Liturgie sv. Jana Zlatoústého

Východní křesťanév naší zemi (pravoslavní i uniaté) slaví liturgii v byzantském ritu. Nejužívanější liturgií tohoto ritu je liturgie nazvaná po sv. Janu Zlatoústém. Její text se ustálil již kolem 7. století. Konstantin a Metoděj přeložili pro svoji misii na Velké Moravě právě tuto liturgii.

Vnější podoba liturgie však doznala řady změn. Dnes se slaví uvnitř oltáře za ikonostasem, kam není často vidět. Je pronášena potichu, pouze závěry modliteb - ekfoneze zpívá jáhen či kněz nahlas a odpovídá mu již ne shromáždění, ale sbor zpěváků. Účastník liturgie tak slyší pouze souvislou řadu ekfonezí (obvykle doxologií) s navazujícími aklamacemi. Během aklamací je rychle potichu čtena následující část liturgie. Nápravu těchto nešvarů by mohl zjednat všepravoslavný sněm, který se však nedaří svolat následkem bojkotu některých autokefálních církví, zejména ruské.

Anafora této liturgie je anamnetického typu, s epiklezí až po instituci a anamnezi. Epikleze je vnímána jako vyvrcholení anafory, při kterém dochází k proměně svatých darů.

Anaforu včetně rubrik přeložil z řečtiny Václav Konzal.

-pH-

Byzantská liturgie sedmého století

v Mystagogii Maxima Vyznavače (r. 630) pochází z kodexu Barberini okolo r. 800^[1]

Prothese (příprava)

Enarxe(úvod)

Modlitby malého vchodu

Trishagion

Epištola

Žalm/aleluja

Evangelium

Ektenie(úpěnlivá)

Propuštění katechumenů

Modlitba věřících

Velkývchod/cherubínská píseň

Proskomidie (obětní modlitba)

Políbení pokoje

Nicejskékrédo

Anafora

Modlitba Páně

Modlitba se skloněnými hlavami

Modlitba při vzpřímení:

Svaté svatým.

Jeden je svatý, jeden je Pán, Ježíš Kristus, ve slávě Boha Otce.

Přijímání

Díkůčinění za přijímání

Propuštění (modlitba za ambonem)

Text anafory

Úvodní dialog

Povyzvání víry kněz složí na třikrát vélum, políbí je a položí vpravo na oltář.

Jáhen hlasitě volá (zpívá):

Postůjme náležitě, postůjme s bázní Boží. Dejme pozor,

abychom svatou oběť přinesli v pokoji.

Sbor: Milost pokoje, oběť chvály.

Nato se jáhen hluboce pokloní avrátí do svatyně po bok kněze. Během začátku eucharistické modlitby (až po trojsvatou píseň) pohybuje jáhen liturgickým vějířem (nebo malým vélem) nad svatými dary. Kněz se půlkruhovitě obrací k lidu, žehná (jednou) a volá pozdravení:

Milost našeho Pána Ježíše Krista i láska Boha Otce a účastenství svatého

Ducha ať je s vámi se všemi. +

Sbor: I s duchem tvým.

Kněz: Vzhůru srdce. Přitom pozdvihuje zrak a rozepjaté ruce.

Sbor: Máme je u Pána.

Kněz s asistencí sepnou ruce naprsou a kněz se skloněnou hlavou říká:

Vzdávejme Pánu díky.

Sbor: Důstojné a spravedlivé je klanět se Otci i Synu i svatému Duchu,

nerozdílné Trojici jediné podstaty.

Preface

Kněz se potichu modlí s rozpjatýma rukama:

Je důstojné a spravedlivé ti zpívat,

tebe blahoslavit a chválit,

vzdávat ti díky a klanět se ti

na každém místě, kde panuješ.

Neboť tys Bůh nevýslovný a neobsáhlý,

neviditelný a nepochopitelný,

jsi věčný, jsi stále týž,

ty i tvůj jednorozený Syn

i tvůj svatý Duch.

