Jste zde

Domů › 359 - květen 2023

Křesťanské texty písní Marty Kubišové II.

autor: 
Miroslav Zvelebil

Přináším druhou část textu o křesťanských písních Marty Kubišové, vybraných z jejího repertoáru v šedesátých letech 20. století, přesněji v roce 1968. Cílem článku je zasadit písňové texty do historického kontextu a najít v nich biblické motivy, které se prostřednictvím židovsko-křesťanské tradice dostaly do žánru pop music. Věc je zajímavá proto, že sleduje inspiraci textařů sekulárního komunistického státu v náboženských textech duchovních proudů, které tento stát svou materialistickou ideologií potlačoval.

Magdaléna,1 text Pavla Zachařová, 1968

31. března 1968 natočila Marta Kubišová píseň Magdaléna. Autorem hudby je evangelický kněz Luboš Svoboda, text složila Pavla Zachařová. Píseň vyšla na EP desce v říjnu 1968 spolu s dalšími křesťanskými songy a později se stala znělkou rádia Vatikán.2 Píseň byla natočena ve Studiu A Československého rozhlasu pod taktovkou Václava Zahradníka a hudebního provedení jeho orchestru. Textařka Pavla Zachařová (1929-1987) v 60. letech 20. století působila v divadle Semafor. Je autorkou mnoha textů s biblickou tematikou, např. Apokryf od Betshedy, Miriam Aronova, Neboj se, Maria, Vánoční Ježíš, Zachariáš, Žalm 46, Zná Hospodin dny upřímných, Zvěstování atd.3

Od chvíle, Pane, kdy Tě znám,

je k zešílení znát svůj hřích,

lehčí je bída, křivda, hlad,

nemohu dál, prosím Tě, přijď.

A já to vím, že musím přijít sama

a jako nard Mu přinést duši svou,

z posledních sil rozdrtit její obal,

a vylít Ti ji u nohou.

 

Ref. Máří, Máří Magdaléna,

rozlila Pánu vonný nard,

tak jako Máří Magdaléna,

u Tebe klesnu jedenkrát.

Máří, Máří Magdaléna,

že břímě nejtěžší z ní sňal,

stala se Máří Magdaléna,

tím, kdo Ho nejvíc miloval.

 

Od chvíle, Pane, kdy Tě znám,

Tvé nevýslovné něhy proud,

děsí mě závrať, propast, tma,

mezi Tebou, Tebou a mnou.

A já to vím, že musím přijít sama,

že na můj nard Ty čekáš s láskou svou,

z posledních sil překlenout propast zkázy, a klesnout Tobě u nohou.

 

Makovcová – Demartini o textu píše, že je v něm spojena postava Marie, sestra Marty z Janova evangelia (J 12,1-8) s Marií Magdalenou a hříšnicí (L 7,37-50 a 8,2), tedy s pomazáním Ježíšových nohou. Text je založen na podobenství o Ježíši a hříšnici v domě farizeově, jak o tom svědčí motivy v textu písně: vylít nard, klesnout u nohou, snětí břemene, nejvíce miluje ten, komu je nejvíce odpuštěno). Tento náboženský text je podle Makovcové-Demartini v podstatě modlitbou a biblické motivy jsou v něm užity v jejich původním významu.4

Pojetí Marie z Magdaly jako hříšnice odpovídá ztotožnění, které provedl kolem roku 591 n. l. papež Řehoř Veliký ve svých Homiliích na evangelia 25 a které se v učení římskokatolické církve udrželo právě až do šedesátých let 20. století. Po druhém vatikánském koncilu v roce 1965 svátek Marie z Magdaly začal být slaven 22. července, zatímco Marie z Betanie začala být slavena 29. července s její sestrou Martou, tak jak je to zvykem i v pravoslavné církvi. Římskokatolická církev tak zrušila Řehořovo ztotožnění těchto dvou Marií. Ztotožnění s hříšnicí z Lukášova evangelia zrušil papež Pavel VI. v roce 1969, když rozhodl, že Marie z Magdaly nemá být slavena jako kajícnice, ale jako učednice.

