Křižmo – ekumenické souvislosti

České slovo „křižmo“ označující nejdůležitější liturgický olej nemá nic společnéhos křížem. Je to odvozenina od latinského chrisma, které opět pochází z řeckého χριω tj. mazat, pomazat. Důležitost tohoto slova potvrzuje i etymologie jména Kristus (χριστος) a označení křesťané (χριστιανοι)^[1], neboť obojí pochází od téhož slovesa. Tato etymologie tedy ozřejmuje účel křižma, tedy pomazání. V řečtině se pro „křižmo“ ale používá označení μυρον, což znamená totéž co „olej“^[2].

Biblická symbolika oleje a pomazání

Symbolika oleje a pomazání má hluboké biblické kořeny. Ex 30, 23-24 dává instrukce k přípravě „oleje svatého pomazání, vonné masti“: skládá se z myrhy, puškvorce, skořice a kasie, které jsou dohromady označeny jako „balzámy“, a z olivového oleje.

Právě tento olej svatého pomazání byl používán pro pomazání králů. Tak byl pomazán David na krále^[3] Samuelem (1 Sa 16, 12-13), před ním ale i Saul (1 Sa 10,1) a po něm Šalamoun Sádokem (1 Kr 1,39). Zajímavé je, že už zde je pomazání výslovně spojováno s duchem Hospodinovým: hned po zprávě o pomazání se sděluje, že „duch Hospodinův se Davida zmocňoval i nadále“ (1 Sa16, 13)^[4].

Ve Starém zákoně byli také pomazáváni kněží (Áron – Ex 29, 7) a i v souvislosti s proroky se mluví o pomazání ve spojení s duchem Hospodinovým (např. Iz 61,1). Tato tři pomazání se spojují v postavě Mesiáše (pomazaného) jako krále, kněze a proroka, což může být připisováno jednotlivci nebo též Izrali jako celku^[5].

Křesťané spojovali od počátku starozákonní mesiášské texty o pomazání (např. Ž 45, 8-9 „miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli, proto tě, božský, pomazal Bůh tvůjolejem veselí nad tvoje druhy. Celé tvé tělo myrhou, aloe, kasií voní…“) s Ježíšem Kristem (výslovně cituje Žd 1,9). Také Lukáš nechává Ježíšev nazaretské synagoze předčítat verše z Izajáše: „Duch Hospodinův jest nade mnou, proto mě pomazal…“ (L 4, 18). Sk 10, 38 přímo shrnuje: „Bůh pomazal Ježíše z Nazareta Duchem svatým…“ Tato skutečnost se spojuje s křtem Ježíšovým v Jordáně (Mk 1, 9-11)^[6].

Evangelia ale obsahují i svědectví o Ježíšově pomazání olejem. Mk 14, 3, Mt 26, 7, Lk^[7] 7, 37,J 12, 3 shodně informují o Ježíšově pomazání „vzácným olejem“, byť každé v poněkud jiném kontextu i s jinými postavami.

Za zmínku stojí i líčení přípravy vonných mastí a olejů určených k balzamování mrtvého Ježíšova těla v L 23, 56.

Z čeho se křižmo skládá

Věnujme se nyní složení křižma. Podstatným základem křižma v pojetí všech tradicje olivový olej^[8]. Pěstování oliv je ve středomořském prostoru široce rozšířeno, olivový olej byl používán k nejrůznějším účelům (potravina, léčebný prostředek, svítidlo, pro kosmetické účely – smíchán s vonnými látkami)^[9].

Všechny sledované církve se dále shodují na balzámu^[10]. Tento pojem je značně široký^[11]. V biblické a liturgiské souvislosti je míněn balzám z Mekky (pryskyřice získávaná z Balasamodendron opobalsamum), popř. balzám z Judey (pryskyřice z Amyris gileadensis, dřeviny příbuzné s předchozí), popř. galádský balzám (z Balanites aegyptica)^[12]. Tyto balzámy mají vonné, léčivé a také konzervační účinky (viz balzamování).

V dalších ingrediencích křižma se již jednotlivé církve rozcházejí. Zatímco římská církev považuje olej a balzám za postačující^[13] a teprve nový Řád svěcení olejů z 1970 připouští fakultativně přimísení i jiných vonných látek^[14], východní církve mají křižmo s velkým množstvím přísad, které nemusejí být vždy nezbytně kanonizovány.

