Jste zde

143 - říjen 2003

autor: 

 

Kříž zdobený drahými kameny, freska z Pontianových katakomb, 8. stol.

Kříž

Nejdůležitějším výzdobným prvkem křesťanského bohoslužebného prostoru je prvek zároveň hluboce významový - kříž. Pomineme-li symboliku, kterou toto znamení nese pro většinu starověkých kultur a náboženství a omezíme-li se na roli kříže v křesťanství, je nutné zmínit, že první čtyři staletí se znamení kříže objevuje pouze výjimečně (to je dáno negativními asociacemi, které smrt na kříži vzbuzovala u převažující části pozdně antické společnosti) a s prvním kultickým vyobrazením ukřižovaného se setkáváme na východě v 6. stol. Jako plochý geometrický prvek se kříž objevuje ve freskové výzdobě některých katakomb a hojně potom v mozaikové výzdobě raně křesťanských basilik a ostatních typů liturgického prostoru. Kříž stojící na oltáři známe z prostředí nestoriánské církve ze 6. stol. Později se oltářní kříž začal uplatňovat i na západě, kde ovšem dlouho (zejména v 9. stol.) převažovala závěsná forma - kříž visící nad oltářem na ciboriu. Kříže stojící na oltáři jsou v západním prostředí doloženy od 11. stol.

Na počátku zobrazování ukřižovaného stojí záhadná kresba zvaná palatinské grafiti, která se nalézá vbývalém studentském vězení ze 3. stol. na Palatinu v Římě. Kresba znázorňuje ukřižovaného s oslí hlavou. Nejběžnější interpretace zní, že jde o sarkastickou malůvku, která měla zesměšnit křesťany z řad studentů. Je ale také možné, že kresba znázorňuje synkretickou představu směšující ukřižovaného Krista s bájnou obludou Týfónem, protivníkem Diovým v poslední fázi Gigantomachie, který je tak obrovský, že rozpřaženými pažemi obsáhne východ i západ. Již zmíněné kultické vyobrazení ukřižovaného Krista vychází z několika pramenů. Vedle evangelií jsou to především apokryfy (Nikodémaovo evangelium) a v pozdější době též sekundární středověká literatura, jako jsou Mariánské a Magdalénské plankty, Rozmluva sv. Anselma s P. Marií... Ikonograficky lze též vysledovat vznik vícekomparzové trojkřížové Kalvárie, oblíbené zvláště v baroku ze syrského typu oblečeného Ukřižovaného s otevřenýma očima přes římský způsob zobrazování Krista v bederní roušce s P. Marií a sv. Janem, který sestal základem pro ikonografii Ukřižovaného v západním umění středověku inovověku.

Kromě kříže oltářního se mezi liturgickými předměty vyskytují i další kříže, jako je např. pektorál - závěsný kříž s ostatky, který nosí biskupové nebo kříž arcibiskupský, procesní, který byl nošen před hodnostáři, jenž měli zvláštní podíl na papežově pravomoci.

V dnešní době je jako součást liturgického prostoru doporučován prostý kříž bez korpusu, který lze též vnímat jako sjednocující interkonfesijní znamení, na němž jsou schopni a ochotni se shodnout zástupci snad všech křesťanských církví.

Jan Klípa