174 - léto 2006

Isidor ze Sevilly

Isidor ze Sevilly bývá považován za posledního západního církevního otce. Narodil se mezi léty 560-570 ve vizigótském Španělsku v aristokratické rodině z pobřežního města Cartagena, jejíž členové vstoupili do služeb církve. Jeho bratr Fulgentius se stal biskupem v Astigi, jeho sestra Florentina jeptiškou a poz­ději abatyší. Přestože brzy osiřel, prožil své dětství v bezpečí a péči svého nejstaršího bratra Leandra, sevillského arcibiskupa v letech 577-600. Na sevillském arcibiskupském dvoře se mu dostalo výtečného vzdělání a dos­tatek klidu pro studium literárního bohatství biskupské knihovny. Po smrti bratra byl roku 600 zvolen jeho nástupcem v arcibiskupském úřadě, který vykonával až do své smrti v roce 636. Během episkopátu kladl zvláštní důraz na vzdělání kněží, podporoval vznik škol a knihoven. Předsedal např. čtvrtému národnímu koncilu v Toledu roku 633, na kterém došlo k prohlášení jednoty mezi církví a vizigótským státem, k výzvě zřídit školy při ka­tedrálách v každé diecézi a ke sjednocení liturgické praxe.

Proslavila jej jeho literární činnost. Z drob­nějších spisů jsou to např. dějiny světa s názvem Chronica, suchá a stereotypní kom­pi­lace starších autorů, v níž uvedl na scénu evropské historiografie Augustinovu koncepci šesti věků světových dějin ohraničených významnými událostmi z dějin spásy. V polemickém díle O křesťanské víře proti Židům vyjádřil lítost nad tím, že po sjednocení gótského a románského obyvatelstva v katolické víře zůstala ve vizigótském království početná menšina, která se odmítla podřídit ve víře a v obřadech katolické církvi. Tvrdé pronásledování Židů, ke kterému ze strany státu docházelo, však otevřeně nepodporoval.

Zdrojem informací o dějinách a významu liturgických obřadů byla pro raný středověk Isidorova práce Církevní úřady. Nejvýznamnějším dílem z oblasti biblické exegeze jsou jeho Výklady mystických tajemství, ve kterých na vybraných starozákonních pasážích pomocí alegorické metody vysvětlil, jak jsou tato místa předobrazem novozákonních událostí.

Nejznámějším jeho dílem je jakási encyklopedie tehdejšího vědění, věcně uspořádané výpisky z děl starověkých autorů s názvem Etymologie, které jeho žák rozdělil do dvaceti knih. Isidor při objasňování významu slov z celé řady oblastí lidského vědění, např. lékařství, práva, historie, biblistiky, zoologie, mineralogie, meteorologie atd., vycházel z ety­mologie slov s odůvodněním, že „zkoumání každého předmětu je jednodušší, když je známa etymologie jeho názvu." Četnost docho­vaných rukopisů ukazuje popularitu této pří­ručky ve středověku, jemuž zprostředkovala řadu informací z období antiky. Český překlad Isidorova díla postupně vychází v nakladatelství OIKOYMENH.

Isidor bývá považován za patrona internetu.

Martin Vaňáč