Koptská církev do křižma přidává: myrhu, aloe, kadidlo, skořici, kasii, cukrovou třtinu, bodlák, mletý jantar a dalších asi 25 druhů „koření“. Křižmo se má čtyřikrát povařit (při vaření jsou předčítána evangelia), přefiltrovat a nakonec smísit se zbylým starým křižmem^[15]. Staré křižmo přimíchává při přípravě nového též arménská církev^[16]. Pravoslavné církve do křižma kromě olivového oleje a balzámu přidávajíi víno „a asi 40 aromatických látek“^[17].

Z reformovaných církví začala v poslední době s křižmem experimentovat kanadská United Church^[18], která jej připravuje z olivového oleje, balzámu, myrhy, kadidla, skořice, hřebíčku a nového koření. Zde je při absenci vlastní tradice vidět snaha inspirovat se jednak Ex 30,23 a násl., jednak použití běžně dostupných kuchyňských aromatických látek.

Pozoruhodné je i srovnání obřadů posvěcení křižma. V římské církvi je tradičně posvěcení křižma konáno výhradně na Zelený čtvrtek^[19] ve zvláštní bohoslužbě zvané Missa chrismatis^[20], kterou slaví biskup^[21] ve své sídelní katedrále, která má být vždy koncelebrována co největším počtem diecézních kněží^[22], za asistence jáhnů a lidu. Po bohoslužbě slova nebo v eucharistické modlitbě před závěrečnou doxologií jsou přineseny nádoby s olejem a balzámem, které biskup spolu smísí. Poté biskup vyzve shromážděné k modlitbě, foukne nad křižmem a pronese anamnetické díkůvzdání. Nato pronáší modlitbu k posvěcení křižma. Přitom mají všichni shromáždění kněží pravou ruku vztaženou ke křižmu. Křižmo je po bohoslužbě rozděleno do válcovitých nádobek s nápisem SC, v nichž je přechováváno. Zároveň se svěcením křižma biskup požehná samostatnými krátkými modlitbami i olej nemocných a olej katechumenů.

Ve východních církvích je posvěcení křižma vyhrazeno pouze patriarchům^[23]. Ekumenický patriarcha cařihradský má privilegium připravovat a rozdělovat křižmo do kterékoli pravoslavné církve^[24]. I ortodoxní církve světí křižmo v předvelikonočním týdnu. Naproti tomu arménská (v rámci liturgie se svěcení koná těsně před polibkem pokoje) i koptská církev světí křižmo nepravidelně podle potřeby a bez vazby na Velikonoce^[25].

Naproti tomu United Church světí „svatý olej též zvaný křižmo“ během bohoslužby na Zelený čtvrtek za předsednictví reverenda. Po (paschální) hostině má předsedající delší promluvu vysvětlující význam a použití křižma. Potom pronáší prosbu k Bohu Otci, aby požehnal jednotlivé odděleně připravené přísady křižma, načež je smíchá dohromady a pronáší modlitbu, v níž žádá o požehnání křižma, aby bylo libou vůní Kristovou, aby působilo věřícím posílení, posvěcení a ochranu před hříchem, naplnilo je milostí a učinilo učedníky a svědky Kristovými. Vyprošuje hojivé účinky křižma pro duši i tělo. Hned poté slaví spolu večeři Páně^[26].

Použití křižma

Jaké je použití křižma v jednotlivých církvích? V římské církvi se křižmo používá při křtu (hlava), biřmování (čelo), při svěcení kněžském (ruce) a při svěcení biskupském (hlava). Křižmo se nanáší ve velmi nepatrné míře. Kromě svátostí používá římská církev křižmo rovněž při svěcení kostela (dvanáct křížů na zdech), kalicha, pateny (vždy části, které přicházejí do styku s konsekrovanými živly), oltáře, zvonu a křestní vody.

Pravoslavné církve používají myron při biřmování, které je ovšem spojeno s křtem. Podobně jako římská církev používají i pravoslavní pro pomazání nemocných jiný olej (smísený s vodou a vínem)^[27]. Zvláštní roli sehrává biřmování a křižmo při přijímání konvertitů z „jistých heretických vyznání a schizmatických církví“. Ačkoli pravoslavné církve uznávají neopakovatelnost biřmování (nezrušitelná pečeť), tito příchozí jsou (znovu) biřmováni, což „zplatňuje“ jejich (pochybný) křest a je vnímáno jako svátost usmíření^[28].

Podobně i v církvi arménské a koptské^[29]je křižmo určeno pro biřmování, které se koná zásadně v jednom celku s křtem.

Naproti tomu United Church mezi liturgickými oleji nerozeznává a křižmo používá při křtu, biřmování i při pomazání nemocných a při „jiných speciálních příležitostech“, které nejsou blíže specifikovány^[30]. Jiné církve reformační tradice oleje při liturgii nepoužívají^[31].

