Johannes Trithemius

Johannes Heidenberg, známější pod jménem Trithemius, se narodil 1. února 1462 v Trittenheimu. Studoval v Trevíru a v Holandsku a formální studia dokončil v Heidelbergu, kde naslouchal předním humanistickým učencům své doby, zejména Johannu Reuchlinovi. Po dokončení studií, roku 1482, se vydal na cestu zpět do rodného kraje, avšak během putování jej zastihla sněhová bouře. V ohrožení života se uchýlil do benediktýnského kláštera ve Sponheimu u Koblenze. Tuto událost pochopil jako znamení prozřetelnosti a setrval v tomto klášteře jako novic. Již ve svým jedenadvaceti letech se stal v tomto klášteře opatem; tuto funkci zde zastával následujících třiadvacet let. V pozici opata jako nadšený vzdělanec a sběratel knih proměnil klášter v centrum humanistické vzdělanosti. Jako bibliofil a učenec proslul po celé Evropě, není proto divu, že se do sponheimského kláštera vydávalo mnoho vzdělanců a šlechticů, aby se setkali se slavným opatem a navštívili zdejší proslulou knihovnu, která obsahovala přes 2000 mimořádně vzácných a cenných rukopisů. Klid klášterního života byl ovšem proudem návštěvníků narušen, a navíc vzdělaný opat Trithemius se zdál mnichům jako přehnaně náročný – jablkem sváru byl například jeho požadavek, aby mniši ručně opisovali knihy, což se jim v době počínajícího knihtisku mohlo jevit jako zbytečné. Konflikt s mnichy se nakonec vyostřil natolik, že Trithemiovi nezbylo, než aby se roku 1505 rozloučil s klášterní knihovnou i pozicí tamního opata a klášter opustil.

Po roce, který strávil v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně jako host u dvora Joachima z Brandenbergu, se nakonec definitivně usadil v klidnějším a skromnějším prostředí benediktýnského kláštera ve Würzburgu, kde si sice leckdy posteskl nad ztrátou své proslulé knihovny, avšak rovněž zde v posledních letech života nalezl klid potřebný k soustředěné literární činnosti. Právě zde se mu podařilo vytvořit vedle prací věnovaných teologii, asketice či historiografii rovněž díla pojednávající o magii. Do magie jej zasvěcoval jakýsi Libanius Gallus. Nejznámějším Trithemiovým dílem je Steganographia (Frankfurt n. Mohanem 1606), jíž se osvědčil jako znalec šifer a kódování, což v jeho době platilo za součást magie.

Trithemius sice odmítal „vulgární“ alchymii, nicméně silně ovlivnil některé alchymisty – Gerharda Dorna (autora spisu Physica Trithemii), Johna Dee nebo Thomase Vaughana. Převratný byl zejména jeho výklad „Smaragdové desky“. Trithemius ji nechápal jako zašifrovaný předpis, nýbrž bral její výpovědi doslovně. Spojení toho, co je nahoře, s tím, co je dole, pak interpretoval jako trvalé oživování světa formujícími silami. Tyto názory také vykládal svému žákovi Agrippovi z Nettesheimu. Navíc je možné, že Trithemius byl i jedním z prvních učitelů Paracelsových.

Trithemiův spis Antipalus maleficiorum (1510), stejně jako další texty k tématu čarodějnic, nejsou obsahově příliš vzdálené pověstnému Kladivu na čarodějnice (1484) a představují ideologickou obhajobu pronásledování čarodějnic, včetně jejich poprav, což na Trithemiův odkaz vrhá temný stín.

Coby představitel monastické teologie a propagátor humanistické reformy křesťanské, mnišské spirituality, neoddělitelně v jeho pojetí spjaté se vzdělaností, byl Trithemius autorem kázání a traktátů, v nichž velebil mnišskou zbožnost spojenou s humanistickým vzděláním; rovněž pojednával o postupném mystickém výstupu duše k Bohu; teologicky se nechal inspirovat mimo jiné i díly Mikuláše Kusánského nebo Jeana Gersona. Jako dějepisec vytvořil kromě autobiografického díla Nepiachus (1507) také řadu historických děl, v nichž ve snaze doložit pokrevní příbuznost svých germánských současníků s legendárními řeckými hrdiny homérských eposů nebo starými druidy neváhal citovat fiktivní prameny, jako byly kroniky Hunibaldova a Meginfridova – s největší pravděpodobností výtvory jeho představivosti. Jeho pojetí vzdělání nezapřelo v té době moderní snahu o návrat k pramenům: povzbuzoval ke studiu starých jazyků, vedle latiny doporučoval také řečtinu a hebrejštinu, a nedílnou součástí vzdělání pro něj byla i rétorika, které měla dát vzdělanci nepostradatelnou výmluvnost. Trithemius v klášteře ve Würzburgu setrval v pozici opata až do roku 1516, kdy ve věku čtyřiapadesáti let zemřel.