Jak jsme slavili velikonoční triduum s ambroziánským lekcionářem

Vzhledem k tomu, že mě v poslední době zaujal ambroziánský lekcionář a že se věnuji jeho popularizaci, navrhl jsem, abychom jej v naší obci využili při slavení velikonočního tridua. Návrh prošel a pokusili jsme se včlenit ambroziánský lekcionář do římské resp. ekumenické liturgie, na kterou jsme zvyklí.

V době přípravy tridua se objevil článek o administrativním opatření biskupa Konzbula,¹ který mě dosti překvapil. Stanovisko biskupa Konzbula, který jinak patří mezi důvěryhodnější členy ČBK, je třeba brát vážně, proto jsem se pokusil interpretovat je co nejpozitivněji.

Současné velikonoční triduum představuje jednu slavnost o třech hlavních dějstvích (dvě z nich v první den tridua a jedno v poslední). Rád bych věřil tomu, že biskup Konzbul zakázal ve své diecézi jáhnům či pověřeným laikům předsedat velkopátečním obřadům s úmyslem zachovat jednotu tridua. Zřejmě mu šlo o to, aby se snad někdo nezúčastnil pouze jedné části tridua. Tato chvályhodná snaha byla však realizována zavrženíhodným způsobem. Podle Konzbula totiž zosobňuje kontinuitu všech dějství tridua kněz, nikoli slavící obec. (To je pojetí dosti klerikální, papež František je silně kritizoval.) Navíc by se, podle mého názoru, jednalo o porušení liturgické subsidiarity, jednoho ze zásadních principů, na kterém je postavena liturgická reforma po II. Vatikánu. Klidně by mohl předsedat jáhen, i když by kněz byl přítomen.

Zelený čtvrtek

Implementaci ambroziánského lekcionáře do římského ritu nebylo možné provést bez úpravy makrostruktury samotného ritu. Nejvíce se to týkalo Zeleného čtvrtku. Evangelijní lekce tridua ambroziánského lekcionáře jsou sestaveny z kontinuálního čtení Matoušova evangelia. Perikopa Zeleného čtvrtku obsahuje zprávu o ustanovení večeře Páně a pokračuje čtením první části pašijí, odehrávající se v noci až do Petrovy zrady (Mt 26,17-75). Mytí nohou v Matoušovi (ani v jiném synoptikovi) není a ani ambroziánský ritus je neobsahuje. Původně bylo mytí nohou součástí křestních obřadů, dnes je obřad mytí nohou možný, ale nikoli jako součást liturgie. Většina obce byla pro zachování mytí nohou (mytí nohou všem, což je při 30 účastnících schůdné), takže jsme je zařadili do úvodních obřadů včetně (zkrácené) závěrečné orace:

Nebeský Otče, Ježíš při společné večeři na rozloučenou umyl nohy svým učedníkům. Přijmi pokornou službu, kterou na jeho příkaz konáme, a obmyj naše srdce od všech provinění. Ty, který spolu s Ježíšem, v jednotě Ducha svatého žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Blok slova zahrnuje necelé první tři kapitoly Jonáše (Jon 1,1-3.5.10). Tento text i ostatní texty tridua se četly již v době biskupa Ambrože koncem 4. stol. Předlohou pro čtení Jonáše je Jeruzalémská liturgie, kde slavení tridua vzniklo. Arménské paleolekcionáře, zachycující jeruzalémské perikopy, dokládají, že čtení z Jonáše bylo jedním z dvanácti starozákonních čtení při velikonoční vigilii. Jonáš utekl před Hospodinem, když měl jít kázat do Ninive. Tím se podobá se Petrovi, který v kritickou chvíli Ježíše opustil. Jonáš strávil tři dny v břiše ryby, podobně jako Ježíš tři dny v hrobě.

Druhé čtení (1K 11,20-34) je nejstarší zprávou o slavení večeře Páně. Evangelium jsme četli s rozdělenými rolemi, jak bývá u pašijí zvykem. Důležitou částí ambroziánského lekcionáře jsou zpěvy mezi čteními, velmi trefně vybrané. Snažili jsme se respektovat ambroziánský styl, slova odpovídala, i když melodie byly jiné.

