Ohlasy

Na dopis Radany Parmové (Getsemany 12/93) přišlo několik obsáhlejších reakcí, které postupně zveřejníme. Věříme. že budou následovat i další Vaše dopisy. Přispěním do této diskuse se vyjadřuje dospělá zodpovědnost za věc církve v naší zemi. Encyklika Humanae Vitae se obvykle považuje za oficiální stanovisko církve. Tato encyklika však nechce být a není trvalým a neměnným učením církve. Jiné dokumenty, i vyššího stupně závažnosti, jako např. pastorální konstituce 1I. vat. koncilu Radost a naděje jsou ve věci plánování rodičovství mnohem vstřícnější. Za oficiální stanovisko nelze bez dalšího považovat ani to. co lidé slyší v naší zemi z kazatelen či z pastýřských listů. V dialogu o těchto otázkách je třeba pokračovat. Tak jako šel vývoj od encykliky Casti Connubii přes projev Pia Xll. k porodním asistentkám k Humanae Vitae, půjde i nadále.

Několik laických poznámek k encyklice Humanae Vitae

Jiří Ullmann

Tato encyklika vyvolává stále řadu rozporuplných diskusí. Jsou vůči ní vznášeny námitky i ze strany skutečné věřících manželů. Ne ze vzdoru nebo pýchy, ale prostě proto, že striktní dodržování zásad, uvedených v tomto dokumentu. vede do těžko řešitelných životních situací, které těžko pochopí ten. kdo v rodině nežije. Především se jedná o otázky spojené s regulací porodnosti a o odmítavý postoj k antikoncepci.

Oficiální stanovisko v těchto otázkách je možno shrnout následujícím způsobem:

1.  Regulace počtu děti v rodině není v zásadě mravně nepřípustná.

2.  Řídit počet dětí v rodině je dovoleno pouze zřeknutím se sexuálního soužití manželů nebo tzv. metodou využití přirozených rytmů.

3.  Ostatní metody antikoncepce jsou nepřípustné. Neplyne to ze zjeveného zákona Božího, ale z výkladu přirozeného zákona. Antikoncepce je nepřirozená, a proto mravně špatná.

4.  Je nepřípustný potrat.

Otázky vyvolává především zdůvodnění, proč je mravně dovolená metoda přirozených rytmů, i když zdaleka nemusí vždy být vhodná a spolehlivá, ostatní způsoby antikoncepce však nikoliv. Křesťanská morálka posuzuje kvalitu lidských činů v zásadě ze dvou hledisek. Z objektivního hlediska je hříchem to, co porušuje princip lásky k Bohu a bližnímu, přičemž subjektivní úmysl může objektivní hodnotu činu významné ovlivnit. Srovnáme-li z těchto hledisek metodu přirozených rytmů a antikoncepci, není mezi nimi žádný zásadní rozdíl. V obou případech jde o to sexuálně žít s úmyslem vyhnout se vzniku nového života.

Vystupuje zde však ještě další kritérium hodnocení v jiných oblastech neobvyklé.  Jeden způsob je označován jako přirozený, a proto mravně nezávadný, druhý jako nepřirozený a proto nedovolený. Naneštěstí slova .přirozený" a .nepřirozený" nemají zcela jednoznačný význam. A s definicí, co v těchto souvislostech vlastně znamenají, jsem se bohužel dosud nikde nesetkal.  A jde o věc opravdu zcela zásadní. Na této definici závisí především zdůvodnění závěrů encykliky. Také řada jiných, zdánlivě odlehlých problémů.  Vždyť člověk dělá mnoho věcí, které se mohou zdát nepřirozené. Není .nepřirozené" uvařit si jídlo, zhotovit oděv, regulovat řeku či dorozumívat se rozhlasem?