Symbolika křižma

Věnujme nyní pozornost tomu, jaká symbolika je s používáním křižma spojena. Olej byl ve starověkém chápání znamením hojnosti, radosti, očištění (mazání po koupeli), mrštnosti a ohebnosti (atleti a zápasníci), uzdravení (hojí rány) a dává vyzařovat kráse, zdraví a síle^[32]. Také je znamením bohatství, prosperity, božského požehnání^[33]a připomíná světlo (olejové lampy).

V křesťanství tyto významy nezanikly, ale byly zahrnuty do nového kontextu. Olej se tak dostává do souvislosti s Duchem svatým a dříve uvedené významy oleje jsou spojeny s blahodárným působením Ducha: „O Pánu se říká, že byl pomazán olejem radosti neboli Duchem svatým“^[34]. Utvořilo se dokonce sousloví „duchovní pomazání (spiritualis unctio)“^[35], které souvislost Ducha a oleje dosvědčuje.

Symboliku křižma ukazuje výmluvně katolická modlitba o posvěcení křižma (během missa chrismatis)^[36]. Zde se demonstruje působení křižma (pozitivní působení Ducha: milost a spása) v protikladu k působení (křestní) vody (očištění od hříchů: negativní působení): „Když byly hříchy světa očištěny vodami potopy, tu zvěstovala holubice skrze olivovou snítku, že byl Zemi opět darován mír“. Připomíná se dávná symbolika pomazání kněží, králů a proroků („posvěť svým požehnáním tento olej…, kterým jsi pomazával své kněze, krále, proroky…“) a zejména Kristovo pomazání Duchem. Především však křižmo ukazuje na plnost spásy a blaženosti, jíž se pomazaní účastní („ať [tento olej] způsobí, aby měli věčný život a účast na nebeské slávě“). Je též ukazováno jako roucho nesmrtelnosti („nechť jsou oděni rouchem nezničitelných darů“).

Křižmo (resp. jeho vonné součásti, např. balzám) představuje jednu z mála možností, jak v liturgii zapojit čich. Tento smysl je přitom velmi významný i z hlediska symbolického^[37]:podobně jako u chuti dochází k přímému přijetí části vonné substance, která nemusí být přímo viditelná, která však může mocně působit (např. léčivě – inhalace farmak – nebo i ničivě – plynné jedy) a může nám tak názorně zobrazit duchovní skutečnost. Skrze čichové vjemy je rovněž povzbuzeno rozpomínání na různé zážitky, a tyto události tak mohou být pro nás s určitou vůní spojeny: vůně se pro nás stává jejich znamením.

Příjemná vůně vonných přísad křižma má proto velkou hodnotu: má účastníkům liturgických aktů, při nichž je křižmo používáno, zpřítomnit libou (pro Boha i pro nás) vůni Kristovu, tj. jeho svatost. Příjemcům svátostí, při kterých je křižmo užito, má ozřejmit pomoc (milost) a závazek (misi), aby ve svém životě realizovali Kristovy „voňavé“ skutky: „Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu, ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy“ (2 K 2,15). NaKelsovu námitku, jak může jediný člověk, který žil v jakémsi judejském městečku, zaplnit celý svět vůní poznání Boha, odpověděl Tertullian: „Ježíš byl pomazán olejem radosti v celé její plnosti. Ti, kdo na něm mají účast, mají účast každý svou měrou i na jeho pomazání. Kristus je totiž hlavou církve, která s ním tvoří jedno tělo, a vzácný olej vylitý na jeho hlavu stéká Áronovi po vousu až na lem oděvu (srov. Ž 133, 2)“^[38]. Proto se v katolické modlitbě o posvěcení křižma biskup mj. modlí: „Propůjč tomuto křižmu sílu, aby se stalo svátostí života a dokonalé spásy, … aby se skrze posvěcení tímto olejem každý stal, poté co byla odstraněna pomíjivost prvotního zrození, svatým chrámem proniknutým příjemnou vůní Tobě libého života“. I žehnání svatého oleje dle United Church obsahuje odkaz na vůni^[39].Rovněž východní rity dávají skrze množství aromatických látek přidávaných do křižma cítit „libou vůni Kristovu“^[40].

