Novoroční ekumenická bohoslužba

Na Nový rok odpoledne jsme mohli v televizi sledovat přenos ekumenické bohoslužby z katedrály sv. Víta v Praze. Bohoslužby se zúčastnili představitelé všech křesťanských církví působících v naší zemi. Celkový dojem jsem měl mnohem lepší než z obdobné bohoslužby před rokem. Bylo znát, že na přípravě bohoslužby se tentokrát podíleli zkušenější liturgové mající biblické a ekumenické cítění. Bohoslužba měla jednotnou linii, nepůsobila roztříštěně, nebyla přetížena množstvím nepříliš souvisejících biblických textů. Tradičně kvalitní byla homilie synodního seniora ČCE Pavla Smetany.  Představitelé některých církví dostali prostor pro improvizované modlitby, vymezený trefnými biblickými úryvky. Hostitel - pražský arcibiskup Miloslav Vlk - na závěr shromáždění požehnal jménem božím a nikoli svým: to vše bylo potěšující.

Je velkou otázkou, zda je vůbec vhodné bohoslužby přenášet televizí. Zejména po nepříliš šťastném Velehradu. Hlavní důraz liturgie není misijní a její přenosy mohou nadělat více škody než užitku. Liturgická konstituce 1I. vat.  koncilu si je vědoma složitosti dané problematiky, a proto doporučuje svěřit rozhodování, zejména pokud se týče přenosů eucharistické bohoslužby, do rukou odborníků pověřených biskupskou konferencí. To u nás zřejmé dosud nefunguje. Například přenos vánoční půlnoční bohoslužby představil rutinní liturgii bez nápaditosti. Zejména se dalo čekat mnohem více od homilie - diváci by si zasloužili, aby byla skutečně homilií - aktualizací biblických či liturgických textů.

K přenosu dobře připravené ekumenické bohoslužby lze mít snad výhrady nejmenší. Je třeba poděkovat pražskému arcibiskupovi za nápad a za pozvání ostatních církví. I když hostiteli patří určitá přednost, více by mu slušelo, aby byl .jedním z ostatních" představitelů církví. Pozice na vyvýšeném trůně, s jedním se svých sufragánů po pravici (K. Očenášek) a s jedním se svých pomocných biskupů po levici (J. Škarvada) staví ostatní představitele do role ministrantů. Zásada rovnosti musí být v ekuméně pravidlem, tím spíše, že pravým hostitelem je Hospodin. (Třeba to nebylo zamýšleno tak, jak to vyznělo - přítomnost více katolických představitelů měla vyjádřit zájem o ekuménu. Druhý pražský pomocný biskup F. Lobkowicz stál úplně na konci řady.)

Jiným problémem byla účast věřících. Je otázkou, zda katedrála, kde není vytvořena žádná živá obec, kde většinu účastníků tvoří turisté, je tím pravým místem pro společné modlitby. (Kamera s gustem sledovala lidi z bohoslužby odcházející.) Spojené kostelní sbory církevní obec nenahradí.  Jejich účinkování je spíše vhodné pro koncerty duchovní hudby, a ne pro liturgii. Nebylo by vhodné místa střídat?

Už pouhý fakt, že křesťané různých vyznání jsou schopni se sejít společně k modlitbě, má velký význam. O to větší, jsou-li mezi nimi i nejvyšší představitelé všech církví. Taková bohoslužba je pak i určitým vzorem pro ostatní místa, protože to dosud není útvar příliš obvyklý. Proto chci poukázat i na drobné nedostatky, aby bylo možné se jich vyvarovat. V ekuméně .je třeba hledat, co nás spojuje, a ne co nás rozděluje". Proto by měl katolický představitel upustit od znamení kříže, pokud některým ve shromáždění jeho užívání vadí. (O jejich důvodech si můžeme myslet cokoli.) Měl by uzpůsobit dialog s věřícími na formu pro všechny obvyklou. Evangelický představitel by měl upustit od pozdravu před kázáním, když už jeden pozdrav na začátku zazněl. Počáteční pozdrav by ale měl být spíš božím slovem, než poněkud rozpačitým úvodem, kterému lze máloco vytknout, ale který také mnoho neříká.

Opět chybělo představení jednotlivých zástupců církví. Možná to mělo patřit komentátorovi A. Opatrnému, který k tomu měl dost času během zpěvů.  Stačilo, aby kamera pomalu snímala jednotlivé tváře.  Po skončení je ale lehké dávat rady. Věřím, že nápad pořádat ekumenické bohoslužby bude vzorem pro všechna místa, kde žijí křesťané různých církví - a nejen na Nový rok a nejen před televizními kamerami.