Ale vraťme se k některým obecným přírodním zákonitostem, kterými se řídí obnovování života na Zemi. V celé živé přírodě platí dva velmi obecné zákony.

a)  Rozmnožovací schopnost biologického druhu musí být minimálně tak velká, aby byly kryty veškeré ztráty, ke kterým dochází (přirozené úmrtí, nemoci, násilná smrt atd.). Jinak příslušný druh prosté vyhyne.

b)  Počet jedinců určitého druhu v obývaném teritoriu je v zásadě omezen množstvím potravy a jiných životních potřeb. Dojde-li k přemnožení, nadbyteční jedinci musí prostě zemřít. V přírodě se postupem doby zpravidla vytvoří dynamická rovnováha, kdy přírůstky a úbytky jsou vyrovnané.

Existuje celá řada různých, mnohdy velmi krutých mechanismů, které tuto rovnováhu udržují. A to platí i pro člověka.

Jsem přesvědčen, že skutečně .Bůh moudře stanovil přirozené zákony a rytmy plodnosti" i u člověka. Skutečné člověka vybavil tak, že se udržel na světě i za velmi nepříznivých podmínek v minulých dobách, kdy ztráty byly obrovské. Přes velké rodiny, tehdy zcela běžné, přibývalo lidí jen velmi zvolna. V podstatě existoval téměř rovnovážný stav.  Avšak člověk od nepaměti do této přirozené rovnováhy zasahoval prostřednictvím svého rozumu a práce. A to v obou směrech. Už tím, že si rozdělal oheň, postavil příbytek, ošetřil nemocného, snižoval velikost .přirozených" ztrát. Zároveň se postupně naučil osít a pohnojit pole, ochočit zvířata apod., takže postupně rozšiřoval i zdroje své obživy. Pozvolný růst počtu lidí byl vyvažován růstem zdrojů potravy a ostatních potřeb.  Lavinovitý růst počtu obyvatelstva v poslední době je však takového rozsahu, že nemůže být trvale kompenzován růstem zdrojů životních potřeb.  Tyto zdroje jsou principiálně omezeny velikostí Země a již dnes se dotýkáme hranic jejich čerpání. Ještě mnoho lidí si to neuvědomuje.  Lidí skutečně velmi rychle přibývá, zvláště v rozvojových zemích, kde porodnost není většinou nijak omezována a regulována. Za posledních 40-50 let se počet lidí na Zemi zdvojnásobil. Přibylo jich stejně jako za celou statisíciletou historii lidstva. A všichni chtějí jíst, bydlet a pracovat. Důsledky jsou markantně vidět. Přes veškerý technický pokrok rozvojové země nejsou a nebudou schopny všechny obyvatele uživit a zajistit jim práci, pokud se situace zásadně nezmění. Tyto země stále chudnou a lidé žijí v podmínkách člověka nedůstojných.

I člověk bez ekonomického vzdělání si asi dovede představit, jak by to vypadalo v naší republice, kdyby se každých 50 let zdvojnásobil počet obyvatel.  Bylo by možné vyrábět dvakrát více potravin, zdvojnásobit počet bytů, zdvojnásobit počet pracovních příležitostí atd.? Zákonitě by muselo dojít ke kolapsu.

Domnívám se, že jednou z hlavních příčin této situace je moderní, ve velkém měřítku účinná medicína a hygienická péče. Tyto faktory skutečně výrazně snížily úmrtnost. A v přírodě dnes není žádný mechanismus, který by bez vědomého zásahu člověka vytvořil rovnovážný stav a zabránil lavinovitému růstu počtu lidí.

Co z toho vyplývá? Teoreticky, ale jen teoreticky jsou možná dvě východiska.

a)  Pokud budeme zastávat názor, že zásah do samovolného průběhu přírodních procesů je nepřirozený a proto mravně špatný, pak je nepřípustná nejen jakákoliv regulace porodnosti, ale ani zásah do druhé strany rovnováhy.  Vyléčit člověka je také nepřirozené a proto mravně špatné. Operace nebo podání antibiotik je ostatně mnohem větší zásah do životních procesů než antikoncepce. A těžko bychom asi hledali rodiče, kteří svému těžce nemocnému dítěti vědomě nepodají účinný lék a nechají věcem .přirozený" průběh.

b)  Druhým východiskem je zásada, že rozumové jednání člověka je jeho přirozeností a v zásadě na něm není nic špatného. Není však možné zapomínat na to, že člověk má svobodnou vůli a může konat dobré i zlé. A proto ne každý jeho zásah do přírody je automaticky dobrý.