Z nebytí do bytí jsi nás přivedl,

a když jsme padli, opěts nás postavil

a nepřestal činit všechno,

abys nás přivedl do nebe

a daroval nám své budoucí království.

Za to všechno ti děkujeme,

i tvému jednorozenému Synu

i tvému svatému Duchu,

za všechno, o čem víme i o čem nevíme,

za dobrodiní zjevná i skrytá,

kterás nám prokázal.

Děkujeme ti také za tuto službu,

kterou sis přál přijmout z našich rukou,

ačkoli k tvým službám při tobě stojí

tisíce archandělů a desetitisíce andělů,

a cherubové i serafové,

šestikřídlía mnohoocí,

se před tebou vznášejí na svých křídlech

(závěr modlitby hlasitě)

a zpívají vítěznou píseň,

volají k tobě, vzývají tě a říkají:

Sbor: Svatý, svatý, svatý, Pán zástupů,

plná jsou nebesa i země tvé slávy.

Hosannana výsostech.

Požehnaný ten, který přichází ve jménu Páně.

Hosannana výsostech.

Jáhen vezme z disku hvězdu, udělá hvězdou kříž nad diskem (dotkne se přitom hvězdou okraje disku nahoře, dole, nalevo i napravo), políbí hvězdu a odloží ji stranou na oltář. Kněz se dál tiše modlí s rozpjatýma rukama:

S těmito blaženými silami,

svrchovaný Pane a příteli lidí,

voláme k tobě i my a říkáme:

Jsi svatý, svatý nade vše,

ty i jednorozený tvůj Syn a Duch svatý.

Jsi svatý, svatý nade vše,

a velkolepá je tvoje sláva.

Ty sis tak zamiloval svůj svět,

žes dal svého jednorozeného Syna,

aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul,

ale měl život věčný. (sr. J 3, 16)

Zpráva o večeři Páně

A on přišel a uskutečnil celý tvůj plán naší spásy:

V noci, kdy byl vydáván,

nebo spíš kdy se sám vydával za život světa,

(kněz vezme diskos do rukou a poněkud jej pozdvihne)

vzal do svých svatých, přečistých a neposkvrněnýchrukou chléb,

vzdal ti díky a požehnal + ,

chléb posvětil a nalámal

a rozdal jej svým svatým učedníkům a apoštolům

se slovy:

Instituční slova

Kněz skloní hlavu, pozdvihne pravici a žehná svatý chléb. Přitom hlasitě říká (zpívá):

Vezměte si a jezte,

toto je tělo mé

a láme se za vás na odpuštění hříchů.

Při těchto institučních slovech ukazuje jáhen na diskos, drže přitom orárium třemi prsty.

Sbor: Amen.

Kněz potichu:

Podobně vzal po večeři i kalich a řekl:

Kněz vztáhne pravici nad kalich, požehná jej a hlasitě říká (zpívá):

Pijte z něho všichni,

toto je krev má,

krev Nového zákona,

a vylévá se za vás a za všechny

na odpuštění hříchů.

Jáhen opět ukazuje na kalich drže orárium třemi prsty.

Sbor: Amen.

Anamneze

Kněz s rozpjatýma rukama pokračuje potichu a se skloněnou hlavou:

Pamětlivi tedy tohoto spasitelného příkazu a všeho, co se stalo pro nás:

kříže, hrobu, vzkříšení třetího dne, vstoupení na nebesa, trůnění po pravici

i druhého a slavného příchodu

Jáhen vezme dojedné ruky kalich, do druhé diskos, zkříží ruce a oboje současně pozdvihne. Kněz hlasitě pokračuje:

přinášíme ti dar z tvých darů

pro všechny a za všechny.

Sbor: Tobě zpíváme, tobě blahořečíme,

tobě děkujeme, Pane,

a modlíme se k tobě, Bože náš.