Množství nejrůznějších přísad přidávaných do křižma ve východních církvích má ozřejmovat „plnost svátostné milosti“, „pluralitu a rozličnost darů Ducha svatého“^[41]. Koptská církev klade velký důraz na zvláštní tradici, podle níž je křižmo pokračováním vonných mastí připravených apoštoly k balzamování Kristova těla při pohřbu, které jsou pravidelně nastavovány (viz výše) a těší se zeskutečnosti, že každý pokřtěný je mazán křižmem obsahujícím částečky masti, kterou bylo natřeno Kristovo tělo. Patrně to lze chápat jako výraz působení Ducha v tom smyslu, že naši pomíjivou existenci mění na nezničitelný životvěčný^[42](jako balzámové masti chrání tělo před rozkladem?). United Church zdůrazňuje zase symbol Křižma jako božího léčivého působení. Je to způsobeno zejména tím, že nerozeznává křižmo a olej nemocných^[43].Tomuto významu nasvědčuje přítomnost balzámu.

Ekumenická perspektiva

Na závěr je možné shrnout, že křižmo je liturgickou matérií použitelnou v církvích širokého spektra od protestantských přes katolické a pravoslavné až po starobylé východní církve^[44]. Je to způsobeno dávnou tradicí užívání posvátných olejů, sahající hluboko dostarozákonní doby, biblickými oporami pro jejich užívání, a zejména probohatství významů, snadno srozumitelných každému. Křižmo také umožňuje zapojit do liturgie hmat a čich, tedy smysly, které často přicházejí zkrátka. Široké a důkladné (tedy ne pouze náznakovité, jak je v současnosti zvykem třeba v římské církvi) použití křižma může tedy liturgii značně obohatit.

Všechny tyto vlastnosti rovněž umožňují eventuelní použití křižma v ekumenickém snažení. Je například myslitelné, aby si církve křižmo sestersky vyměňovaly^[45]a aby se křižmo z jiné církve např. přimíchávalo do nového křižma^[46].Také si lze představit účast zástupců jiných církví při liturgii svěcení křižma. Byla by tak vhodně vyjádřena souvislost Ducha svatého (jehož je křižmo „viditelným stánkem“^[47], na čemž se církve v zásadě shodnou) a úsilí o jednotu křesťanů.

^[1]Cantalamessa, R. : Zpěv ducha, Kostelní Vydří 2001, str. 147 s odvolávkouna Teofila Antiochijského: Ad Autolico, I, 12.

^[2]Pravoslavní používají pro křižmo slovo myron (v angličtině holy myron).

^[3]Pomazání na krále bylo ve středověku v západní církvi považováno za svátost. Neuner, P. : Laici a klérus, Praha 1997, str. 50.

^[4]Také Saula předtím se po pomazání zmocnil Hospodinův duch (1 Sam 10, 6).

^[5]Ferguson, E. : Encyklopedia of early christianity, str. 43.

^[6]Gnostici, nestoriáni a ariáni ovšem z toho vyvodili teorii o tom, že Ježíš se stal Kristem teprve při křtu, kdy se ontologicky změnil. Cantalamessa, op.cit., str. 144.

^[7]Lukášovu zprávu o pomazání hříšnicí spojuje s křižmem výslovně Richter, K.: Olej – znamení spásy, in: Getsemany 4/2000.

^[8]Kanonické právo Římskokatolické církve ovšem umožňuje i použití jinýchrostlinných olejů (kánon 847 CIC).

^[9]Smit, D. : Plants of the Bible, Oxford, Batavia, Sydney 1992, str. 123.

^[10]Zda je přítomnost balzámu v křižmu nezbytnou podmínkou pro platnost svátostí udílených v Římské církvi, se mezi teology a kanonisty diskutuje (Catholic Encyclopedia, heslo Chrism,http://www.newadvent.org/cathen/03696b.htm, staženo 7. 11. 2002).

^[11]Označuje rostlinnou viskózní pryskyřici obsahující silice a kyselinu benzoovou a skořicovou, která se získává z některých druhů dřevin a používá sev kosmetice a v lékařství (Encyklopedie Diderot 2002, heslo balzám).

^[12]Catholic Encyclopedia, heslo Balm, Balsam (internetový odkaz:http://www.newadvent.org/cathen/12149a.htm, staženo 7. 11. 2002).

^[13]Jako důvod je uváděna skutečnost, že ingredience používané na Východě, zejména exotické rostliny, byly v oblastech latinské církve, které jsou klimaticky méně výhodné, těžko dostupné (viz zdroj cit. v pozn. 12).

^[14]Berger, R. : Neues Pastoralliturgisches Handlexikon, Freiburg, Basel, Wien1999, str. 96.

^[15]http://www.saintmark.com/topics/thecopticchurch/sacraments/2_confirmatin.html(staženo 7. 11. 2002).

