Jste zde

321 - prosinec 2019

autor: 

Cesta koncilu ještě leží před námi

Manželé Holleringovi se brali roku 1972, tedy nedlouho po koncilu, kdy jeho reformy teprve zapouštěly kořeny. Jako pár etnicky i konfesně smíšený – ona katolička z Nizozemí, on Němec a protestant – museli překonávat odpor a předsudky. Ale setkali se také se vstřícností i nad rámec oficiálně možného. Dnes se oba považují za katolíky i evangelíky zároveň a jsou společně aktivní v obou církvích. Je to úspěšný příběh ekumenismu v rodině, jeden z mnoha podobných, kdy se manželé různých konfesí dokázali vzájemně obohacovat a společně duchovně růst. Příběhy ekumenismu psaného životem byly v Německu sebrány v knize, z níž jsme vybrali tento jeden jako ukázku. Martin Vaňáč v komentáři prosí čtenáře, aby mu posílali své vlastní osobní zážitky z ekumeny. Možná se i mezi nimi najdou takové, které by stály za uveřejnění a byla by škoda je nepředat jako svědectví dál.

Příběh Holleringových zároveň klade otázku: nezůstala oficiální ekumena a oficiální mezináboženský dialog daleko za žitou realitou mnoha mezikonfesních a mezináboženských párů? Proč partneři z různých konfesí dodnes oficiálně nesmějí dělat to, co bylo neoficiálně možné už před skoro 50 lety, například mít svatbu za spolupředsednictví duchovních obou církví?

Další dva texty se vztahují k dědictví druhého vatikánského koncilu ještě blíže. Enrico Galavotti píše o potřebě další teologické obnovy po koncilu. Připomíná mimo jiné, že je potřeba „uvědomit si nedostatečnost II. Vaticana, totiž v tom smyslu, že koncil právě svou koncepcí znamenal začátek cesty, jejíž větší část ještě leží před námi“. Druhý text je zpráva, která připomíná 50. výročí zavedení současného misálu v římskokatolické církvi. Věnuje se i situaci v německy mluvících zemích, kde se pro spor mezi místními biskupy a Vatikánem dlouho nedařilo vytvořit nový překlad revidované verze misálu. Snad Františkův pontifikát přinese v této věci pokrok, protože již není prosazována tak doslovná věrnost latinskému originálu.

Dále přinášíme texty Pavla Hradilka o adventu a vánocích, další pokračování volných seriálů Pavla Jartyma o textu bible a Martina Grubera o keltském křesťanství a první část delší studie Romana Jonczyho Rétorika žalmů o utrpení.

Milí čtenáři, po čtvrtstoletí práce v redakci jsem se z osobních důvodů rozhodl opustit radost a břemeno redigování Getseman. Toto číslo je zřejmě poslední, jehož editorial mám čest psát. Chci vám proto poděkovat za přízeň. A všem, kteří se na vytváření časopisu se mnou podíleli – redaktorům, autorům, překladatelům i technickým pomocníkům – navíc vyjádřit velký dík za jejich práci. Práci bez nároku na odměnu a slávu, jak ji mají konat „služebníci neužiteční“ (Lk 17,10) poslušní příkazu svého Pána. Časopis, který vydáváme, je tak sice amatérštější a prostší, než kdybychom měli odpovídající finanční zajištění – ale na druhou stranu ho můžeme dělat tak, jak sami věříme a smýšlíme, bez jakéhokoli nátlaku zvenčí. Doufám, že bude ještě dlouho úspěšně pokračovat dál, a přeji jeho čtenářům a tvůrcům boží inspiraci a požehnání.