Dezorientovaní?

„Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v plnosti.“ (Jan 10, 10)

V roce 1999 začali Salesiáni v České republice realizovat tzv. Orientační dny pro třídy středních škol. Projekt vycházející ze zkušeností katolické církve s obtížemi pastorace mládeže školního a adolescentního věku v Německu a Rakousku si rychle vydobývá pozornost církevních i státních škol zlínského a brněnského regionu, a to včetně místní státní správya pedagogických institucí. Třídenní pobyty školních tříd v salesiánském výchovně vzdělávacím středisku Dům Ignáce Stuchlého (DIS) ve Fryštáku u Zlína poskytují zúčastněným mladým lidem prostor otevřeného sdílení pohledů na aktuální otázky jejich života, pomoc při utváření vlastních postojů, formulaci názorů a žebříčků hodnot. Zároveň se tu v prostředí domu a v osobách vedoucích – profesionálních pedagogů – setkávají tváří v tvář s církví i ti mladí lidé, kteří by z vlastní iniciativy takový kontakt asi nikdy nehledali. A že jsou takovouto tváří církve příjemně překvapeni, dokládají jejich pozitivní reakce. „A nemohli bychom tady zůstat dýl?“ (srv. Mk 9,5)

Touze mladé generace po plnosti života, vědění a vzdělání vychází vstříc práce učitelů a vedení škol, zejména pak těch, které se nejen svým programem, ale i duchem křesťanského prostředí snaží zasévat dobré semeno do duší mladých lidí. Školní prostředí tak činní specifickým způsobem, který umožňuje oslovit v procesu vzdělávání nejen děti a mládež z křesťanských rodin, ale – jak ukazují naše zkušenosti z posledních let fungování církevních škol – i množství dětí a mladých lidí, jimž se dosud zvěsti o Kristu nedostalo a nebo se setkali pouze s negativními hodnocením i na adresu církve a náboženství, která v nich vybudovala bariéry předsudků.

Specifické prostředí škol na straně jedné a dysfunkce rodin, stejně jako rostoucí informační tlak společenského prostředí na straně druhé vytvářejí u mladého člověka potřebu hlubší reflexe prožívaných skutečností, potřebu skutečné orientace, vybudování hodnotových žebříčků a formulaci vlastních postojů a názorů, které tvoří základ jeho vstupu do odpovědného lidství a plné dospělosti.

Nová mládežv nové situaci

Důsledkem těchto množících se potřeb mladých lidí byl vznik projektu „Orientační dny“. Jeho kolébkou se už počátkem 70. let stala německá a rakouská církevní střediska mládeže. Byl reakcí na měnící se společenskou a náboženskou situaci charakterizovanou zejména změnou postavení mládeže ve společnosti. Ta měla za následek mimo jiné rychlé opouštění náboženské praxe a rozvolnění těsné vazby mezi školou a církevním společenstvím. Zatímco tato změna v našich zemích vlivem uchopení moci komunistickým režimem a programovou ateizací školství a výchovy a diskriminací církví proběhla násilně, výsledky takové krizové situace byly v západní i východní společnosti prakticky totožné: klasická pastorace ztratila své možnosti nebo přitažlivost a vedla k plošnému odkřesťanštění mladé generace.

Na rozdíl od naší společnosti však mohla církevní společenství v prostředí náboženské svobody, jež jim poskytovaly západní demokracie, svou situaci úspěšně reflektovat a nastoupit nové cesty práce s mládeží. Ve svém důsledku šlo o uvedení eklesiologie II. Vatikánského koncilu do praxe i na poli pastorace mládeže. Pojetí církve v této vizi totiž jako společenství předpokládá opuštění direktivního postoje a přístupu zejména k mladým lidem a spíše poskytnutí prostoru, v němž by se mohli rozvíjet a v dialogu řešit otázky, které jsou pro ně důležité. V podstatě tak i církev přijala změnu postoje celé společnosti, která začala chápat mladého člověka jako svéprávný subjekt, který si sám tvoří svéživotní postoje a názory a je brán ve veřejném životě vážně.

