Střídání papežů

Sedmnáct dní po smrti papeže Františka byl zvolen nový papež Lev XIV. V dnešní době dlouhých politických kampaní, volebních soubojů a polarizované společnosti může být taková změna pozoruhodná. Jedná se o představitele téměř miliardy a půl katolických věřících po celém světě, který má z pozice svého úřadu velké a mnohdy neomezené pravomoci. V případě úmrtí nebo rezignace, což jsou jediné způsoby konce jeho vlády, všichni vedoucí úřadů římské kurie a jejich členové pozbývají funkce (s výjimkou velkého penitenciáře a almužníka). Na papežově souhlasu závisí všechna důležitá rozhodnutí, včetně jmenování biskupů přibližně 3.000 diecézí. Volba nového papeže musí proběhnout rychle, aby doba uprázdněného papežského stolce (sede vacante) netrvala příliš dlouho. Konkláve by mělo být zahájeno mezi patnáctým a dvacátým dnem po smrti nebo rezignaci papeže. Pokud jsou všichni volitelé přítomni, může sbor kardinálů tuto lhůtu zkrátit, což se stalo v roce 2013. Vzhledem k předem oznámené rezignaci papeže Benedikta XVI., dne 11. února 2013 s platností ke dni 28. února, mohlo konkláve začít již 12. března. Druhý den zvolilo papeže Františka.

Volitelé papeže jsou vybíráni specifickým způsobem. Kardinály svobodně volí papež. V minulosti se objevil návrh, aby nového papeže místo sboru kardinálů volili předsedové biskupských konferencí nebo jejich zástupci, ale tato novota se oproti téměř tisícileté tradici neujala. Stávající způsob, kdy nového papeže volí kardinálové jmenovaní jeho předchůdci, podporuje kontinuitu, která se zvlášť v katolické tradici považuje za žádoucí. Nový papež by teoreticky mohl z moci svého úřadu okamžitě vyměnit všechny vedoucí kuriálních úřadů, ale v praxi posledních papežů se to neděje. Brzy po svém zvolení potvrdí jejich stávající mandát, jsou jmenováni papežem na pět let, s obvyklou právní formulí donec aliter provideatur (tj. dokud nebude rozhodnuto jinak) a vysvětlením, že si papež vyhrazuje určitý čas k reflexi, modlitbě a dialogu, než učiní jakékoli jmenování nebo definitivní potvrzení. Nejčastější a nejsledovanější je změna na postu státního sekretáře, tedy pomyslného muže číslo dvě ve Vatikánu, i když i k té dochází zpravidla po několika měsících. V případě posledních dvou výměn však hrála roli i skutečnost, že oba státní sekretáři, jak Angelo Sodano v roce 2005, tak Tarcisio Bertone v roce 2013, v době zvolení nového papeže již věkem překračovali kanonický věk pro povinné podání rezignace (75), bylo jim 77 resp. 78 let. Současnému státnímu sekretáři Pietro Parolinimu, který byl jedním z nejčastěji zmiňovaných kandidátů letošního konkláve, je teprve 70 let, takže jeho výměna by byla spíš překvapením. Primárně bude muset papež Lev XIV. najít náhradu za sebe na místo prefekta dikasteria pro biskupy.

Průběh procesu proměny kurie jsme mohli sledovat za pontifikátu papeže Františka a byl velmi pozvolný. Papež se více soustředil na obměnu členů jednotlivých kuriálních úřadů, jejich vedoucí byli vyměněni po vypršení pětiletého mandátu mnohdy teprve poté. Hlavní pozornost papeže Františka se více než na personální změny soustředila na postupnou reformu římské kurie, připravovanou ve spolupráci s nově ustavenou Radou kardinálů. Teprve po vydání apoštolské konstituce Praedicate Evangelium v roce 2022 je možné sledovat jmenování osob naplňujících jeho vizi. Papež jejich jmenování doprovodil veřejným dopisem, ve kterém představil úkol jejich úřadu. Stalo se tak např. v roce 2023 při jmenování nového prefekta dikasteria pro nauku víry, Argentince Víctora Manuela Fernándeze. Předpokládám, že Lev XIV. bude pokračovat v pozvolné realizaci této reformy římské kurie iniciované jeho předchůdcem.