Jste zde

pH

Contestatio starogalské liturgie

autor: 

V prvním křesťanském tisíciletí se podobně jako na Východě také na Západě vyvinulo množství ritů, dnes již bohužel zaniklých. Mezi nejdůležitější patří ritus severoafrický, mozarabský (španělský), galikánský, milánský a keltský. Většinou měly množství variant. Přesto, že církev užívala různé rity, byla jednotná. Uniformita římského ritu se začala prosazovat až v karolínské době v souvislosti s pokusem zavést v celé říši jednotný oficiální jazyk – latinu.

Recenze: Dvě knihy o kněžství

autor: 

Obě pochází ze Spojených států a v minulých týdnech se objevily v českém překladu:

Miriam Therese Winterová, Z hlubin bezedných, Příběh Ludmily Javorové vysvěcené na římskokatolického kněze, Cesta, Brno, 2003, 260 str., 218 Kč

Anafora z liturgie sv. Basila

autor: 

Užívá se v byzantské liturgii desetkrát v roce o nedělích Velkého postu (s výjimkou neděle Květné), na Velký čtvrtek a Velkou sobotu, v předvečer Narození Ježíše Krista a Bohozjevení a v den svátku svatého Bazila (1. ledna). Strukturně se podobá anafoře v liturgii sv. Jana Zlatoústého. Patří do velké rodiny anamnetických anafor původně vzniklých v jeruzalémském a antiochijském patriarchátu. Překlad, který přinášíme, pochází od dr. Karla Chytila.

Liturgie sv. Jana Zlatoústého

autor: 

Liturgie sv. Jana Zlatoústého

Východní křesťanév naší zemi (pravoslavní i uniaté) slaví liturgii v byzantském ritu. Nejužívanější liturgií tohoto ritu je liturgie nazvaná po sv. Janu Zlatoústém. Její text se ustálil již kolem 7. století. Konstantin a Metoděj přeložili pro svoji misii na Velké Moravě právě tuto liturgii.

Vnější podoba liturgie však doznala řady změn. Dnes se slaví uvnitř oltáře za ikonostasem, kam není často vidět. Je pronášena potichu, pouze závěry modliteb - ekfoneze zpívá jáhen či kněz nahlas a odpovídá mu již ne shromáždění, ale sbor zpěváků. Účastník liturgie tak slyší pouze souvislou řadu ekfonezí (obvykle doxologií) s navazujícími aklamacemi. Během aklamací je rychle potichu čtena následující část liturgie. Nápravu těchto nešvarů by mohl zjednat všepravoslavný sněm, který se však nedaří svolat následkem bojkotu některých autokefálních církví, zejména ruské.

Euchologion Serapiona z Thmuis

autor: 

Jedním z nejstarších pramenů přibližujících liturgii alexandrijského patriarchátu je Euchologion Serapiona z Thmuis. Serapion byl biskupem v malém městě Thmuis v deltě Nilu v letech 340-60. Ačkoli byl přítelem protiariánského patriarchy Athanasia, byl ovlivněn, podobně jako většina biskupů Východu, ariánstvím.

Serapionův Euchologion[1]není v české literatuře popsán. Uvádím proto, kromě textu anafory, i jeho obsah. V češtině jsem objevil pouze jednu část Euchologionu, a sice přímluvnou modlitbu v II. díle Agendy ČCE[2].Jako zdroj pro překlad anafory jsem použil anglické vydání sborníku sestaveného L. Deissem.[3]Jedná se o anaforu alexandrijského typu obsahující dvě epiklese – před institucí a po anamnezi. Duch v nich není implicitně zmíněn. Alexandrijské sanktus, ještě bez benediktus, je původnější forma tohoto hymnu. V instituci lze postřehnout motivy z Didaché.