Sekularizovaná (odkřesťanštěná) a pluralizovaná společnost vytvořila pro církev zcela nový pastorační prostor, v němž se její názor stal jedním z mnoha návrhů a alternativ, jež byly nyní mládeži předkládány. V takovýchto podmínkách už nebyl za strany církve možný jednostranný přístup postavený na předávání vědomostí s cílem prohloubit víru, ale důraz musel začít být kladen na zážitek a dialog vedoucí k zamyšlení nad nejzákladnějšími otázkami jejich života.

S novým pojetím jako „Dny náboženské orientace“ začala práce s mládeží ve Spolkové republice Německo v roce 1970. Když pak po pětiletech fungování tohoto pastoračního experimentu společná synoda biskupů Německa vydala dokument o pastoraci mládeže, stal se projekt Orientačních dnů součástí pastoračních plánů všech německých diecézí. Od roku 1986 se Orientační dny začaly realizovat v Rakousku v nově postaveném salesiánském domě pro vzdělávání mládeže Don-Bosco-Haus ve Vídni, odkud se rozšířily po celé zemi především díky každoročním kurzům pro vedoucí a asistenty Orientačních dnů. V roce 1992 po sjednocení Německa s jeho východní částí se tento projekt setkal s pozitivním přijetím i mezi ateistickou mládeží komunistického bloku. Kromě německy mluvících zemí se v 90. letech Orientační dny rozšířily i do Nizozemí a Anglie. Tak např. v roce 1998 se v diecézi Paderborn (SRN) konaly tyto kursy už ve 23 domech různých církevních institucí.

Česká cesta k orientaci

Když Salesiánská provincie Praha založila k 1. září 1996 ve Fryštáku u Zlína na místě původního mateřského domu českých salesiánů Salesiánské centrum pastorace mládeže Dům Ignáce Stuchlého (DIS) v jeho projektu měly místo i „Orientační dny pro třídy mládeže ze 2. a 3. stupně škol jako nabídka dvoudenních pobytů s programem ve dnech školního vyučování“. Na základě německé koncepce, osobních zkušeností vedoucích z pobytu v partnerskýchorganizacích a dosavadních zkušenostech v práci s mládeží v České republice začala být „česká verze“ projektu Orientačních dnů realizována v Domě Ignáce Stuchlého ve školním roce 1999/2000. Státní doporučení udělil i Referát sociálních věcí a protidrogový koordinátor okresu Zlín. Tak byl ve zlínském okrese projekt ihned zařazen do programů prevence kriminality a drogových závislostí a doporučen ředitelům, preventistům a výchovným poradcům základních a středních škol.

V první fázi byl projekt nabídnut všem církevním školám na Moravě a během následujícího školního roku rozšířen i na všechny střední (včetně státních a soukromých) a postupně i základní školy Zlínského kraje. V současnosti se nabídka obrací už i ke středním a základním školám ostatních moravských krajů, pro něž je Fryšták dopravně dostupný. Odezva na nabídku na sebe nenechala dlouho čekat. Od 1. 9. 1999 do 1. 2. 2002 se ve Fryštáku Orientačních dnů zúčastnilo 59 tříd se celkovým počtem okolo 1700 studentů. Některé třídy přitom této nabídky využívají opakovaně.

