Jste zde

Knihovnička Getseman

Zdeněk Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie, Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2020. 444 s. ISBN 978-80-7465-394-0.

Kniha filosofa a historika filosofie Zdeňka Kratochvíla má ve svém mottu citát Andreje (Nikolaje) Stankoviče: „Bourání posvátných krav je součástí naší každodenní řeznické práce“. Autor tímto heslem uvozuje své osobněji (tedy ne učebnicově) pojaté dějiny evropské filosofie, kterou chápe jako dialog mezi mýtem a (především přírodní) vědou. Filosofie má podle Kratochvíla diskutovat předpoklady různých tvrzení, včetně svých vlastních východisek. Toto kritérium pak Kratochvíl používá na filosofické nauky od antiky po postmodernu tam, kde se „cítí doma“, což je především řecká antika a její dědictví.

Kniha je rozdělena na dvě části. První část s názvem Rozmotávání klubka nauk a otloukání domněnek zpochybňuje školní výklad filosofie jako souvislé linie a místo toho pracuje s obrazem klubka smotaného z různých nití. V kapitole Slavné iluze autor téměř systematicky vykládá původ filosofických pojmů, jako je náboženství, jsoucno, podstata aj. Všímá si jich proto, že zlidověly a staly se nedílnou součástí naší každodenní skutečnosti. Kratochvílovi jde přitom o odkrytí základů naší vzdělanosti a kořenů naší tradice. Odhaluje jejich počátek, aby poukázal na jejich často problematický původ a osvobodil čtenáře od jejich dogmatické platnosti tam, kde mohou působit nezdravě. V dalších kapitolách nabízí různé alternativy dějin filosofie. Ve druhé části knihy nazvané Náčrt jedné z alternativ dějin filosofie pak Kratochvíl nabízí svůj výklad dějin filosofie, kterou pojímá šířeji včetně umění, mýtů, lékařství a přírodních věd, zatímco před humanitními vědami přímo varuje, protože jsou podle něho politicky zneužitelné

Líbí se mi, že Kratochvíl vidí příčinu devastace přírody a sebeodcizení člověka (tedy i současné klimatické krize) v nekritickém přijetí Descartovy filozofie v 17. století (kapitola Však zvolili jsme sami). Líbí se mi i Kratochvílův osvobozující výklad prvních kapitol Evangelia podle Jana (kapitola Janovo odkouzlení Zákona). Domnívám se, že je to východisko pro křesťany i nekřesťany v jejich zápase o život v podmínkách postmoderní civilizace, v níž platí nezdravá přemíra psaných i nepsaných zákonů. Autor ve své knize používá minimálně cizích slov, a tak může posloužit laikovi, který nerozumí většině filosofických pojmů. Posloužit mu může v tom, že tyto termíny zbavuje jejich posvátného či autoritativního vyznění. Cenná je celá kapitola Kudy z konopí II, protože přináší Kratochvílův výklad témat z moderny a postmoderny, na které student, uvyklý na antiku a středověk, není u tohoto autora zvyklý. Líbí se mi i Kratochvílovo kladné hodnocení Epikúrovy a Nietzscheho filosofie, protože je zbavuje vulgarizace, stejně tak i v případě Darwinovy evoluční teorie, kterou autor přímo obhajuje. Kniha má pěknou obálku od Magdaleny Rutové.

Pokud jde o nedostatky, pak se musím ptát, proč Kratochvíl vůbec nevysvětluje své ztotožnění Jungova pojmu nevědomí s tělem, což by mohlo být zajímavé a objevné pro čtenáře, kteří nevědomí chápou jako hlubinný rozměr duše. Je snad hlubinným rozměrem duše tělo? Jazykové redaktorce Marii Kratochvílové unikla jediná chyba ve větě na s. 399–400: „Většina bakterií je neškodná, mnohdy dokonce nutná náš pro život.“ Předpokládám, že to není jedna z jazykových schválností autora, kterých záměrně užívá a lze je tolerovat jako přirozený projev jeho řeči. Kniha je vybavena výběrovým rejstříkem a summary.