Pavla Zachařová ve svém textu změny pojetí Marie z Magdaly ještě nereflektuje, protože z časových důvodů ani nemůže, a přebírá tradované pojetí Řehoře Velikého. Zpěvačka Marta Kubišová se v první sloce textu vyznává Ježíši ze svého hříchu, který není přímo pojmenován, je pouze odhalen známostí s ním, což odkazuje na gnostické pojetí spásy nebo na dramatickou anagnorisi. Modlitba za příchod Ježíše Krista pokračuje uvědoměním si nutnosti jeho aktivního následování. Můžeme se ptát, co zde znamená obal duše, který musí kajícnice rozdrtit. Je to tělo, nebo nějaká falešná egoistická maska, pod kterou se duše schovává? Tipuji to druhé.

V refrénu se kajícnice odvolává na Marii z Magdaly tím, že se k ní přirovnává. V tomto ohledu text není přímo věnován Marii z Magdaly, ale je její aktualizací u soudobé kajícnice, promlouvá tedy ústy konkrétní ženy žijící v roce 1968, které Marta Kubišová propůjčuje svůj hlas. Druhá sloka se věnuje Ježíšově lásce, která osvětluje lidský hřích, což je pojetí známé z Evangelia podle Jana (J 1,4-5; 3,21).

Magdalena,5 text Jan Schneider,6 1968

9. prosince 1968 začíná v dejvickém studiu v Praze nahrávací frekvence LP Marty Kubišové Songy a balady, ke které se zpěvačka vyjadřuje v časopise Melodie č. 2/1969: „Tak od 9 prosince konečně točím LP desku pro Supraphon. Prozrazovat moc nebudu…všechny věci se mi líbí, jinak bych je taky asi nedělala…“7 Dokumentace Supraphonu k natáčení LP Songy a balady uvádí, že píseň Magdalena s textem Jana Schneidera Marta Kubišová natočila 9. prosince 1968 spolu s písní Mama.8 LP deska vyšla v červenci 1969. První vydání bylo rychle rozebráno, v reedici vyšla pozměněná v roce 1970 se zachováním této písně.9

Aleluja aleluja-a

Zář sáronské růže je v ní, žár denice odpolední,

na rtech jejích réva sladká, nardem voní kůže hladká.

Jmenuje se Magdalena, není svatá, je jen žena.

Aleluja.

Jak studnice bývá žena zámkem ctnosti uzamčena,

přijde poutník, zmírá žízní, vodu žalář studně trýzní.

Žízeň ztiší Magdalena, není svatá, je jen žena.

Aleluja.

Špatně luna hrozny hlídá, lišky vinic nedohlídá,

mužů těch je mnohem více, dala jim klíč od vinice.

Není svatá, je jen žena, proto hřeší Magdalena.

Aleluja.

Marně luna lišky stíhá, vinici už neostříhá,

slyším volat farizeje: tato žena v peklo spěje.

Amen, pravím, amen stůjte, jste-li svatí, kamenujte.

Aleluja.

Krása není hříchem, hříchem bývá přísný půst,

láska je jak píseň, v níž se mění žízeň úst.

Aleluja aleluja-a.

Nocí myrha hořce voní, tráva pláče rosu roní

marně pastýř ovci hledá, luny svit se chytit nedá.

Vítr z vinic tiše sténá: Magdalena Magdalena.

Aleluja.

Přísní soudci ženu jali, krásnou kadeř ostříhali,

k pranýři ji městem vedou, odpustit to nedovedou.

Mají pro ni různá jména, jen neslyší: Magdalena.

Aleluja.

Kámen z hory Olivetské bude pršet v zlobě světské,

Ústa, která líbávala, talár nutí, aby lhala.

Ruka něžná v roztoužení, ta teď sahá po kameni.

Aleluja.

Jménem lásky, jménem mládí, jménem dlaní, které hladí,

jménem noci, která zpíjí, jménem srdce kterým biji.

Amen, pravím, amen stůjte, jste-li svatí, kamenujte.

Aleluja.

Krása není hříchem, hříchem bývá přísný půst,

láska je jak píseň, v niž se mění žízeň úst

Aleluja aleluja-a.

