Jste zde

Jan od Kříže

Juan de Yepes, syn Ilamada Gonzala a Cataliny Alvarezových, se narodil ve Fontiveros (Avila) roku 1542 jako poslední ze tří dětí. Záhy ztratil otce a dětství prožil v chudobě: jeho matka putovala od města k městu za prací. Juan se pokoušel manuálně pracovat, ale s chabým výsledkem. Vynikl tím, že se zapojil do ošetřování nemocných v nemocnici v Medině del Campo a také svým studijním nasazením. I proto byl přijat na studia na jezuitské koleji. Ve svých jednadvaceti letech, roku 1563, vstoupil ke karmelitánům v Medině a přijal jméno Jan od svatého Matouše. Po složení slibů (1564) zahájil teologické studium v Salamance, kde byl záhy uznán jako nejnadanější a nejpilnější z celé školy. Na konci třetího ročníku přijal kněžské svěcení a na cestě do Mediny, kde slavil primici, se setkal s Terezií od Ježíše. Světice z Avily o tomto setkání vypráví: „Když jsem s ním mluvila, udělal na mě velmi dobrý dojem. Řekl, že se zabývá myšlenkou vstoupit ke kartuziánům (…) Vysvětlila jsem mu, že bude lépe snažit se o dokonalejší život ve svém řádu“ (Kniha o zakládání 3, 17).

Jan od Kříže (což bylo jeho nové řeholní jméno) zahájil 28. listopadu 1568 v Duruelu reformu mužského karmelu ve stylu Terezie od Ježíše. První léta nového způsobu života byla dobou intenzivní modlitby a apoštolátu mezi chudými v okolních vesničkách. Jan na sebe velmi brzy vzal úlohu novicmistra, kterou vykonával až do roku 1572. V tomto roce byl také na žádost matky Terezie ustanoven zpovědníkem v klášteře Vtělení v Avile. Zde ho 2. prosince 1577 spolubratři „uvěznili“ kvůli neporozumění mezi původním řádem a novou tereziánskou řeholní rodinou. Jana prohlásili za vzbouřence a zavřeli do malé, nehostinné a páchnoucí místnosti. Zůstal zde devět měsíců, což se stalo rozhodující fází jeho duchovního života. V básni, jež je komentářem k žalmu 137 (U řek babylonských…), se Jan ztotožňuje s ujařmeným izraelským lidem a o době svého uvěznění říká: „Allí me hirio el amor, tam mě zranila láska.“ Zraněn Boží láskou napsal básně, jež patří k nejkrásnějším květům španělského básnictví a k nejskvělejší mystické literatuře vůbec: deset Trojičních romancí, poetický Komentář k Písni písní a poému Pramen. Když se mu podařilo uprchnout, ujal se znovu úlohy vychovatele a představeného nové karmelitánské rodiny, nejprve na Kalvárii (Jaen), později v Baeze a v Granadě (1582–1588), kde napsal čtyři velké komentáře ke svým básním: Výstup na horu Karmel; Temná noc, Duchovní píseň a Živý plamen lásky. Roku 1591 byl zproštěn všech úřadů a poslán do „vyhnanství“ v Andalusii. Zemřel v Ubedě 14. 12. 1591.

Ve svých textech se Jan inspiroval scholastickou formací tomistického ražení, často se však odvolával i na autory augustinovského typu (Dionýsios Areopagita) a na španělské mystiky 16. století (František z Osuny, Bernardin z Lareda, Terezie z Avily). Přibližně tisíc veršů a tisíc stran prozaického textu z něho činí jednu z nejdůležitějších mystic­kých postav všech dob. V tvorbě ho ovlivnili někteří soudobí španělští básníci. Světec přisuzuje sdělení takový význam, že se odvolává na inspiraci Duchem svatým. Studium mystiky Jana od Kříže vyústilo v mystické hnutí, jež se rozvinulo v době jeho vyhlášení za učitele církve v roce 1926. Jan je mystikem a učitelem opěvujícím spojení Boha a člo­věka, které čtenářům přibližuje svou poezií, symboly, termíny scholastické teologie, ale i lidovou zbožností. Hovoří o mystické noci, „protože toho o ní bylo řečeno velmi málo a protože byla jen velmi málo zakoušena“ (Temná noc 8,2). Duchovní člověk má „prodlévat s láskyplným uvědoměním v Bohu, s odpočinkem rozumu, když nemůže meditovat, i kdyby se mu zdálo, že nic nedělá“ (Výstup na horu Karmel 15,5). Člověk touží po Bohu a odpovídá mu tak, že se postupně zbavuje všeho, co není Bůh, protože milovat znamená obnažovat se pro Boha a vysvlékat se z toho, co není Bůh. Člověk se tak s ustavičnou touhou učí napodobovat Krista v každém svém úkonu a zůstává z lásky k němu prázdný ode všeho. A tak kvůli okoušení všeho nenachází zalíbení v ničem, kvůli dosažení poznání všeho se snaží nevědět nic… (srov. Výstup na horu Karmel 13). V roce 1989 natočil španělský režisér Carlos Saura film Temná noc o transformující době Janova uvěznění. Janovy mystické knihy, korespondence a poezie byly přeloženy do moderní češtiny.