Anafora z liturgie sv. Jakuba

autor: 

Má původ v Jeruzalémě, proto bývá též nazývána Jeruzalémskou liturgií. Když se v Páté mystagogické katechezi sv. Cyrila Jeruzalémského novokřtěncům vysvětluje obsah eucharistické liturgie a zejména anafory[1], děje se tak zřejmě na příkladu rané formy Jakubovy liturgie.[2] Svědčí pro to srovnání seznamů všeho stvořeného, hodného Hospodinovy chvály v prefaci, i seznamů přímluv na konci anafory.

Text anafory z liturgie Apoštolských konstitucí

autor: 

XII. hlava 8. knihy Apoštolských konstitucí

Pravím tedy já Jakub, bratr Jana, syna Zebedeova, aby jáhen ihned řekl: Nikdo (ať tu není) z katechumenů, nikdo ze slyšících, nikdo z nevěřících nikdo z jinověrcův. Kteří jste se první modlitbu pomodlili, vyjděte. Matky, vezměte dítky k sobě. Ať nemá nikdo nic proti druhému. Ať nikdo není pokrytcem.

Vzpřímeni k Pánu s bázní a třesením stůjme, bychom obětovali.

Anafora z liturgie Apoštolských konstitucí

autor: 

Poměrně obsáhlý spis Apoštolské konstituce[1] je kompilací starších pramenů, doplněných soudobými texty. Vznikal v Sýrii mezi 3. – 5. stoletím. Je členěn na osm knih. Knihy 1- 6 vycházejí z apoštolských Didaskálií, 7. kniha z Didaché a 8. kniha z Apoštolských tradic a kánonů koncilů 4. století. Spis umožňuje se seznámit s různými aspekty života syrské církve. Na rozdíl od jiných pramenů nebyl tento spis nikdy „ztracen“. Během středověku byl opisován a od 16. stol. šířen tiskem v latinském i řeckém překladu. Součástí 8. knihy je text tzv. Klementinské liturgie[2]. Tato liturgie je ještě strukturálně jednoduchá, i když poměrně obsažná. Texty však nebyly určeny k četbě – sloužily jako vzory a zásobárny myšlenek při improvizaci biskupa (kněze) a jáhna.

Ohlédnutí za Velikonocemi

autor: 

Poněkolika neúspěšných pokusech se v letošním roce podařilo naší obcise shodnout na slavení velikonoční vigilie v časných ranních hodinách.[1] Přispělk tomu i poměrně pozdní termín Velikonoc, kdy se dalo očekávatteplejší počasí a mohli jsme být společně na venkově.

Jak si všichnipamatujeme, letos na Velký pátek odpoledne se počasí náhle zhoršilo a pěkně seudělalo až v neděli ráno. Na Velkou noc foukal velmi prudký vítr. Slavnostjsme začínali v 4. 45. Svítil měsíc, v místě východu slunce byloještě zcela temno. Vítr se utišil natolik, že jsme mohli zapálit velikonočníoheň a od něj i velikonoční svíci. Když jsme odcházeli od ohně, bylo již vidětprvní náznaky východu slunce. V „horní místnosti“ kde jsme slavili a která máokna orientovaná k východu, bylo však ještě zcela tma. Při zpěvuvelikonočního chvalozpěvu svítil les našich svící a krb. Během liturgie slovase postupně rozednívalo a během Gloria se na horizontu nad lesem velmi rychlevyhouplo rudé slunce. Při slavení křestní liturgie ozářily místnost prvnísluneční paprsky. Shodou okolností osvítily stěnu, na které visel kříž… Mohlijsme vypnout elektrické osvětlení. S postupující eucharistickou slavnostítaké přibývalo slunečních paprsků. Při díkůčinění po přijímání se jednaz účastnic modlila ve smyslu: „Děkuji, že jsi třetího dne vstalz mrtvých a že jsem se mohla toho třetího dne konečně dopočítat.“ Liturgiekončila, když už začal teplý jarní den. Pokračovala snídaně (švédské stoly)obětavě připravená během noci.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - pH