Text písně Magdalena je českou verzí španělského originálu Aleluya, k němuž hudbu složil Ferrero Rafael Jimenez a původní text napsal Luis Eduardo Aute v roce 1967 pro zpěvačku Massiel. Původní text a česká verze se obsahově zcela liší. Makovcová–Demartini sděluje, že Schneiderův text vyznívá částečně jako kritika pokrytecké morálky a částečně akcentuje sexuální svobodu, která prošla v šedesátých letech revolucí.10 Podle ní Schneider vytváří jakýsi kvazibilicky vyznívající příběh, a to za použití množství biblických motivů: (Marie) Magdalena, aleluja, sáronská růže, svatá, hřích, farizejové, peklo, půst, Olivetská hora, vinice, vinice a lišky, žena, která hlídá svou vinici.11

K postavě Marie Magdaleny Makovcová–Demartini uvádí, že je jednou z těch, která byla mezi ženami, uzdravenými od zlých duchů a nemocí, které se připojily k Pánu a k jeho učedníkům při jejich evangelizační službě. Ježíš z ní „vyhnal sedm démonů“ (L 8,2). Bývá ztotožňována s „hříšnou ženou“ z L 7,36–50. V lidovém pojetí byly obě postavy spojeny v jednu a Marie Magdalena tak zosobňuje kajícnici. Tím pak dochází k všeobecné identifikaci této postavy s hříšnou ženou potažmo nevěstkou, ale biblicky toto ztotožnění podloženo není.12

Výraz aleluja je v obecném povědomí spojen s chválením Boha. V písni zvyšuje expresivitu a kvazibiblické vyznění dalším opakováním mezi slokami písně.

První sloka písně - příběhu představuje Magdalenu jako krásnou ženu, z níž vyzařuje zář sáronské růže. Motiv růže sáronské má biblické zakotvení v Písni písní (Pís 2,1), kde se nevěsta přirovnává ke květu zaslíbené země.13 Žár denice odpolední představuje sálání jitřenky, což poukazuje na hvězdný původ lidské ženy. Sladká réva na rtech může znamenat, že Magdalena pije nebo jí víno nebo že její polibky jako víno chutnají. Víno se tak stává symbolem lásky. Vonný olej na hladké kůži vnuká představu mladé ženy. Spojení „není svatá, je jen žena“ podtrhuje lidskou stránku přirozenosti v kontrastu k zdánlivě nadsazenému požadavku svatosti, který se zdá být s touto přirozeností v rozporu. Motivu svatosti je zde užito ve významu mravní dokonalosti, čistoty.14

Druhá sloka rozvijí význam mravní čistoty v kontrastu s Magdalenou tím, že obecně představuje mladou ženu jako ctnostnou studnici, která svou cudností chrání „vodu“, pramen života před konzumací mužským poutníkem. Zámek ctnosti se zdá odkazovat ke středověkým pásům cudnosti tím, že jejich „žalář“ trýzní vodu studně, která může ukojit žízeň, erotickou touhu poutníka. Magdalena je ta, která této touze vyhoví. V návaznosti na předchozí sloku a v anticipaci sloky následující se zde voda stává látkou schopnou proměnit se ve víno, Schneiderův symbol pohlavní lásky.

Třetí sloka pracuje s motivem hroznů z vinice. Luna představuje mateřskou ženskost, matku, která nedokáže uhlídat lásku své dcery Magdaleny. Verš špatně luna hrozny hlídá, lišky vinic nedohlídá je zjevnou aluzí na Píseň písní 2,15: Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou. Vinice je biblickým znamením vlastnictví obecně, je jedním z nejdůležitějších znaků, které člověk může mít, na což odkazují též verše v Písni písní (Pís 1,6 a 8,12). Užití motivu vinice v Schneiderově textu je evidentně přímo odvozeno z biblických veršů právě v Písni písní. Také význam v textu je tentýž: žena, která neuhlídala svou vinici, neuhlídala sebe samu. Následující verš: mužů těch je mnohem více, dala jim klíč od vinice akcentuje právo na sexuální svobodu, což je nebiblický posun.15

