Plevele polní i rolní

Rozjímání Ludmily Dědkové nad básní Bohuslava Reynka

Bodláky

Bodláky jsou požehnány
světlem opovržení,
otvírají samot brány
těm, již bloudí zemdleni.

(Samoti když nejsme sami,
jen tmou studu zastřeni,
za zdmi mezi kopřivami
nevšimnuti v kamení.)

Bodláky jsou polámány
jako touhy člověka,
ozařují samot stany
těm, jichž nikdo nečeká.

Chudoby a odhodlání
svícny mnohoramenné,
se světlem, jež most od zdání
do podstaty překlene,

do radosti Joba v smetí,
sadu nahých nadějí,
v jehož vůni těla děti
procitnou a okřejí.

Plevele polní a rolní, vyděděnci na kraji společnosti, žijící v samotě svých uzavřených komunit, které zpestřují lidské i přírodní společenství. Na bodláky lze nahlížet z různých stran, básník skrze ně přináší poselství o podstatě bytí. Bodlák se tak stává podobenstvím o lidském životě, jeho ztrátách i významu, touhách a osamění a o směřování k podstatě věcí.

Často bloudíme opuštěni a osamoceni ve světě, ve kterém pokládáme za nejlepší a nejvyšší metu úspěch, štěstí a lásku. Bodláky jsou sice opovrhované, avšak zároveň i požehnané: Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední (L 13,30); neboť takovým patří království nebeské (Mt 19,14). Stávají se tak znamením naděje pro ty, kdo klesají od tíhou neúspěchu, vlastní slabosti, dopadů zla a osudu.

Bodláky nerostou samy, společností jsou další plevele, například kopřivy. Je to útěchou, že vyhnanec obvykle nebývá v neštěstí sám? Je útěchou stud a ponížení? Žalmista praví:Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá (Ž 9,19).

Po bodlácích se často šlape, nikdo si jich moc neváží – jaký je to rozdíl oproti růžím! Stejně tak jsou často pošlapány lidské touhy. A přece je splnění tužeb tak důležité; vždyť čteme: Dlouhým čekáním zmdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života (Př 13,12).

Bodlák je i znamením odhodlání. Ve své chudobě se nevzdává. My můžeme číst o naději pro děti země: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácením zraku, abych propustil zdeptané na svobodu (L 4,18). A tak naděje svítí nacestu a v jejím světle je možné viděl cestu a rozeznat, co je podstatné: Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží (L 6,20). Bodlák je znamením odhodlání v chudobě, odhodlání k životu i přes nepřízeň osudu. Svítí nadějí promlouvající o čase příhodném, o příchodu božího království, o naplnění našeho bytí v těle i duchu. Bodlák ponížený jako zkoušený Job, který se pevně držel své naděje v Hospodina. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek (Iz 35, 10).