císaře Diokleciána a Maximiána. Poté byla sťata. V legendě zaznívá několik obecných hagiografických motivů: konflikt s pohanským správcem, vyznání víry, obětování vlastního těla Bohu, zázračná událost a smrt.

Lucie podstoupila mučednickou smrt pravděpodobně za Diokleciána v roce 304, ale někteří badatelé dávají přednost jiným datacím: 303, 307 a 310. Odůvodňují je tím, že Luciino proroctví obsahuje chronologické prvky, které se mezi sebou neshodují: zmínka o konci pronásledování církve se v proroctví může týkat prvního tolerančního ediktu ve prospěch křesťanství (tzv. milánského ediktu císaře Konstantina z roku 313). Dioklecián abdikoval okolo roku 305; Maximián zemřel v roce 310. Většina pramenů se naopak shoduje v určení Luciina data narození, kterým je 13. prosinec. Toto datum se objevuje ve všech byzantských a západních liturgických textech. V záhadném latinském kalendáři ze Sinaje připadají narozeniny svaté Lucie na 8. únor. Tento kalendář vznikl v severní Africe a jedná se o prastarý dokument místní liturgie nezávislé jak na konstantinopolské, tak na římské církvi, byť ukazuje na společné prameny s kalendářem Jeronýmovým (Martylologium Hieronymianum). Přítomnost sv. Agáty a Lucie asi pochází z některého z těchto pramenů, snad z liturgického kalendáře sicilského původu. Jeho případné zapracování do sinajského kalendáře by proto mohlo dosvědčovat přímé liturgické vztahy mezi sicilskými a africkými církvemi.

Celá řada prvků (Eutychiina a Luciina cesta do Katánie, Luciin sen, opakující se shoda kultu svaté Lucie s kultem již spojeným se svatou Agátou) ukazuje, že záměrem autora legendy bylo navázat na Passio svaté Agáty a dodat syrakuské mučednici tentýž význam, jaký měla v Katánii svatá Agáta. Svátek svaté Lucie se objevuje i 6. února, snad právě ve spojení s Agátou, která se připomíná následujícího dne. 6. února se v syrakuské liturgické tradici připomínalo přenesení Luciiných ostatků z Konstantinopole do Benátek v roce 1204.