Čtvrtá sloka pokračuje v užití motivu luny, která už neohlídá Magdaleninu vinici před liškami. To lze vyložit jako marnou snahu matky uhlídat panenství své dcery před množstvím nápadníků. Množství mužů, se kterými má žena pohlavní zkušenost, vyvolává zlobnou (žárlivou?) reakci farizejů, původně novozákonních členů židovské náboženské skupiny, kteří se vyznačovali nejpřísnější snahou o dodržování Zákona a rabínské tradice.16 V evangeliích jim Ježíš vyčítal pokrytectví a pýchu (např. Mt 5,20; 6,1; 6,16-1; 23,1-36). Český výraz farizej (původně farizeus) přešel do profánního jazyka, kde označuje neupřímného člověka s přehnanými nároky na morálku druhých.17 V tomto významu jej používá i textař Jan Schneider, který vkládá farizejům do úst označení Magdaleny jako do pekla spějící ženy, což je profánní úsloví, které s biblickým pojetím souvisí jen vzdáleně: žena sice bude potrestána, ale nedojde věčného zavržení, jak to říkají biblické texty, když mluví o pekle (např. Mt 25,41.46). Proti farizejským odsudkům Schneider parafrázuje Ježíšovu obranu ženy přistižené při cizoložství z Janova evangelia 8,7: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“

Pátá sloka není vyprávěcí, ale obsahuje poučení: Magdalenina krása není hříšná, hříchem je půst, jenž se vyhýbá lásce, což je v podstatě hlavní Ježíšova výtka vůči farizejům, když mu vyčítali, že uzdravuje v sobotu. Schneider přirovnává lásku k písni, ve kterou se proměňuje žízeň úst, což lze vyložit tak, že touha po líbání vede k vyznání lásky slovy písně. Žízeň je zažehnána okoušením vody ze studny nebo vína z vinice, což jsou Schneiderovy metafory pro lásku, jak je čteme v druhé a třetí sloce. Tato sloka celou píseň také uzavírá po sloce deváté.

Šestá sloka je narativní, popisuje však dramatické napětí v přírodě, které se stupňuje před zajetím Magdaleny přísnými soudci, ostříháním jejích vlasů a veřejným pranýřováním za doprovodu hlasitých nadávek ve sloce sedmé. Přísnými soudci jsou zřejmě míněni farizejové s jejich lpěním na liteře Zákona bez možnosti milosti odpuštění. Vrátím-li se ještě k šesté sloce, musím upozornit na ono dramatické napětí v přírodě vyvstávající kvůli pokrytectví a pýše farizejů: pod tímto úhlem může myrha v noci hořce vonět, tráva plakat a pastýř marně hledat svou ovci. Schneider tu popisuje eko-feministickou katastrofu, která přeznačuje i Ježíšovo podobenství z Lukášova evangelia 15,4: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?“ Domnívám se, že pesimismus textu je způsoben básníkovým vědomím postupující normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968, kdy Jan Schneider text zřejmě napsal.

Tomu nasvědčuje i osmá sloka: Olivetská hora u Jeruzaléma, kde Ježíš často působil, se skládá z vápence a je pojmenována po olivách, které jsou zde už pořídku.18 První verš působí jako proroctví o světské zlobě, kterou bude doprovázet déšť z horského kamení a které je na lidské úrovni naplněno veršem třetím, kamenováním ženy přistižené při cizoložství podle Mojžíšova zákona (J 8,4-5; Lv 20,10; Dt 22,22-24), místo naplnění lásky líbáním a hlazením. Schneider se zřejmě dotýká i zneužití soudní moci v procesech proti ženám, vzpomeňme například čarodějnické procesy na šumperském a velkolosinském panství na konci 17. století nebo politický proces s Miladou Horákovou v roce 1950. Dá se dokonce spekulovat o tom, že text písně Marty Kubišové prorocky předznamenává zákaz umělecké činnosti její interpretky v roce 1970.

Devátá sloka zapřísahá zúčastněné lidi, aby jménem lásky a mládí zadrželi svůj hněv nad Magdalenou, protože je motivován farizejským pokrytectvím a žárlivostí. V parafrázi se opět odvolává na Ježíšova slova z Janova evangelia 8,7, citovaná již ve čtvrté sloce. Milosrdná láska odpouštět se zde proměnila v lásku milostnou. Podle Makovcové – Demartini se v textu jedná o kritiku pokrytectví dvojí morálky pro ženy a muže a pokrytecké morálky předchozích generací.19

