Zprávy

Argentina: Páter smrt nevypovídá

Buenos Aires (KAP) Případ bývalého policejního duchovního Christiana de Wernicha nastartoval v Argentině intenzivní debatu o roli katolické církve během vojenské diktatury v letech 1976–1983. De Wernich musel vypovídat o svém podílu na porušování lidských práv před „komisí pravdy“ v hlavním městě provincie La Plata. Při otázkách soudce se kněz odvolával na své právo nevypovídat. Na to ho příbuzní obětí napadli přímo v soudní síní, házeli po něm kelímky od jogurtů a pokusili se ho uhodit. De Wernich byl vzat do vazby, avšak státní soud nařídil následující den jeho propuštění.

De Wernich byl odviněn z toho, že se v roce 1977 nepřímo podílel na smrti sedmi mladých lidí, kteří byli uvězněni za vlády junty presidenta Videly. De Wernich zneužil důvěry, kterou k němu oběti měly, a přitěžující informace, které od nich získal, poskytl vyšetřovatelům. Nechal se slyšet, že těchto sedm mladých lidí pykalo za své hříchy, uvedla obhájkyně lidských práv Alicia Peralta. De Wernichbyl přezdíván „páter smrt“. Policejní duchovní byl pravidelně vídán na komisariátu, který sloužil také jako mučírna. Měl být též přítomen při vraždě tří politických vězňů. Podle odhadu expertů pro lidská práva bylo za doby diktatury, která byla podporována z Washingtonu, zabito v Argentině okolo 30 tisíc lidí.

Nový argentinský president, Nestor Kirchner, chce spolu s ratifikací konvence o válečných přestupcích a porušování lidských práv objasnit násilné skutky vojenské junty. Zákony z 80. let, na základě kterých byly amnestovány zločiny spáchané během vojenské diktatury, mají být zrušeny. Konvence OSN z roku 1968 neumožňuje promlčení zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.

Většina občanů USA proti homosexuálnímu manželství

Washington (KAP) Dva ze tří občanů Spojených států amerických jsou proti právnímu zrovnoprávnění tradičního manželství a homosexuálního svazku.Vyplývá to z průzkumu, který uveřejnil deník Washington Post. Tento podíl není výrazně vyšší u pravidelných návštěvníků bohoslužeb ve srovnání s těmi, kdo bohoslužby nenavštěvují. U posledně zmiňovaných odmítá zrovnoprávnění 60 % dotázaných. Návrh zákonů o zrovnoprávnění obou forem soužití se v současné době projednává v několika státech USA.

Konrad Raiser volá africké církve k větší jednotě

Johannesburg (KAP) Generální sekretář Světové rady církví, Konrad Raiser, kritizovalv afrických církvích nedostatek ekumenického úsilí na místní i celostátní úrovni. V posledních letech se smutkem pozoruji, jak místní církve vedle sebe pouze žijí, případně si dokonce mezi sebou konkurují, řekl Raiser při bohoslužbě v Johannesburgu u příležitosti uvedení do úřadu nového generálního sekretáře Panafrické církevní konference (All Africa Conference of Churches / AACC), Hamiltona Dandaly. Ekumenické partnerství na kontinentální nebo světové úrovni je slabé, pokud se nevyvíjí tlak na národní či místní rovině, konstatoval Raiser.

Představitelé mnoha církví se sice setkávají při různých příležitostech, zejména při návštěvách ekumenických delegací, ale jinak mezi sebou udržují odstup, uvedl dále. Církve v Africe mají podle něho zkušenost síly sjednocených církví a slabosti církví rozdělených. Jako příklad může sloužit boj proti apartheidu v Jižní Africe nebo nejnověji úspěchy církví v dosažení míru v Súdánu. Jednota je více než společné struktury, učení, programy a projekty, je to způsob společného žití. Pouze tehdy, pokud církve vytvoří životné společenství, mohou ve společnosti představovat nástroj míru a pramen odpuštění. Dále Raiser poukázal na nový projekt AACC, Ekumenická vize a mise v Africe.

Příští generální shromáždění AACC se uskuteční od 22. do 27. listopadu 2003 v Yaounde (Kamerun). Budu se konat pod heslem Přijď a opět nás zbuduj. Probírat se budou mimo jiné problémy globalizace, války a terorismu.

Nový generální sekretář AACC poukázal na nutnost ozdravení afrických církví. Pouze zdravé církve mohou přispět k uzdravení celého kontinentu. Rostoucí rozštěpení afrických církví označil za skandál, proti kterému se musí bojovat. Nauka mnoha denominací asekt vede často ke konfliktům místo k společné a pozitivní perspektivě procelý kontinent. Dandala vytknul misionářům 20. století, že spíše vyvolávali nežuklidňovali konflikty mezi etniky. Zhoubný nádor těchto konfliktů rozděluje doposud mnohé africké země, např. Liberii, Burundi a Zimbabwe. Církve podle něho mají svatou povinnost pomoci Afričanům uvědomit si vlastní cenu a hodnoty. Jen tak mohou zabránit tomu, že Afriku převálcuje globalizace. Africká unie jesice dobrá iniciativa, ale Afričané by museli nabízené možnosti využívat lépe než doposud. To platí především pro boj proti AIDS.

