Knihovnička Getseman

Časopis Teologie & společnost, který koncem loňského roku přestal vycházet, předal část svého poslání a svého personálního zázemí obnovené revui Proglas. Ta vycházela samostatně mezi roky 1990 a 2002, poté jako kulturní příloha Revue Politika. Nyní se vydavatelství rozhodlo Proglas znovu osamostatnit, dalo mu dvouměsíční periodicitu a podtitul Kultura, literatura, náboženství.

Těžištěm prvního čísla je spíše kultura, od devadesátého výročí první jazzové nahrávky až po Kostohryzovy básně. Ale většina textů má i náboženský nebo filozofický přesah: třeba Putnova studie věnovaná náboženskému rozměru díla předního literárního historika Arne Nováka, nebo duchaplná úvaha Alana Jacobse o „luštitelích kódů", kteří si minulost a její památky představují jako šifry, ke kterým mohou nabídnout jednoduchý klíč.

Kniha sociologa a religionisty Zdeňka R. Nešpora Děkuji za bolest... nese podtitul Náboženské prvky v české folkové hudbě 60. - 80. let. Záběr knihy je dokonce ještě širší, začíná někde u Osvobozeného divadla a končí hlavsovským a jirousovským undergroundem. Samozřejmě že interpretace musí být mnohdy subjektivní a sporné - ve světě básnické tvorby neexistují objektivní měřítka. Bývají však podnětné, a především je velkou zásluhou autora, že shromáždil a utřídil tak obrovské množství informací a že poukázal na nesporný náboženský rozměr mnoha důležitých děl naší nedávné hudební historie.

Ve stejném vydavatelství, CDK Brno, se objevil i další sociolog náboženství, Američan Mark Juergensmeyer, s knihou Teror v mysli Boží - Globální vzestup náboženského násilí. První verze knihy byla napsána těsně před 11. zářím 2001, současné vydání se opírá o verzi rozšířenou po této klíčové události. Základní hypotézou knihy je, že se nalézáme ve zvláštní kulturní a politické situaci, označované nálepkami jako „globalizace". Na tuto situaci po celém světě někteří lidé reagují aktivním odporem, teroristickou partyzánskou válkou. A právě různá náboženství jsou velmi dobře schopna jim dodat ideologickou a mravní oporu pro jejich boj - každé z nich totiž má svoji revoluční stránku, obsahuje jisté ideje alternativního sociálního řádu a obrazy násilného boje za jeho dosažení. Detaily této vazby mezi náboženstvím a terorismem v jednotlivých náboženských tradicích a v jednotlivých etapách zrodu násilí pak autor analyzuje.

Je správné, myslím, že se lidé přestávají dívat na náboženství jako na cosi pasivního, pomalu dožívajícího, polomrtvého. Že také začínají vnímat i jeho temnou a nebezpečnou stránku, která zde nesporně je. Na druhou stranu my, kteří jsme na rozdíl od Američanů zažili v posledních sto letech zdaleka nejvíc teroru přísně nenáboženského, budeme protestovat proti přílišné fixaci na náboženství, když se mluví o násilí. Přehnaný důraz na náboženské násilí od křižáckých tažení po Usámu bin Ládina totiž zejména pro lidi nenáboženské může znamenat nebezpečnou pštrosí politiku: „Nás se to netýká, my něčeho takového nejsme schopni protože my ničemu nevěříme." Ale teror ve skutečnosti v mysli Boží nesídlí, to je jenom autorův trik jak přilákat pozornost kupců nevšedním slovním obratem. Teror ve skutečnosti nemůže sídlit jinde než v mysli lidské, ať už v mysli náboženského fanatika nebo v mysli naprostého neznaboha. Obě dvě tyto mysli jsou pro zahnízdění teroru zhruba stejně schopné, což bohužel znamená, že jsou toho schopné velmi dobře, jak nám dosvědčuje celá historie lidstva.