Makovcová – Demartini shrnuje svůj rozbor textu písně takto: „Text písně pracuje se symbolem Marie Magdaleny jako hříšnice (na základě mylného spojení dvou biblických postav a ztotožnění hříšné ženy s nevěstkou). Intenzivním vrstvením biblických motivů a kombinováním motivů z příběhu o cizoložné ženě (J 8,1-11) se SZ motivy z Písně písní v lyrickém básnickém stylu (styl připomíná evropskou barokní poezii) klade tento text akcent na obhajobu Magdaleniny „hříšnosti“ a postavu Magdaleny tímto kombinováním motivů erotizuje. (…) Erotizovaná postava „Marie Magdaleny“ se stává symbolem moderní ženy s důrazem na přirozenost sexuální svobody.“20

Modlitba pro Martu, text Petr Rada,21 196822

14. června 1968 vystoupila Marta Kubišová na III. mezinárodním hudebním festivalu Bratislavská lýra s písní Cesta skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady.23 Autoři této vítězné písně obdrželi na festivalu od Jaroslava Dietla scénář k dalšímu dílu televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. – Hrabě Monte Christo, pro který měli napsat nové písně. Námět seriálové písně pro Martu Kubišovou opatřil ve scénáři Sc 372/68 Jaroslav Dietl slovy: „Řekněte andělům, kteří bdí nad Vaším životem, aby se modlili za člověka, který si myslí, že smí zasáhnout do života jinému člověku.“24 V televizním pořadu Písnička česká z roku 1996 vzpomíná Petr Rada: „Bylo tam sedm písní víceméně do děje, ta osmá byla taková přilepená, která už s dějem neměla moc společného, akorát tam Dietl předepsal, že to má zpívat jakýsi anděl smíření, což mi nepřipadalo moc inspirující.“ Jindřich Brabec pokračuje: „Napsal jsem témata a jedno takové pomalé. Přijel jsem k Petrovi Radovi: ,Co na to říkáš?´ A on mi odpověděl: ,Svatováclavský chorál.´ Dělal si ze mne legraci, jako bych napsal kus melodie na mši.“ Petr Rada pokračuje: „Začal jsem o tom uvažovat a napadl mě Komenský. Byla tam předepsaná Marta Kubišová. Všechno jsem dělal na hudbu. Postupně jsem Brabcovi odevzdával texty, až mi zbyla ta osmá věc. Tu jsem měl započatou a do toho sem vlítli Rusáci.“25

23. srpna 1968, ve třetím dni okupace, dopsal Petr Rada na telefonickou žádost Jindřicha Brabce celý a původní text Modlitby pro potřebu televizního vysílání protestsongu proti okupaci.26 Marta Kubišová v ten samý den tuto verzi písně nahrála ve zvukovém studiu Československé televize v Praze Na Petynce, bývalé kapli kdysi patřící břevnovskému klášteru.27

Ať mír dál zůstává s touto krajinou.

Zloba, závist, zášť, strach a svár,

ty ať pominou, ať už pominou.

Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých

zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

Z oblohy mrak zvolna odplouvá

a každý sklízí setbu svou.

Modlitba má ta ať promlouvá k srd-

cím,

která zloby čas nespálil

jak květy mráz, jak mráz.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou.

Zloba, závist, zášť, strach a svár,

ty ať pominou, ať už pominou.

Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých

zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

 

Že domov svůj můžeš vytvořit

k obrazu svého srdce, víš.

Však mocných stín

musíš překročit.

Křivda, lež a násilí

kéž tvou hlavu neschýlí,

teď víš.

Makovcová – Demartini uvádí, že celý text nese charakter prosebné modlitby za národ a zemi.28 Počáteční výzva první sloky reflektuje dobový pacifismus šedesátých let a skutečnost tzv. Pražského jara 1968, které přišlo po dvaceti letech totalitní vlády Komunistické strany Československa, poznamenané třídním bojem proti jejím společenským oponentům. Dále Petr Rada použil slov Jana Amose Komenského z 19. kapitoly jeho knihy Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (z roku 1650) ve verši Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí. Původní Komenského věta v plném znění zní ovšem takto: „Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy náše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český.“29 Důraz na hřích ve smyslu vlastního zavinění či spolupodílu na osudech národa v textu písně použit není, motivem je jen druhá část věty, čímž je akcentována naděje na znovunastolení řádných poměrů, avšak bez teologického důrazu, který nacházíme u Komenského.30