U prvního mezizpěvu (Mk 14,38.41.42. 9,31) nejprve zazpíval kantor responsorium: „Duch je odhodlán, ale tělo slabé“ a shromáždění je opakovalo. Následoval zpěv veršů:  

„Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ „Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“ „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, po třech dnech vstane.“

Druhý mezizpěv, složený z veršů Mk 14,48-49 a L 22,47-48, opět patřil kantorovi a shromáždění zpívalo responsorium „Toto je vaše hodina, vláda tmy.“ „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma.“ „Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: ‚Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?‘“

Druhá změna makrostruktury Zeleného čtvrtku se týkala závěru liturgie. Průběh římské liturgie je radostný až do postcommunia, kdy nastává zlom – závěr popisující Ježíšův zápas v Getsemanské zahradě je vážný. Po uklizení stolu Páně zůstala svítit jen jedna svíce. Následoval úvod do modlitební chvíle, předsednická modlitba a zpěv „Zůstaňte zde a bděte se mnou“ (Taizé) prokládaný verši Ž 22. Rozcházeli jsme se v tichu.

Poslední léta však jeden kolega začal do předsíně místnosti připravovat občerstvení, což ticho narušovalo. Abroziánská liturgie žádnou „Getsemanskou zahradu“ nezná, celá liturgie má vážný ráz a je zakončena obvyklým způsobem. Toho jsme využili a zařadili drobné občerstvení poté. Pesachový seder jsme (zatím) nepořádali. A doufám, že se toho ani nedožiju. Nevím, proč se tato středověká židovská paraliturgie rozšířila mezi křesťany napříč denominacemi. Zřejmě si lidé myslí, že takto Ježíš slavil poslední večeři...

Velký pátek

Liturgii předsedal akolyta. Přítomni byli presbyteři i hostující jáhen. Již řadu let slavíme Velký pátek podle návrhu Německé biskupské konference předloženého pro 3. vydání Římského misálu.² Z návrhu, vypracovaného s německou důkladností, nepřevzal Vatikán vůbec nic. Dosud užívaný římský pořad má tuto makrostrukturu: blok slova vč. Janových pašijí, velké přímluvy, uctívání kříže, přijímání ze zásoby. Návrh předpokládá: blok slova vč. volitelných pašijí, uctívání kříže, velké přímluvy. Přijímání chybí. Obdobnou makrostrukturu Velkého pátku má i ambroziánská liturgie (a liturgie řady církví, které prošly obnovou v posledních desetiletích). Nemuseli jsme tedy na makrostruktuře nic měnit. Ambroziáni nepřijímají nejen na Velký pátek a Bílou sobotu, ale ani o všech pátcích postní doby, kdy neslaví eucharistii.

Ambroziánský velkopáteční blok slova začíná čtením třetí písně o Božím služebníkovi (Iz 49, 24-50, 10). Každá lekce tridua má úvod, který se čte před vlastní perikopou. Úvody, které jinak podporuji, jsou podle mého názoru příliš dlouhé a shrnují celé čtení. Soudím, že místo toho by měly spíše uvádět do kontextu, upozorňovat na myšlenku spojující jednotlivá čtení nebo vysvětlovat dnes již nesrozumitelné prvky a dobové pozadí. Ambroziánské úvody jsme silně zkracovali. Na Velký pátek jsme je vypustili zcela. Ale zrovna text třetí písně o Božím služebníkovi není příliš srozumitelný. Mluvil jsem před začátkem liturgie s lektorkou, která se na čtení připravovala, a potvrdila mi to. Upravili jsme začátek lekce i za užití jiných překladů. Obvykle čteme přímo z Bible v Českém studijním překladu. U lekcí tridua by bylo vhodnější pečlivě připravit lekcionář a uvažovat o jiném překladu a možná i zařadit úvody.

Žalm 22,17c-20, 23-24b zpíval kantor. Nejprve předzpíval responsorium Bože můj, 

Bože můj, proč jsi mě opustil?, shromáždění je opakovalo a kantor pokračoval:

Spoutali mi ruce a nohy. Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc! Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho!

Následovalo čtení čtvrté písně o Božím služebníkovi ( Iz 52, 13-53, 12) a další mezizpěv (Mt 27, 45-46.51; J 19,30.34) se stejným responsoriem jako u prvního mezizpěvu, ovšem v aramejštině: Eli, Eli, lema sabachthani

Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly.

Druhou část pašijí (Mt 27,1-56) jsme četli na Velký pátek v obdobném obsazení jako na Zelený čtvrtek.

Po homilii následovalo uctívání kříže. Obvyklé, dle římského ritu. Po přinesení kříže se třemi zastávkami přicházeli jednotlivci, partneři či rodiny s dětmi a klečíce před křížem strávili chvíli v tiché modlitbě.

