A. H. Francke: láska k lidem, důvěra v Boha

Pietismus mělv protestantismu první poloviny 18. stol. veliký vliv. Kladl důraz na praktické osvědčení křesťanské nauky v životě. Biblická pravda se musí živě procítit. Reformace nebyla v očích pietistů historickou událostí, nýbrž zkouškou víry, která se uskutečňuje stále. Laici účastnili aktivně církevního života. Pietismus přišel z Anglie a Holandska a zasáhl zprvu západoněmeckou oblast. Počátečním podnětem pietismu se zde stal spis Philippa Jakoba Spenera Pia desideria (Zbožná přání), který vyšelr. 1675. Spenerovým kmotřencem byl hrabě Zinzendorf, zakladatel herrnhutské (ochranovské) obce Moravských bratří. V německém luteránském pietismu byl jeho vynikajícím nástupcem hallský profesor teologie August Hermann Francke, jehož zbožnost byla důsledkem zážitku obrácení.

August Hermann Francke (*22. 3. 1663 v Lübecku, † 8. 6. 1727 v Halle/Saale) vyrůstal ve městě Gotha, kde byl jeho otec právníkem. Již časně v jeho dětství bylo rozhodnuto, že bude farářem. V sedmi letech osiřel a pro jeho pětatřicetiletou matku nastala obtížná situace, jak zabezpečit výchovu svých šesti dětí. August Hermann nejprve navštěvoval slavné gymnasium v Gothe. Dalšího vzdělání se mu dostalo na universitě v Erfurtu, kde studoval díky stipendiu. Zaměřil se kromě teologie na jazyky: hebrejštinu, latinu, francouzštinu, italštinu a angličtinu. Na erfurtské universitě se stal jeho celoživotním přítelem i mecenášem Philipp Jakob Spener, který silně ovlivnil ijeho další život.

Od roku 1685 vedl Francke biblicko-filosofické kurzy na universitě v Lipsku. Místo filologie zdůrazňoval Francke přímý a citový přístup k biblickým textům, takže spíše nežjako akademické cvičení jeho sezení se studenty obvykle probíhalo jako jakési collegium pietatis, podobné těm, které založil Spener dva roky předtímve Frankfurtu nad Mohanem. S přáteli založil Francke roku 1686 Collegiumphilobiblicum, kde společně četli a studovali bibli, získávali vědecké poznatkya hledali praktické dopady biblického studia. V roce 1687 zažil během meditacenad textem Jan 20, 31 vnitřní obrácení.

Roku 1689 iniciovalFrancke svými snahami obrodné hnutí mezi studenty a občany, které bylo provedení university tak nepřijatelné, že byl Francke z Lipska vyhoštěn.Stejný osud ho potkal v Erfurtu, kde se pokoušel prosadit reformukřesťanské obce na Spenerův způsob, jehož dopadem by byl větší vliv laikův církvi. Zároveň byl obviněn za sektářství.

Později v Berlínězískal důvěru kurfiřta Bedřicha III. Braniborského, který ho povolal 22. 12.1691 jako profesora řeckého a hebrejského jazyka na nově zakládanou universituv Halle. O osm let později se stává profesorem teologie. Současně byl také farářem na předměstí Glaucha. A především byl činný v oblasti vzdělávání a péče o chudé. Zakládá vzdělávací ústavy – např. školy pro chudé, latinskou školu, školu pro šlechtice a také pro dívky z vyšších vrstev – které jakocelek dodnes nesou jeho jméno. Žáci a chovanci těchto institutů byli bez ohledu na poměry, z kterých pocházeli, alespoň zčásti vyučováni a vychováváni společně na základě pietisticky zaměřeného výchovného programu.

Se zcela nepatrnými finančními prostředky zahájil Francke o velikonocích roku 1695 vyučování ve škole pro chudé. Na krabici, kterou položil do obytné místnosti farního domu, napsal verš 1 Jan 3, 17 Má-li někdo dostatek avidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něj odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? a dále 2 Kor 9, 7 Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani zdonucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. Sbírka vynesla 4 tolary a 16 grošů. Tím začalo celé podnikání. Za dva tolary nakoupil knihy a objednal dva chudé studenty, aby denně dvě hodiny za týdenní mzdu 6 grošů vyučovali chudé děti. Protože nikdo nepečoval o sirotky, pustil se do stavby sirotčince, i když neměl ani fenik. Avšak spoléhal na boží pomoc a vskutku, brzy mu bylo darováno 500 tolarů. Na jeho pomníku u sirotčince stojí jediná věta: Důvěřoval Bohu. Stavba sirotčince byla dokončena roku 1701. Vyučování a dohled v institutu byl svěřen chudým studentům.

Když Francke roku 1727 v Halle umíral, bylo v jeho zařízeních 2200 žáků, vyučovaných 180 učiteli. Franckova výchovná činnost měla podstatný vliv na pruskou politiku i společnost. Bedřich Vilém I., nazývaný pietistou na trůně, založil vojenský sirotčí důmv Postupimi a roku 1717 vyhlásil povinnost všeobecné školní docházky. Také pozvolná přeměna pruské šlechty v měšťanstvo, ukončená v průběhu 18.století, byla podpořena společným školním vzdělávání stavů.

Použité prameny:www.preussenchronik.de; www.kna.cz/encyklopedie.php;www.bautz.de/bbkl/f/francke_a_h.shtml