Ale to se již týká zákona mravního, ke kterému bych chtěl v následujících odstavcích uvést několik poznámek.

Reprodukční proces u člověka nekončí narozením dítěte. Dítě, i když má od počátku vlastní důstojnost. přichází na svět v mnohém nehotové. Ke svému růstu nezbytně potřebuje milujícího člověka, který mu umožní uzrát tělesně i duševně, který ho naučí být dobrým člověkem, milovat Boha a žít podle jeho vůle.

A nejlepším a nenahraditelným prostředím pro výchovu je od nepaměti dobrá rodina. Dnes tento názor zastávají většinou i ateisté, i když existují .avantgardní" názory, že rodina je přežitek.

Myslím si tedy, že hodnotu lidské sexuality je správné posuzovat právě s ohledem na zájmy rodiny a tím i celé společnosti. To se asi nejlepší přibližné vyjádření přirozeného mravního zákona v těchto otázkách.  Člověka jako muže a ženu stvořil Bůh. On také člověka vybavil sexualitou, a jistě mu také určil prostředí, ve kterém může tento dar využívat. A tím je rodina. A proto řešení regulace porodnosti vyloučením sexuality v manželství lze stěží pokládat za správné a přirozené. Ve svých důsledcích může značně poškodit mezilidské vztahy manželů. Domnívám se, že jádro celého mravního problému, o kterém pojednává encyklika, nespočívá ve způsobu regulace porodnosti, ale v něčem jiném.

Snoubenci, kteří svým .ano" uzavírají manželství, přejímají nejen práva a příjemné stránky tohoto stavu, ale i nemálo povinností.  A nemají právo zcela libovolně rozhodovat, zda budou mít děti a kolik.

Vždyť obnovovat život je jedna ze základních funkcí rodiny.

Nejsem si jist, že jednají správně manželé, kteří z vlastní pohodlnosti, bez vážných důvodů odmítají mít děti. A to i v případě, že spolu žijí .dovoleným" způsobem a vyjde jim to.

Nejsem si jist, že máme právo odsuzovat manžele, kteří přivedli na svět a řádně vychovávají tolik dětí, kolik je přiměřené a žádoucí v dané společenské situaci. A to i v případě, že pro zabránění početí používají jakýkoliv způsob, který neškodí zdraví a neuráží lidskou důstojnost.

A vůbec si nejsem jist, že správně jednají manželé, kteří sice spolu žijí .přirozeným" způsobem a přivádějí na svět mnoho dětí bez ohledu na to, zda jsou schopni je řádně vychovat a zabezpečit. A kteří tím vytvářejí velké problémy v životě celé rodiny.

Co říci k předmanželským sexuálním stykům? Zdá se mi, že jsou mravně špatné proto, že objektivně škodí budoucí rodině, brání skutečnému vyzrání lásky a věrnosti, nehledě na to, že mohou vést k nežádoucímu vzniku nezajištěného nového života. A vůbec není důležité, zda se provádějí .dovoleným" nebo .nedovoleným" způsobem.

Pokud jde o manželskou nevěru, je to podobné. Ta je mravně špatná proto, že ničí důvěru a lásku mezi manžely. A vůbec není důležité, jakým způsobem se praktikuje.

Nakonec ještě poznámku k námitce proti antikoncepci, která se uvádí v encyklice.

Námitce, která je podle mého názoru spíš sugestivní než věcná.  .Je možné se obávat, že muž, zvyklý na antikoncepční praktiky, časem ztratí úctu k ženě, přestane se starat o její tělesnou a psychickou rovnováhu a skončí tím, že ji bude považovat za pouhý nástroj sobeckého požitku a ne už za družku, které si má vážit a kterou má milovat." Takový vztah k ženě je jisté odsouzeníhodný a nemravný. Jeho příčinou však není antikoncepce, ale sobectví. Může docela dobře existovat i při vyloučení antikoncepce, a to s daleko horšími následky.