Dobrovolná chudoba
V dobách vlády komunistů nám říkali křesťané ze Západu, když jsme se s nimi výjimečně setkali: Váš zápas spočívá v tom, že musíte čelit ateistickému tlaku, a my zase musíme čelit tlaku konzumnímu. Srovnání komunismu a konzumismu se mi tehdy zdálo přehnané. Nyní, když i my žijeme v systému, jehož podstatou je vytvářet v člověku umělé potřeby, jim dávám za pravdu. Snad je to dokonce ještě těžší - aspoň soudě podle toho, že mnozí křesťané skvěle obstáli proti tlaku komunistického materialismu, materialismu praktickému však velice snadno podlehli. Když se nám tedy otevřely možnosti, které západní křesťané dávno měli, považuji za důležité připomenout, že ti z nich, kteří nám mohou být příkladem, bez ohledu na to, zda byli inspirováni progresivní teologií osvobození či konzervativním hnutím Communio e liberazione, si jako svůj životní styl volili dobrovolnou chudobu, dobrovolnou skromnost (i přes svá třeba výnosná zaměstnání, která by je podle jiné logiky zavazovala k .prestižní spotřebě"). Navzdory takovýmto tlakům žili jako ti, kdo upřímně vyznávají jiné hodnoty, než tato společnost nabízí - sobě pro radost a druhým jako znamení, že .tak nežijí všichni".
Ideál dobrovolné skromnosti, permanentně opouštěný křesťany, je v našich dnech nečekaně oživován nevěřícími. U některých jsou v pozadí ekologické souvislosti - vědomí, že náš svět není stavěn na šílenství tržní nenasytnosti. Ač budeme snad mít výhrady k leckteré ekologické iniciativě (některé skupiny jsou asi vpravdě pohanskými sektami), bylo by přece hanbou, kdyby k té hamižné většině (?) lidí, kteří raději během několika desetiletí zničí svět, než by se něčeho zřekli, museli započítat i nás křesťany. Dříve jsme museli jako křesťané ukazovat, že nejsme askety bez zájmu o svět a jeho radosti, dnes bychom měli ukázat, že jsme jakési askeze také schopni. . . Strach z ekologické katastrofy však nemůže být naší motivací, spíše solidarita se čtyřmi pětinami lidstva, jejichž bídou je náš blahobyt vykoupen. Vlastní motivací však je příklad Krista, ekumenickou inspirací pak příklad Františka z Assisi, vědomí, že celý ten konzumní tlak přestavuje pokus o odcizení naší duše, o zaplnění našeho života věcmi, které nevedou k životu, ale ke smrti. A jako výsledek svoboda od toho všeho a radost, která se z ní rodí.
jv
Hlasy biskupů pro chudou církev
Vzhledem k rozvojovým zemím se církev ukazuje jako to, čím je a chce být: Církev všech, především chudých.
Jan XXIII.
Církev musí znovu získat tvář, kterou zakryla staletí: tvář chudoby. S vědomím toho, že apoštolové byli jen skromní galilejští rybáři a sám Pán chtěl žít v chudobě, bude církev usilovat o větší věrnost tomuto ideálu.
Kardinál Lienart
Svatý Jan Zlatoústý několikrát prodal bohoslužebné předměty, aby pomohl chudým. Nejde o to ho doslovně napodobovat, ale neměli bychom příliš snadno říkat, že nic není dost drahé pro slávu Boží, zatímco dvě třetiny lidí umírají hladem.
Biskup Huyghe
Kdyby církev opět nalezla skutečnou chudobu, následovala by pokora, která by ji učinila nekonečně ochotnější vnímat podněty Ducha svatého, otevřenější pro cesty k jednotě, citlivější k utrpení světa a velkodušnější ve službě chudým a míru.
Biskup Mercier
Chudoba, poznávací znak Kristova vtělení, se musí stát i poznávacím znamením církve.
Biskup Guyot
Poslední komentáře