Jste zde

Povolání prvních učedníků: Šimon a Ondřej (Markovo evangelium 1,16-18)

autor: 

1,16

Nestle-Aland (28. vydání)

A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak házejí (síť) do moře; byli totiž rybáři.

Bezův kodex (5. stol.)

A když šel podél Galilejského moře, uviděl toho Šimona a Ondřeje, jeho bratra, jak házejí sítě do moře; byli totiž rybáři.

Vatikánský kodex (4. stol.)

A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak házejí (síť) do moře; byli totiž rybáři.

1,17

Nestle-Aland (28. vydání)

A Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

Bezův kodex

A Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

Vatikánský kodex

A Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

1,18

Nestle-Aland (28. vydání)

Ihned opustili své sítě a šli za ním.

Bezův kodex

Ihned opustili všechno a šli za ním.

Vatikánský kodex

Ihned opustili své sítě a šli za ním.

Textověkritická poznámka:

Bezův kodex, latinská Vulgáta a některé syrské rukopisy ve v. 16 místo „Šimonova bratra“ mají čtení „jeho bratra“. Dále má tento kodex u Šimonova jména určitý člen („toho Šimona“) a místo slovesa amfiballó („rozhazovat [síť]“) používá sloveso balló s předmětem ta diktya („sítě“). Alexandrijský rukopis (5. stol.) a pozdější řecké rukopisy přidávají v tomto verši ke slovesu amfiballó předmět amfibléstron („kruhová síť“). Sloveso amfiballó se v Novém zákoně vyskytuje pouze zde a podstatné jméno amfibléstron v Mt 4,18. Ve v. 18 má Bezův kodex ojedinělé čtení: místo „opustili sítě“ čte „opustili všechno“.

Překladatelská poznámka:

Přítomné participium paragón s předložkou para („šel podél“) je podle Rodneyho Deckera v tomto verši lépe překládat „procházel podél“ (Mark 1-8: A Handbook on the Greek Text, Baylor University Press, 2014, s. 20). Svůj argument opírá o paralelní místo v Matoušově evangeliu 4,18 (ČEP), kde je užito řecké sloveso peripató: Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Také některé rukopisy s textem Markova evangelia zde mají pod vlivem paralelního místa v Matoušově evangeliu sloveso peripató (například Alexandrijský kodex z 5. stol.).

Spojení en té thalassé překládám „do moře“, i když doslovný překlad zní „ v moři“. V helénistické řečtině se však obě předložky eis („do“) a en („v“) na rozdíl od klasické řečtiny mohly zaměňovat. Matouš (4,18) zde má předložku eis („do moře“). Je možné, že oba rybáři stáli na břehu nebo na lodi a odtamtud házeli síť. Ta druhá možnost je pravděpodobnější, ale s jistotou to nelze tvrdit.

Kontext

Perikopa 1,16-20 (srov. Matouš 4,18-22; Lukáš 5,1-11) se skládá ze dvou vyprávění: povolání Šimona (Petra) a Ondřeje (1,16-18) a povolání Jakuba a Jana (1,19-20). „Není žádný důvod pochybovat o historicitě této události a o tom, že tito učedníci doprovázeli Ježíše od počátku jeho veřejného působení (contra Bultmann 1968:28)“ (Robert H. Stein, Mark [Baker Exegetical Commentary on the New Testament], Baker Academic, Grand Rapids, Michigan 2008, s. 76). I když se tu nabízí paralela se Elíšovým povoláním v 1. knize Královské 19,19-21, nezdá se, že by Markovo líčení bylo utvářeno podle tohoto starozákonního vyprávění.

1. kniha Královská 19,19-21 (ČEP):

19Odešel odtud a našel Elíšu, syna Šáfatova, jak oře. Bylo před ním dvanáct spřežení a on sám při dvanáctém. Elijáš k němu přikročil a hodil na něj svůj plášť. 20Elíša opustil dobytek, rozběhl se za Elijášem a řekl: „Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou.“ On mu řekl: „Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil.“ 21Obrátil se tedy od něho, vzal spřežení dobytčat a obětoval je. Maso uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu, a ti jedli. Potom vstal, šel za Elijášem a přisluhoval mu.