Stav mládeže v naší zemi

Když nahlédnete pod pokličku práce a zúčastníte se kurzu Orientačních dnů, můžete na první pohled nabýt dojmu, že se principy a cíle kurzů značněliší od toho, co si pod církevní prací a pastorací školní mládeže leckdo představuje. Nahlédneme-li však do statistik, které nám v této chvíli mohou poskytnout důležitá data, skutečná situace mládeže vyvstane jasněji:

Podle několikerého sčítání organizovaného Českou biskupskou konferencí se pravidelně účastní nedělních bohoslužeb asi 4,5 % obyvatel. Z výzkumu rakouského profesora Paula Zulehnera z roku 1998 vyplynulo, že se 73 % obyvatel České republiky považuje za nevěřící („bez vyznání“), což je nejvyšší procento ze všech deseti zkoumaných postkomunistických zemí. A konečně podle průzkumu sociologa Petra Saka se v roce 1997 20,5 % mladých lidí (ve věku 15-30 let) u nás považovalo za ateisty a dalších 41,4 % za ateisty uznávající existenci materialisticky nevysvětlitelných jevů; 20 % věří v existenci osobního Boha, pouze 14 % však v Boha, který zasahuje do běhu světa; 8 % o sobě prohlašuje, že se účastní pravidelně bohoslužeb, ale pouze 4,6 % považuje za důležité dodržovat církevní příkazy a jen 2,3 % klade důraz na poslušnost církevním autoritám. Průměrná školní třída čítající okolo 30 studentů tak mívá 6 věřících v osobního Boha, 2-3 praktikující křesťany, ale jen 1-2 řídící se příkazy církve nebo jejími autoritami.

Prostá sociologická analýza těchto empirických dat z různých zdrojů dává tušit oprávněnost nutnosti přehodnocení standardních pastoračních postupů a jejich cílů. Práce s takovým vzorkem mládeže pak začíná vypadat úplně jinak. Základní cíl původních Orientačních dnů realizovaných na půdě církve tak musel být tváří v tvář realitě postkomunistické části Německa co nejvíce zobecněn, takže původní snaha „společně s mladými lidmi najít orientaci k utváření života na základě křesťanského obrazu světa a člověka“ se musela přizpůsobit situaci a sestoupit zcela na jejich úroveň: začít nejzákladnějším „povzbuzením při hledání životní orientace a zabýváním se důležitými tématy v prostředí k tomu vhodně vytvořeném. „ Realita postkomunistické části Německa odpovídá situaci mládeže v naší zemi. Proto i zde se podoba Orientačních dnů ubírá tímto směrem. Jejich cílem není získávat členy pro církev, ale ujímat se mladých lidí v situaci, v níž se nacházejí, podpírat je a uschopňovat k orientaci v životě a k nalezení své cesty, jíž by došli k plnému lidství v té míře, jaká je pro ně možná. Mladí lidé se tedy nacházejí situaci, v níž je místo zvěsti o Kristu jim třeba teprve vytvářet minimální předpoklady k tomu, aby se jí dostalo sluchu skrze svědectví, rozhovor a uplatňovanou lásku.

V dialogu otevřenosti

Orientační dny jsou zaměřeny na mladé lidi v období dospívání a adolescence, tedy v životní fázi, kdy prožívají mnoho nových zkušeností, které utvářejí jejich budoucí charakter. Jejich hledání osobní identity, přijetí vlastní sexuality, interpersonální a vztahové napětí mezi generacemi i vrstevníky a v neposlední řadě volba budoucího povolání a společenské role jsou zkušenostmi natolik intimními, že jsou navenek nesdělitelné a vedou nezřídka k natolik ostré vnitřní konfrontaci a bezradnosti, na niž nenachází odpovědi ani u autorit, natož u svých vrstevníků. Do stejného „vroucího kotle“ pochybností se dostává i víra. Mladí lidé vychovaní v tradiční víře ji zpochybňují, naopak mnozí z těch, kteří vyrostli v ateistickém prostředí si kladou vážně otázku po Bohu.

Orientační dny chtějí nabídnout mladým lidem prostředí a čas k tomu, aby mohli o těchto otázkách přemýšlet, diskutovat, vyjadřovat vlastní názory a slyšet názory druhých lidí, ať už vrstevníků nebo starších. A pokud jsou v takové situaci dospělí schopni brát mladého člověka vážně a obhajovat své stanovisko logicky, včetně uznání vlastních chyb a nedostatků, pomohou jim v hledání identity víc, než jakýmikoliv radami nebo hotovými recepty. Proto se vedoucí Orientačních dnů nesmí bát konfrontace, výměny názorů i kritiky veškerých jistot a pravd, neboť ta je pro mladé lidi zdrojem informací, z nichž si sestavuje znovu svůj svět.