Epikleze

Kněz znovu skloní hlavu a tiše se modlí s rozpjatýma rukama:

Nuže, přinášíme ti tuto službu,

oběť duchovní a nekrvavou,

a vzýváme tě, modlíme se k tobě

a pokorně tě prosíme:

Sešli svého svatého Ducha

na nás i na tyto předložené dary.

Jáhen odloží liturgický vějíř (nebo vélum) a přistoupí ke knězi. Následující tropar s verši se modlí kněz s jáhnem střídavě:

Kněz: Pane, tys o třetí hodině seslal svým apoštolům

svého přesvatého Ducha:

ve své dobrotě ho neodmítej ani nám,

a obnov nás,

když tě prosíme:

Jáhen: Srdce čisté stvoř ve mně, Bože,

a ducha pravého obnov v útrobách mých. (Ž 51, 12)

Po prvním verši udělají oba hlubokou poklonu.

Kněz: Pane, tys o třetí hodině seslal svým apoštolům

svého přesvatého Ducha:

ve své dobrotě ho neodmítej ani nám,

a obnov nás,

když tě prosíme:

Jáhen: Neodmítej mě od své tváře

a tvého svatého Ducha mi neodnímej. (Ž 51, 13)

Při druhém verši udělají oba druhou poklonu.

Kněz: Pane, tys o třetí hodině seslal svým apoštolům

svého přesvatého Ducha:

ve své dobrotě ho neodmítej ani nám,

a obnov nás,

když tě prosíme:

V závěru udělají oba třetí poklonu. Jáhen nakloní hlavu, ukáže oráriem na svatý chléb a potichu říká:

Požehnej, Pane, svatý chléb.

Kněz stojí zpříma, dělá nad svatým chlebem kříž a říká:

A učiň tento chléb vzácným tělem svého Krista +

Jáhen: Amen. A ukáže oráriem na kalich se slovy:

Požehnej, Pane, svatý kalich.

Kněz žehná kalicha říká:

A co je v tomto kalichu, učiň vzácnou krví svého Krista. +

Jáhen: Amen. A hned ukáže oráriem na svatý chléb i kalich se slovy:

Požehnej, Pane, oboje.

Kněz žehná svaté dary a říká:

Skrze proměnění svým svatým Duchem. +

Jáhen: Amen, amen, amen.

Pak jáhen nakloní hlavu ke knězi a říká:

Pamatuj, svatý Pane, na mne hříšného.

Kněz: Hospodin Bůh kéž ustavičně na tebe pamatuje

ve svém království,

nyní i vždycky i na věky věků.

Jáhen: Amen.

A postaví se na původní místo, vezme opět vějíř nebo malé vélum a ovívá svaté dary. Kněz se s rozpjatýma rukama potichu modlí:

A dej, aby všem přijímajícím přinesly

očištění duše, odpuštění hříchů,

účastenství tvého svatého Ducha,

naplnění nebeského království a tvou blízkost,

a nikoli soud ani odsouzení.

Přímluvy

Přinášíme ti tuto duchovní službu

také za ty, kteří spočinuli v pokoji:

za praotce, otce, patriarchy a proroky,

apoštoly, kazatele a evangelisty,

mučedníky, vyznavače, askety

a za každou spravedlivou duši,

která ve víře došla dokonalosti.

Kněz okouří třikrát svaté dary a hlasitě říká (zpívá):

Především za naši přesvatou, přečistou,

nade všechny blahoslavenou a slavnou Vládkyni naši,

Bohorodičku a vždy Pannu Marii.

Kněz odevzdá kaditelnici jáhnovi, ten okouří kolem dokola oltář a přitom si připomíná jména zemřelých zapsaná v diptychách. Sbor zpívá hymnus Bohorodičce (Megalynarion):

Opravdu se sluší tě blahoslavit,

Bohorodičko navěky blažená a bez jediné poskvrny,

matko Boha našeho:

nad cheruby jsi hodná cti

a slávu serafů s tvou nelze srovnat,

neboť bez porušení jsi porodila Boží slovo;

Rodičko Boží pravá, tebe velebíme.

