Zprávy

100 let od narození biskupa Stanislava Krátkého

(pH, MV) Dne 11. listopadu uplyne 100 let od narození biskupa ES Stanislava Krátkého (1922-2010). Ovlivnil několik generací křesťanů na Moravě včetně současného premiéra ČR Petra Fialy. Zemřel ve věku 88 let 13. listopadu 2010. „Poznal jsem jej jako člověka překlenujícího předkoncilní a pokoncilní paradigma církve, jako učitele, pastýře, jako přirozenou autoritu, která nepotřebuje získávat respekt,“ napsal o biskupu Krátkém v nekrologu Pavel Hradilek (viz http://www.getsemany.cz/node/2751).

U příležitosti tohoto výročí se 11. listopadu bude konat v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Brně-Husovicích diskuse s těmi, které Stanislav Krátký významně ovlivnil a formoval. Účast v diskusi, kterou bude moderovat Jiří Baroš, politický filosof z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, přislíbila Iva Brožová, soudkyně a někdejší předsedkyně Nejvyššího soudu, Martin Holík, katolický kněz a jednatel Radia Proglas a Miroslav Nedorostek, archivář, historik, antropolog, který o Stanislavu Krátkém připravuje monografii. Svědectví Krátkého ukazuje, že křesťanství nemusí být do sebe uzavřené, ale naopak dynamické a otevřené všemu dobrému, co se nachází ve světě.

Rok od smrti biskupa Jana Konzala

(pH) Dne 16. listopadu uplyne rok od smrti biskupa ES Jana Konzala (1935-2021), člena křesťanské obce Společná cesta. Nekrolog Jana Konzala od Pavla Hradilka viz https://www.getsemany.cz/node/3920

51. synoda Starokatolické církve v ČR schválila svěcení žen a žehnání partnerství

(SKC) 51. synoda Starokatolické církve v ČR se na svém jednání v Bystřici pod Hostýnem v pátek 14. října 2022 usnesla na otevření možnosti přijetí svátosti svěcení do všech tří stupňů – jáhna, kněze i biskupa – pro všechny pokřtěné bez rozdílu pohlaví.

Na synodě bylo přijato usnesení: „Všichni věřící se skrze jeden křest těší před Bohem téže vykoupené důstojnosti, a proto ve Starokatolické církvi v ČR mohou muži i ženy bez rozdílu přijímat svátostné svěcení do apoštolské služby diakonátu, presbyterátu a episkopátu.“ Jáhenské svěcení je v české Starokatolické církvi možné už od roku 2003. Od té doby přijaly jáhenské svěcení čtyři ženy.

K zavedení žehnání partnerství synoda přistoupila po tříletém konzultačním procesu. Požehnání partnerství není manželstvím, ale je určené pro páry, které manželství uzavřít z různých důvodů nemohou. Do této skupiny patří i páry osob stejného pohlaví. Rozhodnutí synody stanoví: „Synoda souhlasí s možností žehnání na cestu společným životem v lásce a věrnosti dvěma partnerům, kteří nemohou uzavřít v církvi manželství a pověřuje biskupa zpracováním a vydáním příslušných liturgických textů, které vhodným způsobem odliší obřady žehnání partnerství a uzavírání manželství.“

Kromě těchto dvou bodů synoda ratifikovala vstup do plného společenství s indickou církví Mar Thoma, zvolila novou Synodní radu (kromě biskupa jí tvoří dva duchovní a 4 laici) a přijala prohlášení k válce na Ukrajině, které zní: „Synoda se připojuje ke stanovisku Světové rady církví, které odsuzuje nezákonnou a neospravedlnitelnou invazi Ruské federace na Ukrajinu. Připojuje se také ke stanovisku Světové rady církví, že válka je neslučitelná se samotnou Boží přirozeností a vůlí pro lidstvo a v rozporu s našimi základními křesťanskými a ekumenickými zásadami, a proto odmítáme jakékoli zneužívání náboženského jazyka a autority k ospravedlnění ozbrojené agrese a nenávisti.