Začátek druhé sloky lyricky reflektuje změnu, která v československé společnosti nastala po rezignaci a odvolání konzervativních politiků z vedení země, zrušení cenzury a obnovení svobody slova na jaře 1968. Verš modlitba má, ta ať promlouvá k srdcím, která zloby čas nespálil jak květy mráz je podle Makovcové-Demartini spíše výzvou ke sjednocení, než aby ona srdce byla přímým adresátem. Makovcová-Demartini se domnívá, že uvedený text je obdobným případem, jako když v době národního obrození sahali autoři písňových textů po náboženském pojmosloví, aby tak vlastenectví dodali téměř „posvátný“ charakter.31 Tím, že se sám text deklaruje jako „modlitba“, dodává pouhému přání jakýsi vyšší, „sakrální“ rozměr a dociluje tak hlubšího účinku.32

Závěrečná sloka byla napsaná 23. srpna 1968, kdy Jaroslav Brabec telefonicky vyzval Petra Radu, aby dopsal text písně tak, aby byla použitelná jako protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Začátek sloky ve mně evokuje verš Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého z básně Jiřího Wolkera Těžká hodina z roku 1922.33 Zatímco se básník Wolker bolestně loučí s chlapeckým srdcem, textař Rada prožívá těžkou hodinu svého národa a rodné země. Text písně vyzývá každého člověka, který ji uslyší, aby se přenesl přes stín mocných, kteří na něm páchají křivdu, lež a násilí.

Tato první verze Modlitby z 23. srpna 1968 vyšla poprvé v roce 1973 na exilovém kompilačním albu Písničky roku 1968, které bylo vydáno v Curychu vydavatelstvím Artes.34Prvního vydání v Čechách se první verze dočkala až v roce 1996 na reedici alba Songy a balady v rámci vydávání Kolekce Marty Kubišové.35 Nahrávku ve svém archivu uchoval režisér seriálu Píseň pro Rudolfa III. Jaromír Vašta.

Druhá verze písně, zkrácená o text poslední sloky, je doprovázená velkým Hybšovým orchestrem a byla natočena pro televizní seriál Píseň pro Rudolfa III.36 Tvůrci seriálu, tedy scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaromír Vašta, na konci sedmého dílu s názvem Hrabě Monte Christo do závěrečných titulků dali toto prohlášení: „Autoři podotýkají, že závěrečná píseň Modlitba byla původně složena pro tento příběh a že není jejich vinou ani jejich zásluhou, že mezitím proslula a přerostla rámec celého pořadu.“37

Je otázkou, proč byla druhá verze zkrácena o původní poslední sloku, napsanou na protest proti okupaci. Domnívám se, že to musíme přičítat znovuzavedení cenzury požadované tzv. Moskevským protokolem z 26. srpna 1968.38 Druhá verze písně byla totiž natočena až 10. září 1968 ve studiu Československé televize. Marta Kubišová v září 1968 v rozhovoru o ní říká: „Ne, to je normální písnička z Rudolfa. A už včera byla před cenzurou, už tam seděli cenzoři a usmívali se na ni, takže tu si zazpívám. Už od včerejška fungovala cenzura. Já nevím, tu moji jsem udělala v ten den,39 co jsem ji musela na fofr zazpívat, protože byla aktuální, a ještě s páskem jsem tam40 jela na vysílání.“41 V říjnu 1968 vyšla druhá verze písně v Supraphonu už pod názvem Modlitba pro Martu v nákladu 80 598 kusů. Deska se prodávala do srpna 1969, poté byla stažena z prodeje.42

Třetí verze písně byla pod názvem Modlitba pro Martu natočena 10. 12. 1968 pro první dlouhohrající desku Marty Kubišové Songy a balady,43 vydanou v červenci 1969. Tato verze má střídmější aranžmá orchestru skupiny Golden Kids pod vedením Josefa Vobruby.44 Nahrávka vznikla v pražském studiu Supraphon v Dejvicích. Textově se tato verze nijak neliší od zkrácené verze druhé, na reedici alba v roce 1970 už chybí.

