140 - červen 2003

Frackenhorst - křtitelnice, 11. stol.

Křtitelnice a baptisterium

Křtu, jako svátosti, díky níž se člověk stává křesťanem, byla od prapočátků křesťanství věnována neobyčejná pozornost. Tam, kde nemohl být křest udělen v tekoucí vodě, byli katechumeni nořeni do bazénku zvaného piscina, který byl běžnou součástí domu římského typu a se vznikem a rozvojem basiliky se stal také integrálním prvkem atria, tvořícího předpolí před vstupem do vlastního chrámu.

Již od 4. stol se ale začínají objevovat tzv. baptisteria - stavby centrálního půdorysu (kruhové či polygonální), spojené s hlavní budovou chrámu a sloužící výhradně k udělování svátosti křtu. Baptisteria bývala obvykle zasvěcena sv. Janu Křtiteli. V centru baptisteria se nacházela piscina, do níž katechumen vstupoval a z níž vystupoval vždy po třech stupních. Podle symbolického výkladu tak bylo naznačeno, že se zříkáme ďábla, všeho, co působí a všeho, čím se pyšní a jsme pokřtěni ve jméno Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Výzdoba baptisterií byla ikonograficky svázána s účelem stavby, takže se zde často vyskytuje námět křtu Kristova.

Od stavby baptisterií se upustilo s počátkem vrcholného středověku, což také souviselo s mizející praxí křtu dospělých a s rozmachem křtu dětív 11. stol. Z bazénku se stává válcová či sudovitá nádoba, do níž se křtěnec ponořuje a která bývá reliéfně zdobena scénami s Kristova života, jimž pochopitelně dominuje křest, a scénami v nichž figuruje symbolika vody. Materiálem je nejčastěji kámen nebo kov (bronz). Křtitelnice bývá umístěna v západní, vstupní části kostela.

Ve 13. stol. proběhla další změna praxe, když se od křtu ponořením přešlo k lití svěcené vody. Křtitelnice ztratila svoji hloubku a postupně nabyla tvar kalicha s více či méně zdobenou nohou ve formě sloupku či dokonce figury. Subtilní tvary gotických křtitelnic byly modelovány vedle kamene často také z cínu. Gotika zároveň přidává křtitelnicím víko - ponejvíce dřevěné, ale někdy též z těžších materiálů. K jeho sejmutí pak bylo třeba složitých mechanismů.

V této základní podobě - kalich s víkem - znalo křtitelnici i baroko, kdy se stupňuje zejména bohatství a myšlenková propracovanost výzdoby, a také 19. stol. Protestantské chrámy přejaly v podstatě tvar raně novověkých křtitelnic, ale na rozdíl od kostelů katolických v nich křtitelnice nebývá umístěna při vchodu či v samostatné kapli, ale přímo v blízkosti stolu Páně a kazatelny.

Při stavbě nových kostelů po II. vatikánském koncilu se doporučuje počítat se samostatnou křestní kaplí, která je umístěna při vstupní části kostela nebo po boku presbytáře (pěkným příkladem z našeho prostředí je křestní kaple v Senetářově). Sama křtitelnicemá být z trvanlivého materiálu a ušlechtilých a prostých forem.

Jan Klípa