Vittorio De Sica a Vatikánem skrývaní Židé

Řím (KAP) Italský režisér Vittorio de Sica během II. světové války ukryl před nacisty ve spolupráci s Vatikánem okolo 300 Židů a dalších utečenců.

Sica tyto akce podnikal společně s tehdejším funkcionářem vatikánského Státního sekretariátu, Giovannem Battistou Montinim, pozdějším papežem Pavlem VI. Režisér najal jako kompars pro svůj film La porta del cielo několik stovek lidí, kteří při natáčení našli útulek v římské basilice Svatého Pavla za hradbami. Ve skutečnosti se jednalo o Židy a politické uprchlíky, kterým exteritoriální status basiliky poskytl ochranu. Jak vyplývá z vatikánských dokumentů, byl úkryt 3. února 1944 prohledán italskými fašisty a německými vojáky na základě neoficiálního příkazu SS. Několik z ukrývaných lidí bylo tenkrát deportováno. Tehdy došlo asi k jedinému vojenskému střetu papežské gardy s fašistickými ozbrojenci během II. světové války. Vatikán tehdy ostře protestoval proti zvůli německých okupantů, kteří však svoji účast na akci italských fašistů důrazně popřeli.

Starokatolíci u ekumenického patriarchy v Cařihradě

Bern (IOCBC) Ve dnech 14. – 17. září 2003 vedla delegace Mezinárodní starokatolické biskupské konference v Cařihradě (Istanbulu, Turecko) rozhovorys ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. Delegaci vedl arcibiskup Dr. Joris Vercammen. Doprovázen byl primasem bikupem Robertem Nemkovichem z PNCC v Americe a profesorem Dr. Ursem von Arxem ze Švýcarska. Recepce a rozhovorů se zúčastnila též Jeho Eminence Jeremias, metropolita Švýcarska.

Delegace byla přijata patriarchou Bartolomějem velice přátelsky a on sám ukázal veliký zájem o vývoj uvnitř starokatolických církví. Arcibiskup Vercammen informoval patriarchu Bartoloměje mezi jiným o stavu recepce dialogu uzavřeného v roce 1987 ve starokatolických církvích.

Delegace vedla vícehodinový pohovor s komisí pro mezikřesťanské vztahy při ekumenickém patriarchátu. Při tom byly projednány všechny důležité body, mezi jiným i pravoslavnými za problém považované plné interkomunio s Anglikánskou církví a ordinace žen. Bylo však jednoznačně konstatováno, že tyto otázky sice vztahy mezi starokatolickými a pravoslavnými církvemi zatěžují, avšak neblokují je. Dalším tématem hovorů bylo budoucí utváření vzájemných vztahů mezi starokatolickými a pravoslavnými církvemi. Přitom byl podán návrh na zřízení jakéhosi společného orgánu, který by měl dávat vzájemným vztahům formu a obsah. Tento návrh byl přijat z pravoslavné strany se zájmem. Komise pro mezikřesťanské vztahy vypracuje další podrobnosti pro takový orgán podřízený svatému synodu, tzn. vedoucímu orgánu ekumenického patriarchátu. Odpověď na tento návrh lze očekávat ke konci tohoto roku.

Úkolem tohoto orgánu by bylo kromě jiného výměňovat si informace a vytvářet i doprovázet různé iniciativy ke spolupráci na národních a místních úrovních. Důležitým úkolem by také mohlo být převedení společného dialogu do praxe. 26 společně podepsaných textů v letech 1975–1987 vedeného a úspěšně zakončeného oficiálního dialogu spočívá na patristické teologii původní církve. Partneři hovorů byli zajedno v tom, že je zapotřebí výsledky dialogu přeložit pro dnešní dobu. Způsob, jakým se to má stát, bude ale muset být ještě předmětem dalších hovorů.

Po jisté době stagnace lze možná považovat tuto návštěvu v Cařihradě za nový výchozí bod pro další vývoj vztahů mezi starokatolickými a pravoslavnými církvemi.

Anglikáni: liberalizace sexuálního života

Londýn (KAP) Anglická anglikánská církev uvažuje o liberálnějšímu přístupu k otázkám sexuality. Radosti sexuality jsou podle navrhovaného stanoviska nádherným darem božím a mělo by se k nim tak přistupovat. Platí to i pro mimomanželské vztahy, pokud si partneři slíbili životní věrnost. V otázkách homosexuálních partnerských vztahů je ovšem anglikánská církve rozdvojena. Nedávno propukl v anglikánském světovém společenství vážný spor. Generální konvence episkopální církve, která je severoamerickou odnoží anglikánů, pracuje na prohlášení k přijetí homosexuálních manželství. Mnozí biskupové se proto obávají štěpení církve.