Z písně se už během babího léta 1968 stal symbol protestu proti okupantům a později proti nastupující normalizaci, aniž by o to její tvůrci jakkoli usilovali.45Jak podotýká Makovcová – Demartini, ve svém sociálním dosahu v tomto případě pop music přesáhla svůj žánr, totiž zábavnou funkci a stala se symbolem odporu proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy.46

Závěr:

Křesťanské motivy se v textech písní Marty Kubišové objevují od jara 1968, kdy došlo k obnovení svobody slova díky zrušení cenzury ve sdělovacích prostředcích během tzv. Pražského jara. Marta Kubišová sama v té době byla pokřtěnou katoličkou a neměla tedy problém zpívat písně s křesťanskou tematikou. 6. září 1968 věnovala Alexandru Dubčekovi svůj talisman, brož anděla.47 Domnívám se, že znovuzavedení cenzury po okupaci Československa v srpnu 1968 a nástup normalizace byly pro ni jakožto pro věřícího člověka také důvody, proč se v roce 1970 raději stala disidentkou, než aby se veřejně vzdala duchovních hodnot, které zastávala, totiž smyslu pro spravedlnost a touhy žít v pravdě a lásce.

1 URL: https://www.youtube.com/watch?v=JMnkm_MISQQ [online]. Navštíveno 20.11.2022.

2 Chochola, Luděk: Marta Kubišová v písních a pořadech. Praha : Galén, 2022, s. 95.

3 Makovcová – Demartini, Lenka: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století : funkce a užití biblických motivů v textech písní pop music na pozadí původní biblické výpovědi. Diplomová práce obhájená na Katedře biblických věd KTF UK. Praha 2013, s. 104.

4 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 64.

5 URL: https://www.youtube.com/watch?v=I9_JKhhFWMg [online] Navštíveno 20.11.2022.

6 URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Schneider [online] Navštíveno 20.11.2022.

7 Chochola, Luděk: Marta Kubišová v písních a pořadech. Praha : Galén, 2022, s. 123.

8 Chochola, L: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 124.

9 Chochola, L: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 153.

 

10 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 56.

11 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 56-57.

12 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 57.

13 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 58.

14 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 58.

15 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 61.

16 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 59.

17 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 60.

18 Novotný, Adolf: Biblický slovník. Praha : Kalich, 1956, s. 547.

19 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 62.

20 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 69.

21 URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Rada_(texta%C5%99) [online] Navštíveno 22.4.2023

22 URL: https://www.youtube.com/watch?v=8IzKWTcK1po [online] Navštíveno 22.4.2022.

23 Chochola: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 102.

24 Chochola: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 104.

25 Chochola: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 106.

26 Tabášek, Arnošt: Cesta k Modlitbě : aneb textař Petr Rada vypráví. Praha : Jindřich Kraus – Pragoline, 2004, s. 51.

28 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 37.

29 Komenský Jan Amos. Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. In: Dvojí poselství českému národu. Praha : Vyšehrad, 1970, s. 23. Cituje Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 37.

30 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 37.

31 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 37.

32 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 37-38.

33 Wolker, Jiří. Těžká hodina [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011, s. 5 [cit. 2023-04-16]. Dostupné z WWW: <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/06/52/tezka_hodina.pdf>.

34 URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Modlitba_pro_Martu [online] Navštíveno 19.4.2023).

35 Marta Kubišová: Songy a balady. Kolekce Marty Kubišové 5. Editor Karel Knechtl. Praha : BONTON Music, a. s, 1996.

36 Zemanová, Zuzana: Písničky pro (ne)všední den. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta, 2015, s. 133.

37 Zemanová, Z: Písničky pro (ne)všední den, s. 134.

38 URL: http://csds.cz/cs/g6/4654-DS.html [online] Navštíveno 22.4.2023).

39 23. 8. 1968, studio Na Petynce.

40 Provizorní studio ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky A. S. Popova v Novodvorské ulici v Praze, odkud byla Modlitba vysílána.

41 Chochola, L: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 114-115.

42 Chochola, L: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 116

43 Chochola, L: Marta Kubišová v písních a pořadech, s. 124.

44 Zemanová, Z: Písničky pro (ne)všední den, s. 133.

45 Zemanová, Z: Písničky pro (ne)všední den, s. 134.

46 Makovcová – Demartini, L.: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století, s. 38.

47URL: https://www.youtube.com/watch?v=etWNUjraBOg [online] Navštíveno 22.4.2023.