^[16]http://www.uk-christian.net/boc/104c.shtml(staženo 7. 11. 2002).

^[17]http://www.goarch.org/en/ourfaith/articles/article7106.asp(staženo 7. 11.2002).

^[18]http://www.rockies.net/~spirit/sermons/s-maundy-thursday.html(staženo 8. 11. 2002).

^[19]Křižma bylo používáno při křtu, který se tradičně konal během vigilie Vzkříšení, a mělo být co nejčerstvější. Zároveň se však tento důležitý obřad měl konat přislavení eucharistie, které se na Velký pátek ani na Bílou sobotu nekonalo (Pokorný, L. : Liturgika II. Dějiny liturgie v přehledu, Praha 1976, str.337).

^[20]V prvním tisíciletí se křižmo světilo při zvláštní bohoslužbě, od dob Gelasiana však se na Zelený čtvrtek slavila jen jediná bohoslužba, která obsahovala jak mytí nohou, tak svěcení křižma (tamtéž, str. 336). Missa chrismatis se opět osamostatnila až po reformě Svatého týdne v roce 1956, jednak proto, aby bylo odlehčeno večerní bohoslužbě, jednak proto, že se doporučuje účast všech kněží diecéze při obřadu svěcení křižma, a tito kněží musí posléze předsedat večerním bohoslužbám ve svých farnostech. Z tohoto důvodu lze ostatně obřad svěcení křižma přesunout i na jiný den v blízkosti velikonočních svátků (Richter, op. cit. ).

^[21]O tom, zda může mimořádně křižmo platně světit i kněz, se vedou diskuse. Jisté však je, že v misijních oblastech kněží s pověřením papeže křižmo opakovaněsvětili (http://www2.tf.jcu.cz/~kasny/book4/confirmation.htm, staženo 6. 11.2002).

^[22]V zásadě se vyžaduje přítomnost všech kněží diecéze, neboť kněží při missa chrismatis zároveň obnovují své „kněžské závazky“: jednotu s Kristem, zřeknutí se sebe, věrnost závazku rozdávat Boží tajemství a učit pravdu.

^[23]Katechismus katolické církve, Praha 1995, č. 1297.

^[24]Viz pozn. 17.

^[25]Viz pozn. 15 a 16.

^[26]Viz pozn. 18.

^[27]Filipi, P. : Křesťanstvo, Brno 1996, str. 38.

^[28]Viz pozn. 17.

^[29]Tělo biřmovaného je důkladně pomazáno 36kříži na různých orgánech a kloubech (viz pozn. 15).

^[30]Viz pozn. 18.

^[31]Adam, A., Berger, R. : Pastoralliturgisches Handlexikon, Freiburg, Basel, Wien 1980, str. 374.

^[32]Katechismus katolické církve, čl. 1293.

^[33]Smit, op. cit., str. 122.

^[34]Rhabanus Maurus, citován Cantalamessou, op. cit., str. 141.

^[35]Sv. Augustin, citován tamtéž.

^[36]Martimort, A. -G. : Handbuch der Liturgiewissenschaft II, Leipzig 1961, str.76-78.

^[37]Reifenberg, H. : Fundamentalliturgie. Grundelemente des christlichenGottesdienstes, Band II., Klosterneuburg 1978, str. 36-38.

^[38]Tertullian: Contra Celso, citováno dle Cantalamessa, op. cit., str. 156.

^[39]„Požehnej tento hřebíček, skořici a nové koření, aby představovaly vůnimodlitby a olej radosti“ (Viz pozn. 18).

^[40]Adam, Berger, op. cit., str. 113.

^[41]Viz pozn. 17.

^[42]Koptský obřad biřmování (pomazání křižmem) je zakončen aklamací přítomných:„Nepomíjející korunu staví Pán na hlavu těch, kdo jsou pokřtěni v Kristu“(viz pozn. 15).

^[43]Viz závěr modlitby za posvěcení křižma: „Nechť požehná a uzdraví ty, kdo jsou slabí a kdo potřebují uzdravení – uzdravení těla i duše – a nechť nás povzbudí na cestě s Tebou“ (pozn. 18).

^[44]Terminologie dle Filipi, op. cit.

^[45]Existují záznamy o tom, že 20. alexandrijský patriarcha Athanasios poslal „své“ křižmo patriarchům v Konstantinopoli, Antiochii a Římě, kteří jes radostí přijali (pozn. 15).

^[46]Taková praxe je v arménské církvi, kde pak křižmo symbolizuje jednotu (arménské) církve (pozn. 16).

^[47]Viz pozn. 17.