Třetí bok liturgie tvořily velké přímluvy. V římském ritu je deset přímluv. Nejprve se zpívá téma modlitby, po něm následují tiché modlitby shromáždění zakončené orací předsedajícího. Ambroziánský ritus toto schéma převzal, pouze doplnil jedenáctou přímluvu za zemřelé. Návrh Německé biskupské konference, jímž jsme se řídili, doporučuje zachovat deset přímluv, ale první přímluvy za jednotlivé služby v církvi spojit v jednu přímluvu a „ušetřené“ dvě přímluvy věnovat současným problémům světa a současným problémům shromážděné obce.

Tyto poslední dvě přímluvy formuloval předsedající takto:

9. Modleme se za mír ve světě a za místa, kde je pokoj ničen válkou, nenávistí a touhou po moci. (Chvíle ticha)

Všemohoucí, věčný Bože, Ty jsi stvořil tento svět jako dobrý. Uchovej mír tam, kde trvá, a daruj ho do míst, kde se válčí. Prosíme Tě o spravedlivý mír pro Ukrajinu, o vyřešení mnohaletého izraelsko-palestinského konfliktu i ostatních válečných konfliktů ve světě. Prosíme Tě za ty, kdo jsou v nebezpečí smrti – za vojáky útočící i vojáky chránící bezbranné, za oběti válek a zarmoucené pozůstalé, za válečné zajatce i za uprchlíky zoufale hledající bezpečí. Posilni politiky a vyjednávající diplomaty, aby aktivně a v pravdě usilovali o opravdový mír a napravovali škody způsobené válkami, a v tomto úsilí aby vytrvali. Dej jim poznat, že bezohledné upřednostňování moci a zájmů vlastních států, ponižování a vydírání druhých vede k rozmnožování zla ve světě. A v lidech po celém světě vzbuzuj touhu a dobrou vůli jednat proti agresi společně. Posilni trpělivost a vytrvalost všech lidí pomáhat trpícím v nouzi. Prosíme Tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen

10. Modleme se za Společnou cestu a její poslání. (Chvíle ticha)

Prosíme Tě, Bože, za naši obec Společnou cestu, aby se jí dařilo naplňovat své povolání vydávat se druhým, jak to činil tvůj syn Ježíš. Daruj svého Ducha nám všem, kteří jsme se zavázali po této cestě jít. Dej, ať členové naší obce ochotně slouží sobě navzájem, svým hostům, příznivcům a potřebným Tebou darovanými charismaty. Ať stále více touží poznávat Tvé slovo a nechají se jím proměňovat. Dej, aby i naše osobní důvěra v tvou trvalou blízkost byla posilou a motivací pro ty, jejichž důvěra z různých důvodů slábne nebo se ztrácí. Prosíme Tě i za budoucnost dětí a mládeže ve Společné cestě, veď nás, abychom jim byli dobrými svědky důvěry v Tebe a pomáhali jim hledat pro ně srozumitelné formy křesťanského života. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Po Otčenáši a závěrečné modlitbě jsme se v tichu rozcházeli

Ježíšův pohřeb

Tuto večerní páteční liturgii jsme letos neslavili, byli jsme v Praze, kde není možnost být během tridua pospolu. Sestává se z deuterokanonických čtení z Daniela. První čtení (Da 3,1-24 o třech mládencích hozených do ohnivé pece) bývalo součástí všech římských vigilií, nejen velikonoční. Na ně navazuje kantikum tří mládenců (Da 3, 51-52.54.57.59. 58.61.84-88b.88c-f) a druhé čtení (Da 3,91-100 resp. 24-33 o Nabukanesarově změně smýšlení).

Následuje pokračování kontinuálního čtení z Matouše (Mt 27, 57-61) o Ježíšově pohřbu.

Stráž u Ježíšova hrobu

Tuto liturgii na Bílou sobotu ráno jsme rovněž letos neslavili. Sestává z dlouhého čtení o potopě (Gn 6,9b; 8,21a) a pokračování Matoušova evangelia (Mt 27,62-66)

