Askeze v postmoderní době

Fritjof Capra: Co chápete pod slovem askeze?

David Steindl-Rast: Jsou to praktiky, které nám pomáhají připravit se na náboženskou zkušenost. Cílem je oživit sebe a tím i své smysly.  FC: V určitém smyslu to opravdu odpovídá systematickému pozorování v přírodních vědách. Askeze je tedy praktika, která vede k náboženské zkušenosti.  DSR: Se slovem .vede" k náboženské zkušenosti bychom měli být opatrní.  Askeze jako taková je něčím nanejvýš hodným doporučení pro teology, není však částí teologické vědy, vyjma toho, že existuje teologie askeze, asketická teologie.

FC: Přesto však je askeze asi částí náboženské zkušenosti. . .  DSR: Není příčinou náboženské zkušenosti, ale otevírá člověka pro ni. Boží zjevení, vniknutí božské skutečnosti do naší všednosti, to je něco, co se děje stále. Tím, že se učiníme být pro to vnímavějšími, vnímáme to. Různé praktiky, jak se stát vnímavějším, to je askeze.

FC: Když to srovnávám se svou činností fyzika, pak bych řekl: V našem prostoru se stále nacházejí fotony a neutrina. Ty však svýma očima nemůžeme vidět. Zapojím-li však své přístroje a svou desítiletou zkušenost s nimi a chápu-li signály, pak je mohu pozorovat.

DSR: To mi připadá jako použitelná paralela. Někteří asketové zdůrazňují natolik negativní aspekt svých metod, že pro některé lidi získalo slovo askeze význam .vzdej se toho či onoho", .zkrať svůj spánek", .posti se" apod. Naše zvláštní benediktinská tradice zdůrazňuje více než mnohé jiné pozitivní aspekty: Zostření smyslů, vděčnost, vhled, pozornost.  FC: V buddhistické tradici tomu, pokud vím, odpovídá osmerá cesta. To je buddhistické učení, které má i morální aspekty.

DSR: Osmerá cesta má silně morální charakter. Askeze je zřejmě ta stránka našeho morálního života, která je obrácena k mystické zkušenosti, zatímco jiná stránka morálního života se obrací k sociální interakci. To je stránka, jež se nejspíše nazývá etikou či morálkou. Druhou stránku nazýváme askeze.  FC: Myslím na Castanedu a jeho představu o cestě bojovníka. Srovnal bych ji s askezí. Je to určitý etický postoj - nevázat se na věci, konat svou práci nejlépe jak mohu, a nestarat se přitom o výsledek. Je to prostě život v přítomnosti.  Castaneda užívá mohutné metafory o smrti, která jde stále na naší straně, kdykoli mluví o pozornosti.

DSR: Přesně o to jde v askezi: Být v právě přítomném okamžiku pozorný a vděčný. To je pro mne klíčová věta. Jeden z důvodů, proč se musíme omezovat, je ten, že jsme natolik zaplaveni věcmi, že už je vůbec nedokážeme pořádně vnímat. Vezměme si půst: Jsme natolik zásobeni potravinami, že už nedokážeme sníst krajíc chleba s vděčností. Máme toho prostě moc.  Abychom si to uvědomili, musíme se postit, a pak sníst tento kousek chleba a věnovat mu celou svou pozornost

Úryvek z rozhovoru benediktinského mnicha s fyzikem o paralelách mystiky a současné fyziky, in: Wendezeit im Christentum, Mnichov 1993.