Z hlediska české společnosti jsou Orientační dny zároveň konkrétní odpovědí církve na státní politiku výchovy mládeže. Ta je orientována na podporu projektů podporujících vytváření podmínek pro rozvoj a využití tvůrčího potenciálu mladé generace a zároveň bojujících proti zneužívání drog a delikventnímu jednání u dětí a mládeže. Projekt Orientačních dnů s touto státní politikou pozitivně koresponduje a svým stylem plošného působení na třídní kolektivy a metodikou zážitkové pedagogiky nemá ve výchovných programech mládeže v naší zemi obdoby. Proto také nachází v současnosti stále více podpory u regionálních i republikových orgánů státní správy a samosprávy vyjádřených kromě formální i finanční grantovou a dotační podporou.

O co nám tedy má jít?

V situaci společnosti si Orientační dny kladou za cíl:

· Pomoc v náročných životníchsituacích – hovořit s mladými lidmi o jejich životě, nabídnout pomoc při řešení osobních problémů

· Hledání vlastní identity a rozvoj osobnosti – dát mladým lidem poznat vlastní dary možnosti jejich využití, ale i hranice a obavy a učit s nimi zacházet, rozvíjet své kreativní schopnosti a hledat perspektivy pro další osobnostní rozvoj a pro smysluplné životní povolání

· Prožitek společenství a sociální chování – pomoci zlepšit komunikační schopnosti, učit řešit problémy v osobních vztazích, být citlivý pro druhé a umět vést dialog

· Schopnost vlastního odpovědného rozhodování – přebírat odpovědnost za svůj život, konstruktivně řešit problémy, rozšiřovat svůj obzor od odpovědnosti v malých skupináchk odpovědnosti v obci, politice, kultuře nebo církvi

· Zkušenost víry a náboženská orientace – vpomoc k odhalení náboženské dimenze života, prožití víry, církve jako společenství, které člověku pomáhá nalézat smysl života, odvážit se měnit svou dosavadní představu Boha, získat motivaci pro život podle vyšších ideálů a principů

V samém centru přitom vždy stojí snaha přiblížit se co nejvíce tématům žádaným mladými lidmi samotnými. Tomu je i podřízen výběr tematických okruhů, z nichž si účastníci předem volí ty, které je zajímají. Zpravidla je tvoří tato škála:

· Osobní identita – sebepoznání, sebepřijetí

· Třídní kolektiv

· Vztahy – rodina, přátelství

· Partnerství, manželství a sexualita

· Smysl života, život po smrti

· Závislosti – drogy, alkohol, virtuální realita

· Sekty, okultismus, nové duchovní proudy

· Bůh, víra, náboženství a církev

· Budoucnost – studium, povolání, zaměstnání

· Globální otázky – ekologie, rasismus, sociální problematika

Metodika Orientačních dnů přitom staví na několika základních pedagogických principech:

Dobrovolnost – účast na Orientačních dnech je dobrovolná. Žáci musí dopředu vědět o zaměření celé akce i o tom, že od nich bude požadována spolupráce a osobní otevřenost v dialogu o zvolených tématech. Proto se musí sami rozhodnout, zda se chtějí takové akce zúčastnit. V praxi sestává, že je na Orientační dny direktivně poslána celá třída nebo že se žáci pro účast rozhodnou pod dojmem, že se tak vyhnout školní výuce, a po té s programem nespolupracují. To celý kurs zpravidla silně narušuje.

Orientace na účastníka a jeho životní zkušenosti – ve zpracovávaných tématech jde o život a zkušenosti mladých lidí. K tomu je nutné, aby byla účastníkům umožněna otevřenost a svoboda vyjadřování vlastních názorů. Studenti za ně nesmí být žádným způsobem postihováni, naopak každý názor je třeba respektovat, i když s ním může být vedena konstruktivní polemika.