Všimněme si, že na rozdíl od Ježíšových učedníků, kteří hned opustili své sítě a vydali se za svým Učitelem, Elíša se jde nejprve rozloučit se svými rodiči. „Ježíš nejde nejprve do Nazaretu, kde pravděpodobně žila jeho rodina (1,9; srov. 6,1–6), ale na západní pobřeží Galilejského moře, kde povolává dvě bratrské dvojice. Na starověkého čtenáře/posluchače mohlo toto opomenutí působit zvláštně: od oddaného syna se očekávalo, že předtím než začne svou prorockou činnost, navštíví svou rodinu, stejně jako Elíša, který se vrátil k rodičům, aby se s nimi políbením rozloučil, než se vydá s Elijášem na cestu (1. kniha Královská 19,20)“ (Mary Anne Beavis, Mark, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan 2011, s. 47).

Výklad

Galilejské jezero se nachází na severu Izraele v hornaté oblasti Galileje. Toto největší izraelské sladkovodní Jezero je dlouhé 21 km a široké 12 km. Jeho rozloha je 166 km2 a maximální hloubka kolem 50 m. V hebrejském Starém zákoně je pojmenováno podle nejvýznamnějšího města na jeho břehu: jám kinneret („Kinneretské moře“). Toto je také dnes oficiální název tohoto místa v Izraeli. V Novém zákoně se mluví o něm také jako o jezeru Genezaretském a Tiberiadském. V Ježíšově době patřila oblast při pobřeží jezera k nejhustěji obydleným krajům celé země. Marek nazývá toto jezero slovem „moře“ (řecky thalassa: 2,13; 3,17; 4,1.39; 5,1.13[2x].21; 6,47.48.49). Evangelista Lukáš používá správný řecký termín limné (5,1), který znamená „jezero“.

Ježíš „jde“ podél Galilejského jezera, je na „cestě“. Následovat ho jako jeho žák či učedník neznamená jen naslouchání jeho vyučování na jednom místě, ale je to do budoucnosti, jejíž obrysy jsou zatím velmi nejasné (viz Brendan Byrne, SJ, A Costly Freedom: A Theological Reading of Mark's Gospel, Liturgical Press, Collegeville 2008). Ježíš volá k sobě nejprve Šimona (od 3,19 má jméno Petr) a jeho bratra Ondřeje. Šimon má jméno hebrejské, Ondřej řecké. Podle Janova evangelia (1,44) pocházeli z Betsaidy.

Betsaida (dosl. „Dům rybáře“) byla podle svého jména rybářská osada, která ležela na východním břehu Jordánu. Tato oblast náležela k panství tetrarchy Filipa. Židovský historik a spisovatel Flavius Iosephus (37/38 př. Kr. - asi 100 po Kr.) píše, že Filip (4 př. Kr. - 33/34 po Kr.) vybudoval z „vesnice Betsaidy“ u Genezaretského jezera své hlavní město (Židovské starožitnosti XVIII,2,1). Betsaida patřila mezi města, kde se podle Matoušova evangelia stalo nejvíce Ježíšových mocných činů. Proto proti ní zaznělo z jeho úst „Běda“: „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám“ (Matoušovo evangelium 11,21n.; Český ekumenický překlad). Týr a Sidón byla fénická obchodní a přístavní města, která ležela na pobřeží Středozemního moře.

„Rybáři se věnovali své každodenní činnosti, když šel Ježíš kolem nich. Není nám řečeno, zda předtím Ježíše slyšeli nebo se s ním setkali. Marek vypráví o tomto jejich setkání bez náznaku jakékoli přípravy na ně. (…) Jejich odpověď je založena pouze na Ježíšově výzvě, která se odlišovala od těch ostatních. Rabíni nepovolávali žáky. Těm se naopak doporučovalo, aby si vyhledali svého učitele, rabiho. Filozofové kázali a učili na tržištích a vyzývali ostatní, aby přijali jejich nauku. Skupiny zélótů povolávali ty, co doposud stáli nezúčastněně stranou, aby se zapojili do vojenských akcí. Ježíš však nedal ani náznakem nic najevo ze svého učení či svých záležitostí. Neposkytoval žádné záruky ani nesliboval úspěch. Neurčil žádný časový rámec ani zkušební dobu závazku. Jeho povolání bylo cele zaměřeno na jeho osobu: ‚Pojďte za mnou‘“ (R. Alan Culpepper, Mark [Smyth & Helwys Bible Commentary], Smyth & Helwys, Macon, Georgia 2007, s. 66).

Poslání Ježíšových učedníků je vyjádřeno metaforou rybáři lidí. „Povolaní hned (viz v 12) uposlechnou a následují Ježíše. Opuštěné sítě dokládají důslednost jejich životního obratu“ (Petr Pokorný, Evangelium podle Marka [ČEK-NZ 2], ČBS-CBS, Praha 2016, s. 48).