„Aby svět poznal“

Poselství 4. celosvětového setkání Globálního křesťanského fóra

Déšť přicházel s chladným vánkem a zaháněl vlhké horko otevřenými okny kostela. Příznivé Boží požehnání! Tak začal společný příběh 4. celosvětového setkání Globálního křesťanského fóra (Global Christian Forum, GCF) v Ghaně, zemi, kde je křesťanství živé a vzkvétá. Náš společný čas od 16. do 19. dubna 2024 charakterizoval příval pohostinnosti a štědrosti.

Hlavnímu setkání vůbec poprvé v historii GCF předcházelo setkání mládeže, které se konalo ve dnech 13.-15. dubna. Různorodost a vize mladých lidí dodaly energii rozhovorům o spravedlnosti, naději a smíření.

Jedná se o 25. výročí Globálního křesťanského fóra, které jsme radostně oslavili. Po celou dobu své existence bylo GCF jedinečným prostorem pro setkávání a modlitby všech hlavních křesťanských proudů. Je to nejširší projev křesťanské víry, který odráží pohyb většiny církví z globálního severu na globální jih.

Jeden v Bohu

„Svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“ (J 17, 23)

Chceme, aby to svět poznal, a k tomu musíme žít evangelium v jednotě.

Charismatem Globálního křesťanského fóra je sdílení příběhů víry. Tyto osobní příběhy fungují jako mosty, které nám pomáhají posilovat vzájemný respekt a přijímat rozmanitost tím, že rozpoznáváme Krista v druhém. Pomáhají nám překonat postoj „my“ a „oni“.

Sdílení našich osobních příběhů je společným svědectvím o Kristově vzkříšení.

Zlomeni v lidskosti

Nicméně svět nepozná Krista jen podle našich slov, ale i podle našich činů.

Během našeho společného pobytu v Ghaně jsme na hradě Cape Coast kráčeli ve stopách, v potu a krvi milionů zotročených, dehumanizovaných afrických mužů, žen a dětí. Stáli jsme v temných, dusivých kobkách, prostorách, které byly ještě děsivější díky přítomnosti kostela přímo nad nimi. Ti nahoře vzývali požehnání pro lodě, které měly zajatce násilně odvézt do Ameriky, Karibiku a Evropy jako předmět výnosného obchodu.

Bohužel, když jsme pokračovali ve vzájemném sdílení, slyšeli jsme příběhy o pokračující dehumanizaci po celém světě i dnes. Tam, kde jsou lidské bytosti utlačovány a odsouvány na okraj společnosti, nedochází k rozpoznávání Božího obrazu a podoby jeden v druhém. Když ničíme stvoření, zneuctíváme Stvořitele.

Když jsme se sešli v katedrále Wesley, připomněli jsme si při bohoslužbě Kristovu výzvu k nářku, k uzdravení a ke smíření. Skrze Pána a s upřímným pokáním v srdci můžeme vstát z popela naší zlomenosti s integritou, spravedlností a solidaritou.

Uzdravení skrze Krista

Duchem svatým jsme zmocněni jednat ve prospěch obnovy světa. Církev musí pozvednout svůj prorocký hlas.

Dary radosti a naděje vzkvétají i v našich kontextech a církvích. Vzájemně jsme se o ně podělili a pozvedli jsme svá srdce a hlasy v modlitbě a společenství jako svědectví o Boží smiřující milosti.

Jako zlomené - a přesto smiřující - Kristovo Tělo můžeme jasně slyšet hlas Pastýře, který uzdravuje všechny rány. Skrze svědectví o bolesti a stále trvající naději k nám promlouvá Bůh a vyzývá nás k hlubšímu obrácení a jednotě.

Víme, že samotná věrohodnost naší víry závisí na tom, jak prožíváme hloubku Boží lásky ke všem.

Poslání

Tímto poselstvím my - účastníci 4. celosvětového setkání - vyzýváme církve na celém světě, aby pokračovaly v naplňování charismatu Globálního křesťanského fóra.

Kéž jsme v naší rozmanitosti jedno v našem Trojjediném Bohu.

Kéž jsou naše srdce v nářku zlomena tím, co láme srdce Boží.

Kéž v Kristu zažijeme uzdravení a smíření.

A v Duchu svatém kéž jsme vysláni s odvahou a pokorou, abychom dali poznat proměňujícího Božího Ducha odpuštění, spravedlnosti, uzdravení, obnovy, milosti a spásy.

Přeložil Martin Vaňáč