Velikonoční vigilie

Současná podoba západní velikonoční liturgie sestává ze čtyř bloků: světla, slova, křtu a eucharistie. Došlo k propojení částí, z nichž každá byla dříve samostatná a má různý původ. Liturgie obsahuje celkem tři velké eulogie (nad velikonoční svící, nad vodou a nad chlebem a vínem), z nichž každá připomíná celé dějiny naší spásy. Mezi liturgology se vede diskuse, zda propojení těchto čtyř částí v uvedeném pořadí je optimální. Např. starokatolický misál obsahuje čtyři modely uspořádání (A, B, C, D). Mne nejvíce zaujal návrh³ Klemense Richtera (nar. 1940, působil na univerzitě v Münsteru), který na začátek umisťuje blok SZ čtení, kdy svítí jen nejnutnější světlo pro lektory. Poté následuje blok světla, NZ čtení, blok křtu a eucharistie. Tento model jsme používali, pokud jsme slavili vigilii večer. Připomínané události dějin spásy jsou řazeny chronologicky. Blokem světla (zapálením ohně) dochází v liturgii ke zlomu modelujícímu Kristovo zmrtvýchvstání. Toto pořadí je nejvíce teo-logické a navíc praktické. SZ blok slova je poměrně dlouhý, trvá asi hodinu, a proto přijde vhod „přestávka“, při které se odchází k ohni. Pokud jsme slavili na venkově, kde jsme byli všichni ubytováni na jednom místě, začínali jsem nad ránem (uprostřed tzv. nautického rozbřesku) blokem světla. Důvod byl praktický – vstávat co nejpozději, ale aby ještě byla tma. František Kunetka (nar. 1945 působící v Olomouci) navrhuje⁴ rozdělit obřady rozdělit na dvě části: večer slavit lucernárium (blok světla) spolu se SZ čteními a ráno eucharistii (bez vstupních obřadů se vsunutým blokem křtu po evangeliu, resp. homilii).

Ambroziánská liturgie začíná běžným lucernáriem, kdy je do místnosti přineseno světlo. Oheň, který se dostal do Říma díky galikánským, původně pohanským vlivům, v Miláně nepoužívají. Po zapálení paškálu, který nepřipomíná Krista, ale ohnivý sloup vedoucí Izrael v noci po poušti, se zpívá Exsultet. Má jiný nápěv a bohatší anamnetickou část (připomíná např. mudrce, které vedla hvězda, panny, které svými lampami svítí na cestu ženichovi, atd.). Důležité je, že obsahuje aklamace, jimiž se na zpěvu podílí shromáždění – jak je dnes běžné ve všech církvích, které prošly liturgickou obnovou a zavedly slavení tridua.

Podobně jako v přechozí dny tridua jsme slavili modifikovanou římskou liturgii s ambroziánským lekcionářem. Jen za nejnutnějšího osvětlení pro lektory jsme četli šest SZ čtení s příslušnými mezizpěvy a oracemi. Děj prvních čtyř čtení (v ambroziánském lekcionáři jsou „povinná“) se odehrává v noci: při stvoření světa byla na počátku temnota, v noci dostal Abraham příkaz obětovat svého syna a hned ráno se vydal na cestu, v noci jedli Izraelité beránka s nekvašenými chleby a téže noci prchli z Egypta a byli zachráněni v Rákosovém moři. Další dvě čtení jsou bezprostřední přípravou na křest/obnovu křtu.

Uvádím přehled jednotlivých čtení, jejich žalmů/kantik (drželi jsme se ambroziánské předlohy) a orací, které se skládaly z uvedení tématu modlitby, tiché modlitby shromáždění a závěrečné předsednické modlitby. Rozvinutá, básnická forma ambroziánských orací je krácena.

1. čtení Gn 1,1n.3a

Žalm 89,12.2

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět. Ty jsi založil svět.

Ty jsi založil svět i vše, co jej naplňuje. Ty jsi založil svět.
Navěky budu zpívat o Hospodinově milosrdenství.  Ty jsi založil svět.

z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.  Ty jsi založil svět.

Tvá jsou  nebesa tvá je i země, ty jsi založil svět. Ty jsi založil svět.

Prosme Pána, který všechno stvořil, aby v Kristu obnovil ohrožené lidstvo i celý vesmír.

(Chvíle tiché modlitby)

Bože, kéž celý svět s úžasem hledí, jak zlomený a zchátralý vesmír znovu povstává a obnovuje se a všechny věci se vracejí ke své původní harmonii v Kristu, z něhož všechno začalo a který s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

2. čtení Gn 22,1-19

Žalm 50,14. 1

Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu! Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu!
Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od východu slunce až po západ. 

Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu! Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu!

Prosme nebeského Otce, aby dále rostlo celé potomstvo Abrahámovo, aby se lidé všech národů stávali skrze křest jeho dětmi.

(Chvíle tiché modlitby)

Bože, podle svého slova jsi učinil Abrahama otcem všech národů.

