Charles Henry Brent

Charles Henry Brent se narodil 9. dubna 1862 v Newcastlu v kanadské provincii Ontario jako třetí z deseti dětí v rodině anglikánského faráře. Od mládí se připravoval na duchovenskou službu. Po návštěvě městských veřejných škol se připravoval na vysokoškolské studium na Trinity College School v Port Hope (1880–1881). Po získání bakalářského titulu na Trinity College na univerzitě v Torontu (1884) se vrátil do Trinity College School v Port Hope, kde dva roky učil a zároveň soukromě studoval a připravoval se na duchovenskou službu (1884–1886). V Torontu přijal v březnu 1886 v anglikánské církvi jáhenské svěcení, o rok později 1887 kněžské. V jeho diecézi nebyla žádná volná místa, tak hledal místo ve Spojených státech.

Nejprve působil v Buffalu (stát New York), ale po drobném incidentu s biskupem (kvůli požívání svíček na oltáři) se po roce (1888) přestěhoval do Bostonu (Massachusetts). Setkal se zde s anglikánským řeholním řádem Společenství sv. Jana Evangelisty (Society of St John the Evangelist, založeném v roce 1866 v anglickém Cowley, proto někdy zkráceně označované „Cowley Fathers“). Později vzpomínal, že díky tomuto řádu a denním meditacím získal první lekce mystického života a naučil se vnímat Boží přítomnost. Zároveň mu byla svěřena správa kaple sv. Augustina spojena se službou Afroameričanům žijícím ve West Endu v Bostonu. Neshoda mezi představenými řádu v Anglii a bostonským domem nakonec vedla k tomu, že Brent řád opustil, aniž by složil řeholní sliby a stal se členem řádu. V letech 1891 – 1901 sloužil spolu s dalším knězem v kostele sv. Štěpána v jedné z nejchudších čtvrtí Bostonu. Během této doby zesílila jeho citlivost pro sociální otázky, zároveň se spřátelil s americkými socialisty.

V roce 1901 zemřela jeho matka i jeho spolupracovník u sv. Štěpána, zároveň mu byla nabídnuta různá místa v církvi i na univerzitě. Nakonec přišla úplně jiná nabídka. Po španělsko-americké válce postoupilo Španělsko koncem roku 1898 Filipíny Spojeným státům. V říjnu 1901 je Episkopální církev na generálním shromáždění v San Francisku prohlásila za misijní oblast a zvolila Brenta prvním biskupem-misionářem. Touto zprávou byl nadšený i zděšený zároveň, po obdržení telegramu se šel podívat do atlasu, kde se Filipíny nacházejí. Teprve po delším zvažování se jmenováním souhlasil a 19. prosince 1901 přijal v Bostonu biskupské svěcení. V srpnu 1902 dorazil do Manily s jasnou misijní politikou: Považoval za důležité, aby se americký vojenský personál řídil křesťanskými principy. Nesouhlasil s protestantskými misionáři, kteří se snažili „obracet“ katolíky, kteří tvořili 90 % obyvatel Filipín (tj. nesouhlasil s proselytismem). Svoji misijní práci zaměřil na tři hlavní skupiny nekřesťanů: čínskou komunitu v Manile, „horský lid“ (Igoroti) a muslimy žijící na jižních ostrovech (Morové). Brent se stal výraznou postavou zápasu proti obchodu s opiem a jeho užíváním.

Přes velké vytížení a zdravotní problémy nepolevoval ve své práci a odmítal nabídky na biskupské působení ve Spojených státech. Zlom přinesla I. světová válka, která mu způsobovala utrpení, neboť měl velmi rád mír. Před vstupem Spojených států do války podporoval neutralitu a měl pochopení pro odpírače války. Když ho však v roce 1917 požádal generál John J. Pershing, kterého Brent na Filipínách pokřtil i biřmoval, aby se stal kaplanem hlavního velitelství amerických expedičních sil ve Francii, jeho prosbu přijal a oblékl si uniformu. Ještě během války (1918) přišla už třetí nabídka, aby se stal biskupem diecéze v západní části New Yorku. S ohledem na své podlomené zdraví souhlasil a na Filipíny se už nevrátil. Práce v New Yorku se ujal v roce 1919.

Účastnil se světové misijní konference v Edinburgu v roce 1910, která je považována za začátek moderního ekumenického hnutí. Dospěl k přesvědčení, že pro dosažení jednoty nestačí pouze praktická spolupráce (jak ji podporovalo hnutí pro praktické křesťanství „Life and Work“ vedeném arcibiskupem Nathanem Söderblomem), ale je nutné řešit teologické rozdíly. Navrhl uskutečnění světové konference, která by se věnovala otázkám víry a řádu církve (Faith and Order) a stal se jedním z prvních členů společné komise, kterou k tomuto úkolu ustavila Episkopální církev na zasedání v Cincinnati (1910). Konal cesty k představitelům různých církví na podporu této myšlenky. Na přípravné konferenci v Ženevě (1920) byl pověřen řízením práce nově zřízeného orgánu, který z hnutí pro víru a řád učinil světové hnutí. Na první světové konferenci ve švýcarském Lausanne (1927) byl jednomyslně zvolen prvním předsedou konference a poté také výboru, který vedl hnutí k další konferenci.

V prosinci 1928 zastupoval Episkopální církev při uvedení do úřadu nového arcibiskupa z Cantebury Cosmo Gordon Langa. Na radu lékaře odložil návrat do Spojených států a strávil tři měsíce na americkém velvyslanectví v Londýně jako host velvyslance. Po zlepšení stavu se v březnu 1929 vydal do Paříže, kde se na Květnou neděli zúčastnil bohoslužby v katedrále americké Episkopální církev Nejsvětější Trojice. O tři dni později, 27. března 1929, zemřel během zastávky v Lausanne ve Švýcarsku. Shodou okolností zemřel ve městě, kde se konala první světová konference hnutí pro víru a řád, jehož byl iniciátorem a hlavní postavou. Je pohřben v Lausanne na hřbitově Bois-de-Vaux, v části vyhrazené významným cizincům.