(O svátcích Páně asvátcích Bohorodičky se místo tohoto megalynaria zpívá irmos deváté ódy kánonu z jitřní hodinky.) Zatímco sbor zpívá, pokračuje kněz s rozpjatýma rukama v tiché modlitbě:

Přinášíme tuto službu i za svatého Jana,

Proroka, Předchůdce a Křtitele,

za svaté, slavné a věhlasné apoštoly,

za svatého N, jehož památku dnes slavíme,

a za všechny tvé svaté.

Pro jejich přímluvu, Bože, na nás shlédni.

Se sepjatýma rukama vzpomíná kněz na zemřelé:

A pamatuj na všechny, kdo odpočívají

v naději na vzkříšení a život věčný (zvláště na tvého služebníka N)

Znovu rozepne ruce:

a dej jim pokoj

tam, kde svítí světlo tvé tváře.

A ještě tě, Pane, prosíme:

Pamatuj na všechno pravověrné biskupstvo,

věrně spravující slovo tvé pravdy, (sr. 2 Tm 2, 15)

na všechno kněžstvo a jáhenstvov Kristu

i na všechno duchovenstvo.

Přinášíme ti také tuto duchovní službu

za celý svět,

za svatou obecnou a apoštolskou církev,

za ty, kdo žijí čistým a svatým životem,

za naši zem a za ty, kdo nám vládnou:

dej jim, Pane, vládu pokojnou,

abychom i my v jejich klidu žili

život klidný a pokojný

ve vší zbožnosti a svatosti. (sr. 1 Tm 2, 2)

Zde potichu vzpomene na živé, které chce. Pak se sepjatýma rukama říká (zpívá) hlasitě:

Předně pamatuj, Pane, na našeho nejsvětějšího otce, patriarchu N:

Zachovej ho svým svatým církvím

v pokoji, štěstí a úctě,

dej mu zdraví a dlouhá léta,

ať věrně spravuje slovo tvé pravdy. (sr. 2 Tm 2, 15)

Pamatuj, Pane, na našeho pána (arci)biskupa N:

Zachovej ho svým svatým církvím

v pokoji, štěstí a úctě,

dej mu zdraví a dlouhá léta,

ať věrně spravuje slovo tvé pravdy.

Jáhen se postaví k bráně ikonostasu a připomíná jména živých zapsaná v diptychách:

Pamatuj, Pane, i na nejdůstojnějšího kněze N,

jenž ti přináší tyto svaté dary

za spásu a ochranu všeho shromážděného lidu,

nakonec hlasitě přidá:

a na všechny, na které každý z nás myslí,

na všechny muže a ženy.

Kněz pokračuje potichu:

Pamatuj, Pane, na město (místo, klášter), kde žijeme,

a na všechna města a všechny země

i na všechny, kdo v nich ve víře žijí.

Pamatuj, Pane, na ty, kdo se plaví nebo cestují,

na nemocné a trpící, zajaté a vězněné (varianta: na ty, kdo ztratili svobodu)

a na jejich spásu.

Pamatuj, Pane, na ty, kdo přinášejí dary

a kdo konají dobro v tvých svatých církvích

a ujímají se chudých,

a sešli hojnost milosti na nás všechny.

Nakonec se hlasitě modlí ekfonezi:

A dej nám jedněmi ústy a jedním srdcem

oslavovat a chválit

tvé nejvýš ctihodné a vznešené jméno,

Otče, Synu i Duchu svatý,

nyní i vždycky i na věky věků.

Sbor: Amen.

Na závěr anafory se kněz obrátí k lidu a žehná mu slovy:

A hojné milosrdenství velikého Boha

a Spasitele našeho Ježíše Krista

ať je s vámi se všemi + .

Sbor: I s duchem tvým.

 

---

 

^[1]Senn, Frank C., Christian Liturgy, Catholic and Evangelical, Fortress Press, Mineapolis, 1997, str. 125