Dej, aby všichni lidé, kteří Ti skrze křest patří, důstojně přijali milost tvého povolání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

3. čtení Ex 12,1-11

Kantikum Da 3,52.54.57.77.85

„Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců, chvályhodný a vyvýšený navěky, 

a požehnané svaté jméno tvé slávy, nade vše chvályhodné a nade vše vyvýšené navěky. 

Dobrořečte Hospodinu, dobrořečte Hospodinu!
Požehnaný jsi, který trůníš nad cheruby a shlížíš na propasti, chvályhodný a nade vše vyvýšený navěky. Dobrořečte Hospodinu, dobrořečte Hospodinu!
„Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, velebte a vyvyšujte ho navěky.
Dobrořečte Hospodinu, moře a řeky, velebte a vyvyšujte ho navěky.
Dobrořečte Hospodinu, jeho služebníci, velebte a vyvyšujte ho navěky. 

Dobrořečte Hospodinu, dobrořečte Hospodinu!

Prosme nebeského Otce, aby nám skrze Kristovu oběť daroval plodné slavení našeho vykoupení.

(Chvíle tiché modlitby)

Bože, hostinou, při které se jedl beránek,

jsi obnovil svému lidu svobodu.

Zachraň i nás v krvi Kristově, který je pravým Velikonočním Beránkem,

abychom, osvobozeni z otroctví hříchu,

v pravdě a spravedlnosti věrně

slavili naše Velikonoce se vzkříšeným Pánem,

který žije a kraluje na věky věků. Amen.

4. čtení Ex 13,18b; 14,8; 15,1

Kantikum Ex 15,1-3; 18; 19c-21b – sólo

Mojžíš a synové Izraele zpívali Hospodinu tuto píseň: Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře. Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu ho oslavovat, Bůh mého otce, budu ho vyvyšovat. Hospodin je válečník, Hospodin je jeho jméno. Hospodin bude kralovat navěky a navždy. Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu. Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci. Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil.

Prosme Boha, aby i nadále přidával děti k církvi jako novému Izraeli, a tak nám ukázal naplnění slibu daného Abrahámovi stát se velkým lidem.

(Chvíle tiché modlitby)

Rozmnož, všemohoucí a věčný Bože, potomky, zaslíbené víře patriarchů,

a rozmnož počet svých dětí, aby církev mohla být součástí naplněného univerzálního plánu spásy, ve který naši otcové pevně doufali.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen

5. čtení Iz 54,17c-55,11

Žalm Ž 72,18-19a,6,1

Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy. 

Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno a celá země ať je plná jeho slávy. Sestoupí, sestoupí jak déšť na posečenou louku. Sestoupí, sestoupí jak déšť na posečenou louku.
Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu. 

Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi. 

Sestoupí, sestoupí jak déšť na posečenou louku. Sestoupí, sestoupí jak déšť na posečenou louku.

Prosme Boha, který velikonočními událostmi naplnil poselství proroků a smířil v Kristu se sebou celý svět, aby podpořil naši slabou touhu po dobru.

(Chvíle tiché modlitby)

Všemohoucí Bože, Ty jsi pravou nadějí pro tento svět.

Tví proroci ohlašovali události spásy, které se dnes naplňují;

oživ ve svém lidu, smířeném s tebou, touhu po dobru.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

6. čtení Iz 1,16-19

Žalm Ž 42,2

Jako laň, jako laň dychtí, po živých po živých vodách, tak dychtí po tobě, Bože, duše má. (Nápěv Klára Jíchová)

Prosme Boha, aby bděl nad všemi, kteří skrze křest byli znovuzrozeni k novému životu a byli začleněni do církve, aby v ní nalezli nový domov.

(Chvíle tiché modlitby)

Všemohoucí a věčný Bože, stvoření světa bylo na počátku tvým velkým divem;

ještě úchvatnějším a větším divem v plnosti času je naplnění naší spásy ve velikonoční oběti Krista, tvého Syna, našeho Pána a našeho Boha, který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého na věky věků. Amen.

Poté jsme odešli ven k ohni, kde započal blok světla. Po zpěvu Exsultet (v římské verzi, ale s aklamacemi shromáždění) následoval NZ blok čtení:

7. čtení Sk 2,22-28

Žalm 118,1-2;16-17;22-23 – Aleluja

8. čtení Ř 1,1-7

Veršík Ž 78,65 – sólo

Evangelium: Mt 28, 1-7

Následovala homilie, bloky křtu a eucharistie.