Jste zde

Měl Drewermann pravdu?

Zdeněk Hübner

Před válkou v Irákupřinesly Getsemany rozhovor s Eugenem Drewermannem, v němž německý teologostře vystoupil proti tehdy hrozící válce a obvinil prezidenta USA G. W. Bushez řady „smrtelných hříchů“. Jak jeho názory obstojí ve světle dalšíhovývoje?

Svým způsobem si Drewermannova názoru vážím. Na rovinua přímo (na rozdíl od hledačů tzv. českých cest) vyjádřil převládající míněnístaré Evropy a svého národa. Ví aspoň, kam patří a čí je. A svým způsobem seDrewermannovy psychoanalytické sondy děsím. Nepřipomíná mi sice propagandunacismu (tak velký pamětník jako jistý čtenář Getseman zase nejsem), aleprobouzí ve mně neblahé vzpomínky na řadu okamžiků v historii, kdy sedobří lidé pokoušeli omezit zlo cestou vyjednávání a usmiřování. Věru, žeto až příliš často vedlo do pekel.

Základní premisou německého teologa v rozhovoru s redaktoremtýdeníku Der Spiegel je tvrzení, že G. W. Bush je nebezpečný křesťanskýfundamentalista. Ne že by jich nebylo v USA málo. Šéf Bílého domu např.zahajuje každé zasedání vlády modlitbou a četbou z Písma, nepije (už) a nezajímáse o stážistky. Přesto podléhá zaslepenosti o poznání méně než zástupy pastorůchystajících se nyní s biblí v ruce „barbarský“ Irák evangelizovat. Ana rozdíl od pokryteckých a neustále pochybujících představitelů Evropy jeopravdu věřící (lež si mimochodem americká veřejnost oškliví tak, že by seprůměrný český politik divil).

Dělení lidstva na dobré a zlé podsouvané v článku představitelůmUSA je ale dost nesmyslné, jde přece o režim. Iráčané nejsou zlí, právě naopak.Ale jejich představitel – už v mládí úkladný vrah v den svého nástupuk moci rozhodnuvší o popravě pěti set svých spolustraníků – je odporný azcela bezohledný zločinec. Vůdce, který z vlastní země vyhnal 4 milionystrachem šílených lidí, se svou zemí v mírunikdy nežil.“Proč celý svět demonstruje proti Americe, proč senepostaví za náš lid?“ Utečenec v pražském exilu volá marně. Jeho názorDrewermanna nezajímá.

Doporučuje zato Američanům, aby po příkladu boje neschopné Evropyomezili zbrojení a vyklidili tak pole pro příchod dalších diktátorů. Ano,Američané zredukovali výdaje na potlačení chudoby ve světě – po zkušenostechs korupčními režimy nejen subsaharské Afriky se ani moc nedivím. Přestozůstávají v tomto směru zdaleka nejštědřejšími a my Evropané máme codohánět.

Za skandální považuji tvrzení, že „Bush znásobuje zlo“, zatímco „jednat… se pokoušejí Evropané“. Dovoluji si připomenout, že tradičně mírotvorníEvropané nesou odpovědnost za nejničivější války historie, stejně jako zakonflikty na Balkáně i jinde. Lze vůbec bezzubou 13 let trvající politiku OSN,která v podstatě znemožnila svrhnout tyrana již v únoru 1991, označitza cestu vedoucí k míru? Nezemřely náhodou statisíce od té doby jen proto,že Husajn po celou tu dobu investoval zisk z programu Ropa za potraviny dovlastní kapsy? Tuší Drewermann vůbec, že milionům šíitů na jihu odepřel státemplacenou zdravotní péči a že podle svědectví české velvyslankyně v Kuvajtuti chudší oněch 13 let lékaře prostě nespatřili? Byl by pro nekonečnéprodlužování tohoto stavu a pokračování osvědčené hry kočky s myší, kterouSaddám provozoval s inspektory OSN (jež mimochodem r. 1998 vykázal zezemě, ačkoliv Drewermann mluví k témuž roku o „mimořádně přísném dohleduamerických kontrolorů“)?

E. Drewermann místy prostě neví, o čem mluví. Jeho počty padlýchz války r. 1991 jsou zavádějící, neboť mezi mrtvé zařazuje i100 000 iráckých zajatců. Nezná práci francouzské inspektorky OSN T.Delpichové, jež o lhaní S. Husajna ve věci nebezpečných zbraní předložila řadudůkazů již dříve. Svým názorem o mírotvorných úmyslech Iráku (navzdoryopakovaným Husajnovým prohlášením o nutnosti zničení Izraele) Drewermannzpochybňuje i mínění OSN, která Irák nařídila odzbrojit už dávno. Naznačuje, ženebohá země na Eufratu je vedle USA jako „krysa“ vedle „slona“. Souhlasím.Jenže desetitisíce nezplynoval a statisíce (dva miliony) ve válkách nezavraždilslon.

Podvakrát čtu v rozhovoru narážky na to, že Američané chtějíválkami – doslova – „obšťastňovat“ svět. Neuvěřitelné tvrzení od člověka, jehožzemě byla na sklonku Hitlerovy vlády za cenu ohromných obětí také„obšťastněna“. Američané „obšťastňovali“ i rozhádanou Evropu v 1. světovéválce, napadenou Jižní Koreu a Jižní Vietnam, zachránili Evropu znovu svýmvítězstvím ve studené válce a pak zase na Balkáně. Dokud neměli svých 200 000vojáků na hranici s Irákem, nestačil jsem zírat, jak „ochotně“ Husajns Evropou vyjednával…

Na hranici slušnosti je vedle opovážlivého porovnávání americkédemokracie a irácké orientální despocie v duchu Rudého práva(superpopulista v úřadu německého kancléře očividně nevadí) i slinaplivnutá do tváře Condoleeze Riceové. Je všeobecně známo, kolik ústrků si prosvůj afroamerický původ vysloužila v mládí. Každopádně porobeným Iráčanůmrozuměla evidentně lépe než Eugen Drewermann.

Drewermann nerozlišuje kořistění, jakého se dopustil Husajnův režimv Kuvajtu 1990 (po válce s Iránem potřeboval ropu jako sůl) aamerickou snahu zapojit iráckou ropu do normálního světového obchodu. Už dlouhosloužila jen potřebám palestinských (a jiných) teroristů a výstavbě Saddámovypalácové říše. Jestli to Drewermannovi nevadilo, pak části slušného světa ano.

Válka je skončena, přichází čas mnohem náročnějšíhobudování míru. To už televizní kamery nezaznamenají, mír totiž nelze natočit.Přesto – vývoj událostí dal plně za pravdu Tomáši Pojarovi, který jako ředitelspolečnosti Člověk v tísni tuší o diktátorech podstatně víc nežDrewermann: „Bezbřehý pacifismus může mít na svědomí daleko více lidskýchživotů, než dobře provedený vojenský zásah.“

Cesta k míru a větší spravedlnosti na celém Blízkém východě se –paradoxně navzdory úsilí pluků pacifistů – otevírá až teprve teď.