Otázky kolem svěcení žen ve Starokatolické církvi v ČR

(SKC) K reakcím na rozhodnutí synody Starokatolické církve vypracoval Petr Jan Vinš několik vysvětlení, které byly publikovány na sociálních sítích Starokatolické církve:

V odpověď na rozhodnutí 51. synody naší církve, která umožnila svěcení žen, se na sociálních sítích strhla docela mela. Kromě mnoha gratulací z nejrůznějších koutů ekumeny si nás vzala na paškál malá úderka konzervativců, které jsme spíš nepotěšili. To konečně nebylo ani naším záměrem, ale některé jejich otázky možná stojí za osvětlení i pro širší publikum. Vybrali jsme pro vás ty nejčastější.

Stali se teď ze starokatolíků protestanti?

Ne, alespoň pokud víme. Termín protestanti se obvykle používá pro církve vzešlé z německé nebo švýcarské reformace. Zavedením svěceni žen starokatolická církev skutečně nepřijala ani augsburské vyznání, ani Kalvínovu nauku. Pouze rozhodla, že možnost přijmout katolický duchovní úřad je zde pro všechny pokřtěné, nejen pro tu „lepší“ polovinu z nich. A mimochodem, za „protestanta“ konzervativci rádi označují třeba i papeže Františka, takže nejsme ve špatné společnosti.

Přišli starokatolíci o apoštolskou sukcesi?

Proč by měli? Teologicky je apoštolská sukcese učení, které odvozuje duchovní úřad biskupů od původu v apoštolech a trvá na tom, že biskupa mohou světit jen jiní biskupové. To je samozřejmě něco, co starokatolíci, ale i anglikáni a některé další naše partnerské církve nadále zastávají. Apoštolská posloupnost není nějaké zlaté potrubí, kterým by proudila Boží milost a které by mohl někdo „zavřít“ tím, že na základě své církevně-právní spekulace „neuzná platnost“. Ano, v dějinách se vzájemné neuznávání duchovního úřadu používalo jako prostředek boje mezi církvemi, nakonec i současná římskokatolická svěcení leckteré konzervativní proudy zpochybňují, ale to je spíš jen takový folklór.

Mění se něco v ekumenických vztazích?

Vůbec. Většina starokatolických a anglikánských církví světí ženy do kněžského a biskupského úřadu už dávno. Oficiální ekumenické dialogy starokatolíků (například s římskými katolíky) se svěcením žen výslovně počítají a touto otázkou se obšírně zabývají. Na starokatolické církve tak už mnoho let je ekumenicky nahlíženo jako na ty, kdo ženy světí, i když to třeba zrovna naše národní jurisdikce mimo diakonát dosud nedělala.

Je svěcení žen otázka víry?

My si to nemyslíme. Podle našeho chápání teologie církevního úřadu volá Kristus ke kněžství (které se uskutečňuje v trojím úřadě jáhna, kněze a biskupa) všechny pokřtěné, stejně jako všem pokřtěným dává stejnou milost a stejného Ducha. Církev pak z dobrých (nebo i méně dobrých) důvodů kladla a klade různá disciplinární pravidla, koho na jáhna, kněze a biskupa může vysvětit (např. požadavky na věk, vzdělání, rodinný stav apod.). Po nějaký čas i v naší církvi tak bylo možné třeba světit jen neženaté. To jsme opustili už docela dávno, některé starokatolické církve dřív některé později. A teď opouštíme i disciplinární požadavek, aby kandidát svěcení byl nezbytně jen muž. Jsme s tím mezi starokatolíky skoro poslední, leč lépe pozdě, ale přece.

Zavede svěcení žen i „velká“ katolická církev?

To se musíte ptát jinde. Zatím je oficiální pozice taková, že ne. Oficiální pozice (i ty neměnné na všechny věky) se ale mění, o tom nás učí církevní dějiny. Víme o mnoha (římsko)katolických teolozích (a teoložkách), kteří už dnes zastávají prakticky nachlup stejné pojetí duchovního úřadu a jeho vztahu ke všem pokřtěným, jako to děláme my. Takže bychom budoucí překvapení nevylučovali. I v rámci synodního procesu prý tato témata minimálně v Evropě dost rezonovala. Ale stejně jako v rámci jednotlivých národních starokatolických církví i v ekumeně, včetně té vnitrokatolické, máme tuto věc za disciplinární, takže plně uznáváme právo církví se rozhodnout tak či onak, i své rozhodnutí změnit. Za sebe můžeme jenom vydat svědectví: zkusili jsme to a šlo to.