Spolurozhodování a partnerství – účastníci se sami podílejí na programu: volí si témata, kterými si chtějí zabývat, rozhodují se, zda na tematický blok pozvou i své učitele, kteří normálně na tuto část programu přístup nemají, apod.

Skupinová dynamika – jestliže prožije celá třída několik dní taktopohromadě, může to být dobrým odrazovým můstkem pro zdravý vývoj osobních iskupinových vztahů i pro řešení už existujících problémů a konfliktů. Tytoprogramy se osvědčily zejména pro třídy v prvních dnech a týdnech jejichexistence na začátku školního roku.

Ekumenická otevřenost – ve třídách se často setkávají mladí lidé různých křesťanských církví nebo sympatizanti různých náboženství, včetně zapřísáhlých ateistů. Jejich otázky a problémy mládí však jsou všem společné. Proto jsou Orientační dny v tomto ohledu vždy ekumenicky otevřené.

Orientační dny dnes…

Sám program představuje zpravidla třídenní pobyt od pondělí dopoledne do středečního oběda. Každý den dopoledne a odpoledne jsou tříhodinové tematické bloky, v nichž se ve skupinách probírají zvolená témata. K nejdůležitějším metodám práce přitom patří rozhovor, kreativní zpracování s využitím různých technik a materiálů, metody převzaté aupravené z psychologie (testy, dramatické techniky), relaxační techniky a pedagogika zážitku. Tyto bloky tvoří páteř celého kursu. Ráno a večer je pak lemuje tzv. impuls – tiché zamyšlení, po obědě je volno a večerní program bývá zábavný organizovaný samotnými studenty.

Orientační dny při standardně velké třídě připravuje vede tým dvou profesionálních pedagogů. Učitelé doprovázející třídu (1-2) se neúčastní pouze práce v tematický blocích, aby se předešlo nežádoucím a možným zábranám žáků při vyjadřování vlastních názorů. Sami učitelé jsou však vedoucími pravidelně informováni o průběhu kursu, vyměňují si s nimi zkušenosti a mimo program přebírají za studenty odpovědnost.

V současnosti se na přípravě a realizaci projektu Orientačních dnů podílejí 2 Salesiáni a 2 laičtí zaměstnanci Domu Ignáce Stuchlého. Dvoučlenný tým je schopen uskutečnit včetně administrativní a propagační a přípravné i hodnotící práce asi tři kursy Orientačních dnů v jednom měsíci.

Účastníci si ubytování a stravu v průběhu kurzu hradí sami. Na další výdaje přispívá salesiánská provincie a dobrovolní dárci. Postupně se zvyšuje i podíl finanční podpory ze strany státu, samosprávy a nadací.

…a zítra

Ačkoli jsou dosud zkušenosti z realizace Orientačních dnův naší zemi pouze kusé, jejich obraz je důvodem předpokladu, že se tato činnost bude moci rozšiřovat a zkvalitňovat. Kromě kladného působení namladou generaci by to také přispělo ke zlepšení obrazu církve ve vnímání naší společnosti.

Orientační dny představují na jedné straně naplnění poslání církvevycházet vstříc mladým lidem v jejich hledání a pomáhat jim nalézat orientaci na cestě životem, na druhé straně znamenají jasně srozumitelné poselství pro každého mladého člověka a vytvářejí most pro spolupráci všech složek společnosti (škol, církví, státní správy, občanských sdružení a aktivit) na výsostně důležitém úkolu, jímž je péče o výchovu mládeže. Jako takové si určitě zasluhují pozornosti.

A Ten, jenž je Dveřmi k ovcím (srv. Jan 10, 9) a Cestou, pravdou a životem (srv. Jan 14, 6) tak může přivést i skrze takovou práci mnoho mladých duší ke správné orientaci na cestě života.