Jste zde

Špička celibátního ledovce

autor: 

JanSpousta

Minulý editorial jsem skončil tím, že nevěřímna nedostatek kněží. Dnes tímto tématem začnu. Minule jsem psal o svém příteliRené Milfajtovi, kterého vyhazují z kněžskéslužby pro jeho sice úspěšné, ale nekonformní metody pastorace. Dnes napíši otěch, kteří končí pro lásku k ženě.

Povinný celibát kněží se ve středověku na Západě nejspíš prosadilz řady důvodů. Některé z nich byly vcelku rozumné a lze je vyjádřitbiblickými slovy Ježíšovými i Pavlovými: kdo nemá partnera a děti, můžesvé srdce nerozděleně věnovat božímu království a není tolik vydán na pospashmotným a politickým strastem tohoto světa. Jiné ovšem byly pochybné:manichejský strach z „nečisté“ hmoty, svádějící nás údajně skrze pohlavnítouhu, a obavy, že rodiny povedou klérus k nepotismu a mrhání církevníchpeněz na soukromé účely. Bible ovšem ví, že ani dar bezženství není dán každémua o údajné nečistotě hmoty a (legitimního) pohlavního styku v ní nenajdemenic. A nepotismu se ani povinným bezženstvím nezabrání tam, kde kněží místoctností hromadí nemravný mamon.

Tisíce římskokatolických kněží na celém světě opouštějí každý rokduchovní službu proto, že nejsou schopni dodržet slib celibátu. Ale to je jenomšpička ledovce. Kolik tisíc mladíků se kněžími vůbecnestane, přestože by byli schopni a ochotni, jen proto, že touží po rodině?Kolik tisíc kněží sice neodchází, ale přitom není s to svému slibu dostát,udržuje tajné sexuální vztahy a pustoší tak svoji duši, zmarňuje své poslání abudí pohoršení? Kolik tisíc sice zůstává a celibát dodržuje, ale za cenufrustrace a zahořknutí, za cenu podivínství a neplodnosti nejen tělesné?

Přinášíme otevřený dopis, který federace sdružující ženaté kněze posílápapežovi. Prosí o zrušení celibátního zákona. Jejich argumentace je na můj vkustrochu příliš legalistická a klerikální, ale snad ses nejvyššími místy ani jinou řečí hovořit nedá. Tak či onak, zrušenítohoto předpisu by byl krok správným směrem. Sice by vyvolal spousty hořkosti utěch, kteří tento středověký předpis považují za jádro evangelia, a takéby rozhodně nevyřešil zásadní problémy, jimž církev v moderním světě čelí – alesnad by nás katolíky osvobodil od zbytečných problémů, které si děláme sami,abychom mohli konečně začít řešit problémy opravdové. Mimo jiné také světu dlužímehodnověrnou obranu celibátu. Dobrovolného celibátu pro boží království.

Toto číslo Getseman přináší dále několik článků, které vznikly nazákladě seminárních prací studentů Institutu ekumenických studií ETF KU. Mnězaujal například závěr textu Josefa Kalčíka,popisujícího návštěvu tří různých farností či sborů v jednom britskémměstě: „Ve všech církvích jsem se setkal s velmi milým a vřelým přijetím hnedběhem první návštěvy, kdy po bohoslužbě následuje posezení či popovídání nad šálkemkávy nebo čaje ve společenské místnosti vedle kostela.“

Mohl by totéž napsat, kdyby v nějakém okresním městě Českérepubliky zašel v neděli ke katolíkům, husitům a do ČCE? Možnáv posledním případě ano, zejména pokud by starší evangeličtí bratři nepoznali,že je katolík; v těch druhých dvou církvích si tím však nejsem jist. Ano, jistáanonymita a zdvořilá nevšímavost má také svoje výhody. Ale nesmí se u nískončit.